Pro sportující mediky z Lékařské fakulty v Plzni UK byl rok 2023 nabytý řadou událostí. Mnohé měly charitativního ducha, jako třeba hokejová Bitva o Plzeň, tradiční Movember Retro Run nebo v listopadu uskutečněná Rivalita stranou. Redaktorka magazínu Forum UK se na západ Čech vydala za „sporťákem“ Martinem Červeným, vedoucím Ústav tělesné výchovy Lékařské fakulty v Plzni UK (od roku 1990 ustaven samostatným ústavem LF).
Chtěla zjistit, jak se v Plzni sportuje, jak jsou na tom budoucí lékaři s fyzickou kondicí a chutí sportovat. Ostatně právě z plzeňské medicíny se tradičně rekrutují úspěšní sportovci, nezřídka reprezentanti Česka. A taky se vyptávala, jak se vydařila akce Rivalita stranou, která svedla „do ringu“ futsalové a basketbalové smíšené týmy studentů a studentek Lékařské fakulty v Plzni UK a Západočeské univerzity v Plzni a která měla snahu získat finance pro Hematologicko-onkologické oddělení Dětské kliniky FN Plzeň …
 K tradičním sportovním akcím na LFP patří podzimní benefiční Movember Retro Run. Jde o překážkový „survival“ běh na pět kilometrů, během kterého závodníci řeší různé úkoly. Základní výbavou každého z účastníků je mužný knír a běžecké retro ošacení. Martin Červený na fotografii nahoře / Foto: Archiv závodu Movember Retro Run
|
Tak jak se Rivalita vydařila a povedlo se vybrat plánovanou částku?
Organizačně neměla chybu. Bohužel, chyběli lidé – diváků přišla zhruba čtvrtina, z plánovaných šestnácti set. Pro mě trochu zklamání, lidsky mě to malinko sebralo. Věřil jsem ve větší pocit sounáležitosti, prostě mít chuť přijít a pomoci. Že se nakonec nepodařilo vybrat plánovaných 250 tisíc, je možná odraz stavu současné společnosti, co já vím… Škoda, že si lidi dobře neuvědomují vzájemnou propojenost odvětví. Že lékařskou pomoc jednou mohou potřebovat, a to bez ohledu, zda jsou veleúspěšní právníci či třeba bankéři. A že lékaři se zase neobejdou bez práce inženýrů nebo designérů.
Šlo o první ročník, proto věřím, že následující budou mnohem úspěšnější a akademická komunikace napříč zainteresovanými institucemi progresivnější. Už proto, že naše rektorka Milena Králíčková i rektor ZČU Miroslav Lávička (oba na fotografii) vyjádřili akci velkou osobní podporu.
Chystáte tedy pro rok 2024 „vylepšenou“ verzi?
Uvažuji o tom, že bychom přizvali ještě nedalekou německou univerzitu – Universität Regensburg. Stále hledám možnost prolnutí sportovních aktivit mladých lidí. Jako se to povedlo třeba v říjnové hokejové Bitvě o Plzeň, na kterou přišly tři tisícovky fanoušků.
Čím to, že Lékařská fakulta v Plzni je tak činorodá v organizování charitativních akcí?
Snažíme se (s úsměvem). V charakteru lidí, kteří přicházejí studovat medicínu, samozřejmě můžeme vysledovat rozdíly založení každého z nich. Je pochopitelně skvělé, když vidíte, že pro ně budoucí lékařské povolání je spíše posláním než povoláním.
   Charitativní Rivalita stranou svedla „do ringu“ futsalové a basketbalové smíšené týmy studentů a studentek Lékařské fakulty v Plzni UK a Západočeské univerzity v Plzni / Foto: ZČU    |
A mnozí z nich ještě vedle náročného studia stíhají vrcholový sport. Což není v případě medicíny tak úplně snadné…
Největší hvězdou v historii, kterou já pamatuji, byla Lenka Ledvinová, která se v hodu kladivem dostala až na olympiádu do Pekingu. Ze současných studentů máte asi teď na mysli především Kristýnu Otcovskou, která se začíná prosazovat v ženské biatlonové reprezentaci (je v nominaci pro MS v biatlonu v Novém městě na Moravě, které startuje 7. 2. 2024, pozn. red.). Samozřejmě ji sleduji a fandím. Ona je vlastně jedna z mála, která stíhá vrcholově sportovat a studovat. Ale máme u nás i další výborné sportovce, například Annu Roseckou, která je reprezentantkou ČR v basketbalu žen 3x3. Taky Filipa Matějoviče, reprezentanta ČR ve Skialpinismu. Atletikou si medicínu kompenzuje i Marek Páník, sprinter a skokan o tyči, držitel několika mistrovských titulů – a věřím, že o něm budeme slýchat čím dál častěji, pokud mu odhodlání a zdraví vydrží. Za připomenutí stojí i talentovaná vrhačka Denisa Hrušková – ta „ve volných chvílích“ zkouší i lukostřelbu, dále stolní tenista Matouš Důra, plavkyně Alena Řezníčková, teniska Jana Čákorová, hráčka pozemního hokeje Kateřina Jirkovská, vzpěrač Petr Stránský a další.
Jinak většina sportujících mediků byla úspěšná, než se do studia vrhla. Což se třeba týká i holek aerobiček, medailistek ze světových a evropských šampionátů: Barbory Bucháčkové, Hany Malánové a Lucie Karáskové (rozhovor s nimi přinesl magazín Forum 63, str. 28-29). Nebo třeba rychlostní kanoistky Viktorie Kočandrlové. Medicína má prostě, bohužel, „talent“ pohltit lidi.
A jak jste na tom v Plzni se sportovním zázemím? Studijní kampus voní novotou a skýtá výjimečné možnosti a prostranství…
Dovolím si tvrdit, že v momentě, kdy budeme mít své vlastní sportovní zařízení – kde se budou moci medici scházet a sportovat – situace bude o sto procent lepší. Víte, my jsme vlastně všude v pronájmech. Bohužel nemáme tělocvičnu ani žádné venkovní prostory. Naštěstí mám na fakultě kolem sebe stále více lidí, kteří sportu fandí a mají zájem situaci zlepšovat.
Tělocvik ale na medicíně není volitelným předmětem, na rozdíl třeba právě od ZČU. Je to znát?
Rozhodně ano. Není žádným tajemstvím, že se děti v hodinách TV na základních a středních školách nedostávají ani do středních hodnot tepové frekvence a tím neposouvají svoji výkonnost dále! Proto více než osmdesát procent studentů tělesné výchovy – tedy mladých sportujících mužů – by dnes nedokázalo splnit limity stanovené pro dívky (studentky TV ) před zhruba třiceti lety. Bojím se zeptat a odpovědět si: „Jak je na tom dnešní průměrná mladá populace?!“
Ano, jsou dobře vystajlovaní, jsou urostlí, ale výkonnost pokulhává. Jako by vám přivezli auto s luxusní kastlí, ale bez motoru. Kromě toho jsou silně individuálně zaměření: naše generace ovládala celou šíři sportovních odvětví, vlastně jsme uměli všechno.
Co se s tím dá dělat, máte recept na změnu?
Nikdy se nevzdávám! V tom je jejich smůla. Dokud bude tělocvik „povinný“, nebudou si na Ústav tělesné výchovy chodit jen pro kredity (s úsměvem). Ne, ale vážně, snažíme se studenty provést oblastí sportu jako profesionální sportovní manažeři, kteří mají zájem jim sport a pohyb co nejvíce přiblížit. Aby – až budou vykonávat praxi lékaře jakéhokoliv oboru medicíny – se ke sportu vraceli a používali ho jako svého kamaráda pro spokojený život. A v doporučeních pro své pacienty používali sport a sportování co by příklady z vlastního života ku prevenci.
(Foto vlevo: Cross závod v rámci Letního výcvikového kurzu v Horním Poříčí)
A jen mezi námi, prozradíte, jak jsou na tom s kondicí ostatní pedagogové?
Ta „stará garnitura“ ví, co je povinná tělesná výchova. Je možné, že vzpomínky mnohých jsou spojené s velkou tryznou (s úsměvem) a uloženými vzpomínkami: červené trenýrky a bílá trička pro chlapce, modro-bílou kombinaci pro dívky. Je velká škoda, že jen zřídka mají chuť ke sportu a sportování přistoupit a vidět je jinýma očima. Vždyť přece není důležité dosahovat výjimečných výsledků, sport se dá využít pro pravidelnou osobní relaxaci. Myslím si, že pokud se lékař nenaučil do svého každodenního režimu zavést sportování, tak si v budoucnu zadělává na velký problém.
Na druhou stranu většina z nich, aniž by si to kdy uvědomila, se s kamarády pohybovala venku okolo svého bydliště. Sportovalo se o přestávkách a v různých kroužcích, včetně „pionýra“, a tak nasportovali hodiny, které té dnešní generaci schází. Takže mnozí jsou díky „dobrému základu“ v docela dobré kondici.
   Badminton plzeňské mediky baví. I proto se Ústav tělesné výchovy LFP stal organizátorem listopadového Akademického mistrovství ČR / Foto: Libor Kočí    |
Jaká sportovní odvětví na plzeňské medicíně nejvíc táhnou?
Těžko říci. V pěti zaměstnancích na plný úvazek a dvou externistech se snažíme na fakultě pokrýt co nejširší nabídku. Vždyť k nabízeným sportům patří badminton, basketbal, jóga, volejbal, futsal, tenis, úpolové sporty, squash, florbal, kondiční trénink, plavání, moderní pohybové formy, aerobic, běh a golf. Do budoucna uvažujeme i nad společenským tancem a stolním tenisem.
Co by vám v rámci vaší práce udělalo radost?
Kdyby se mi podařilo u budoucích lékařů prolomit nechutenství ke sportu. Kéž by pochopili, že fyzická kondice je pro ně důležitá. K čemu pak přesvědčovat pacienta, že by se měl soustředit víc na sebe – zlepšovat si kondičku, a tak pracovat i na lepší psychické pohodě –, když se tím nebudu sám řídit? Fyzická aktivita dnes lidem schází, přitom jde o nejdostupnější způsob prevence. Říkám to pořád: Nauč se pracovat sám se sebou, pak žádné pilulky potřebovat nebudeš! Únava se správně zvolenou regenerací je základ zdravého života a úspěšné profesní kariéry.
S Franzem Beckenbauerem (uprostřed) na světovém finále golfového turnaje Mercedes Trophy World Final 2012, konaném ve Stuttgartu
| Mgr. Martin Červený |
| Pochází z Plzně. Po studiích na gymnáziu, dvou letech na VŠSE, vystudoval Pedagogickou fakultu na ZČU v Plzni. Na Lékařské fakultě UK v Plzni působí od roku 1997, již dvacet let je vedoucím Ústavu tělesné výchovy. „Jeho“ současným sportem je jakýkoliv rekreační sport zejména golf. V mládí pokoušel tenis, judo, hokej, fotbal, stolní tenis, střelbu z pistole, tanec, squash. Je mistrem republiky v raketlonu a badmintonu, i proto 17. listopadu 2023 LFP hostila jeho akademické mistrovství ČR. Má tři děti, dceru a dva syny – všichni se věnují sportu: dcera(16 let )provozuje jezdectví, starší ze synů (27 let ) se věnuje vzpírání a mladší syn (25 let ) byl ve výběru juniorské reprezentace v házené. „Věřím, že lidé, kteří do svého života zakomponovali aktivní sport, jsou odolní a umí si poradit, pracují pro kolektiv, umí si jít za svým cílem a plnit si sny. Ví, že nic není zadarmo,“ říká sporťák z Plzně. |
