Když jsme s fotografem parkovali v Drozdově, vesničce 25 km za Berounem, nebylo těžké najít cíl naší cesty. Stačilo ve venkovském odpoledním klidu krátce nastražit uši, a vydat se za zvukem zvláštního klapotu. Zde bezpochyby trénují cloggeři! Clogging je totiž tanec v botách vybavených plíšky, a to na rozdíl od klasického stepu rovnou dvojitými, takže když tančí skupinka několika lidí, rozléhá se jejich výkon široko daleko. Tak jako během víkendového soustředění skupiny Cloggers, kterého se účastní i čtyři studentky Univerzity Karlovy.
Zleva Veronika Plachá, Adéla Horáková, Andrea Volfová, a Alena Kalbáčová.
„Naše boty jsou určitě hlasitější a zvučnější, než obuv pro klasický step. Spodní plíšek je připevněný pevně k botě a horní ke spodnímu připojen dvěma nýty, na kterých se kinklá. Může to malinko rachotit i v pauzách, ale u dobrého stepaře rozlišíte rytmus stepaře, protože údery zazní přesně ve správnou dobu a s dostatečnou silou“ vysvětluje Radmila Žižková, která se cloggingu věnuje od svých sedmi let. „Moji rodiče se kdysi seznámili na country bálu na Žofíně. A v té době už fungovaly dětské taneční skupiny, kde se provozovaly country tance a nějaké základy stepu.“
Právě s country tancem je clogging už od 19. století spojen, a do tehdejšího Československa se pak dostal koncem 80. let minulého století. Srovnání s klasickým stepem se při rozhovoru s laiky nevyhnete. „Technika tance je malinko jiná. Klasický step vychází hodně z kotníků a je pocitově víc při zemi, zatímco clogging vychází z kolenou, je to víc odlehčené,“ říká sympatická žena sportovní postavy, jež byste na první dojem těžko odhadovali coby seriózní vědkyni.
Radmila Žižková je absolventkou Přírodovědecké fakulty UK a v současnosti dělá doktorát na Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. „Já jsem vždy chtěla dělat biologii, takže jsem už na střední škole o víkendech chodila na Pokroky v biologii pořádané právě PřF UK. Táhlo mě to k vědě už odmala.“ A jak ještě zvládá najít si čas na tanec? „Je potřeba najít ten správný work life balance. Jen vědou žít nelze, nějaký pohyb je taky potřeba,“ usmívá se.
| CLOGGING |
| Taneční styl, který by se dal do češtiny volně přeložit jako „dřevákování“ (z anglického slova clog – dřevák), protože původně se provozoval opravdu v dřevácích. V současnosti se tančí v měkkých kožených botách s dvojitými kovovými plechy. Při tanci se klade důraz na rytmické údery patou, špičkou či obojím do podlahy. |
| Clogging se začal utvářet v Anglii v 19. století v době technické revoluce, kdy si dělníci v továrnách na zpracování bavlny v Lancashire údajně poťukávali nohama do rytmu pracujících strojů, aby udrželi nohy v teple. Nejvíce se pak rozvinul v Americe, kde se míchal s různými tanečními vlivy, jako byly tance indiánů, černochů a jiných přistěhovalců, kteří do Ameriky přijeli za prací. |
| V tehdejším Československu se clogging poprvé objevil v roce 1987, kdy jej představil popularizátor lidových a country tanců Jasan Bonuš. Popularita stoupla po roce 1989, kdy byla možnost pozvat lektory z Ameriky a vycestovat do zahraničí, v současné době je v ČR asi patnáct tanečních souborů a pořádají se taneční soutěže a mistrovství republiky. |
Přitom příprava na velké vystoupení zabere i několik hodin týdně. „Když se připravujeme na nové vystoupení, tak je to intenzivnější. A k tomu si připočtěte, že každá ještě trénujeme ve svých tanečních skupinách,“ připomíná Adéla Horáková, studentka 1. lékařské fakulty UK, kde je už v šestém ročníku a směřuje ke kariéře v kardiologii. „Jako malá jsem byla hodně nemocná a za to, že tu jsem, děkuji lékařům. Což mě už v dětství natolik fascinovalo, že jsem toužila také zachraňovat životy,“ vypráví o své motivaci studovat lékařskou fakultu, ačkoliv v rodině se nikdo lékařskou profesí nezabýval.
To v rodině Aleny Kalbáčové nebylo nošení doktorského pláště nic výjimečného, její dědeček byl chirurg, babička pediatrička. „Já hodně dlouho nevěděla, čemu se věnovat, protože se zajímám o strašně moc věcí. Ale vždy mě bavila biologie a chemie, tak jsem si říkala, že lékařská fakulta by mohla být ta správná cesta. Jsem zatím v prváku, tak uvidím, jak to půjde, zatím držím,“ usmívá se studentka 1. LF UK, jenž ve volném čase hraje i volejbal za rodné Strakonice.
V prvním ročníku navazujícího magisterského studia, ovšem na Pedagogické fakultě UK, je Veronika Plachá, kterou ke cloggingu přivedla sestra Tereza, mimochodem absolventka FTVS UK. Veronika s dětskou cloggingovou skupinou procestovala celou Evropu a vedle tance se věnuje i profesionální fotografii a je šéfredaktorkou časopisu studentů psychologie Archetyp.
A samozřejmě musí najít čas i na studium – na PedF UK si vybrala obor psychologie. „Ten obor je hezký v tom, že během týdne můžete kombinovat různá pracoviště, což mi díky změně prostředí a rozmanitosti přijde i jako dobrá prevence syndromu vyhoření. Do budoucna bych chtěla pokračovat na doktorském studiu a věnovat se krizové intervenci. Už mám zkušenost, že dokážu lidi v určité krizi intuitivně uklidnit a ten pocit, kdy mohu někomu pomoci, úplně zbožňuju,“ rozplývá se usměvavá brunetka. „Myslím, že by si lidé měli předávat radost, a těm, kterým v dětství chyběla, mohou pomoci objevit, že svět může být i laskavé a bezpečné místo.“
Pro všechny přítomné slečny je synonymem radosti i tanec, a ačkoliv se většina z nich může pyšnit řadou medailí z velkých soutěží, sbírání cen pro ně není to nejpodstatnější. „Když jsem byla mladší, tak pro mě bylo nejzásadnější vymyslet na ten rok tu nejlepší sestavu a vyhrát. Teď už to neberu tak, že jedu na soutěž pro vítězství. Samozřejmě se o to snažím, ale není to hlavní cíl. Tím je teď například to, že bych si jednou chtěla založit vlastní skupinu nebo bych se ráda podívala na soutěže v Americe, odkud clogging pochází,“ vypráví Andrea Volfová.
Na Pedagogické fakultě UK studuje druhým rokem obor Učitelství - Dějepis a Základy společenských věd. „Už na střední škole mě nadchl přístup našeho dějepisáře. Historie mě vždy bavila, jen jsem si nebyla jistá, zda budu umět své znalosti předávat někomu dalšímu. Ale v aktuálním semestru nám právě začínají praxe a zatím mě to ujišťuje v tom, že to půjde,“ usmívá se Andrea, kterou z dějin nejvíce baví období Přemyslovců, 2. světová válka, a 50. léta v Československu.
Vedle studia se všechny dívky nyní soustředí na trénink show Just Clap!, kterou skupina Cloggers předvede 13. dubna v pražském Divadle Bravo. Po vzoru Lord of the Dance či Stomp! slibuje večer plný tance, rytmů, hudby, emocí a vtipu, kdy tanečníci musí kromě stepování/cloggingu zvládnout i obratnost s rekvizitami. „Na začátku bylo těžké zvyknout si, že děláte dvě věci naráz, ale po řadě tréninků už je to pro nás mnohem jednodušší než třeba před rokem,“ ujišťuje Andrea Volfová.
Skupina Cloggers. Radmila Žižková vpravo dole.
„Show Just Clap! nabídne v podstatě několik menších představení v několika tématech, s různou atmosférou,“ láká na vystoupení Radmila Žižková. „Všichni momentálně trénujeme každou část vystoupení, abychom byli vzájemně zastupitelní. Myslím, že každý nakonec dostane dostatečný prostor se předvést, i když se budeme střídat, abychom se stihli mezi vystoupeními i přezouvat,“ říká Adéla Horáková. „A taky abychom se stihli pořádně vydýchat,“ rozesměje ostatní na závěr našeho povídání Andrea Volfová.
