Nejste na to sami. Studující nabízejí pomoc potřebným

Stranou loňským událostem nezůstali ani studenti a studentky psychologie na Filozofické fakultě UK. Ihned po tragédii začali přemýšlet o tom, jak by se mohli zapojit do pomoci. Tak se zrodil spolek Peerko založený na peer pomoci studujících studujícím, jak vysvětluje jeden z jeho zakladatelů, student Jáchym Valeš. Za svou iniciativu tým Peerka získal Cenu Jana Palacha, kterou uděluje FF UK.

Do pomoci potřebným jste se zapojili téměř bezprostředně po události. Kdo přišel s nápadem založit spolek a nabídnout pomoc?

Idea Peerka, tedy studentské podpory na bázi student studentovi, vznikla už v den, kdy se tragická událost stala. Hned se totiž ukázalo, že bude potřeba. Jako budoucí psychologové jsme připravení hned nabídnout pomoc, když se stane mimořádná událost. Dělalo se to třeba i během covidové pandemie, kdy studenti psychologie pomáhali na krizových linkách. Během vánočních prázdnin jsme dali dohromady studenty psychologie, kteří mají za sebou výcvik v krizové intervenci. Sestavili jsme strukturu a základní pravidla. Cítili jsme, že bychom nezvládli poskytnout „čistou“ psychologickou pomoc, přece jen jsme situací sami byli zasaženi, což se v naší práci mohlo projevit. Rozhodli jsme proto spojit krizovou intervenci s tzv. „peer supportem“, což je koncept, který využívají například hasiči nebo policisté mezi sebou a který je založený na tom, že jeden člověk pomáhá druhému v situaci, kterou také prožil.

Jak konkrétně jste pomáhali lidem, kteří se na vás obraceli a obracejí?

První naše větší zapojení proběhlo hned 4. ledna během pietního průvodu a objímání fakulty. Tehdy jsme viděli, že koncept, který jsme sestavili, může fungovat dlouhodobě. Měli jsme na něj dobrou odezvu nejen od studujících a vyučujících, ale i od dalších lidí, kteří na průvod přišli. Z náměstí Jana Palacha, kde jsme během Měsíce pro fakultu působili, jsme se pak se začátkem semestru přesunuli do hlavní budovy fakulty, později pak do Celetné 13 do místnosti 113, kde nám zázemí poskytla Pedagogická fakulta UK. Cítili jsme potřebu být na různých akcích pro všechny, kterých se daná událost dotkla. Těmi nejsou jenom lidé, kteří byli v budově FF UK, na náměstí Jana Palacha sídlí i UMPRUM, Rudolfinum, je tam spousta obytných domů. Vedle nich je navíc další spousta lidí, kterých se to dotklo a kteří mají z různých důvodů k FF UK blízko. Těm všem jsme chtěli nabídnout pomoc. Postupem času za námi začali chodit hlavně studující, když jsme se pak přesunuli z náměstí Jana Palacha do hlavní budovy, narostl zájem i vyučujících a dalších zaměstnanců. Každý člověk má velice specifickou a unikátní potřebu. Někomu stačilo sdílet svoje pocity, krátce si o nich promluvit, ventilovat například pocit strachu z návratu do míst, kde se událost stala. Někteří lidé vyžadovali trošku detailnější práci. Někdo si kvůli této události uvědomil nějaká svoje předchozí traumata, která se tím znovu otevřela, a potřeboval s nimi pracovat. Když jsme viděli, že je to u dotyčného třeba, předali jsme mu kontakty na různá krizová intervenční centra nebo na doplňující dodatečnou psychologickou nebo i psychiatrickou pomoc.

Za svou iniciativu tým Peerka získal Cenu Jana Palacha, kterou uděluje FF UK. Jáchym Valeš je na snímku úplně vpravo.

Zpočátku jste byli na příjmu denně. Jak se vzájemně udržovali v chodu a podporovali členové Peerka?

Zejména v prvních dnech to byla opravdu výzva, protože jsme si osahávali situaci a hledali vlastní limity a hranice. Velká výhoda je, že jsme mezi sebou velice otevření a vzájemně podporující. Když na někom bylo poznat, že mu nějaká intervence neudělala dobře nebo že je třeba po dvou týdnech takto intenzivního trávení času moc unavený, otevřeli jsme to skupinově a shodli jsme se na tom, že by bylo dobré, aby si dal na nějaký čas pauzu. Zároveň jsme pořádali celou řadu společných odpočinkových akcí, šli jsme třeba někam posedět, což se nám jako vlastní psychohygiena během ledna a února osvědčilo asi nejvíc. Dělali jsme společné supervize a průběžné plánování toho, na co v danou chvíli máme a nemáme sílu a co bychom chtěli dělat.

Na fakultě jste pak nabízeli pomoc během celého letního semestru. Jak vypadala, proměňovala se nějak?

Čím více jsme se vzdalovali události, tím víc jsme pozorovali, že se mění i témata, se kterými za námi studenti přicházejí, začala se objevovat i například čistě studijní témata nebo ta týkající se rodinných problémů případně jiných psychologicko-psychiatrických obtíží, které si jedinci zažívali. V důsledku této zkušenosti cítíme, že do budoucna bude potřeba naše zaměření transformovat.

Plánuje spolek Peerko poskytovat svoje služby i nadále?

Rádi bychom Peerko udrželi v chodu. Jak přesně bude vypadat naše pomoc v nadcházejícím akademickém roce, nyní promýšlíme. Stejně jako v letním semestru je prioritou vycházet vstříc potřebám a těm uzpůsobovat nabídku. Přemýšleli jsme například o edukačních akcích a workshopech zaměřených na zvyšování resilience (odolnosti) nebo na mindfulness a relaxační techniky. Krizová intervence a peer support bude mít na univerzitě vždy místo.