Nedostatek financí, velký drop-out studentů nebo nástup umělé inteligence. To jsou největší výzvy, o kterých v rozhovoru pro UK Forum hovoří nový děkan Husitské teologické fakulty UK teolog Jiří Vogel. V čele největší teologické fakulty UK (co do počtu studujících) stanul 1. července poté, co volbu fakultního akademického senátu podpořila rektorka UK profesorka Milena Králíčková.
Co vás přimělo k tomu ucházet se o funkci děkana HTF UK?
Co obnáší děkanská funkce, jsem si už na chvilku vyzkoušel v letech 2006–2007, kdy jsem se stal na sedm měsíců jakýmsi krizovým správcem fakulty po rezignaci předchozího děkana. Fakulta se tehdy ocitla ve finanční krizi a do ohrožení se dostaly i akreditace pregraduálních studijních programů. Poté se stal děkanem profesor Jan Blahoslav Lášek, v jehož kolegiu jsem působil jako proděkan pro studijní záležitosti. Následně jsem v této funkci pokračoval i pod vedením bývalé paní děkanky docentky Kamily Veverkové. O funkci děkana jsem začal uvažovat kvůli svým zkušenostem z řízení a také proto, že jsme na fakultě chtěli zachovat určitou kontinuitu.
Jak se liší úhel pohledu na fakultu z pozice děkana od té proděkanské?
Děkan má univerzální odpovědnost za všechny jednotlivé věci. To je samozřejmě dost jiné od úlohy studijního proděkana, který má jen jednu agendu, i když u nás na fakultě je velká. Velká odpovědnost děkana spočívá ve finanční stránce – musí hlídat, co si fakulta může dovolit, zároveň ji ale musí směřovat k rozvoji.
Dostali jsme se k financím, což je otázka, která dnes tíží nejenom HTF UK. Kde vidíte možnosti přinést na fakultu víc peněz?
Humanitní fakulty v tomto ohledu mají trochu větší handicap než přírodovědné nebo lékařské. Jedna z věcí, o které delší dobu uvažujeme, je zavedení distančního pregraduálního studia v anglickém jazyce. Postavit ho ale není úplně jednoduché. Když jsme si dělali rešerše, zjistili jsme, že humanitní prezenční studia v anglickém jazyce nemívají mnoho studujících. Musíme propočítat, jestli by takový program byl skutečně rentabilní a zda bychom byli schopní zaplatit kvalitní vyučující. Zatím jsme přemýšleli nad programem, který by byl postaven na pomezí mezi teologií, judaistikou a religionistikou, a to v bakalářské nebo v navazující magisterské verzi.
V doktorském studiu máme akreditované hned tři studijní programy v anglickém jazyce, ale zájem o ně moc velký není. Teď se navíc vytvořily i zajímavé nástroje, a to jsou takzvané microcredentials (mezinárodně uznávané certifikáty pro kurzy celoživotního vzdělávaní, pozn. red.). Uvažovali jsme proto nad tím, že bychom šli nejdříve tímto směrem, vytvořili nějaké menší moduly a z nich bychom potom sestavili větší pregraduální program.
Financování je jen jedna z velkých výzev, které vás ve vaší funkci čekají. Jaké další před vámi stojí?
Jedna z nich, a s ním se potýká celá univerzita, je poměrně vysoký počet drop-outů studentů (předčasného ukončení studia, pozn. red.). Když jsem byl na setkání studijních proděkanů, kde jsme si na toto téma vyměňovali různé postřehy, bylo zřetelné, že univerzita to řeší prostřednictvím mentoringu nebo tutoringu. Touto cestou – vytvořením skupiny komunikativních studentů vyšších ročníků – bychom chtěli jít i my. Dobrý tutor by měl mít nejen studijní a administrativní zkušenosti, ale i určité charisma, aby dokázal novým studentům vysvětlit, jak to na fakultě chodí. Studenti by mu měli důvěřovat a měli by vědět, že za ním můžou přijít, když budou mít se studiem (a nejen s ním) nějaké problémy.
Já osobně mám s tutoringem také zkušenost. Když jsem studoval v Mnichově, studentský tutor mi pomohl zorientovat se a ukázal mi, jak to na univerzitě chodí. První den nás odvedl na Oktoberfest (smích). Pomohl mi sestavit studijní plán, chodili jsme spolu hrát fotbal a volejbal. Díky tomu člověk okamžitě zapadl do studentského života a necítil se sám. To je obrovská výhoda tutoringu. Studijní oddělení toto nemůže nikdy zajistit, i když jinak tápajícímu studentovi samozřejmě může hodně pomoct.
Funkce tutora se nám také osvědčila, když vypukla válka na Ukrajině. Uchazeči z této oblasti měli k dispozici rusky mluvícího studenta doktorského studia, který jim pomáhal zajišťovat formální záležitosti.
V tom, aby se studenti cítili na fakultě dobře, mohou velkou roli sehrát také studentské spolky. U nás pořádá fakultní spolek Elíša pravidelné seznamovací kurzy a během roku různá setkání, která jsou velmi oblíbená. Máme tady i spirituála a kapli, kde se při bohoslužbách vytváří také určité společenství. A nově tu také vzniká pod vedením studenta Petra Sedláka divadelní spolek.
Jak sám říkáte, vaše fakulta je charakteristická tím, že má hodně malých oborů. Myslel jste si třeba už jako proděkan pro studijní záležitosti nebo i teď jako děkan na nějaký obor, který byste chtěl na fakultu ještě přinést?
Delší dobu jsme přemýšleli nad studijním programem předškolní a mimoškolní výchova, který jsme chtěli uskutečňovat ve spolupráci s vyšší odbornou školou. Věříme, že o program mohl být velký zájem, ale narazili jsme na řadu překážek, znovu například na nedostatek financí.
Ve své inaugurační řeči v Karolinu jste hovořil o tom, že byste se chtěl více zaměřit na absolventy. Jaké plány v tomto směru máte?
Pro absolventy jsme pořádali několik kulturních akcí, nechodilo na ně ale tolik lidí, kolik bychom si představovali. Zjistili jsme ale, že absolventi, kteří už jsou dlouho v praxi, by se rádi věnovali dalšímu sebevzdělávání. A právě v tom vidím budoucnost. Absolventi by si mohli u nás rozšiřovat kvalifikace v rámci různých studijních programů, nabízí se k tomu využít právě například program microcredentials.
Máme tady také velice silnou univerzitu třetího věku. S ní máme úžasnou zkušenost, protože na ni chodí velice zvídaví studenti, se kterými se skvěle diskutuje. Navíc navštěvují i běžné přednášky v rámci takzvaného dialogu generací.
A je ještě nějaká další výzva, na kterou se chcete jako nový děkan zaměřit?
Jedna z velkých výzev spočívá v navýšení vědeckého výkonu. Nejsme jenom vzdělávací instituce, ale i badatelská. V současnosti nám jde hlavně o vytváření a konsolidaci badatelských týmů. Řešenou problematiku lze v týmech nahlížet z více perspektiv. Z minulosti s tím máme velice dobré zkušenosti. Týmová práce se osvědčila například při řešení výzkumného záměru, který pojednával otázky náboženství a nacionalismu a z kterého vzešlo několik desítek monografií, sborníků a studií.
Jakými zahraničními univerzitami či badatelskými pracovišti se inspirujete?
Teď budu mluvit hlavně za teologii, která je mi nejbližší. Úzce jsme spolupracovali například s Institutem pro evangelickou teologií v Regensburgu, se kterým jsme pořádali řadu mezinárodních konferencí a seminářů. Inspirujeme se tím, co je u nich takzvaně v kurzu. Jedna z velkých diskuzí, která nás čeká, se týká budoucnosti ústního zkoušení. Například v Regensburgu přešli už jen na písemné zkoušky, ústní mají jen obhajoby závěrečných prací. Hlavním argumentem pro písemné zkoušení je větší objektivita, uchování záznamu ze zkoušení a pro mnohé i nižší míra stresu. Není to ale téma, které by se řešilo jen u nás, uvažuje se nad tím i na dalších fakultách univerzity.
Téma, které je velmi aktuální nejen na akademické půdě, je masivní využívání generativní umělé inteligence a otázka jejího zapojení do pracovního a studijního života. Jak se na to připravuje vaše fakulta?
Poprvé jsem to začal řešit na přelomu roku, a to bohužel z té negativní stránky, protože mi přišla jako proděkanovi pro studijní záležitosti žádost o přezkoumání jedné práce kvůli podezření, že byla z části napsána umělou inteligencí. Dotázal jsem se univerzity, jak se má postupovat, a kolegové z rektorátu mě navedli. Velice vítám, že se univerzita v tomto směru snaží držet krok s vývojem a zřídila i webové stránky ai.cuni.cz, kde jsou vedle všelijakých návodů také pozvánky na různá školení apod.
Jak tedy pak probíhal přezkum oné práce? Potvrdilo se podezření z podvodu? Jak se to pak obecně řeší s podvádějícím studujícím?
Myslím, že bude velice těžké podobná podezření prokazovat. V tomto konkrétním případě vedoucí práce nakonec nepotvrdil, že by šlo o text vygenerovaný za pomoci vhodně kladených otázek přes ChatGPT. Pokud by se takové podezření potvrdilo, pak by student porušil prohlášení, pod které se podepisuje na úvodní stránce každé kvalifikační práce, totiž že práci vypracoval samostatně za pomoci řádně ocitované literatury apod.
Má tedy ještě v dnešní době smysl nechávat studenty psát seminární nebo závěrečné bakalářské či diplomové práce?
Nedokážu si představit, co by seminární a kvalifikační práce mohlo adekvátně nahradit. Spíš bude třeba nastavit jasná kritéria používání AI při jejich psaní.
Jak po této negativní zkušenosti vnímáte využívání generativní umělé inteligence?
Sám jsem si také nainstaloval ChatGPT, abych viděl, jak to funguje, co umí a zda je z jeho odpovědí vůbec možné sestavit bakalářskou práci. Pokud by si student sestavil systém vhodných otázek a příkazů a zejména, pokud by využil ChatGPT 4, do které lze nahrávat delší texty, pak by to určitě možné bylo. Sám vnímám ChatGPT jako užitečný nástroj s velkým potenciálem. Nejen, že dokáže sestavovat smysluplné texty, ale funguje také jako inteligentní vyhledávač informací a studentům by mohl pomoci třeba s metodologií práce, s jasným formulováním cílů nebo s heuristikou. Když se podíváte na to, jak se dnes pracuje s Biblí, už nějakou dobu se využívají různé programy, které na bázi umělé inteligence pracují, pomáhají v nahraných rukopisech vyhledávat apod. Teď přišlo další zdokonalení, které nám umožní vidět nové souvislosti a pomůže nám prohloubit naše poznání, proto nástup umělé inteligence vnímám spíš pozitivně.
| Doc. ThDr. Jiří Vogel, Th. D. |
|
|
