Chtěl bych, aby staré mýty ožily, říká vítěz Litery za fantastiku

Byl to iniciační zážitek, který mu otevřel bránu do jiného světa. Když krátce před sametovou revolucí jeho rodiče přinesli domů samizdatový překlad Tolkienova Pána prstenů a začali ho před spaním číst svým synům, asi sami nečekali, že to jejich Janovi změní život. Pod vlivem geniálního autora i literárně a duchovně orientovaných rodičů Jan A. Kozák vystudoval Filozofickou fakultu UK, kde dnes působí a věnuje se severské mytologii a teorii mýtu. Vedle pevně ohraničeného exaktního světa vědy svou představivost nechává bez zábran pracovat při tvoření fantaskního světa Qurandu. V něm se také odehrává Sága o Lundirovi, jeho beletristická prvotina, za kterou získal Magnesii Literu za fantastiku.

„Moje maminka je antikvářka, vždy jsme měli doma spoustu zajímavých knih. Když ale rodiče získali samizdatové vydání Pána prstenů, bylo to něco úžasného. Doma jsme nikdy neměli středověké rukopisy, ale tohle bylo něco takového, akorát z 80. let psané na psacím stroji, několikátá špatně čitelná kopie. Rodiče nám to četli před spaním, jako když se čte z Bible. Dojímalo mě to. Zaujal mě Tolkienův eskapismus a pocit, že normalita je ve své podstatě tísnivá, ale že je možné přes to zamřížované okénko alespoň zahlédnout světlem prozářenou krajinu. Byla to tajná kniha, kterou tady v té době nikdo neměl, byla ale desetkrát lepší než všechno ostatní. Tehdy jsem si říkal, že bych chtěl být někdy schopen vzbudit v lidech to, co ve mě vzbudil Pán prstenů.“

Cesta tam, ale už ne zpátky

John Ronald Reuel Tolkien tehdy vzal Jana A. Kozáka do světa, odkud už pro něj nevedla cesta zpět, do světa fantazie, proto také o Tolkienovi někdy s nadsázkou mluví jako o svém třetím rodiči. „Psát jsem nezačal hned. Jako dítě jsem nejdřív maloval různé labyrinty a designoval deskové hry. Když mi bylo asi třináct, dostal jsem vysokou horečku. Tehdy jsem se ocitl ve světě, který byl pro mě příjemným únikem z mojí nemoci. Bylo to takové moje bezpečné místo, kolem kterého začala krystalizovat fantazie, tehdy začal vznikat můj fantasy svět,“ vzpomínal Alatyr, jak si dnes Jan Kozák říká, aby se odlišil od svých jmenovců. Alatyr je staroslověnská a staroruská zkomolenina řeckého názvu pro jantar – legendární kámen, z něhož podle tradic pramení řeky a který Jana Kozáka fascinuje.

Jako středoškolák četl vedle fantasy a sci-fi literatury také Carla Gustava Junga, Ladislava Klímu nebo Friedricha Nietzscheho. S otcem, který se zajímal o orientální filozofii, studoval sanskrt a přirozeně ho to tedy dovedlo až na FF UK, kde se věnoval latině a religionistice. Začal být také stále více fascinovaný starými jazyky, učil se starou řečtinu, biblickou hebrejštinu, zajímat se začal o sever Evropy a naučil se staroseverštinu. Nakonec, podobně jako jeho duchovní otec Tolkien, propadl severským mýtům. K tomu se začal věnovat historickému šermu a dnes má dokonce svou vlastní šermířskou školu. Jako šermíř-kaskadér si zahrál třeba i ve velkofilmu Juraje Jakubiska Bathory.

„Mnoho let jsem věnoval studiu mrtvých jazyků. Když jsem četl potřebnou literaturu nebo poslouchal přednášky a dělal jsem si poznámky o tom, jak to měli Římané s kultem, v hlavě mi přitom stále běžela fanfikce. Hned začnu přemýšlet o tom, jak by to vypadalo, kdyby Římané měli jinou kulturu, kdyby například vestálské panny nebyly jen jedním z mnoha kultů, ale ten hlavní… Tím se mi v hlavě začne tvořit fantasy svět, který má ale svoje kořeny v realitě. A takhle funguji pořád. Nechám se ‚posednout‘ určitým zvykem nebo symbolem, ve své fantazii ho můžu nechat rozkvést, rozvinout jeho skrytý potenciál,“ podotkl. Svou dizertaci zasvětil Óddinovi, jednomu z hlavních severských bohů, a později ji také vydal jako monografii. Začal se detailně věnovat teorii mýtu a historii jeho interpretace. Nedlouho po absolvování doktorského studia se přesunul do Norska, kde dva roky pobýval na Univerzitě v Bergenu. Tam díky prestižnímu evropskému stipendiu Marie Skłodowska-Curie Actions pracoval na svém projektu Symbodin, jehož cílem bylo zkoumání tělesné symboliky a metafor v severské mytologii, a nechával se tam také inspirovat severskou „plodnou prázdnotou“, jak na to sám vzpomíná.

Dnes působí na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK a vedle starých mýtů studuje i ty současné, tedy konspirační teorie a popkulturu, o nichž hovoří jako o mýtech 21. století. V roce 2021 spolu s kolegy založil badatelskou skupinu Konspiritualita, jejímž cílem „není konspirační teorie vyvracet, ale snažit se porozumět jejich formaci a fungování, podobně jako to religionisté dělají v případě náboženství a mytologie,“ jak vysvětlují na svých internetových stránkách.

Chtěl bych, aby staré mýty žily

Svět vědy a fantazie se u něj stále prolíná. Kde ho věda sešněrovává pevnými mantinely teorií a objektivnosti, tam ve fikčním světě nechává plně pracovat svou představivost. „Můj problém je v tom, že bych chtěl, aby mýty byly živé. My je studujeme jako takové mrtvé exempláře za sklem ve vitríně. Člověk do nich nesmí nijak zasáhnout, musí být objektivní, studuje dochované prameny, a pak se mýty snaží velice opatrně pomocí složitých teorií interpretovat. Já samozřejmě vím, že se musíme vyvarovat divoké interpretace a musíme být schopní rozlišit, co v mýtech reálně je, a co se v nich snažíme vidět. Opravdu bych si ale přál, aby tyto silné, mocné příběhy měly nějaké živější spojení s každodenní realitou a aby bylo legální staré mýty dosnívat, pokračovat v nich.“ Tak se také vedle jeho exaktního světa vědy postupně zrodil jeho vlastní svět plný legend a kouzel, kde pravidla hry určuje on sám nebo ti, kdo se k němu chtějí přidat. Pojmenoval ho Qurand a inspirovaný je nejen Tolkienovou Středozemí, ale třeba i perskými nebo indickými tradicemi a pochopitelně také severskými mýty. Nějakou dobu fungoval pouze prostřednictvím internetových stránek Siranie.net, které spolu s Janem A. Kozákem spravuje řada dalších osobností a které jsou pojmenované po jedné ze zemí Qurandu.

Svět Qurandu

Vedle toho ale Jan A. Kozák začal psát, nejdřív do šuplíku, který později na popud kamarádky otevřel, a jeho obsah ukázal nakladateli. Výsledkem je Sága o Lundirovi. Synu zimy, hvězdopravci a staviteli, kterou loni vydalo nakladatelství Malvern a loni si za ni autor ke svému vlastnímu překvapení došel pro cenu Magnesia Litera za fantastiku. Při přebírání ceny za svůj literární debut byl tak šokovaný a rozrušený, že mu moderátorka slavnostního večera Daniela Písařovicová nabídla obejmutí, které se smíchem a vděčností přijal.

Sága o Lundirovi čtenáře uvádí do detailně propracovaného světa Qurandu, který obývají lidé, elfové, kouzelníci i různé temné bytosti. Kniha částečně funguje jako encyklopedický průvodce po tomto světě (proto je také doplněna vloženou mapou), zároveň obsahuje fiktivní Ságu o Lundirovi. Jan A. Kozák v knize nefiguruje jako její autor, ale po cimrmanovsku pouze jako překladatel, který ságu opatřil také vědecky pojatými komentáři. To, že se mu jeho mystifikace, kterou se odkazuje například i k Rukopisu královédvorskému a zelenohorskému, vydařila, ukazuje, že některá knihkupectví nebo knihovny jeho knihu zařazují do kategorie „mýty a legendy“ nebo dokonce „historie“. Jan A. Kozák dokáže styl ság napodobit díky jejich dlouholetému studiu dokonale. Ostatně sám připravil k vydání a opatřil komentáři první český překlad skutečné severské Ságy o Hervaře.

Sága o Lundirovi je téměř bibliofilský výtisk. Vedle krásné a podrobné mapy její podstatnou část tvoří ilustrace, které připomínají středověké iluminace a pomáhají čtenáři si svět Qurandu představit. Pracovali na nich Jakub Hruška a Jiří Karban, kteří s Janem A. Kozákem spolupracují i na správě webu Siranie.net. „Vždy jsem chtěl na věcech spolupracovat, takže i Sága o Lundirovi je toho výsledkem. Jakubovi jsem dodal skici, co všechno kde má být a jak se to má jmenovat, drobným komentářem jsem dopsal, jak některá města a místa mají vypadat, a zbytek jsem nechal na něm. Spousta toho je jeho vlastní tvorba. Jirka je fascinovaný středověkými iluminacemi. Sám si vybral místa, která byl chtěl ilustrovat a jak, já jsem poté, co mi ilustrace dodal, k tomu napsal komentáře, které v knize najdete. Domníváme se, že tento typ spolupráce nám funguje výborně. Líbí se mi, jak příběh ožívá, pak ani já sám úplně nerozumím tomu, co se tam přesně děje,“ usmíval se.

Také česká spisovatelka fantasy Lucie Lukačovičová se inspirovala světem Qurandu a napsala celou řadu povídek, které se v něm odehrávají. „To je další spolupráce, která skvěle zafungovala. Doufám, že to takto půjde dál. Kdykoliv se kdokoliv bude chtít nějak zapojit, já jsem pro. Nehlídám si tolik autorská práva, líbí se mi, když vzniká vzájemná inspirace. I mytologický svět v minulosti takto fungoval – existovalo několik variant příběhu a každý si to pojal po svém. Důležité bylo, že ten obraz začal žít!“

I když Jan A. Kozák stále pracuje na akademických textech a podstupuje také psychoterapeutický výcvik, což mu pochopitelně zabírá mnoho času, pracuje na dalším pokračování příběhů, které by se měly odehrávat ve světě Qurandu. „Už teď se rodí zárodky další ságy, Jiří Karban už ji i maluje, tuto linii asi tedy hned tak neopustíme. Vedle toho už mám načrtnutý příběh jedné malé vesnice, kde lidé uctívají oheň. Pro čtenáře nebude úplně jasné, zda se to odehrává v nějakém fikčním světě, nebo v tom našem uprostřed nějaké divné sekty. Určitě ale nepůjdu směrem běžné fantasy, kterých každý rok vzniká spousta. Stylově chci experimentovat dál!“