Když v České televizi popularizuje vědu, ví, o čem mluví. Vladimír Piskala je geografem a také doktorandem klimatologie na Přírodovědecké fakultě UK. „Osobní zodpovědnost za udržitelnost vychází z možností celého systému,“ tvrdí expert na cirkulaci vzduchu.
V televizi začínal Vladimír Piskala s předpověďmi počasí. Před devíti lety úspěšně prošel konkurzem na „rosničku“, to tehdy vstával někdy kolem čtvrté hodiny ranní. Dnes už je z něj spíše noční sova, fajront čili volno po práci má až po večerních zpravodajských pořadech, od roku 2017 je totiž výraznou osobností renomované vědecké redakce České televize.
„Jsem popularizátorem vědy, který dokončuje doktorát z klimatologie. Na konkurz do televize jsem se přihlásil na základě inzerátu z fakultní nástěnky,“ prozrazuje Vladimír. Ve vysílání České televize je nepřehlédnutelný: usměvavý vystudovaný fyzický geograf národu neúnavně přibližoval vývoj covidové pandemie, referoval o záplavách v Libyi či tornádech na Moravě, vysvětloval i vznik hurikánu, meteorický roj nebo globální oteplování, různorodost tvarů sněhových vloček a v modulu mise Apollo 11 se jakoby „vydal“ na průzkum Měsíce.
„Vinen je jet stream“
Rozhovor pro magazín Forum probíhal ve dnech, kdy Česko sevřela vlna extrémně ledových dnů. Co je příčinou takového chladu? Proč „nezasáhne“ Golfský proud a podobně, pídili jsme se. „Mrazy v lednu a únoru jsou přece naprosto normální,“ rozesmál se budoucí vědec. A jal se téma obšírněji vysvětlovat. „Během zim se bude stále častěji stávat, že chladné počasí – kolem minus deseti stupňů – bude přicházet náhle a zimní dny budou v průměru teplejší. Souvislost s Golfským proudem opravdu nehledejte. O počasí v Evropě rozhoduje tryskové proudění, jet stream, tedy proudění vzduchu v atmosféře. Čím více se tento jet stream, který představuje hráz mezi severním chladným a teplým jižním vzduchem, rozvlní, tím dochází k výraznějším přesunům teplého na sever a severního na jih. Což se právě teď stalo – dostal se k nám chladný vzduch až ze Sibiře,“ doplňoval s velikým zanícením klimatolog.
Ostatně o cirkulaci vzduchu by doktorand z Přírodovědy, kde by měl letos završit studia na katedře fyzické geografie a geoekologie, dokázal vyprávět hodiny. Cirkulace na severní polokouli je téma, o něž se nejvíce zajímá a věnuje se mu i ve své disertační práci Módy proměnlivosti atmosférické cirkulace: srovnání mezi datovými soubory a stabilita v čase.
Předpovědi řídí minulost
„Vybral jsem si nejnudnější obor z klimatologie; k práci mi stačí jen počítač a připojení k internetu,“ odpovídá Vladimír Piskala s úsměvem na otázku, jak se Středoevropanovi dělá věda zaměřená na celou polovinu zeměkoule. „Důležité jsou pro mě totiž výsledky různých modelů a kolik se mi jich podaří shromáždit. Snažím se jít co nejhlouběji do minulosti, dostal jsem se až do roku 1850. Otázkou je spolehlivost těchto dat,“ je si vědom. Klimatolog si pochvaluje, že Evropa má poměrně „slušnou“ zásobu měřících stanic, jež fungují delší dobu a nejlépe nepřetržitě, třeba jako meteostanice Klementina zaznamenávající data od roku 1775.
A představte si, že klimatologové čerpají údaje i z lodních deníků! Kapitáni lodí totiž měli povinnost zaznamenávat vývoj počasí během plavby. Pravděpodobně největší zdroj informací skýtají archivy britského královského námořnictva: kromě polohy lodi se z nich dají vyčíst i konkrétní povětrnostní podmínky: „Nejen, že se skvěle rekonstruuje, co se v minulosti v atmosféře dělo. Ale čím více údajů z minulosti známe, tím lepší modely mohou vznikat a odhadnout budoucnosti bude kvalitnější. Klíčové je znát, jak rychle se klima dokáže změnit,“ přibližuje podstatu „své“ vědy klimatolog z Karlovky.
Klimatickým změnám se na vrcholné politické úrovni věnovala i konference COP28, pořádaná OSN loni v prosinci v Dubaji. Zatímco celkem běžně jsou výsledkem nereálná prohlášení, tentokrát to bylo jinak. „Mile mě překvapilo, že díky konferenci jsou konečně mezi viníky globálního oteplování explicitně zahrnuta fosilní paliva. Členské státy se v Dubaji dohodly, a písemně deklarovaly, na růstu celosvětového užívání obnovitelných zdrojů, přičemž přechod od fosilních paliv k uhlíkové neutralitě by měl v jednotlivých státech probíhat dle jejich možností. Nedá se očekávat, že v Indii nebo Číně proběhne stejně rychle, jako třeba ve státech Evropské unie. Paradoxně omezování fosilních paliv nejvíce zasáhne státy, které je vyvážejí,“ vrací se k přelomové události popularizátor vědy. Připouští, že teprve čas ukáže, nakolik se dohodnutá opatření prosazující vývoj nových technologií projeví.
V rámci COP28 proběhla i „klimatická inventura“, prověřující skutečné snižování množství vypouštěných skleníkových plynů, k němuž se státy zavázaly. „Letos poprvé vědci předložili souhrnnou zprávou o měřitelném plnění závazků. V pravidelných cyklech budou teď zjišťovat reálný stav. Škoda jen, že zatím – co vím – neexistuje žádný mechanismus, který by státy nedodržující závazek penalizoval. Nicméně transparentní proces, ve kterém bude zřejmé, kdo dohody dodržuje a kdo nikoliv, zvýší tlak na všechny, kteří závazky dodržovat nebudou,“ líčí vědec. A dodává: „I velké státy, které ovzduší zatěžují nejvíc, dnes vědí, že klimatické změny jsou celosvětovým problémem. A pokud sami nepomůžou, citelné následky postihnou i je.“
Stres raději jen 3x týdně
Jak veřejnost reaguje na zprávy z vědy? „Označení dezinformátor se mi, naštěstí, zatím vyhýbá. Byť během covidu se ani mně atak prostřednictvím sociálních sítí nevyhnul, a byl to kolikrát mazec. Přesto se v příspěvcích snažím hledat cokoliv konstruktivního, na čem bych mohl ještě zapracovat,“ usmívá se. Popularizátora z ČT na práci baví, jak je variabilní: dnes se věnuje situaci na Blízkém východě, zítra třeba putování obřích ker kdesi u Antarktidy. „Mám práci, která mi umožňuje zjišťovat zajímavé informace. Proces dozvídání se a následné zpracovávání novinek do televizního formátu je přece skvělé,“ libuje si.
A že se tu a tam dostaví stres? Přicházel prý běžně v covidovém čase. Tehdy byla aktuální data vývoje zveřejňována dvakrát denně: do vysílání zbývalo jen pár minut, a na příspěvku se stále pracovalo... „Vyplavený adrenalin sice člověka vyburcuje na maximum, ale je fajn, když se to nestane víc jak třikrát týdně,“ přiznává Vladimír Piskala. V té složité době se s kolegou Danielem Stachem střídali v pohotovosti ve vědecké redakci po čtrnáctidenních cyklech. „I když měl člověk volno, stejně nemohl vypnout. Musel neustále sledovat vývoj situace, aby nebyl mimo, když se vrátil zpět do ,služby´,“ přibližuje televizní práci během pandemie.
Rozhodují možnosti systému
Právě snaha o osvětovou činnost je dle mladého klimatologa jednou z možností, jak on sám může nejlépe přispět problematice udržitelného rozvoje společnosti. Dobře ví, že „pokud návyky nezmění celá společnost, je počínání jednotlivce, který se rozhodne ku prospěchu klimatu třeba necestovat letadlem, nebo zamkne auto do garáže a přestane si doma topit, jen kapkou v oceánu.“ Osobní zodpovědnost každého z nás vychází z možností, které nám systém poskytuje. „Dám příklad: Když nebude existovat ekologicky vstřícnější vlakové spojení mezi dvěma městy, člověk si zvolí letadlo. Zářným příkladem je znovuzavedení přímého vlaku do Bruselu – večer vyjedete a ráno jste tam. Zkrátka, když to systém umožní, je rozhodování o zodpovědném chování vůči planetě mnohem jednodušší,“ má jasno klimatolog.
Vědec i zanícený zahradník
Sympatický vědec nyní považuje za svůj největší úkol dokončení doktorátu. Je spokojen, že povinné opublikování vědeckých článků má již splněno. „Během studia jsem zjistil, že kombinovat doktorát s prací v televizi jde poměrně těžko, proto mi studium trvá trošku déle. Mám naštěstí velmi vstřícného školitele – profesora Radana Hutha. Kdyby mě chtěl vyhodit, už to dávno udělal,“ přiznává s pokorou. Co po škole? „Až vyrostu, pak se rozhodnu, co bude dál,“ směje se Vladimír. Možná se z něj stane zahradník – tím si přál být už coby malý kluk: „Je to můj záložní plán. Jen je škoda, že v Praze je to s pořízením pozemku malinko složitější... Tak alespoň pravidelně a rád pracuju na zahradě u maminky v Kozmicích.“
Ovšem, než se (třeba opravdu) stane zahradníkem, bude ještě „nějaký ten rok“ popularizovat a vysvětlovat. „Důležité je si uvědomit, pro koho je která informace určená. V televizi si mohu dovolit použít mix údajů: k tomu, co už lidé – laická veřejnost zná, vždy přidávám něco navíc – nějakou důležitou souvislost. Jiný způsob výkladu samozřejmě používám například na přednáškách pro studenty gymnázií. Odlišnosti jsou i v čase, který mám k vysvětlování předem vymezen,“ prozrazuje Vladimír Piskala. A zatím se mu prý ještě nestalo, že by jej lidé na ulicích zastavovali a chtěli s ním face-to-face některá z témat probrat. Na druhé straně je potěšen, že – soudě dle ohlasů – diváci vědu v televizi sledují se stále rostoucím zájmem.
Mgr. Vladimír Piskala |
Po studiu na Slezském gymnáziu v Opavě absolvoval bakalářská studia na Přírodovědecké fakultě UK, studijní program geografie. Na téže fakultě vystudoval magistra fyzické geografie a geoekologie. Nyní tamtéž pokračuje v doktorandském studiu v klimatologie. Od roku 2017 popularizuje z obrazovky České televize vědu: „V rámci médií panují u nás, v redakci vědy, nadstandardně přátelské vztahy. Což fakt nebývá zvykem. Jedinečné je, že si vzájemně pomáháme a když si to situace žádá, jsme ochotni potlačit své vlastní zájmy – člověk nepracuje na sebe, ale ve prospěch celého týmu,“ pochvaluje si novinář Vladimír Piskala. |