Studenti teologických fakult církve neřeší, vítají každého

Univerzita Karlova má tři teologické fakulty, každá z nich vychází z jiné křesťanské tradice, každá sídlí v jiné části Prahy. Někteří studenti se ale nechtějí schovávat za zdmi budov, chtějí se potkávat a poznávat se. Proto se před pěti lety začali setkávat a založili neformální uskupení Studenti pražských teologických fakult. I když mezi tím někteří jejich členové studium dokončili, v dialogu pokračují a vítají každého, kdo by se chtěl připojit.

Za společnou modlitbou vyrážejí na různá místa, jedním z nich je i Bílá hora.

Sedí naproti mně tři zakladatelé – každý jako zástupce jedné z teologických fakult – Klára Šárovcová, studentka teologických nauk na Katolické teologické fakultě UK a také doktorandka na Filozofické fakultě UK, Jan Karel Černý, dnes už bývalý student teologie na Evangelické teologické fakultě UK a absolvent historie na FF UK, a Filip Sedlák, který v září dokončil doktorské studium na Husitské teologické fakultě UK, kde však působí dál jako fakultní duchovní.

Když se jich začnu ptát, jestli mám jejich společenství říkat spolek, sdružení nebo snad iniciativa, začnou se kolem stolu všichni ošívat a kroutit hlavou. Jejich záměrem bylo poznávat se mezi sebou, trávit společně čas modlitbami a diskuzemi, sblížit fakulty nejen na úrovni vědeckých a teologických projektů, ale i na té lidské. Formalizovat se kvůli tomu nikdy nepotřebovali, jak podotkl Filip Sedlák. „My jsme prostě studenti… Studenti pražských teologických fakult,“ odmítl jakoukoliv škatulku.

Všechno to začalo na jaře před pěti lety, kdy Jan K. Černý spolu se svými spolužáky Janem Lukášem a Lukášem Vrňákem z ETF UK přišli s nápadem, že by mohli společně trávit čas i mimo knihovnu a fakultní posluchárny. „Chtěli jsme vyjet na víkend někam na faru nebo do nějakého sboru, s něčím tam pomoci, podiskutovat s místním farářem, projít se po okolí, probrat teologické, politické a kulturní záležitosti, společně se pomodlit, v neděli se zúčastnit bohoslužby a jet domů. Už tehdy jsme zamýšleli, že by víkendové setkání mělo mít ekumenický charakter, tedy že bychom byli rádi, kdyby s námi jeli studenti mimo ETF UK, katolíci, husiti, nebo třeba evangelikálové,“ podotkl Jan. A protože mezi jeho spolužačky na historii patřila také Klára Šárovcová, slovo dalo slovo a vyrazili společně.

Jan K. Černý byl nejdřív k nápadu pozvat Kláru Šárovcovou skeptický.

„Mně se moc nezdálo, aby s námi Klára jela. Žil jsem v domnění, že je hodně konzervativní, bál jsem se, že to nebude vůbec fungovat. Při jednom náhodném střetnutí v knihovně Jana Palacha ji ale Lukáš Vrňák přemluvil, aby s námi jela. Společně jsme pak vyrazili do Uherského Hradiště, kde byl farářem strýc Jana Lukáše,“ usmíval se Jan a mimoděk narazil na to, jak sám stereotypně vnímal příslušnici jiné církve. A právě korigovat takové představy je jedním z cílů jejich setkávání.

Jan pak ke skupině přivedl také Filipa Sedláka, se kterým se seznámil shodou okolností prostřednictvím jeho syna. „Byl jsem jako vedoucí na táboře a měl jsem ve skupince jednoho kluka, který mi říkal, že jeho táta je farář. Po táboře jsem tatínka oslovil a zjistil jsem, že je husitským knězem a že studuje na HTF UK. Zeptal jsem se ho, jestli by se k nám nechtěl také připojit,“ vzpomínal Jan.

Další příznivci uskupení se pak začali poměrně rychle přidávat a „zakládající“ členové se museli chtě-nechtě poprat s tím, jak si vlastně budou říkat, aby mohli o tom, co chystají, dávat vědět ostatním. Vytvořili si facebookový profil, který potřeboval nějaký název, a tak vymysleli to nejpřirozenější, co se nabízelo – Studenti pražských teologických fakult.

Dnes zdůrazňují, že mezi sebou přivítají každého, koho ekumena – tedy sbližování všech křesťanů bez ohledu na to, z jaké církve přicházejí – zajímá. Nezáleží na tom, na které fakultě UK studují, zda jsou z úplně jiné vysoké školy či nestudují vůbec, jak podotkl Filip.

Filip Sedlák působí jako fakultní duchovní. 

„Od začátku vnímám jako nejdůležitější, že je to studentská ekumena napříč fakultami. Chybělo to tady. Lidé jsou zavření ve svých budovách a neznají se mezi sebou. Přitom tady by to mělo začínat, aby české církevní prostředí bylo pluralitní a víc prostupné. Lidé by se měli víc poznávat, sbližovat se. To byl na začátku také náš hlavní záměr. Scházeli jsme se většinou nad nějakým tématem, kdy jsme najednou naráželi na to, že o sobě víme hrozně málo. Někdy jsme se dostali až do takových přátelských střetů. Rozvíjelo se to hlavně na víkendových akcích, kdy jsme seděli třeba do šesti do rána a řešili jsme jednu teologickou otázku až do krve (všichni tři se začnout smát). Připadá nám důležité, aby ekumenické ovzduší vznikalo. Mrzelo mě, když pak někdo říkal, že nemá čas na naše setkání chodit, protože ekumena pro něj není tak podstatná. Z mého pohledu by to ale měla být jedna z hlavních priorit pro současného mladého křesťana,“ podotkl Filip.

Klára Šárovcová vidí velkou výzvu také ve vnitřním propojování teologických fakult.

I když se snažili, aby jejich setkávání měla vždy nějakou „štábní kulturu“ – někdo si připravil na vybrané téma příspěvek a o tématu pak společně diskutovali – připustili, že nejlépe se pak hrany obrušovaly stejně tím, když po společné modlitbě zašli na pivo. „Tam pak vidíte, že i ten bigotní katolík je také jenom člověk,“ vtipkoval Filip a dodal: „i když najít společnou řeč, je někdy složité, po tom, co spolu vypijete pár piv, ho nemůžete úplně jednoduše odsoudit.“

Když jsem se trojice zeptala, jestli by vzájemným vztahům a většímu propojení pomohlo to, kdyby se teologické fakulty UK spojily v jednu velkou, namítli, že je dobře, že jsou oddělené a díky tomu je zachovaný prostor pro různé perspektivy a pluralitní přístup. Spíš než slučování by přivítali, kdyby mohly jejich fakulty sdílet jednu společnou velkou budovu, jak podotkl Jan. „Nám nejde o míchání tradic. Chceme se setkávat, vyměňovat si názory, postřehy i zkušenosti a vzájemně se obohacovat. Ekumena je dnes na nejlepší úrovni, na jaké kdy byla, zároveň ale přetrvává hodně mlčení. My se snažíme o dialog,“ zdůraznil Jan.

Klára podotkla, že svou současnou největší výzvu vidí v propojování celých fakultních společenství. „Naše jádro tvoří teologové, chtěli bychom ale pozvat i neteologické obory z našich fakult. To je pro nás výzva, protože na teologických fakultách je to trošku tak, že teologové fungují jako jedna skupina a neteologické obory jako skupina druhá. Chtěli bychom fakulty propojovat i uvnitř,“ podotkla.

Filip, který v září obhájil dizertaci a na fakultě zůstává jako spirituál, zase připomněl, že by byl rád, kdyby se podařilo touto iniciativou, která vznikla „zespoda“ od studentů oslovit i vedení fakult a akademiky a spojit se i ve vertikální rovině.

První ekumenická modlitba se konala v Karolinu na jaře.

Propojovat v tomto směru se fakulty začaly letos na jaře, kdy společně uspořádaly ekumenickou modlitbu za Ukrajinu ve Velké aule Karolina. Další se pak konala v červnu k připomínce výročí popravení 27 českých pánů v roce 1621.

Tato iniciativa vzešla od vedení fakult a protnula se tak s tím, o co se studenti snaží už několik let zespoda. Společně tak nyní chystají další ekumenickou modlitbu, tentokrát k připomínce Mezinárodního dne studentstva a Dne boje za svobodu a demokracii. Konat se bude opět ve Velké aule Karolina 14. listopadu od půl šesté večer. Vítaní jsou všichni.