Muzikologové oživili zapomenuté mistry barokní opery

„Mí Pražané mi rozumějí.“ Citát Wolfganga Amadea Mozarta sice všichni znají, jen odborníci ale vědí, proč to slavný skladatel mohl vyslovit. Praha si totiž ještě před ním vychovala zkušené operní publikum. Ve městě se v 18. století hrála díla světových mistrů. Současný posluchač si je ale nevychutná; nahrávky téměř neexistují. Ztracené perly barokní opery teď posbírali muzikologové z Filozofické fakulty UK. Ve spolupráci s hudebníky pořídili nahrávku vybraných skladeb, jež se dochovaly většinou jen v notových zápisech.

Muzikologové se zaměřili na období poloviny 18. století, kdy se centrem opery v Praze stalo Divadlo v Kotcích, ve své době důležitá scéna, na které svá díla uváděla tehdejší světová špička, jak podotýká doktorka Lenka Hlávková, koordinátorka celého projektu (na snímku výše).

Kateřina Veliká operu podporovala.

„V polovině století do divadla přišel italský impresário Giovanni Batista Locatelli, což musel být šikovný obchodník a člověk s přehledem a kontakty v operním světě. Dokázal úspěšné opery třeba z Benátek velmi rychle dostat do Prahy, kde měl skupinu kvalitních zpěváků a hudebníků, kteří to byli schopni nastudovat na vysoké úrovni,“ líčí Hlávková. A dodává: „Za jeho působení dirigoval v opeře i mladý Christoph Willibald Gluck, což je velká osobnost dějin hudby, která později posunula operu 18. století od barokní schematičnosti směrem k modernímu dramatickému tvaru. Prahou prošli i další umělci, kteří pak působili na řadě významných míst: v Drážďanech, v Bonnu nebo v Petrohradu, kde operu podporovala Kateřina Veliká.“

Jaké opery se inscenovaly na prknech pražské scény v 18. století, si zájemce snadno dohledá v odborné literatuře. Jak ale díla zněla, si dnes člověk může pouze představovat podle notových zápisů, jež jsou uložené v knihovnách napříč Evropou. Nahrávky neexistují téměř žádné.

„Z barokní opery se dnes nejčastěji nahrávají Antonio Vivaldi nebo Georg Friedrich Händel, výběrově nalezneme i nahrávky dalších autorů: například Christopha Willibalda Glucka, Johanna Adolfa Hasseho... Vydavatelství však sázejí na tituly, u kterých lze očekávat komerční úspěch. Opera byla přitom fenoménem 18. století a autorů působilo napříč Evropou včetně Prahy obrovské množství. Pro pochopení běžného operního provozu a vkusu dobového publika je potom důležité seznámit se rovněž s díly, která byla tehdy úspěšná a hýbala světem, přestože později upadla v zapomnění,“ upozorňuje Hlávková.

Od narozeninového překvapení k mezinárodnímu projektu

A právě tato myšlenka stála na začátku projektu, který vymysleli muzikologové z Filozofické fakulty UK původně jen jako narozeninové překvapení pro svého kolegu a tehdejšího ředitele Ústavu hudební vědy FF UK, doktora Marca Niubò, jenž se barokní operou zabývá. „Chtěli jsme původně pouze potěšit našeho kolegu a zároveň vytvořit pomůcku pro jeho výuku. Ukázalo se ovšem, že celý projekt má daleko větší přesah,“ usmívá se Lenka Hlávková.

Pražští muzikologové se tak spojili se svými absolventy, kteří se profesionálně věnují interpretaci barokní hudby, a také s kolegy z Curyšské univerzity. S těmi už řadu let pravidelně spolupracují na projektech Fondu strategických partnerství UK. Nápad je zaujal, společně proto začali hledat pasáže z oper, které zněly Divadlem v Kotcích v polovině 18. století, odolaly času a oslovily by i současné posluchače.

Italský skladatel Baldassare Galuppi.

A do jejich hledáčku se nakonec dostaly skladby šestice skladatelů: „Chtěli jsme mít ve výběru zástupce jak vážné barokní opery s vysokou mírou stylizace (opera seria), tak komické opery (opera buffa). Trojici známějších autorů (Ch. W. Gluck, Baldassare Galuppi a J. A. Hasse), jsme doplnili další trojicí méně známých (Domenico Fischietti, Giovanni Marco Rutini a Francesco Zoppis). Nahrávky operních děl těchto tří skladatelů dosud neexistují žádné,“ podotýká Hlávková.

„Fischiettiho a Rutiniho zná současný hudební svět jako autory komorní nebo cembalové hudby, Zoppisova hudba zůstává ovšem zcela neznámá. Všichni tito autoři působili několik let v Praze a třeba komické opery Domenica Fischiettiho na libreta Carla Goldoniho by podle mého názoru mohly mít šanci na úspěch i dnes,“ míní.

Vybraná díla studenti FF UK přepsali z historických pramenů do podoby, jež odpovídá současnému notovému zápisu, aby je mohli nastudovat muzikanti a zpěváci. Chopil se toho soubor Victoria Ensemble, jenž se věnuje staré hudbě a vede jej absolventka FF UK sopranistka Viktorie Dugranpere. Altových partů se ujala její kolegyně z oboru i ze souboru Monika Jägerová, která se loni dostala do širší nominace na Cenu Thálie. Basový part zazpíval Jaromír Nosek, absolvent Pedagogické fakulty UK a Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění (HAMU). Společně pak skladby nahráli ve studiu HAMU; do projektu se tak zapojili i studenti a vyučující oboru zvuková tvorba a hudební režie.

Zleva Viktorie Dugranpere, Monika Jägerová a Jaromír Nosek na koncertě vybraných skladeb z barokních oper. Foto: Jan Ciglbauer

Hudební album vyjde společně s chystanou česko-německou knižní publikací, která nastiňuje dobový kontext, stručně představuje jednotlivé opery a přináší také přepis textů vybraných árií v originálním znění a v překladech. Kromě pedagogů a studentů Karlovy a Curyšské univerzity se svými studiemi připojili také kolegové z Akademie věd ČR.

V dubnu 2021 se měl konat i koncert, kde by si celý tým ověřil, jak vybrané skladby obstojí před současným publikem. Kvůli protipandemickým nařízením se ovšem konal až v listopadu, a to v refektáři na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze.

„Oživili jsme neznámou hudbu, přinesli nový pohled na operní praxi 18. století, připravili jsme koncertní program, který je nyní možné nabídnout pořadatelům kulturních akcí. Spojili jsme nad jedním projektem lidi z různých oborů a zemí – vědce, studenty, absolventy, muzikanty... Na to, že na začátku se mělo jednat jen o narozeninové překvapení, si myslím, že výsledek není vůbec špatný,“ usmívá se muzikoložka Hlávková.