Bohumír Janský: Vodu bychom měli chránit ústavou

Přes dvě miliardy lidí v 80 státech světa trpí chronickým nedostatkem vody, jak oznámily vlády těchto zemí do Světové meteorologické organizace v Ženevě – World Meteorological Organization (WMO). Nejméně 1,2 miliardy obyvatel naší planety nemá přístup k pitné vodě. Vyhlášením Světového dne vody – na 22. březen byl ustanoven v roce 1993 – se Organizace spojených národů rozhodla upozornit na její kritický nedostatek, nezbytnou ochranu a šetření.

Řeka Amazonka, nejdelší řeka světa. Profesor Janský se svým týmem v roce 2000 dokázal, že Amazonka nemá jediný pramen, že se jedná o pramennou oblast na severním úpatí pohoří Cordillera Chila. Mnohé prozradil v dokumentu České televize: Kde pramení velká řeka

Vodním znalcem nad znalce, jehož jméno už dávno „zdomácnělo“ daleko za hranicemi České republiky, je profesor Bohumír Janský – ano, mimo jiné „ten, co zmapoval prameny Amazonky“. A právě s hydro-geografem z Přírodovědecké fakulty UK, kde stále stíhá (a tvrdí, že tuze rád) vyučovat své nástupce, se sešla redaktorka magazínu Forum: ptala se a pokusila se navázat na rozhovor, který spolu vedli přesně před třemi lety Bohumír Janský: Náčelník, Amazonka a vody světa (ukforum.cz)…

VÝPAR JE DOBRÝ, NUTNÝ

Pane profesore, má Světový den vody být oslavou vody nebo spíše zdviženým prstem nám, lidstvu?

(chvíli se zamyslí) A chcete to vzít zeširoka? Můžeme začít u našich politiků; jsem velmi kritický směrem k ministerstvům zemědělství a životního prostředí. Víte, já dosud nezaznamenal výraznější aktivity, které by navázaly na de facto funkční a nepochopitelně přerušené počínání vlád předchozích.

Já i řada mých kolegů napříč oblastí vodního hospodářství vzpomínáme na exministra Richarda Brabce (český politik, od ledna 2014 do prosince 2021 ministr životního prostředí ČR), jenž byl schopný a osvícený muž, a je mi jedno z jaké byl partaje. On přicházel s nápady, zval si odborníky a nechával si radit. Za jeho působení vznikla Národní koalice pro řešení sucha (září 2018), kde se vytvářely vize, jak by se mělo s vodou nakládat – bohužel, projekt vyšuměl. Brabec byl také u zrodu dvou obřích víceletých projektů řešících sucho. Jedním je i PERUN, na jehož řešení se vedle Přírodovědecké fakulty za Karlovu univerzitu podílí i Matematicko-fyzikální fakulta. Věřím, že jsme v něm velice úspěšní, a to nejen v počtech impaktovaných článků v prestižních vědeckých časopisech, ale i řadou bakalářských a diplomových prací, které v rámci tohoto projektu byly obhájeny nebo se právě řeší.

Takže je ve vás spíše rozladěnost…

Nejsem dogmatik a chápu, že současný prvořadý problém, který musí naše vláda řešit, se odehrává na Ukrajině. Nezpochybňuji to, nicméně voda nečeká a stále teče. A hlavně se vypařuje! Zrovna včera jsem měl přednášku, při níž jsme se se studenty věnovali členům hydrologické bilanční rovnice: srážkám, výparu a odtoku. 

Předpokládám, že právě výpar je v současné rovnici tím nejzásadnějším, je to tak?

Přesně. Vždyť my přibližně od 80. let minulého století žijeme v době klimatického oteplování. Hodinu jsme diskutovali o tom, kde a jak by se dal výpar zmenšit. Rovněž jsme naopak konstatovali, že i výpar je prospěšný – nutný k pohybu vody v krajině a vytváření malých koloběhů vody. Navíc zlepšuje mikroklima.

Tak jaké postupy hydrologové navrhují?

Rádi bychom zvýšili retenci vody v krajině. Pozor, neplést s akumulací! Retence je zvýšení zásob vody v zemědělské a lesní půdě a akumulace se týká zadržování vody v nádržích a rybnících. Paradoxně dnes při krajinných úpravách a revitalizacích vodních ekosystémů postupujeme zcela opačně než tomu bylo v naší socialistické minulosti!  Co bylo v minulosti melioracemi půdy, zcelováním pozemků a regulací toků zničeno a zapřičiňovalo vysychání půdy – to musíme dnes postupně napravit. 

A akumulace?  

Hm, to je velmi kontroverzní téma i na naší alma mater. Uvažuji o zorganizování konference u nás, na Přírodovědě, na kterou bych pozval též odpůrce přehradních nádrží. Vezměte si, že zdrojem pitné vody pro celou středočeskou oblast a hlavní město Prahu je především vodní nádrž Švihov na řece Želivce, mimochodem jde o jednu z největších vodárenských nádrží v Evropě. No a na té konferenci bychom se zaměřili především na další zdroje pitné vody – mou snahou je zaměřit se na vznik malých, jednoúčelových nádrží vysoko v horách, které by posílily tak zvanou veřejnou vodu – tedy vodu, na kterou by měli mít nárok všichni lidé.

Ostatně na zadržování vody v krajině vznikají u nás na fakultě i diplomové či dizertační práce. Aktuálně jsem další čtyři zadal na téma sucho – víte, že nejsušší oblastí u nás je střední a dolní Poohří? Tam, od Doupovských hor po soutok s Labem, řeky dokonce vysychají. Studenty, věřím, mnohem více baví zpracovávat témata pro dobrou praxi: nepsat teoretické studie takzvaně „do šuplíku“, ale řešit konkrétní problémy a nalézat praktická řešení. Snad si toho lidé na patřičných místech i všimnou.

I KAREL IV. VĚDĚL

Hospodaření s pitnou vodou je pravděpodobně další kámen úrazu…

Říkám to léta: vodu bychom měli chránit ústavou, po vzoru Izraelců či Švýcarů, Švédů či Holanďanů. Už „jen“ proto, že víme, čeho jsou vlády schopny – a když jedna skončí, zpravidla ji nezajímá, co přijde po ní, a nová z principu změní mnoho z toho, co zdědila. Ale budeme-li mít vodu v ústavní ochraně, nic nepůjde změnit lusknutím prstů.

Do návrhu ústavního zákona, který jsem konzultoval s profesorem Alešem Gerlochem (český právník, mimo jiné pedagog na PF UK), navrhuji dát dva paragrafy – jeden z nich, asi těžko projde dolní komorou: „Ochrana vody pro pitné účely má přednost před vodou pro účely podnikatelské…“

Zatímco jinde v Evropě představuje spotřeba pitné vody za rok zhruba 10 procent z celkového množství, u nás je to 38 procent! Pitnou vodou se u nás umývají auta v myčce, stavební firmy s ní míchají beton, splachujeme záchody a tak dále. Já jsem tou spotřebou už tak posedlý, že se studentů kolikrát ptám, jak často se sprchují a jestli si napouštějí vanu, jak ji mají velkou a jestli mají na zahradě bazén…

Pojďme se dohodnout, že u nových staveb bude například povinné zachycování dešťové vody; vždyť máme kvalitní evropské, možná i světové odborníky, kteří to dokážou! Vezměte si Vltavskou kaskádu, která odolala tisíciletým vodám a v době extrémního sucha zajistila, že ve Vltavě protéká minimálně 40 kubíků za vteřinu. I v německé části povodí Labe nám tuto stavbu závidí!  

Víte, že jedním z prvních odborníků na vodní hospodářství byl i císař Karel IV.? Já mu říkám český Leonardo. Mimo jiné založil Komisi přísežných mlynářů zemských, která povolovala stavbu jezů a veškerých vodohospodářských staveb. A taky vytvořil instituci Královského hraběte plavebního a posadil ho na hrad Střekov nad Ústím nad Labem; měl za úkol kontrolovat plavbu lodí do Hamburku a zpět a vybíral clo. Náš zakladatel byl zkrátka velký manažer!

Studenti u mě na zkoušce musí umět ocitovat něco z Majestátu císaře Karla, stačí v češtině (s úsměvem), kde mimo jiné praví: „Aby Království Naše Čechy mělo hojnost ryb a výparů, velí se stavům i městům pilně zřizovati rybníky i pro hojnost ryb i proto, aby se půda co možná využitkovala. Hlavně aby se voda z bahnisek a močálů nashromážděná za účinku slunce a teplých větrů odpařovala a jako pára dešti působila na rostliny co nejvíc blahodárně …“. Za jeho kralování začala u nás epocha nejrychlejší výstavby vodních ploch.    

VAŽME SI JÍ JEŠTĚ VÍC

Je pravda, že vy sám se též prakticky věnujete vodnímu hospodářství ve svém rodném kraji?

Máte zřejmě na mysli budování tůní? (s úsměvem) Ano, na svých padesáti hektarech půdy v Lednici u Kralovic, na sever od Plzně, kde mívala naše rodina statek a můj táta se tam učil plavat, chci obnovit tůně. Již jsem začal...

Nemůžu se nezeptat na „vaši“ Amazonku. Je něco nového a má pořád světové prvenství? 

S Amazonkou stále žiji, pravidelně o ní přednáším, a samozřejmě se kolem ní stále něco děje. A její prvenství? Štve mě, že Britové a hlavně Američané – ti stále pochybují a dosud v encyklopedii Britannica vedou za nejdelší Nil – údaje o Amazonce neopravili. Přitom jsme pro to udělali maximum. 

Ptáte-li se na výstavu, která před třemi lety proběhla na Karlovce – Amazonka pramení v Karolinu. I díky profesoru Janskému (ukforum.cz)  –, tak ta cestuje po republice. A díky vřelým vztahům s velvyslanci států Latinské Ameriky má namířeno právě tam! Už nyní se nachází v Santiagu de Chile. Její plánované putování po zemích Latinské Ameriky souvisí rovněž s oslavami 100 let diplomatických vztahů mezi Československem a těmito zeměmi.

Pane profesore, co tedy vodě popřát?

Já ji přeji, aby si jí lidé vážili daleko více, než je tomu dosud. Přeji jí, aby hlavně mladá generace – v předškolní a školní výchově – dostala všechna „vodní moudra“ do hlavy a dokázala je využít pro ochranu této ničím nenahraditelné suroviny.