Orální historikové rozjeli časosběr o pandemii ihned

Když v březnu roku 2020 česká vláda vyhlásila nouzový stav, z obavy před šířením koronaviru postupně pozavírala všechna místa, kde se sdružovali lidé, a nakonec i státní hranice, byl to pro mnohé šok. Lidé zaskočení strachem z nákazy i z tvrdých protipandemických opatření se snažili i v omezených podmínkách něco dělat, někdo šil roušky, orální historikové pod vedením profesora Miroslava Vaňka, který působí na Fakultě humanitních studií UK a je ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (ÚSD AV ČR), ihned rozjeli nový výzkum. Viděli totiž, že se přímo před jejich očima odehrává událost, která se nějakým způsobem zapíše do dějin. Jakým, to ukáže čas.

Pandemie ze dne na den změnila každodenní život lidem na celém světě.

Nečekali na grantové výzvy, začali ihned. Historikové, kteří se zabývají soudobými dějinami, si okamžitě uvědomili, že s nástupem pandemie nemoci covid-19 se všem obyvatelům České republiky podobně jako lidem po celém světě během okamžiku změnil každodenní život a že je třeba tyto události ihned zachytit. Inspirovali se výzkumem, který probíhal v době Velké hospodářské krize ve Spojených státech amerických ve 30. letech minulého století, kdy vědci prostřednictvím rozhovorů zaznamenali bezprostřední dopad krize na obyvatelstvo napříč regiony, profesemi i etnikem.

„Uvidíme za padesát let, do jaké míry pandemie ovlivnila dějiny, způsob života, či zapříčinila změny, které přišly. Zasáhlo to všechny světadíly. Všichni pandemii museli nějakým způsobem řešit, každý se s následky musí nějak vyrovnávat. Je zajímavé sledovat, co bude dál,“ podotkl profesor Vaněk, který na začátku listopadu převzal z rukou ministryně obrany Jany Černochové vyznamenání Zlatá lípa za zásluhy o rozvoj oboru soudobé dějiny a orální historie.

Čtení, ze kterého mrazí

Spolu se svými kolegy z FHS UK hned v březnu roku 2020 oslovil svoje studenty, aby si začali vést deníky a zaznamenávali svoje prožitky i denní rutinu v této neobvyklé době. Dnes mají historikové díky tomu k dispozici deníkové záznamy z doby od března 2020 s přestávkami až do jara 2022, které ilustrují různé fenomény i fáze doby covidové. Jak připustil Miroslav Vaněk, jejich čtení je psychicky náročné i dnes, tedy v době, kdy nikdo neví, v jaké fázi pandemie vlastně jsme.

Profesor Vaněk věděl, že výzkum je třeba rozjet hned.

Ukazuje to například zápis v jednom z deníků z 15. března 2020: „Potřebujeme bojový plán. Nemoci se nebojíme, zásobení jsme, nějaká finanční rezerva na dva tři měsíce vystačí – úzkost je však moje druhé jméno a jaksi se nedá předpokládat, že by se to mohlo s příchodem globální pandemie nějak zlepšit. Sleduju Případ Platfus a všechny filmy, kde hraje Menšík alkoholika (zaříkáváme se, že u nás bude pivo povolené jenom tzv. o víkendu). Snad každých deset minut slyšíme z ulic projíždějící sanitky. K večeru pak z okna vidíme hustý černý dým – poblíž nádraží hoří sklad. Požár netrvá dlouho, je nicméně těžké nemyslet na to, že jde o nějaký zlověstný omen.“

Vědci oslovili také studenty a absolventy oboru Orální historie – soudobé dějiny s prosbou, zda by udělali rozhovory s lidmi ze svého okolí. Podařilo se jim tak nashromáždit na sedm desítek orálně historických rozhovorů s lidmi různých generací, profesních skupin i z rozličných regionů, jak podotkla doktorka Jana Wohlmuth Markupová z FHS UK a ÚSD AV ČR, která je do projektu také zapojená.

Jana Wohlmuth Markupová připomněla, že lidé rychle zapomínají. O to větší význam má dělat rozhovory se stejnými narátory opakovaně a sledovat vývoj v čase.

„V rozhovorech šlo primárně o tři kategorie – zajímalo nás individuální prožívání, tedy to, co lidé zažili během pandemie nejhezčího či nejhoršího. Pak jsme se zaměřili na strategie toho, jak zvládali situaci, a pak to, jak sami reflektovali svůj vztah jednotlivec versus stát a společnost (tedy to, jak vnímali různá protipandemická opatření, jak fungovali v komunitě, v rodině, ptali jsme se jich i na pracovní prostředí),“ vysvětlila historička s tím, že rozhovory se stejnými narátory vedli opakovaně po dobu posledních dvou let. Připustila přitom, že je možné, že je v budoucnu osloví znovu.

Aby historici zachytili dobu ze všech úhlů pohledu, chystají se v současnosti na rozhovory také s profesionály, kteří se s pandemií potýkali a potýkají z důvodu svého profesního zaměření. Měli by mezi nimi být ministři, lékaři, hygienici, virologové nebo imunologové. Rozhovor už jim přislíbil i někdejší prorektor UK, dnes ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB AV ČR) profesor Jan Konvalinka.

Biochemik profesor Jan Konvalinka patří mezi jednoho z nejvýraznějších odborníků, kteří vyvrací nepravdy, jež se o nemoci, její léčbě a očkování proti ní šířily a šíří.

Časosběr pro budoucí generace

Historici připouštějí, že rozhovory a deníkové záznamy, které shromažďují, skutečně docení až budoucí generace vědců, jež budou díky jejich práci s odstupem času dobu covidovou a postcovidovou moci lépe zpracovat. Zachycení bezprostředních prožitků svědků doby je neocenitelný zdroj informací, který by v budoucnu už nikdy nešel vytvořit, jak podotkl profesor Vaněk. „Zpětně už by to nikdy nenasbírali. Vždy by to pak byly už jen vzpomínky ovlivněné tím, že mezi tím uplynul rok, dva, třicet nebo padesát let,“ zdůraznil.

Čeští vědci se zapojili také do mezinárodní sítě sdružující orální historiky z celého světa, kteří se zabývají výzkumem doby (post)covidové. Cílem mezinárodního projektu je zdokumentovat globální povahu pandemie v éře globálních krizí a událostí.

Spojili se také s odborníky z Psychologického a ze Sociologického ústavu AV ČR a letos za finanční podpory ÚOCHB AV ČR rozjeli interdisciplinární výzkumný projekt doby (post)covidové, který ji nahlíží v širokém záběru napříč humanitními vědami prostřednictvím kvalitativních i kvantitativních přístupů. Do budoucna to tak pomůže vytvořit skutečně komplexní obraz doby.