Michal Mejvald a Barbora Mahenová jsou spolužáci z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, kde studují obor fyzioterapie. A spojuje je i záliba v tanci, kterému se věnují od dětských let. Společně je ale tančit neuvidíte, tančení v páru se už totiž nevěnují. Dávají přednost sólo kategoriím, což předvedli i na prvním Akademickém mistrovství ČR v tanečních sportech. Michal si odnesl prvenství v kategorii Contemporary a Barbora obsadila stříbrnou příčku v kategorii standartních tanců.
Bára ale přece jen občas v páru vystupuje. Představte nám tanečním laikům kategorii figurální valčík.
Barbora: Jde o vylepšený valčík, kde jsou povedené zvedačky, je dovoleno se pouštět i tančit vedle sebe, vybíráme si i vlastní hudbu. A také jsme před finále na parketu sami. Ale účastníme se jen jediné soutěže na začátku května, přičemž trénujeme na přelomu února a března, tudíž to moc času nezabere.
Jaká taneční kategorie je vaše nejsilnější nebo nejoblíbenější?
Michal: Za mě je to contemporary, které tančím šestým rokem, nyní už na vrcholné úrovni. V sólo disciplíně jsem byl na posledním mistrovství ČR druhý. Ale převážně tancuji ve skupině Vivid dance a nyní mě čeká mistrovství světa v Polsku.
Barbora: Já se vždy nejvíc věnovala latinskoamerickým tancům. Teď už se kromě figurálního valčíku snažím tančit vše, co se mi zalíbí, a objevuji nové styly. Tančím už převážně pro radost, jen občas se zúčastním nějaké soutěže v karibskoamerických tancích.
Co vás vlastně přivedlo k tanci?
Michal: Mamka, když viděla, jak při fotbale místo sledování míče sbírám sedmikrásky (smích). Tak mě dala na tancování a mě to chytlo. Ještě jsem dělal asi deset let hasičský sport, ale postupně už to nešlo časově skloubit.
Barbora: Já se odmalička začala vlnit při každé příležitosti, kdy zazněla hudba. Klidně i v obchodě, prostě kdekoliv. Mamka mě nejdřív dala na moderní gymnastiku, ale na základní škole nám pak představili taneční kroužek, a od té doby už jsem tančila všechny možné styly. Jiný sport jsem nedělala, to objevuji až teď na vysoké škole – hrajeme volejbal, chodím plavat, snažím se dělat všechno možné, abych to měla v životě co nejvíc pestré.
Kolik času vám tanec zabere?
Michal: Učím v Centru tance a jako lektor mám šest tréninků pravidelně + dva individuální, také neustále sleduji taneční videa. Pořád se snažím posouvat a vymýšlet nové sestavy.
Barbora: Tancem člověk prostě musí žít. Když si vzpomenu na svoje období, kdy jsem ještě tančila závodně – na gymplu jsem ze školy jela na trénink, z tréninku domů až v deset večer, pak se něco málo učila, pak teprve šla spát. Neexistovalo pro mě nic jiného.
Oběma je vám teprve 23 let, a už oba tanec učíte. To je běžné?
Michal: Vedu lekce pro dospělé. Učím lidi, kteří si tančí pro radost. Takže je učím nějaké sestavičky a základy techniky, ale jsme si vědomi, že je to pro nás a nebudeme to tahat někam na soutěže.
Barbora: První dětský kurz jsem vedla už v osmnácti a dnes pomáhám u nás v klubu, kde se věnuji i dospělým. Od letoška učím Ladies latino – dospělé dámy, většinou začátečnice, mám to moc ráda, vždy mě to úplně nabije energií.
Jak jde vrcholový tanec skloubit se studiem na vysoké škole?
Michal: Tenhle rok už docela dobře, protože máme o dost volnější rozvrh. Ale dřívější roky to bylo mnohem těžší. Když jsem například psal bakalářku a měli jsme státnice, tak jsem ani nesoutěžil. Ale jinak platí - když člověk chce, tak to jde.
Barbora: Já už jsem kvůli studiu tanec dost omezila a přestala se mu věnovat vrcholově. Když nemohu něco dělat pořádně, tak mě to pak hrozně štve, proto jsem si dala pauzu. Jen jsem začala s figurálním valčíkem, což ale není tak časově náročné.
Momentálně máte oba odlišné představy o své taneční budoucnosti.
Barbora: Více se nyní soustředím na studium a moc ráda bych fyzioterapii propojila s tancem. Určitě už se vidím především jako fyzioterapeutka, ale chtěla bych i nadále učit tanec, protože mě práce s lidmi velmi baví.
Michal: Já se momentálně vidím víc v tanci a fyzioterapii bych rád provozoval jen na částečný úvazek, abych z toho úplně nevypadl. Chci si dělat i porotcovské zkoušky, víc trénovat, víc soutěžit… dokud to jde, než se rozpadnu. Chtěl bych si na české taneční scéně udělat jméno. Když člověk zamaká, tak má dobrou šanci stát se dobrým lektorem, který bude zván do různých klubů.
Tanec je populární i díky show StarDance. Jak na ni pohlížejí zkušení tanečníci?
Barbora: StarDance sleduji pečlivě, je to i jeden z důvodů, proč jsem jako malá začala tančit. Navíc tam mám spoustu kamarádů a mých trenérů, které se snažím podporovat.
Michal: I já sleduji StarDance odmalička, myslím, že asi tak od druhé řady. V sobotu většinou mívám taneční povinnosti, takže se koukám ze záznamu. A pak to s partnerkou pečlivě hodnotíme.
