„Chci vědět, jaké to tam je. Jsem prostě zvědavá,“ vysvětluje Eva Perglerová, absolventka Lékařské fakulty v Plzni UK, kde stále učí, proč do nejvyšších hor světa „musí“. „Možná ještě důležitější je pro mě cesta, kterou musím ujít k dosažení cíle. Když se vše povede, je to krásné,“ přiznává.
Na její akčnost hraničící s umanutostí si doma už dávno zvykli. A že má kalendář výprav zaplněný na dva roky dopředu? Běžné a zcela nezbytné, jinak by těžko dokázala zubařskou praxi a výuku mediků prokládat horolezeckými výpravami. Usměvavá zubařka z Přeštic říká, že „to“ přišlo v roce 1997, kdy si – tehdy ovšem byla teprve studentkou plzeňské medicíny a do Kolumbie jela léčit Indiány – vyšlápla na Pico Cristóbal Colón, nejvyšší horu Kolumbie (5775 m n.m.). Jak prozradila redaktorce magazínu Forum, cestování a hory si v pravidelných dávkách měrou vrchovatou užívá dodnes. Temperamentní horolezkyně s neuvěřitelnou (a nakažlivou) pozitivní energií spřádá další plány slibující neopakovatelné zážitky nejen převysoko nad mořem, ale i hluboko pod jeho hladinou. Túrami, horo lezením a potápěním – se odměňuje: „Ke spokojenému životu potřebuji smysluplnou práci, mít skvělé rodinné zázemí a umět si vyhradit čas na své koníčky. Jen by bylo fajn, kdyby den měl alespoň osmačtyřicet hodin...,“ zasní se s úsměvem.
Koruna světa „na spadnutí“
Od předloňského jara má na pažbě úspěchů zářez z nejcennějších: Co by teprve třetí česká horolezkyně dokázala 24. května 2023 zdolat Mount Everest (8848 m n.m.). Ovšem během více než pětadvacetileté posedlosti horami stihla v Africe zlézt Kilimandžáro (5895 m n.m.), v Indonésii na ostrově Nové Guinei nejvyšší horu Austrálie a Oceánie Puncak Jaya (též Mount Carstensz či Carstensz Pyramid, 4884 m n.m.), nejvyšší horu Alp a západní Evropy Mont Blanc (4807 m n.m.), nejvyšší vrchol Mexika Pico Orizaba (5636 m n.m.) nebo nej vrchol Ekvádoru Mont Chimborazo (6263 m n.m.) či tamtéž druhý nejvyšší Cotopaxi (5897 m n.m.) a také nejvyšší horu Jižní Ameriky Aconcagua (6961 m n.m.).
Že vám ta jména něco říkají a současně mezi nimi něco chybí? Tušíte správně, většina z výše jmenovaných „kopců“ tvoří takzvanou Korunu planety, Sedm vrcholů či Seven Summits – tedy souhrn nejvyšších vrcholů sedmi světových kontinentů (poprvé definoval Richard Bass, později modifikoval Reinhold Messner).
Na vrcholu celé planety
„Výš už to prostě nejde!“ směje se při vzpomínce na triumf z roku 2023 v rámci expedice Madison Mountaineering Mount Everest 2023. Zážitků ze střechy světa má stále plnou hlavu, přiznává. Jen stěží je prý něco překoná. O absolutně nejvyšší metě snila od dětství, když v doprovodu tatínka začala hory milovat a zdolávat. Na tuto osmitisícovku se připravovala téměř deset let. Dlouho si nebyla jistá, jestli na ni má. „Nejdůležitější je chtít, mít fyzickou kondici a být odolná – nebát se potíží a umět si poradit s dlouhodobým diskomfortem,“ zní rada Evy Perglerové pro ty, kdo by třeba taky chtěli (na Everest).
| Výstup na Mount Everest |
| ► Byl rozložen do tří aklimatizačních fází. Během prvních osmi dnů treku se tým dostal do základního tábora ve výšce 5400 m n.m. Následovalo zdolání hory Lobuche East (6119 m n.m.) a pak budování výškových táborů a vynášení vybavení a zavazadel, říká se tomu rotace. ► Během prvního dne vlastního výstupu se horolezci dostali do druhého tábora, po dni odpočinku do třetího (7200 m n.m.), další den do čtyřky. Finální útok ze 4. výškového tábora (7950 m n.m.) započal 24. 5. 2023 ve dvě v noci tamního času, po krátké sněhové bouři. Zhruba za osm hodin (v Evropě bylo pár minut po šesté) Eva Perglerová a její osobní šerpa Dhana Diaries stanuli na vrcholu. A strávili tam 45 minut! ► „Výhled byl nádherný, měli jsme štěstí na počasí. Chvíli se pokocháte, připevníte modlitební vlaječku pro štěstí, já během čekání na kolegy ještě stihla ukázat tu krásu svým talismanům – plyšákům, a mažete zase dolů. Jste v zóně smrti a čeká vás přinejmenším stejně náročný sestup zpět do čtyřky,“ vysvětluje horolezkyně. A rezolutně odmítá názor, že výstup na Everest je v podstatě „brnkačka“: „To tvrdí jen ti, kteří tam nebyli. Úspěšných, co ho zdolají, je zhruba jen dvacet procent.“  |
Před rokem, v lednu 2024 se Evě podařilo zdolat další z „předepsaných“ vrcholů – Vinson Massif (též Mount Vinson, 4892 m n.m.). Výstup na nejvyšší horu Antarktidy sice podle ní nepatřil mezi nejnáročnější, ale žít v teplotách kolem mínus 40 (pocitově až mínus 55) a níže!? „Velké dobrodružství v nekonečné neuvěřitelné krajině sněhu a ledu, která je čistá nejen na pohled, ale i pro myšlenky,“ označuje svou zatím poslední výpravu napříč největší pouští světa. Během ní dosáhla i jižního pólu, a to o 112 let plus pár dní později po první expedici, vedenou Roaldem Amundsenem (stanul zde 14. prosince 1911). Snad že měl norský polárník oficiálně namířeno na pól severní, poslouchala polárnice ze západu Čech během osmidenního putování na běžkách s tulení kůží, zapřažená do šedesátikilových saní Cimrmanovské Dobytí severního pólu. Na Antarktidě oslavila Vánoce – u stromečku z lyží a hůlek, a Silvestr – s krabicovým vínem na půlnoční přípitek.
„Poslední kopec, co mi chybí do Seven Summits je Denali na Aljašce,“ prozradila cíl nejbližší výpravy v březnu 2024, kdy rozhovor vznikal. Tehdy ji čekala „běžná“ příprava: týdně naběhat 80 kilometrů, absorbovat dávky v plaveckém bazénu, jezdit na kole nebo po večerech na rotopedu (už bez kyslíkové masky simulující nadmořskou výšku – s ní se připravovala na Mount Everest). A dne 4. července 2024 v 7.30 hodin na 5642 metrů vysokém Elbrusu jako první ryze česká horolezkyně svou pouť za všemi sedmi nejvyššími vrcholy světových kontinentů uzavřela.
Aspoň jeden zoubek...
„Chci být ve všem co nejlepší,“ vidí spojitost mezi zubařskou praxí a horolezeckou kariérou. A že na expedicích občas zastává pozici lékařky, v případě potřeby ostatním i „něco zašije“. Hory podle ní fungují jako nejlepší psychoterapie: to díky nim se do ordinace a na výuku mediků-zubařů těší prý mnohem víc (ale platí to i naopak). „Už po dvou týdnech se mi začne stýskat po vrtačce, říkám si: Já bych si tak ráda zavrtala, aspoň jeden zoubek!“ směje se. Aby své pacienty nenechala nikdy ve štychu, když je doma, nezřídka ordinuje o víkendech nebo po večerech, ovšem má za sebe i záskok. „Když se vracím z hor, cestou z letiště už vím, že na mě v křesle čeká pacient. Fyzický návrat zpět do reality bývá fakt velice rychlý,“ prozrazuje.
Budoucím zubařům se během semestru na své alma mater věnuje každé pondělí: „Jsem plzeňské fakultě nesmírně vděčná za to, co umím a kým jsem se stala. Cením si tamních lidí, šéfů oddělení stomatologické fakultní kliniky a dalších, kteří mě zubařinu naučili. Cítím, že bych to poselství měla poslat dál. Výuka je pro mě i oživení v rutinní praxi.“ Ráda by současným a budoucím medikům ukázala, „že správná cesta k pacientovi vede přes zdravý rozum a lidskost. Přemíra znalostí a informací, které se studenti snaží vstřebat, v tomto případě nejsou to nejdůležitější.“
Tlačím na pilu
„Myslím si, že se o mě rodina bojí. Nejsou nadšení, že se někam chystám, ale stejně ví, že pojedu,“ komentuje Eva Perglerová. A dodává: „Když se pro něco nadchnu, všem lezu na nervy, protože tlačím na pilu, chci mít vše nejraději hned. O víkendech dokážu na počkání nabourat celé rodině plány, všechno změnit, protože zkrátka mám nápad…“
Lásku k horám zdědila po tatínkovi: „Jsem z turisticko-vodácké rodiny. Jako děti jsme se věnovaly řadě sportů. Dříve se nikam nemohlo, tatínek se dostal maximálně na hory do Alp. Naštěstí, rokem 1989 doznal životní styl a možnosti cestovat velkých změn. A já mohla ukojit svou zvědavost.“ Jestli si sáhla na dno fyzických sil? „Párkrát jsem čekala, že to přijde, a nepřišlo. Vlastně ani nevím, kde dno mám – víte, co říkal Zátopek: Když nemůžete, máte v sobě ještě 75 procent sil… Věřím, že mám rezervy.“
Sympaťanda z Přeštic uzavírá: „Všechny náročné výstupy a těžké kopce přišly v pravou chvíli, kdy přijít měly. Každá dobrá i špatná zkušenost člověka posílí, pak jste připraveni překonat ještě náročnější výzvy a větší kopce.“
| MUDr. Eva Perglerová |
| Pochází z Přeštic. Po Gymnáziu Jaroslava Vrchlického v Klatovech absolvovala Lékařskou fakultu v Plzni UK – studijní obor zubní lékařství. Na fakultu se pravidelně vrací – vyučuje budoucí zubaře. Její nejoblíbenější předměty na gymplu byly matematika a chemie, přihlášku si dala na pedagogickou fakultu, chemicko-technologickou i medicínu, a dostala se na všechny a začala je studovat: „Po třech týdnech mě zubařina naprosto pohltila, a tak jsem u ní zůstala. Nikdy jsem toho nelitovala, pořád mě to velice baví,“ přiznává. „Chybí mi časový faktor,“ prozrazuje (s nápovědou nejbližších) svou největší nectnost: „Nic nestíhám a chodím všude pozdě. Na konkrétní hodinu jsem schopná si domluvit i deset věcí, a věřím, že je stihnu. A taky umím být vzteklá.“ |
