Byl to vynikající operní skladatel, Mozartův přítel i cílevědomý muž – a rovněž někdejší student Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studia z let 1752 až 1753 ovšem nedokončil („nedosáhl žádného pokroku v logice,“ stálo v hodnocení), takže se podobně jako jeho dvojče Jáchym vyučil rodinnému řemeslu a stal se mlynářem. Přesto se zajímal o hudební skladbu, načež se vydal do Itálie, kde záhy komponoval pro nejvýznamnější divadla a nejslavnější pěvce.
Takový je osud Josefa Myslivečka, v Itálii známého jako „Giuseppe Misliweczek“, o jehož životě vzniká film Il Boemo a vycházejí dvě knihy, jež do češtiny převedla Petra Johana Poncarová, překladatelka a anglistka z Filozofické fakulty UK.
Jak se dostala k hudebníkově osudu? Jeho skladby znala od dětství, ale v roce 2015 ji okouzlil dokumentární snímek o Myslivečkově životě Zpověď zapomenutého režiséra Petra Václava.
Díky němu se pak v pražském Kině Pilotů setkala i s autorem obou knih: s americkým muzikologem a pianistou Danielem E. Freemanem, jenž vyučuje na Minnesotské univerzitě a napsal mimo jiné knihu o Mozartově kontaktech s Prahou nebo o operním divadle Františka Antonína, hraběte Šporka.
Dvě knihy, film, CD i koncerty
„Všemi souvisejícími počiny – filmem, CD, oběma knihami, koncerty i dalšími aktivitami – usilujeme o návrat Josefa Myslivečka do povědomí v Česku i Evropě,“ říká magazínu Forum Petra Johana Poncarová. Obě knihy vydává Vyšehrad. Ta první, Il Boemo: průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka (2021), je určená nejširší veřejnosti a vyšla v listopadu; ta druhá, chystaná na květen, je odbornou muzikologickou studií.
„Díky nim se alespoň částečně splatí velký dluh vůči Myslivečkovi: knihy uvedou na pravou míru rozšířené legendy a domněnky o jeho životě a doufáme, že obě přispějí i k většímu zájmu o jeho tvorbu mezi posluchači, hudebníky i odbornou veřejností. Zároveň budou konečně k dispozici moderní publikace o jednom z nejúspěšnějších českých umělců 18. století,“ líčí Poncarová.
Podle překladatelky – a fanynky Myslivečkova umění – knížky pomohou českým čtenářům objevit jeden neobyčejný lidský osud, překrásnou hudbu a také jim přiblíží sdílenou evropskou hudební kulturu tehdejší doby.
„Knihy připomínají, že na znovuobjevení čeká řada ve své době oblíbených a uznávaných skladatelů, kteří podobně jako právě Mysliveček upadli v zapomnění, například mostecký rodák Florian Leopold Gassmann, který se uplatnil ve Vídni, nebo v Itálii úspěšný Giovanni Punto, původním jménem Jan Václav Stich,“ doplňuje dáma, jež hovoří i skotskou gaelštinou.
S pomocí muzikologů
Ale ani pro ni nebylo snadné překládat odborné pojmy. „Na překladu velké monografie bylo – vzhledem k tomu, že jsem v oblasti hudební vědy pouhý nadšený laik –, nejsložitější zvolit v češtině správnou terminologii, zejména v detailních rozborech Myslivečkových skladeb. V tom mi pomohl jak sám autor, tak zejména odborný redaktor dr. Marc Niubò z Ústavu hudební vědy FF UK, jimž oběma jsem za jejich rady velmi zavázána. Kromě toho šlo o vysloveně radostnou a uspokojivou práci, protože Daniel Freeman píše čtivě; jde o téma, které mě zajímá, a sama jsem přesvědčená o významu obou knih – což jsou faktory, které se v jednom překladu sejdou spíš výjimečně,“ říká Poncarová.
Freeman, který se věnuje i dílům velikánů jako Vivaldi, Mozart či J. S. Bach, navíc umí česky, takže si mohl překlad i sám zkontrolovat.
Co pro amerického muzikologa znamená vydání jeho knih v Česku? „Je to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života – a jedna z největších poct. Dosud si pamatuji na dobu, kdy jsem poprvé přijel do Prahy studovat v polovině osmdesátých let 20. století, a na to, jak moc jsem si přál, abych mohl to, co jsem se dozvěděl o hudebním životě v Praze, sdílet s velkým množstvím nadšených milovníků hudby a literatury, kteří žijí v každém městě v Čechách a na Moravě,“ vzkazuje Daniel Freeman.
„Možnost, že oslovím alespoň některé z nich, kteří mohou číst anglicky, mě neuspokojila. Avšak sen, že se má práce dostane k co nejvíce lidem v češtině, se konečně splnil,“ dodává Freeman, jemuž se v Praze vždy líbily atraktivně naaranžované výlohy plné nových knih.
A Vojta Dyk na plakátech
Dvěma knihami však myslivečkovské aktivity nekončí. Režisér Petr Václav po dokumentu z roku 2015 přichází s velkofilmem v produkci společnosti Mimesis, který má mít premiéru v červenci 2022. Dramatické osudy prožívá Mysliveček na plátně v podobě herce Vojty Dyka, jehož tvář zdobí i titulku průvodce Il Boemo.
Ukázka z připravovaného snímku Il Boemo (2022) režiséra Petra Václava - Barbara Ronchi v roli pěvkyně Cateriny Gabrielli. Foto: Mimesis, repro
Jak vnímá hudební vědec Freeman skutečnost, že se z jeho bádání vychází i celovečerní film v mezinárodní distribuci? „Když na to pomyslím, téměř se mi nedostává slov. Něco podobného se poštěstí jen málokterému badateli, který se zaměřuje na dějiny evropské vážné hudby. A ta příležitost přišla úplně znenadání – zcela nečekaně – jako téměř všechny skvělé věci, které mi život přinesl,“ líčí autor užasle.
V plánu je i vydání CD s hudbou z filmu u renomované společnosti Warner Classics. Tu nahrál orchestr Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jenž Myslivečkovy skladby už dlouho prosazuje a uvádí. Ve filmu zazní mimo jiné árie z Myslivečkových úspěšných oper L’Olimpiade a Il Bellerofonte.
A co z toho všeho nejvíce potěšilo či překvapilo Poncarovou, která se ve svém bádání zabývá hlavně skotskou literaturou?
„Nejvíce mě ohromila a nadále ohromuje samotná Myslivečkova hudba. Právě její strhující energie a citová hloubka mě přivedla ke knize a všemu ostatnímu. Fascinuje mě i Myslivečkův životní osud, jelikož jde o příběh člověka, který se navzdory očekávání svého okolí rozhodl věnovat tomu, co ho nejvíc zajímalo, a všechno tomu podřídit: v šestadvaceti letech odešel z Prahy, opustil mlynářské řemeslo a vydal se do Itálie s cílem uspět jako operní skladatel... Ta odvaha, vytrvalost a odhodlání jít si za svým jsou mi velmi sympatické,“ uzavírá anglistka Poncarová.
| Autor obou myslivečkovských knih |
 Americký muzikolog Daniel E. Freeman je předním odborníkem na hudební kulturu v českých zemích 18. století. K jeho nejvýznamnějším publikacím patří monografie o životě a díle Josefa Myslivečka, o W. A. Mozartovi a Praze či operním divadle Františka Antonína, hraběte Šporka. Kromě toho publikoval řadu studií o opeře a hudbě pro klávesové nástroje v témže století a o dílech Josquina des Prez, Antonia Vivaldiho, W. A. Mozarta a J. S. Bacha i jeho synů. Vyučuje hudební vědu na Minnesotské univerzitě, je zván na Smithsonův institut a působil i na univerzitách v Illinois a Jižní Kalifornii. Freeman je rovněž profesionálním pianistou. |
