Meteorolog Žák: Globálně vzato máme na to klima zlepšit

„Pokud se nám podaří naplnit závazky Pařížské dohody a zastavit globální oteplování na úrovni 1,5 – 2 °C, věřím, že naši potomci v druhé polovině tohoto století uvidí pozitivní změny,“ říká pedagog a proděkan Matematicko-fyzikální fakulty UK a moderátor relace o počasí České televize Michal Žák.

Michal Žák u jedné z meteorologických stanic na střeše budovy Matfyzu v Troji.

Scházíme se u příležitosti Mezinárodního dne meteorologie, který připadá na 23. března. Proč má smysl si ho připomínat, respektive jak lze jeho prostřednictvím ovlivnit chování lidí k naší planetě a atmosféře?

Jedním z cílů mezinárodních dnů obecně je zvednout určité téma, jež by mělo ve veřejnosti rezonovat. Pro letošek zvolila Světová meteorologická organizace (vznikla 23. března 1950, odtud Mezinárodní den meteorologie – pozn. red.) téma budoucnost klimatu, počasí a vody napříč generacemi. Smyslem tedy je uvědomit si a přiznat, co nás do budoucna čeká a že dění v atmosféře, které naším chováním ovlivňujeme, zásadním způsobem určuje náš život na Zemi.

O meteorologii se zajímáte už od dětství. Čím si vás získala?

Máte pravdu, že mě bavila už jako malého kluka, kdy mým nejoblíbenějším televizním pořadem byla relace o počasí. A ještě víc mě to, co se na obloze děje, a hlavně proč se to děje, začalo zajímat na gymnáziu. Sondoval jsem, co by v této oblasti šlo dělat a kde by se to dalo studovat. V polovině devadesátých let bylo všechno samozřejmě docela jinačí, internet v mé rodné Třebíči nebyl nebo já o něm nevěděl, místní knihovna nabízela jen minimum knížek o meteorologii. Ty populárně naučné jsem zhltl hned, takže jsem pak využíval meziknihovní výpůjční služby, díky níž jsem se dostal i k odbornějším publikacím třeba z Brna nebo z Olomouce. A právě tehdy jsem začal vážně uvažovat, že bych meteorologii začal studovat a později se jí věnoval profesionálně.

Proč jste si vybral Matfyz?

Protože jsem zjistil, že nabízí pro mě nejvhodnější a nejkomplexnější obor meteorologie a klimatologie. Na jiných fakultách nebo vysokých školách byla tato oblast součástí širších studijních programů – na Přírodovědecké fakultě UK se pojila s geografií, na „Zemědělce“ šlo zase více o její aplikované využití. Navíc Matfyz nabízel celé spektrum „podoborů“ souvisejících s atmosférou, klimatem a počasím, jimž se lze věnovat. K tomu ta geniální kombinace studia matematiky a fyziky! Jako uchazeč jsem si to plně neuvědomoval, ale pokud se chcete meteorologií odborně zabývat, musíte rozumět fyzice atmosféry, jejíž jevy vám matematika umožňuje spočítat.

Můžete srovnat dobu vašich studií s dnešní?

Podmínky jsou výrazně a po všech stránkách lepší. Neskutečně například pokročily možnosti vizualizace atmosférických jevů. Na druhou stranu některé informace se nemění – fyzika atmosféry zůstává v základech stejná. A stále se zde klade důraz na pochopení zákonitostí – aby člověk opravdu mohl vykouknout z okna a říct si třeba jako dnes: Aha, vidím, že se sem nasouvá jistá oblačnost, tudíž se nejspíš blíží teplá fronta, s níž souvisí takové a takové proudění v atmosféře, od nějž se odvíjí konkrétní projevy počasí. Stručně řečeno uvědomit si nejen, co vidím, ale znát i příčiny, co je za tím.

Jak podobu studia meteorologie a klimatologie ovlivnily technologie?

Zásadně. Díky nim mají například studenti při vypracovávání bakalářských a magisterských prací mnohem užší napojení na praxi. A nejen na tradiční pracoviště typu Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), ale i na soukromý sektor.

Na střeše budovy Matfyzu je také detektor blesků, který je součástí německé sítě sledování blesků Linet, a jeho data se využívají k výuce.

Kde se tedy mohou vaši absolventi uplatnit?

Samozřejmě v Českém hydrometeorologickém ústavu, který je základním garantem pozorování atmosférických jevů, kvality měření, předpovídání počasí, klimatologie, záležitostí týkajících se čistoty ovzduší nebo hydrologie… Matfyz s ČHMÚ úzce spolupracuje, a tak některé tyto oblasti mohou studenti „nasát“ přímo na jeho pracovištích, ať už na observatoři Libuš, kde se seznámí s družicovými a radarovými možnostmi sledování atmosféry, nebo na centrálním předpovědním pracovišti v Komořanech. Pod ČHMÚ spadá i meteorologické zabezpečení letectva, kam také někteří naši absolventi v posledních letech míří.

Ale pak je zde velice široký soukromý sektor – firmy a instituce, jež se rovněž zabývají fungováním atmosféry, předpověďmi počasí, zdokonalováním některých předpovědních aspektů a vývojem aplikací s tím vším spojených.

Jakých konkrétně?

Aplikací týkající se například obnovitelných zdrojů energie nebo navázaných na dopady změn klimatu. S těmito informacemi pracují totiž i společnosti, jichž se atmosférické jevy, respektive vývoj počasí přímo nedotýká – například banky nebo pojišťovny.

Široké profesní uplatnění vašich absolventů je nejspíš důvodem, proč poptávka po nich převyšuje jejich reálný počet.

Je to tak. Množství zájemců o studium meteorologie a klimatologie se zase tolik nezvyšuje. Možná je jednou z příčin stále přetrvávající aura Matfyzu coby extrémně náročné školy, která leckoho odradí, což je škoda. Nechci zevšeobecňovat, nevím, zda studenti dávají přednost potenciálně snazší cestě, jak se k tomuto oboru dostat. Jenže je to pak na úkor šíře záběru, který jinde nezískají, a rozvoje analytického myšlení, jenž je pro Matfyz příznačný a využijete ho ve všech oborech. Vím o spoustě zdejších absolventů fyziky, kteří pracují v IT firmách, ačkoli primárně informatiku nestudovali. Máme i absolventy, kteří se zabývají chováním cenných papírů, jež má tedy s předpovídáním počasí podobné rysy.

Vedle toho, že učíte na Matfyzu, moderujete od roku 2005 relace o počasí v České televizi. Splnil se vám tím dětský sen?

Asi ano. Vždycky mě lákala možnost „být při tom“ a prodat meteorologické informace divákům. Také mi vyhovuje, že počasí nikdy není stejné, tudíž se neopakujete. Asi jsem tuto touhu vždycky „někde vzadu“ měl, i když samozřejmě možnosti uplatnění v médiích byly za dob mého studia nižší než dnes. Na druhou stranu jsem i rád, že jsem mohl zůstat zde. Předávání informací nastupující generaci meteorologů a klimatologů mě naplňuje. Studenti vnímají řadu věcí jinak, takže jejich reakce jsou pro mě zajímavé a podnětné. Celkově učení na univerzitě vnímám jako vzájemné obohacování.

Čím to je, že předpovědi počasí v České televizi připravují a uvádí vystudovaní meteorologové? Je to český unikát?

Možná kdysi byl, ale nyní už je to skutečně minimálně středoevropský trend i v soukromých televizích. Jsem tomu rád, protože přítomnost odborníků zvyšuje důvěryhodnost nejen relace, ale problematiky počasí a klimatu celkově.

Překvapilo mě, kolik času vám příprava pořadu zabere. Skutečně osm hodin denně?

Šest až osm hodin. Během dopoledne zjišťuji, co se odehrává, jaký bude vývoj a předpověď pro další dny. Na základě toho si pak sestavuji scénář relace a rozmýšlím grafiku, kterou zadávám připravit grafickému oddělení. Mezitím si piluji text, jímž příslušné obrázky doprovodím. Jsem tak nejen moderátorem, ale trošku i dramaturgem, scénáristou a redaktorem. Celá koncepce relace o počasí tak stojí převážně na jednom člověku, proto je její realizace tak časově náročná.

„Matfyz nabízí ten nejkomplexnější obor pro studium meteorologie a klimatologie. A navíc v geniální kombinaci fyzika a matematika.“ 

Pracujete jistě s řadou numerických modelů. Vychází jejich předpovědi stejně?

Na to není jednoznačná odpověď – někdy ano, ale jindy, zvlášť když se nad naším územím zrovna nachází teplotní rozhraní, se značně liší. Bude plus deset nebo mínus pět? Vyberte si. V takovou chvíli se snažím využít své know-how a zkušenosti, abych divákům sdělil, že předpověď je tentokrát výrazně nejistá a proč tomu tak je. Což je výhoda odborníka, vystudovaného meteorologa, jenž je schopen do relace vnést svůj pohled a dokáže jevy v atmosféře snad i srozumitelně vysvětlit.

Nezabýváte se pouze předpověďmi počasí, ale také změnami klimatu, což je téma, které společnost v poslední době hodně pálí.

Vnímám určitou naléhavost na tuto problematiku nějakým způsobem reagovat a jsem za to svým způsobem rád. Věnuji se klimatu od konce svých vysokoškolských studií a pamatuji si, jak mě tehdy okolo roku 2000 trápilo, že toto téma ve společnosti nerezonuje. Ještě například v roce 2009 byl diametrální rozdíl v tom, jaký význam jsme změnám klimatu přikládali my v Česku, a lidé na Západě. Nyní už jsme do toho rozjetého vlaku naskočili, ale pořád máme zpoždění.

Rozhodně nechci význam změn klimatu podceňovat, ale proč jsou z globálního hlediska postoje české společnosti důležité?

Protože času, kdy ještě můžeme pro zpomalení změn klimatu něco dělat (aby to mělo významný efekt), ubývá a dopady se prohlubují. Sucho, které jsme zažili před pěti až sedmi lety, bylo enormní a řadě lidí otevřelo oči. Viděli, že změna klimatu neznamená jen stoupající hladinu moře, které v Česku nemáme, nebo vlny veder, jež nás tady až tak netrápí, ale že sucho může dopadnout na většinu z nás. Pokud nemáte vodu ve studni, na níž jste závislá, jde už opravdu o dost zásadní zásah do vašeho života. Konečně nám tak došlo, že je třeba s touto situací počítat, být na ni připraveni, a hlavně jí nějakým způsobem zkusit předejít, než nás už skutečně katastrofální jevy donutí ke změně, jež nebude ani zdaleka tak příjemná, snadná, promyšlená, ale naopak bude muset být okamžitá a mnohem více finančně náročná.

Když naše chování změníme, jak se to na klimatu projeví?

Pravděpodobně se nám podaří negativní dopady, třeba nárůst výskytu extrémních projevů počasí, částečně zastavit nebo zpomalit. Problém je, že v některých oblastech světa už se to zcela nepodaří tak, jak bychom si představovali. Často tomu sami jdeme naproti nikoli jen vypouštěním skleníkových plynů a podobně, ale například i kácením pralesů a dalšími zásahy do krajiny. A nemusím ani chodit tak daleko – tání alpských ledovců je názornou ukázkou, že se pravděpodobně dostáváme za bod zlomu, z něhož není návratu a dřívější stav třeba z dvacátého století se na některých místech obnovit nepodaří.

Možná, že i když se začneme chovat jinak, změny k lepšímu stejně neuvidíme.

Pokud se nám zásadní změny chování podaří uskutečnit a naplníme kupříkladu závazky Pařížské dohody, jejímž cílem je omezit globální oteplování na úrovni 1,5 – 2 °C, myslím si, že ve druhé polovině tohoto století naši potomci uvidí pozitivní projevy.

Je podíl člověka na klimatických změnách prokazatelně vyšší než přirozených přírodní vlivů?

Rozhodně ano. Je to vidět na celé řadě faktorů. Samozřejmě, že na Zemi bylo v minulosti občas tepleji než dnes. Ale lidé, kteří tímto způsobem argumentují a snaží se význam globálního oteplování zlehčovat, zpravidla zapomínají uvést příčiny, jež k oteplení v minulosti vedly, a rychlost změn, která je nyní nesrovnatelně větší – co se dříve odehrávalo v průběhu stovek až tisíců let, zažíváme nyní během desítek let. A pokud se někdo odkazuje na přírodní vlivy typu kolísající intenzita slunečního záření, i zde je průkazný protiargument příkladu loňského roku, jenž byl pátý nejteplejší vůbec, přestože solární aktivita byla nejnižší za sto let. K tomu zrovna probíhal jev La Niña, kdy byla část Pacifického oceánu chladnější než obvykle, čímž ochlazovala atmosféru. To jsou dva faktory, které by měly teplotu snížit, což v dřívějších dobách platilo a teplota takového roku, kdy se oba vlivy sešly, byla podprůměrná. Jenže loni byla pátá nejvyšší!

Letos se naopak očekává jev El Niño, který povede k oteplení atmosféry.

Ano, a reálně tak hrozí, že letošek může být nejteplejším rokem v historii, což není optimistická vyhlídka.

Takže jste pesimista, co se vývoje klimatu týká?

Obecně jsem optimista. Ale když vidím a zvážím to, co se s naším klimatem globálně děje, aktivity různých států a skupin, přiznám se, že mě pozitivní myšlení přechází. Protože čas letí. Od Pařížské dohody uplynulo sedm let, což není zas tak málo, ale loni jsme jako lidstvo opět vypustili nejvíc skleníkových plynů v historii. Přitom globálně vzato máme možnosti, technologie i finance, abychom změny, jež jsou pro vývoj klimatu naopak pozitivní, dokázali provést. Aspoň v tom tedy vidím naději, že řešení existuje, je reálné a prakticky uskutečnitelné.