Ombudsmanka UK: Respekt a nestrannost jsou zásadní

„Nově příchozím studujícím, pracovníkům a pracovnicím přeji, aby vkročili do svých rolí naplno, s nadšením a velkým očekáváním. Aby mezi sebou vytvářeli podpůrné sociální vztahy, byli k sobě ohleduplní a všímaví a aby o ombudsmanovi na univerzitní či fakultní úrovni věděli pouze to, že existuje, aniž by se na něj či na ni museli obracet s žádostí o pomoc,“ říká Kateřina Šámalová u příležitosti nového akademického roku. Specialistka na sociální práci věří, že bezpečnost a přátelská atmosféra jsou podmínkou pro zvýšení prestiže univerzity. I proto se na Univerzitě Karlově stala 1. ledna 2023 její vůbec první ochránkyní práv; studujících i zaměstnanců.

Byla to oblast sociální ochrany zranitelných osob, v níž se Kateřina Šámalová, odborná asistentka na Filozofické fakultě UK dosud pohybovala. Proč se rozhodla stát se „obhájkyní spravedlnosti“? A v čem by mohla být největší česká univerzita lepší, aby se na ní lidé – studentky i studenti, akademičky a akademici i další zaměstnanci – cítili dobře? Pro odpovědi se reportérka magazínu Forum vydala do útulné podkrovní kanceláře Opitzova domu při rektorátu UK.

Paní ombudsmanko, jaké to je ocitnout se na pozici, která dosud neexistovala? A jaké vůbec byly první „zaškolovací“ měsíce? Stačila jste si už všechno takříkajíc „osahat“?

Už od prvních dnů přicházely podněty, na něž stávající systém nebyl procesně připraven. Ano, první dny a týdny byly složité... Za pochodu jsme tvořili pravidla vymezující okruh jednotlivých podnětů a vzájemně se od sebe učili. Z pozice ombudsmanky rozhodně nejsem sto sama jednotlivé podněty vyřešit, proto je pro mě nesmírně důležitá vzájemná spolupráce s fakultami a odbory rektorátu. Možná jsem si na začátku ani nedokázala představit, kolik různých odborností bude muset jeden člověk v rámci své pozice obsáhnout...

Složení okruhu spolupracovníků se zřejmě navíc liší případ od případu, je to tak?

Ano, je. Každý jednotlivý „případ“ je řešen s přihlédnutím na aktéry a samozřejmě i na oblast problému, jehož se týká. V rámci celé univerzity, její struktury, se dá předpokládat, že vztahy budou kultivovány průběžně. Myslím tím zejména vztahy s fakultními ombudsmany a ombudsmankami. S nimi jsem už teď v úzkém kontaktu, stejně jako s vedením jednotlivých fakult nebo s předsedou Etické komise UK (ta působí od roku 2014; jejím současným předsedou je Marek Vácha – pozn. red.). Je pro mě rovněž důležité být členkou řady významných pracovních kolegií, kupříkladu rozšířeného kolegia rektorky Mileny Králíčkové či stálým hostem Rady pro rovné příležitosti nebo Poradní komise pro studium studentů se zdravotním postižením. K mé práci je tedy jednoznačně potřebná součinnost s dalšími kolegy a kolegyněmi. Těší mě a naplňuje nadějí, že vůle měnit věci k lepšímu zde je.

Vědí lidé na jednotlivých fakultách, že „doma“ mají možnost oslovit svého zastánce – ať už mu říkáme ombudsman či třeba mediátor –, vědí, že „tam“ pro ně je?

Na všech sedmnácti fakultách UK jsou již nyní osoby do pozice ombudsmanů a ombudsmanek ustanoveny. Řekněme, že propagace jejich činnosti je různá. A na některých fakultách se tyto osoby daleko častěji zaměřují na potřeby studujících, méně pracujících. Do budoucna bude nutné pečovat, myslím, cíleněji právě o pracující.

O ustavení ochránce práv na Karlovce se mluvilo dlouho. Proč tedy až v roce 2023?

Sešlo se, dle mého, několik vlivů. Ještě před třemi čtyřmi lety neexistovala v Česku jediná vysoká škola, která by pozici ombudsmana měla. Situační podmínky potřebovaly dozrát, čekalo se, až bude terén připraven na ombudsmanské pozice a role, a také na účinky jejich práce. Současně vnímám, že zvolení paní rektorky zapůsobilo jako katalyzátor: rektorka se veřejně hlásí k sociálním tématům a řešení problémů souvisejících s rovnými příležitostmi jsou jednou z priorit jejího úřadu. Ostatně tým, který se věnuje klíčovému tématu – tedy sociálnímu bezpečí na univerzitě – se v posledním roce podstatně rozrostl; na spolupráci a odhodlání věci řešit paní rektorka přikládá velký důraz. Zkrátka ano, nastal ideální čas.

Neřekla jste si – ve zkušební lhůtě –, že jste si „naběhla“?

(chvíli se zamyslí) Vnímám, že bude zapotřebí do mé pozice investovat ještě mnoho energie a úsilí. A cítím se na to připravena. Současně přiznávám, že první týdny, měsíce, prvních sto dnů „hájení“ bylo náročných. Domnívala jsem se, že když přicházím z pracoviště, kde jsem si mohla zažít slušnou míru stresu i odpovědnosti, že mě nic nepřekvapí. A překvapilo! Případy k řešení jsou dlouhodobé, mnohovrstevnaté a člověk v nich musí identifikovat nejrůznější zájmy zúčastněných aktérů... Ideální řešení – čili aby vyhovovalo všem stranám – není vždy možné najít: závěrečná stanoviska mají tedy pokaždé vedle sympatizantů i početné odpůrce. Na druhou stranu připravenost rektorátu, fakult a dalších součástí UK na řešení podnětů mě zaplavuje velkou nadějí, že jsme společně na správné cestě. Moc si toho vážím.

Myslíte, že je pro pozici výhodou, že jste žena?

Nikdy jsem své pohlaví v kontextu této agendy nepovažovala za výhodu, či překážku. Zásadní je pro mě kvalifikace. Sociální pracovník – jímž jsem –, je odborník, jenž se musí dohodnout. Svoji činnost staví na respektu, neodsuzování, nestrannosti, naslouchání a zohledňování zájmů jednotlivců, kteří jsou případem dotčeni anebo kteří jsou do jeho řešení vtaženi.

Na Fildě jste sice kvůli střetu zájmů odešla z vedení katedry, ale stále vyučujete...

Studenti pro mě vždy byli a jsou hlavní závazek. Mám za to, že dobré vztahy vyučující – student jsou základem dobrého výstupního vzdělání. A být u toho, když jsou budoucí sociální pracovníci připravováni na výkon povolání, považuji za jedinečné a obohacující. Proto jsem se výuky nechtěla vzdát; mám zkrácený úvazek. Asi jsem ale příliš nepotěšila své studenty: abych stíhala, musela jsem vypsat kurzy do brzkých ranních hodin (usmívá se).

Co byste řekla k docela běžnému názoru, že se „otázka obtěžování přehání“ a že jde o jakýsi „módní trend“ doby a společnosti, ve které dnes žijeme?

Rozhodně bych netvrdila, že se problém přehání. Podněty na nevhodné chování od studentek, mladých dam, nejsou výrazem jejich přecitlivělosti. Jde zpravidla o objektivní zneužití moci, jež má genderový kontext. Ani náhodou nejde o lehké formy kontaktu mezi mužem a ženou, často jde i o projevy zásadně ohrožující osobní integritu každého z nás. Kolikrát si sama s pohledem do historie říkám: „Kolik žen nemělo podporu a muselo obtěžování snášet? Jak asi musely projevy nevhodného chování formovat jejich životní cesty?“ Je přeci skvělé, že už brzy bude ustanoven systém, který nestranně a nezávisle situace prošetří a zaujme opatření.

My ještě nejsme ve stavu, kdy věříme, že se ty věci dějí – tuto myšlenku, vyjádřila kolegyně z oxfordské univerzity. A měla naprostou pravdu.

Teď mluvíme o prokázaných obětech. A co křivá obvinění? Však víme: co je jednou vyřčené, to se s člověkem táhne...

Samozřejmě spolupracujeme s oběma stranami. Pokud některá nereflektuje, že k nevhodnému chování došlo, pak je třeba sbírat další svědecký materiál.

Jak se vlastně hodnotí úspěšnost ombudsmanky? Podle počtu vyřešených podnětů to asi nebude, že?

Kvalitu mé práce mohou v první řadě zhodnotit ti, kteří se na mě se svým podnětem obrátili. Chci tedy říci, že zpětná vazba od těchto osob je pro mě velice důležitá. Dále tím, že jediným mým nadřízeným pracovníkem je paní rektorka, je to ona, kdo posuzuje, zda naplňuji její očekávání, strategii univerzity či ne. Dlouhodobě bude také o úspěšnosti práce ombudsmana vypovídat systém samotný. Nové nástroje ukážou, do jaké míry se proměnily sociální podmínky v rámci celé univerzity a jak jsou nastolené změny a pravidla vnímány členkami a členy akademické obce. To je nicméně dlouhodobý cíl, jehož naplnění bude možné zodpovědně vyhodnotit po delším časovém úseku, možná až za tři roky, tedy na konci mého prvního funkčního období.  

Zkusím se vžít do pozice obtěžované, jež chce problém řešit s vámi. Co mám učinit?

Napište mi elektronicky na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., případně využijte anonymní formulář nebo zašlete podnět klasicky přes rektorátní podatelnu. Obvykle se s vámi do 24 hodin spojím a pokusíme se najít vhodný termín pro schůzku. Na té pak vaše sdělení vyposlechnu, společně probereme aspekty celé situace a nastíníme možná řešení. Zdůrazňuji, že je jen a jen na rozhodnutí každého podavatele, jak chce, aby bylo s jeho či jejím podnětem naloženo!

Neudělám nic, co mi jím či jí nebude dovoleno, a provedu vás všemi pozitivy a negativy, které z každého případu plynou. Složitější jsou pochopitelně anonymní podněty; v případě, že jsou závažné, se snažíme najít další, náhradní, svědecká vyjádření, která nám umožní podnět řešit. Z opatření rektorky vyplývá, že by řešení podnětu nemělo přesáhnout šedesát dní, ale to jsou nicméně náročné případy. Ty jednodušší se vyřizují ve lhůtě třiceti dnů. Mnohé případy ovšem mají svůj předem daný časový vývoj – a pravidlo lhůt na ně nelze aplikovat.

Kam si chodí sama ombudsmanka pro podporu, pro „živou vodu“?

Domů, ke svým nejbližším, kde jsem v ryze mužské společnosti. S manželem a dvěma syny si to – coby jedna ze tří sester v rodině, kde ženy měly silnou pozicí – užívám vrchovatě. Jedině díky silným ženám a mužům, které a kteří ovlivnili můj život, jsem tím, kým se cítím být.