„Vy, jako Evropská komise, nám tady chcete zavést takové nehoráznosti, jako že ženy mají mít za stejnou práci stejnou odměnu jako muži nebo rovná práva pro LGBTQI, to je strašné, ne?!“ Tak vtipkoval novinář Ondřej Houska s vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Monikou Ladmanovou během natáčení dalšího dílu podcastu Bruselský diktát. Populární pořad Hospodářských novin, který spolu s Ondřejem Houskou moderuje Michal Půr, se 22. května natáčel ve Vlasteneckém sále Karolina. Na akci byli vítaní i studující a vyučující UK, kteří se prostřednictvím svých dotazů mohli do podcastu zapojit.
S moderátory Michalem Půrem a Ondřejem Houskou diskutovali v podcastu Bruselský diktát Ladislav Krištoufek, Monika Ladmanová a Radek Špicar (zleva).
Michal Půr s Ondřejem Houskou si do svého pořadu tentokrát pozvali vedle Moniky Ladmanové také prorektora UK pro vědeckou a tvůrčí činnost profesora Ladislava Krištoufka a viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara. Hodné za povšimnutí je to, že jak za moderátorským pultem, tak za mikrofony pro hosty, usedli samí absolventi UK.
Natáčení podcastu zaměřeného na tematiku Evropské unie byla jednou z řady akcí, kterou si UK připomněla dvacetileté výročí vstupu České republiky do evropského společenství a kterým také chtěla upozornit na nadcházející volby do Evropského parlamentu, jež se budou v ČR konat 7. a 8. června, a vyzvat tak členy a členky akademické obce, aby využili svého práva hlasovat v nich.
I když téma Bruselského diktátu bylo zaměřené na to, „co nám EU dala a co vzala“, diskutující probrali řadu dalších témat od problematiky přijetí eura, přes současnou geopolitickou situaci až po konkurenceschopnost EU.
Vzhledem k tomu, že jedním z témat, které je blízké Monice Ladmanové, jsou rovné příležitosti žen a mužů, Ondřej Houska na to provokativně upozornil hned v úvodu diskuze. Monika Ladmanová ale obratem kontrovala a upozornila na to, jak mizerně je na tom Česká republika v otázce rovného odměňování mužů a žen. Podle posledních dat, které poskytuje Český statistický úřad, činil v roce 2022 průměrný rozdíl v odměňování mužů a žen 17,7 %.
„S naší kulturou je spojené to, že mluvit o platech je tabu. Vždy mě zaráželo, že v evropské sedmadvacítce nenajdete žádný vzorec. Například Slovinci, kteří mají podobnou čtyřicetiletou komunistickou historii, mají tříprocentní rozdíl (podobně jako například Lucemburčani), ale například Estonci, Němci nebo Rakušani jsou na chvostu spolu s námi. Je otázkou, proč se ten rozdíl vytvořil, nenajdete v tom žádný geografický ani historický vzorec,“ zamýšlela se Monika Ladmanová.
Téma genderu pak promítla i do diskuze o současné geopolitické situaci, kdy zopakovala svou tezi, o které mluvila už v podcastu zEvropy, který natáčí Jaroslav Denemark a Michal Říha z Právnické fakulty UK, že jednou z největších výzev pro současnou Evropu je mužské ego.
A zase to euro
Když prezident Petr Pavel ve svém novoročním projevu apeloval na to, že je načase dělat potřebné kroky, které nás dovedou k přijetí společné evropské měny, znovu se o tomto tématu začalo ve veřejném prostoru více debatovat. A stalo se to také předmětem Bruselského diktátu. Diskutující se však shodli na tom, že dokud se nezvýší podpora přijetí eura ve společnosti (která se dlouhodobě drží okolo 20 procent), nemá smysl uvažovat nad tím, kdy k tomu reálně dojde, jak podotkl Ladislav Krištoufek.
„Debata navzdory veřejnosti je problematická. Zároveň si nemyslím, že je to zázračný lék, který by vyřešil vnitřní problémy České republiky. Mohl by to být ale nástroj, který některé instituce a organizace donutí k racionálnějšímu chování. V roce 2006 jsem byl na Erasmu v Londýně (mimochodem dodnes těžce nesu brexit) a jedno z témat, kterým jsem se tam zabýval, se týkalo srovnávání výhod a nevýhod eura. Už v roce 2006 bylo patrné, že to ekonomicky není jasná věc. Navazuje to na to, co říkal Radek Špicar, a to, že máme tendenci vidět věci černobíle. Svět ani život takový není. Diskuze k euru se ale takto vede. Člověk, který je zastáncem eura (já se za něj považuji) a zmíní nějakou možnou nevýhodu, kterou to přinese, tím automaticky přebije potenciální výhody, které by to mohlo mít. Peníze jsou olejem ekonomiky. Otázku, kterou bychom si měli klást, je ta, jaká je pozice České republiky, jak chceme Českou republiku vidět v mezinárodním kontextu a co naší pozici přináší, nebo naopak nepřináší společná měna,“ podotkl Ladislav Krištoufek.
Na jeho slova pak navázal Radek Špicar, který je velkým příznivcem přijetí společné evropské měny. „Jsem přesvědčen, že tady bude mít euro osmdesátiprocentní podporu společnosti ve chvíli, kdy ho přijmeme. Je to totiž to, co se stalo ve všech zemích, včetně Slovenska, které ho přijímalo také jako euroskeptická země. Když se ale dnes podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak 80 % Slováků by se ke slovenské koruně nechtělo vracet a je s eurem spokojených. Jde tedy jen o to najít politiky s odvahou, kteří by teď chvíli hladili společnost proti srsti, dali hlavu na špalek, investovali do toho svůj politický kapitál, změnou dobře prošli, třeba tak, že nedojde ke zdražení, jako k němu nedošlo na Slovensku, protože to je hlavní argument většiny Čechů, kterým zdůvodňují svůj euroskepticismus. Jak říká Oldřich Dědek, bývalý koordinátor pro přijetí společné měny, je paradoxní, že země, které o tom pouze teoretizují, jsou hluboce euroskeptické, kdežto země, které si změnou prošly, které každý den vidí přínos měny, protože s ní každý den platí, jsou veskrze eurooptimistické, a to platí napříč Evropou,“ podotkl Radek Špicar.
Bruselský diktát začal diskuzí o rovných příležitostech žen a mužů a Ondřej Houska ho tímto tématem i elegantně zakončil, když upozornil na to, že „máme rovné příležitosti, tudíž už musí toto natáčení Bruselského diktátu skončit, aby stihl včas vyzvednout dítě ze školky“.
