Vojtěch Frank: Když čtu poezii, slyším hudbu

Překládá ve dne. Protože, jak sám říká, je to mimořádně náročné a vyčerpávající. Musí být odpočatý a naprosto koncentrovaný. Hudbu však skládá večer a v noci, když přijde ta správná inspirace, která se nedá vynutit. Jen pak vznikne dobré dílo! Tak popisuje tvůrčí proces Vojtěch Frank, doktorand Filozofické fakulty UK a hudební skladatel.

Na housle hraje od svých šesti let, když začal chodit v rodné Plzni na základní uměleckou školu. Později si k nim přibral i klavír. V patnácti, v době, kdy mladí muzikanti obvykle zakládají spíš rockové kapely, si Vojtěch vytyčil jiný, smělejší cíl. Inspirován českými a ruskými klasiky 19. a 20. století, s nimiž se setkával při hraní v plzeňské „zušce“, si řekl, že zkusí zkomponovat něco po vzoru Smetany či Rimského-Korsakova. A u toho už zůstal. Ačkoliv si od té doby – pochopitelně – musel najít svůj vlastní styl, hudba se stala jeho přirozenou součástí, kterou žije a prostřednictvím níž se vyjadřuje.

Vojtěch Frank dnes skládá hudbu k muzikálům, k dětským loutkovým představením, ale také klasiku pro komorní soubory. Zhudebňuje Nezvalova díla i verše jiných slavných básníků. Proč tak činí? Rád se totiž při svém komponování nechává vést „inspirativními texty“, jak říká.

Po maturitě se vedle plzeňské konzervatoře, kde si zapsal obor skladba, vydal do Prahy na Filozofickou fakultu UK. Na ní v „magistru“ absolvoval hudební vědu a východoevropská studia. „Když se zabývám hudbou, zajímá mě nejen její praktická interpretační stránka, ale i to, jakým způsobem díla vznikala, v jakých kontextech a v dějinných událostech, a rovněž jak promlouvala k lidem své doby. Snoubí se to s mým zájmem o historii areálu východního bloku ve 20. století. Navíc jsem se chtěl zabývat také ruským jazykem a literaturou. Vnímám to jako potřebnou výbavu pro zkoumání syntetických žánrů, opery a operety,“ podotýká sedmadvacetiletý Frank, jenž nyní na FF UK pokračuje v doktorském studiu muzikologie.

Operety, jež stojí za slyšení

Ve svém výzkumu se věnuje importu sovětského populárního hudebního divadla (operety, muzikálu a rockové opery) do Československa, a to po druhé světové válce. Dnes je opereta v Česku marginálním a pozapomenutým žánrem, který po sametové revoluci téměř vytěsnila domácí i západní muzikálová tvorba. To je dle Franka trošku škoda. „Když člověk slyší pojem opereta, představí si něco staromódního, vyčpělého, neaktuálního nebo trapného… Přitom operety často mají kvalitní hudbu, která je zároveň chytlavá i chytrá v tom, jak využívá populárních prvků. Pokud se pro jeviště operetní náměty zpracují aktualizačním způsobem směrem k dnešní společnosti, mohou velmi dobře komunikovat, fungovat jako komický žánr, který trefně komentuje současnou společenskou situaci,“ míní Frank.

Vyzdvihuje proto tvorbu skladatele Isaaka Dunajevského, jímž se dlouhodobě zabývá. „Byl jednou z hlavních osobností populární hudby Sovětského svazu v první polovině 20. století. Významně se podílel na vývoji sovětské operety. Snažil se kombinovat domácí žánry se západními, především s jazzem. Partitury jsou velmi hravé, barevné a plné nejrůznějších stylů a žánrů. Za poslech stojí třeba jeho opereta Volný vítr. Z českých osobností vystupuje kvalitou svého díla skladatel Julius Kalaš. Jeho operety z padesátých let jsou velice moderní, protože se nespokojil s obvyklým pojetím žánru, jaký u nás byl zažitý od dob první republiky. Jeho hudba je kvalitní, dramaturgicky funkční a má stále potenciál oslovit posluchače,“ líčí Frank.

Otřást vesmírem – i soutěží

Ovšem muzikálem a operetou se Vojtěch Frank nezabývá jen jako teoretik. Hned dva muzikály, k nimž napsal hudbu, uspěly v roce 2021 v soutěži Intro ’21, kterou uspořádalo Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Frankova Píseň pro Ninu, ke které libreto napsala Diana Řeháčková (dnes již absolventka Právnické fakulty UK), porota vybrala jako druhý nejlepší původní autorský muzikál! Příběh se odehrává v Sovětském svazu ve třicátých až padesátých letech 20. století a vykresluje dramata, s nimiž se museli potýkat hlavní hrdinové – původně muzikanti v jazzovém klubu – drcení druhou světovou válkou i tvrdým stalinismem.

I z bronzové příčky v téže soutěži se radoval Frank, ve druhém případě s muzikálem Otřást vesmírem, ke kterému napsal libreto Jakub Hojka. A jak se zdá, Karlovka je mimo jiné líhní úspěšných muzikálových autorů, protože i Jakub studuje na nejstarší vysoké škole v zemi; na Přírodovědecké fakultě UK se blíží doktorátu z botaniky. O čem dílo pojednává? Autorský tým přinesl na divadelní prkna gay-love story popisující rodící se vztah dvou mladíků. Oba muzikály se již dočkaly inscenace na podiu plzeňského divadla (záznamy představení jsou ke zhlédnutí prostřednictvím streamovací služby Dramox). Frank nadále autorsky spolupracuje jak s Řeháčkovou, tak s Hojkou. S oběma si totiž při tvorbě báječně rozumí, perfektně se prý doplňují. Mladí autoři však ve shodě připouštějí, že proniknout s vlastní tvorbou na scény zavedených tuzemských divadel je pro začínající tvůrce tuze obtížné.

Banalita, která (po)baví

Šikovný Vojtěch vedle již jmenovaného skládá též klasickou a scénickou hudbu k dětským i „dospěláckým“ představením loutkového divadla. Napsal kupříkladu doprovod k několika loutkohrám Ilegumovy divadelní společnosti, kterou založil a vede právě Jakub Hojka. A komponuje také pro divadlo Říše loutek anebo tradiční Divadlo Spejbla a Hurvínka. „Mám živelnou radost, když píšu scénickou hudbu pro dětská představení a loutkové divadlo, kde se představivosti meze nekladou! Můžu si s tím pohrát, pracovat i s banalitou, kterou bych si u hudby pro koncertní pódia nemohl dovolit. U hudby pro dětská představení si však můžu plně užít hudebních vtipů, humoru, triviality, která dobře sdílí nálady a významy směrem k dětskému publiku… Na druhou stranu: třeba při tvorbě komorní hudby mě baví, že nejsem nijak svázaný textem a můžu rozvíjet hudební fantazii úplně naplno. Nenechávám se svazovat konvencemi anebo očekáváním posluchačů,“ usmívá se spokojeně Vojtěch.

Žití v rytmu veršů

Mladý hudební skladatel se začíná prosazovat i jako překladatel. Přede dvěma roky vyšel jeho překlad novinky ruského spisovatele Olega Zoberna Autobiografie Ježíše Krista. Hudební talent a přirozený cit pro rytmus však Franka stále více táhne k poezii. Za překlad Kimerského soumraku symbolisty Maximiliana Vološina dostal v roce 2019 Mimořádnou cenu za překlad poezie v Soutěži Jiřího Levého, kterou pořádá Obec překladatelů.

Ohlas vyvolalo i vydání nového překladu poem Vladimira Majakovského, k němuž Franka přizvala lingvistka a překladatelka Jana Kitzlerová. Letos vyjde v nakladatelství Academia jejich druhý svazek, který po úspěchu prvního finančně podpořila Obec spisovatelů. Verše geniálního, oslavovaného i zatracovaného sovětského básníka vyšly v novém překladu po více než půl století (!) a revidovaly nepřesnosti.

S vypuknutím války na Ukrajině, již v únoru 2022 rozpoutalo putinovské Rusko, získala Majakovského tvorba aktuální rozměr. „Když překládám Majakovského, přemýšlím nad tím, jak by se k tomu, co se teď na Ukrajině děje, postavil – a co jeho poezie může o této situaci říct. Ve svých poemách často ztvárňoval válečná témata a zdůrazňoval hrůzy války. Je dobré číst autora, který má tak intenzivní zkušenost s Ruskem a je si vědom stinných stránek kontinuálně budovaného autoritativního režimu. Zároveň je velmi smutné sledovat, jak se tito autoři mohou stát nástrojem propagandy i dnes. V současném Rusku se jako propaganda používá leccos. Třeba i populární písně, které vznikaly v padesátých a šedesátých letech, jsou dnes interpretovány v rámci oficiálních akcí s účastí nejvyšších představitelů včetně prezidenta Vladimira Putina jako vojenské písně, které podporují militantní náladu ve společnosti,“ upozorňuje doktorand FF UK.

V tandemu s Janou Kitzlerovou nyní pracuje na velmi obtížném překladu experimentálního básníka z desátých a dvacátých let 20. století Velemira Chlebnikova: „Velmi specifickým způsobem pracuje s významovou i zvukovou rovinou jazyka; není vůbec snadné převést jeho verše do češtiny. Při překladu mi pomáhá poslouchat české písně a zhudebněné české verše, lépe se tak naladím na rytmus jazyka,“ vypráví Frank. Ukazuje, že své mimořádné hudební nadání a cit pro rytmus, které v noci využívá při komponování, dokáže zužitkovat i ve dne, kdy se noří do nitra ruské poezie. Má tak potenciál stát se jedním z nejvýraznějších překladatelů poezie své generace.