Nevidomí a tvorba filmu? Že to nejde dohromady? O opaku vás přesvědčí Pavel Ruzyak. Čerstvý absolvent Husitské teologické fakulty UK, který absolvoval také FAMU, stojí za projektem Filming in the Dark. Jeho cílem je vyvinout za pomoci umělé inteligence kameru, která by nevidomým umožnila natáčet bez pomoci dalších lidí videa či celé filmy.
Celý ten nápad se zrodil vlastně náhodou. Pavel Ruzyak jako student na Katedře režie FAMU začal přemýšlet o tom, že by rád natočil dokument o tom, jak nevidomí lidé malují a jak vnímají barvy. Jeho maminka totiž vede v Praze spolek Osvěta, který pomáhá dětem se zrakovým postižením a jejich rodičům. „Když jsem začal natáčet hodinu taktilní malby a sledoval jsem, jak to probíhá, uvědomil jsem si, že je to opravdu fantastický svět a také že bych se v něm chtěl víc angažovat. Postupně jsem se proto začal víc a víc zapojovat do programu spolku. Jak jsem se do světa nevidomých ponořoval stále hlouběji, začal jsem přemýšlet o tom, jestli by mohli nevidomí i natáčet filmy, když mohou malovat.
Na FAMU nás učili, že film je jazyk. A já si řekl, že když je to jazyk, tak musí být způsob, jakým se dá každého naučit, a proč tedy nevyvinout nějakou metodiku a nezkusit to? Otevírá se s tím pochopitelně řada otázek, protože pro člověka, který je zvyklý film vnímat sluchem a zrakem, je těžké si představit, co nevidomý člověk potřebuje, aby film mohl tvořit,“ vysvětlil Pavel Ruzyak, kterého změna jeho pohledu na svět vedla také k tomu, že se přihlásil ke studiu pravoslavné teologie a filozofie v kontextu židovské a křesťanské tradice na HTF UK. Po absolvování FAMU totiž cítil, že ho film úplně nenaplňuje a že potřebuje postavit pevnější duchovní základy, aby se z něj mohl stát lepší filmový tvůrce.
Postupně vytvořil projekt Filming in the Dark. Jeho cílem je vyvinout metodiku a takové technologie, které by umožňovaly nevidomým lidem točit videa a filmy nezávisle, to znamená bez pomoci druhých. Nad tím, jak by takové kamery mohly fungovat, přemýšlí už přes dva roky. „Slovo a obraz se doplňují. Všechno, co je v záběru, lze popsat, veškeré pokyny se lze naučit. To je základ, od kterého je třeba se odrazit,“ vysvětluje.
Řešení pak přinesla umělá inteligence. „Když si dnes vezmete trochu kvalitnější chytrý telefon, zapnete kameru a na něco ji namíříte, začne vám díky různým aplikacím popisovat to, co je v obraze. A přesně to nevidomý člověk, který si vede například videoblog, potřebuje, aby si mohl sám bez pomoci druhých natočit video třeba pro sociální sítě. Takto mě napadl technologický projekt: proč nevymyslet filmovou kameru, která by všechny tyto funkce kompletně měla a uměla komunikovat s tím, kdo ji užívá. To znamená, že by reagovala na hlasové pokyny,“ vysvětlil Pavel Ruzyak, který tento projekt prezentoval také na vědecké popularizační soutěži FameLab a nedávno za něj v konkurenci 278 projektů z 52 zemí světa získal čestné uznání na prestižním mezinárodním festivalu inovativních technologií Ars Electronica v rakouském Linci.
Nyní i prostřednictvím toho, že projekt představuje na různých akcích, workshopech a konferencích po celém světě, hledá zavedené firmy nebo technologické startupy, které by se jeho idey chopily a převedly ji do reality.
Možná někoho napadá otázka, proč by měli nevidomí lidé natáčet filmy, když se pak sami na ně ani nemohou podívat. Na tom ale není nic zvláštního. „Často se mě lidé ptají, jestli není trochu smutné, že to, co nevidomí natočí, vlastně nikdy neuvidí. Ono jde ale o něco jiného. Většina filmařů se na své filmy nedívá, natáčejí je proto, že chtějí něco sdělit světu, vyjádřit třeba nějaké svoje pocity. Z toho jsem vycházel. I nevidomí lidé totiž mají co říct a měli by mít možnost se o to podělit se světem,“ podotkl filmař.
Pavel Ruzyak také sestavil program ročního filmového kroužku pro nevidomé, během kterého se jeho frekventanti naučí, jak se dělá film, osvojí si práci s technikou, se scénářem i s herci. „Chtěl bych, aby to byl celoevropský projekt, tedy aby se do něj mohl zapojit kdokoliv, kdo chce točit filmy,“ zdůraznil Pavel Ruzyak a dodal, že už krátkodobý filmový kroužek vedl na Škole Jaroslava Ježka, kde spolu s dětmi vytvořili první videa.
„Teď jsem tento projekt pojal ještě z jiné perspektivy. Snažím se ho přiblížit mládeži v Evropě. To znamená, že přijdeme do škol, kde jsou děti bez zrakových obtíží. Ty se rozdělí do párů, jeden si zaváže oči a zkouší si s mobilem něco natočit, druhý mu pomáhá. Děti to hodně baví. Je to o komunikaci, o empatii. Děti získají vlastní praxi a najednou porozumí tomu, jak by i nevidomí mohli tvořit,“ podotkl Pavel Ruzyak, kterého, jak připustil, už od studií na FAMU fascinuje němý film. „I proto mám možná blízko k tomu trochu jinému pojetí kinematografie. Když jsem pak pracoval s nevidomými dětmi, fascinovalo mě, jak bohatou mají fantazii a vnitřní svět. Nepřemýšlejí, o tom, co můžou, nebo nemůžou, ale o tom, co by chtěly ukázat. Naučil jsem se od nich nepřemýšlet v daných rámcích, ale tak nějak jinak, bez hranic,“ usmíval se Pavel Ruzyak, který sní o tom, že jednou, až vyrazí na karlovarský filmový festival, bude tam moci zajít i na filmy, které natočili nevidomí lidé z celého světa!
| Mgr. Pavel Ruzyak |
| Absolvent režie na FAMU, rok studoval také na Filmuniversität Babelsberg v Německu. Poté nastoupil na Husitskou teologickou fakultu UK, kde se věnoval studiu oboru Pravoslavná teologie – Filozofie v kontextu židovské a křesťanské tradice. Letos v červnu tam obhájil diplomovou práci na téma Specifika zobrazování křesťanství v kinematografii Andreje Tarkovského. „Ve studiu teologie bych po malé přestávce rád pokračoval i jako doktorand. Moje magisterská práce se věnovala propojení teologie s filmem. Zkoumal jsem nakolik film odráží duchovní perspektivu. Často nálepkujeme film, že má nějakou spirituální nebo duchovní rovinu, nakolik je to ale pravda a nakolik média spíš kazí obraz víry a lásky k bližnímu, to je otázka, kterou se zabývala už moje magisterská práce a kterou bych chtěl rozvíjet dál. Zajímá mě, jak se duchovní a umělecká perspektiva navzájem ovlivňují, případně si i škodí,“ vysvětlil. Pavel Ruzyak má zkušenosti s režií hraných i dokumentárních filmů. Jako asistent režie se podílel na natáčení Českého století režisére Roberta Sedláčka. Nyní pracuje na filmovém scénáři, jeho ústředním tématem by mělo být mezigenerační dilema a vztahy rodičů a dětí, což je jedno z témat, které Pavla Ruzyaka dlouhodobě zajímá. |
V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.
