Máme tu volební podzim. Kromě parlamentních voleb volí i mnohé veřejné vysoké školy (včetně Univerzity Karlovy) svého rektora a ke změně brzy dojde i ve vedení hned devíti ze sedmnácti fakult UK. Akademická obec dobře ví – či alespoň tak nějak tuší – že i to jsou právě akty devíti fakultních senátů, sborů vysokoškolské samosprávy. Jak různě jsou v Česku voleny a fungují, zajímalo v minulém semestru studenty předmětu Vysokoškolská vzdělávací politika na Fakultě sociálních věd UK (FSV UK).
Ilustrační fotografie z předvolební debaty k volbě kandidáta na rektora ve velkém Akademickém senátu UK z 15. října 2021.
Elišku Horákovou, Tomáše Bartáka a Jáchyma Nerada, trojici zvídavých studentů z Institutu sociologických studií (ISS), fakultní senáty zaujaly natolik, že si je vybrali za téma své společné studie. Proč?
„K tématu nás inspirovaly volby do akademického senátu FSV UK, jež proběhly během loňského podzimu. Věděli jsme, že vzhledem k autonomii vysokých škol v českém vzdělávacím systému může mít nejen každá vysoká škola, ale i dokonce jejich (jednotlivé) fakulty, svá specifika při utváření samosprávy složené z řad akademické obce. Spolu s některými vyučujícími a studenty na ISS nás to inspirovalo ke snaze hledat různé způsoby, jakými mohou být akademické senáty skládány,“ řekl magazínu Forum Tomáš Barták.
Celý tým se tedy zaměřil na volby do fakultních senátů čtveřice tradičních a velkých veřejných vysokých škol: Českého vysokého učení technického (ČVUT), Masarykovy univerzity v Brně (MU), Univerzity Palackého v Olomouci (UP) a mateřské Karlovky.
„Z různých variant, jak jsou senáty obsazovány, jsme chtěli následně identifikovat příklady dobré praxe. Navíc zkoumání právě tohoto fenoménu nám alespoň prostřednictvím různých zdrojů umožnilo získat širší úhel pohledu o postavení akademické samosprávy na dalších vysokých školách v České republice,“ říká Tomáš, jaké byly vstupní záměry a plány.
Proklepnutí si 43 malých senátů
Během uplynulého semestru pak spolu s Eliškou a Jáchymem systémy prostudovali, připravili pečlivou 27stránkovou studii, kterou pak kolegům a přizvaným hostům i expertům v semináři odprezentovali. Zajímal je především proces volby (kdo koho volí) a přiřazování mandátů (tedy kdo je získává). Autoři museli analyzovat volební řády na 43 fakultách univerzit, získat z nich relevantní informace, najít parametry pro typologie a načrtnout i komparaci rozličných systémů. Jako doplňující metody zjišťování informací užili rešerši literatury a rozhovory s akademiky.
„Hlavním zjištěním a zároveň cílem naší analýzy bylo vytvořit typologii volebních systémů do akademických senátů, abychom byli schopni vystihnout různost jejich nastavení na českých vysokých školách. Jedním z nejzajímavějších zjištění byla právě tato různost; a to jak při porovnání vysokých škol mezi sebou, tak při porovnání fakult jedné vysoké školy. Ta je nejspíše daná tím, že zákon o vysokých školách nechává fakultám poměrně volné pole působnosti, co se nastavení způsobu volby a počtu senátorů týče,“ říká Jáchym Nerad.
Autoři zjistili, že – zjednodušeně řečeno – lze identifikovat tři typy systémů, kdo koho do senátu volí: a to „všichni volí všechny“ (do obou komor; ve vzorku deset případů), v rámci komor (studentské, pedagogické; 25 případů) a v rámci volebních obvodů (kateder, institutů; osm případů). To, jak jsou pak hlasy rozděleny, vykazují též tři hlavní typy. Mandáty tak získávají kandidáti s nejvyšším počtem hlasů (výskyt ve vzorku 29krát), jsou přiřazovány dle volebních obvodů (jedenáctkrát) anebo se do toho promítají složité matematické operace a propočty (v sedmi případech). To vše doložili studenti odkazy, prameny či grafy.
„Zajímavým zjištěním pro nás také bylo, že české vysokoškolské prostředí nabízí studentům v evropském srovnání nadstandardní možnost zapojení se do samospráv, jelikož zákon o vysokých školách upravuje poměr studentských vůči pedagogickým senátorům na minimálně jednu třetinu a maximálně jednu polovinu,“ doplňuje Jáchym s tím, že na vysoké zastoupení studentských senátorů se objevují v Česku odlišné názory. Jedni vlastně říkají, že vysoké zastoupení studentů v senátech je vzhledem k jejich ne/zkušenosti na akademické půdě nešťastné, druzí zase argumentují tím, že rovné zastoupení studentských a pedagogických senátorů činí rozhodování na půdě senátu demokratičtějším, zdravějším.
Vysoká škola (praktickou) hrou
Analýza fakultních senátů však byla jen jedním z témat, které studenti FSV UK v tomto předmětu řešili. Další se kupříkladu týkaly způsobů, jak české univerzity pracují se svými absolventy (alumni), psychologického poradenství anebo jak atraktivní jsou anglické weby lékařských fakult.
Bylo takovéto „projektové“ zaměření pro studenty prospěšné? „Součástí interaktivně pojatých kurzů, mezi které patřil i tento, je obvykle nějaká forma týmové práce. V budoucnu bude každý z nás – s největší pravděpodobností – součástí nějakého pracovního kolektivu a právě týmová práce na projektech v rámci tohoto předmětu nás na to připravuje. Velmi přínosná pro nás je i možnost vést si vlastní projekt a konzultovat postup s vyučujícími, případně s dalšími lidmi z praxe, s nimiž je nám lektor schopen zprostředkovat kontakt,“ říká Eliška Horáková.
Tyto kurzy na FSV UK vede Aleš Vlk, jenž vystudoval vysokoškolskou politiku mimo jiné v Nizozemsku na Universiteit Twente. Jak hodnotí srovnávací práci studentů, kterou věnovali senátům?
„V první řadě jsem byl příjemně překvapen zájmem Elišky, Tomáše a Jáchyma o dané téma. Obecně si totiž myslím, že většina studentů se o samosprávu a problematiku studentských senátů nezajímá. Vytipoval jsem jim některé aktéry, o kterých vím, že téma sledují – například Filipa Křepelku z Právnické fakulty MU. Oni si pak psali emaily – a já byl vždy v kopii. Nejzajímavější věci jsem se tedy nedozvěděl ze zprávy, nýbrž z jejich komunikace. Ale současně musím říci, že mě překvapilo, že každý senát má jiný způsob výběru kandidátů. To považuji za velmi zajímavé – každá škola a někdy i fakulta si to udělala historicky po svém. Beru to jako pozoruhodný obraz vývoje samosprávy a participace různých aktérů v akademickém prostředí,“ uzavírá Aleš Vlk, jenž založil a řídí odborný portál Vědavýzkum.cz.
