Zmocněnkyně pro lidská práva: Hejty už tolik neprožívám

Má obrovský záběr. Věnuje se problematice ohrožených dětí, dlouhodobě se z různých pozic zabývá inkluzivním vzděláváním, péčí o oběti domácího a sexualizovaného násilí, rovnými příležitostmi nebo duševním zdravím. Klára Šimáčková Laurenčíková je dnes vládní zmocněnkyní pro lidská práva a náměstkyní ministra pro evropské záležitosti, na starosti má také integraci a adaptaci uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny. Díky tomu, že vystudovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UK, pracovala v různých neziskových organizacích a je neustále v kontaktu s terénem, vidí, kde je potřeba z pozice legislativy citlivě zasáhnout. A to se týká i problematiky rovného postavení žen a mužů.

Ve Vilniusu sídlí Evropský institut pro rovnost žen a mužů, což je agentura EU, která pravidelně vydává Index rovnosti žen a mužů (od roku 2019 každý rok). Žebříček postihuje trendy v jednotlivých státech evropské sedmadvacítky v genderové rovnosti – všímá si všech základních oblastí, jako jsou práce, vzdělání, peníze, čas, moc a zdraví. Hodnocení sestavuje institut na základě dostupných statistických údajů z každého státu. Metodiku měření si je možné detailně prostudovat ve výsledné zprávě, již agentura dává veřejně k dispozici. Index hodnotí členské státy na stupnici od 1 do 100, kde skóre 100 znamená, že země dosáhla úplné rovnosti žen a mužů. Nutno říct, že v Evropské unii žádná taková země dosud není. Nejblíž k tomu má Švédsko, které pravidelně v tomto srovnání obsazuje první příčky. V roce 2023 získalo 82,2 bodů, za ním následuje Nizozemsko (77,9) a Dánsko (77,8). Česká republika (57,9) se naopak stále zmítá na chvostu žebříčku, při posledním hodnocení skončila třetí od konce, za ní bylo už jen Maďarsko (57,3) a Rumunsko (56,1). Průměrné skóre pro evropskou sedmadvacítku je přitom 70,2 bodů (od roku 2013, kdy institut toto hodnocení začal vydávat, se průměrné evropské skóre neustále zvyšuje).

„Zdá se mi, že stále zůstáváme kdesi na půl cesty od posttotalitní kultury, myšlenkového a hodnotového rámce k funkční moderní demokracii. Je třeba, aby naše společnost začala vnímat sociální spravedlnost, rovnost a ochranu lidských práv jako integrální součást kultury a hodnotového rámce. Až to bude základní vnitřní nastavení většiny, stane se z toho teprve ta základní báze pro veškeré naše rozhodování a tvorbu veřejných politik. Takhle daleko ale bohužel stále nejsme,“ povzdechla si vládní zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková, která to vnímá jako jeden ze svých velkých úkolů.

Právě v oblasti narovnání postavení žen a mužů v české společnosti jsme ale podle ní uvízli v nekonečném vysvětlování toho, proč je to třeba. Na vymýšlení konkrétních opatření pak nezbývá čas. „Pořád musíme na všech možných fórech a diskuzích zas a znovu vysvětlovat, o čem téma genderové rovnosti je, proč je pro celou společnost přínosné odstraňovat bariéry ve svobodném naplňování vzdělávacího a kariérního potenciálu, proč má mít každý a každá svobodnou volbu povolání, proč je třeba sdílet péči o děti rovnoměrně mezi partnery. Navíc musíme stále vysvětlovat, co ten termín vůbec znamená, vyvracet různé dezinterpretace a dezinformace, které se na téma nabalují,“ podotkla vládní zmocněnkyně s tím, že tím vším ztrácíme čas, který bychom mohli investovat jinam. Inspirací jí tak je Skandinávie, kde, když mají problém popsaný a zarámovaný validními daty, rovnou se ho snaží efektivně řešit.

V mezinárodním srovnání Česká republika dopadá nejhůře v kategorii rovného zastoupení mužů a žen v rozhodovacích pozicích. Například do Poslanecké sněmovny se v posledních parlamentních volbách v roce 2021 dostalo 25 % žen, což je sice nejvíce v novodobých dějinách, ale stále je to jen čtvrtina sněmovny. Senát je na tom ještě o trošku hůř, tam zasedá jen 18,5 % žen. V sedmnáctičlenném kabinetu premiéra Petra Fialy byly ministryně pouze dvě (ministryně pro vědu Helena Langšádlová navíc na svou funkci rezignovala, nahradil ji Marek Ženíšek). Univerzita Karlova z toho nevychází o moc lépe. Sice máme poprvé v historii v čele ženu, profesorku Milenu Králíčkovou, ze sedmnácti fakult však ženy vedou jen dvě z nich (Eva Lehečková FF UK a Věra Sokolová FHS UK). Ženy chybí nejen v politice nebo v akademii, ale i na vrcholných postech ve firmách. Alespoň s posledně jmenovaným sektorem by měla trošku zamávat evropská směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy řídících a dozorčích orgánů firem kótovaných na burzách. Česká republika musí tuto směrnici transportovat do svého právního řádu do konce letošního roku.

Stále také přetrvávají rozdíly v příjmech žen a mužů (tzv. gender pay gap), což souvisí s vertikální i horizontální segregací, nízkým zapojením mužů do péče, kariérním výpadkem žen z důvodů mateřství, přímou i nepřímou diskriminací. Podle posledních dat Českého statistického úřadu činil v roce 2022 průměrný rozdíl v odměňování mužů a žen 17,7 %. Princip stejných příjmů za stejnou práci by měl nastavit Akční plán rovného odměňování žen a mužů 2023–2026, který realizuje ministerstvo práce a sociálních věcí společně s úřadem Kláry Šimáčkové Laurenčíkové a dalšími organizacemi. Pomoci by v tom také měla implementace evropské směrnice o transparentnosti v odměňování, díky které by měli mít zaměstnanci a zaměstnankyně právo na přístup k informacím ohledně stanovování platu či mzdy. ČR ji musí zapojit do svého právního řádu do konce roku 2026.

Zvlášť zranitelné skupiny

Veřejně aktivní ženy, političky nebo třeba novinářky se musí vyrovnávat také s tím, že jsou častěji než muži vystavovány tzv. předsudečnému násilí. Své o tom ví i Klára Šimáčková Laurenčíková, která se s různými „hejty“ a verbálním násilím cíleným na svou osobu potýká už řadu let. Jak sama říká, po těch letech se už s tím naučila pracovat a nerozhodí ji to tolik jako dřív. „To, že jsou veřejně aktivní ženy častějším terčem předsudečného násilí, ukazuje řada analýz a studií, které máme k dispozici. V útocích se tematizuje jejich vzhled, věk nebo například váha. Proto se snažíme ženy, zdravotně znevýhodněné osoby a LGBTQ+ skupiny z pohledu trestního práva zařadit mezi zvlášť zranitelné skupiny. V případě útoku na ně z důvodu jinakosti skupiny by pak útočníkovi hrozila vyšší trestní sazba,“ podotkla vládní zmocněnkyně.

Z terénu do státní správy

Téma genderové rovnosti a genderově podmíněného násilí je ale jen jedním střípkem z velké mozaiky, která tvoří celý obraz její práce. Klára Šimáčková Laurenčíková pochází z Mostu. Tam také absolvovala gymnázium, kde ji necitlivý přístup její matikářky zničil sen o tom, stát se lékařkou. „Stále se mě snažila přesvědčit, že na obory, jako jsou matematika, chemie nebo fyzika, nemám. Mě to přitom velmi bavilo. Hrozně jsem chtěla bádat a být lékařkou,“ vzpomínala.

Když medicínu ze svých plánů definitivně škrtla, zkusila učitelství. Na vysokou školu se ale hned po maturitě nedostala. Nakonec se přestěhovala do Prahy a začala pracovat jako vychovatelka v Jedličkově ústavu, což jí ukázalo novou cestu. Pochopila, že téma učitelství a medicíny se jí protíná v jiném oboru, na který do té doby nepomyslela – ve speciální pedagogice. Přijímací zkoušky složila na Pedagogickou fakultu UK po zkušenostech z praxe bez jakýchkoliv obtíží. Při studiu se zaměřila na etopedii, tedy na disciplínu, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním dětí s poruchou emocí a chování. Začala se věnovat tématům inkluze i péče o ohrožené děti. K tomu nastoupila do Charity ČR, kde se zapojila do projektu na pomoc obětem domácího násilí a obchodování s lidmi.

Z neziskového sektoru a terénní práce se ale posléze přesunula do státní správy. Působila jak na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), tak na ministerstvu školství (MŠMT) a nakonec i na ministerstvu zdravotnictví (MZ). A její hlavní předměty zájmu? Inkluze, rovné příležitosti ve školství, sociálně-právní ochrana a duševní zdraví dětí. Stala se náměstkyní ministra školství pro oblasti inkluzivního vzdělávání, institucionální výchovy a prevence rizikového chování na školách. Několik let byla na MŠMT šéfkou sekce speciálního vzdělávání. Vedla také oddělení sociálně-právní ochrany dětí na MPSV a později pracovala jako poradkyně ministryně Michaely Marksové. Na ministerstvu zdravotnictví působila v týmu pro reformu systému péče o duševní zdraví. Postupně se zapojovala i do celé řady dalších iniciativ či pracovních skupin, které se věnovaly všem těmto tématům.

Ombudsmanka

V roce 2021 navíc získala úplně novou zkušenost jako ombudsmanka na FAMU. Byla jednou z vůbec prvních ombudsosob, které začaly působit na tuzemských vysokých školách. Této práce se ale musela vzdát, když ji v roce 2022 premiér Petr Fiala jmenoval do funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva. O rok později se stala také národní koordinátorkou pro adaptaci a integraci uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny a náměstkyní ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka. Tu širokou agendu, kterou si pěstovala v průběhu svého profesního života, si přinesla i na vládní úřad.

„Nevnímám to jako kancelářskou práci. Vždycky jsem si snažila uchovat kontakt s terénem. Pořád se potkávám s lidmi, kteří dělají přímou práci, jezdím do regionů a do různých neziskových organizací. Snažím se podporovat expertní občanskou sféru v konstruktivní spolupráci se státními institucemi a s jednotlivými resorty. Podporuji otevřený partnerský dialog, protože jenom tak se dozvíme, co je v systému funkční a kde jsou pořád ještě bariéry. Ze své pozice mohu posilovat hlas zranitelných skupin. Vnímám svou roli tak, že vládě můžu nabízet řešení a poukazovat na slabá místa systému,“ zdůraznila vládní zmocněnkyně, kterou v roce 2019 vyznamenala Nadace Olgy Havlové za prosazování kvality a otevřenosti vzdělávacích systémů a za aktivity v oblasti transformace systému péče o ohrožené děti.

Největší výzvu pro současnou společnost z pohledu lidských práv dnes vidí v základní ochraně demokracie. „Musíme se zaměřit na prevenci radikalizace, cíleného systematického oslabování demokratických principů a hodnot. Stačí, když se teď podíváme na to, co se děje v Maďarsku nebo na Slovensku, nebo jak se to vyvíjelo v Polsku. Doufám, že Česká republika tímto směrem nezamíří. Za mě jde teď o spolupráci mnoha důležitých aktérů, kteří se snaží demokracii chránit a fungují jako její pojistky, jako jsou například svobodná média, soudní systém nebo funkční občanská společnost. Potřebujeme se chránit proti dezinformačnímu vlivu Ruska a jeho snaze destabilizovat Evropu,“ myslí si vládní zmocněnkyně.

Vedle toho se chce zaměřit také na efektivní řešení chudoby dětí a rodin a prevenci rozdělování společnosti na ekonomicky odolnou a stabilní a na tu, která je trvale ochromená chudobou, zadlužením a rizikem sociálního vyloučení. „Nese to s sebou nebezpečí eskalace násilí. Pokud nebudeme řešit témata, jako jsou sociální inkluze, rovné příležitosti nejen žen a mužů, ale i sociálně nebo zdravotně znevýhodněných či cílená podpora zranitelných skupin, štěpení společnosti může pokračovat a můžou se prohlubovat nejrůznější sociální i mezietnická napětí. Tato situace může generovat řadu dalších rizik a společenských zátěží, které souvisí s vysokými počty dětí odebíraných a umisťovaných do ústavní péče, s vysokou četností násilí v blízkých vztazích i s tendencí volit nejrůznější extrémistická hnutí, která slibují zázračná řešení, ale už neříkají, jaké praktické kroky k těm zázrakům povedou. Z mého pohledu prioritou je konečně přijmout takové zákony, které v ČR nastaví například funkční systém sociálního bydlení, povedou ke zkvalitnění vzdělávací politiky, efektivnější ochraně životního prostředí nebo posilování participace všech členů společnosti na řešení celospolečenských problémů, “ zdůrazňuje Klára Šimáčková Laurenčíková, která řešení každého problému vidí v širších souvislostech.

A tak to bylo s Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou se všemi položenými otázkami. Řešení každého problému vidí v širších souvislostech, což vychází z toho, že sama pracovala v terénu s těmi nejohroženějšími skupinami a viděla, že polovičatá řešení a přehazování problémů mezi rezorty žádné výsledky nenesou. Proto i téma genderové rovnosti nevnímá izolovaně, ale jako jeden ze střípků mozaiky, na kterých musí společnost i její političtí představitelé pracovat. Jen tak bude Česka republika zdravě prospívat.

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.