Insta-Pastor Pavel: Kazatel v teniskách? Proč ne

Touží po srozumitelnosti a opravdovosti jak při bohoslužbě, tak v každodenním duchovním životě. Pavel Eder, který na sociálních sítích vystupuje jako Pastor Pavel, je absolventem Evangelické teologické fakulty UK a také on-line i off-line kazatelem Církve adventistů sedmého dne. Jako člověk, který pochází z nevěřící rodiny a prošel si složitým dospíváním i hardcore kulturou, boří stereotypní představy o tom, jak si lidé představují duchovní.

Součástí modliteben Církve adventistů sedmého dne jsou tradičně i křtitelnice.

Jak se z člověka stane on-line kazatel?

Byla to dlouhá cesta. Na jejím začátku jsem nechtěl mít nic společného s žádnou církví. Později jsem se nechal pokřtít a stal se členem Církve adventistů sedmého dne. Do oficiálních struktur jsem ale patřit nechtěl. Pocházím z prostředí, které s jakoukoliv církví a křesťanstvím nemá nic moc společného. Panovaly u mě předsudky, že kněží jsou takoví ti „nafrněnci“ v talárech, kteří kážou vodu a pijí víno. Tím jsem se nechtěl stát. Zlomové pro mě bylo až studium na ETF UK. Zjistil jsem, že faráři, kteří tam vyučují, jsou velmi upřímní, autentičtí lidé, kteří mají co nabídnout. Jejich životní pohledy mě velmi obohacovaly. V tu chvíli jsem začal přemýšlet o tom, že bych možná mohl něco takového dělat. Pak už to bylo jen o komunikaci s naší církví a o tom, kde bych mohl být nejužitečnější.

To, že se z vás stal on-line pastor, vychází tedy spíše z poptávky církve, než že by to bylo přímo vaše přání?

Když jsem směřoval k tomu stát se kazatelem, uvažoval jsem nad tím, jak to spojit se světem internetu. Ve stejné době církev začala hledat kazatele, který by fungoval i on-line. Propojilo se to ve správný čas.

Pocházíte z ateistické rodiny. Jak jste si hledal cestu k víře? Měl jste na ní nějakého průvodce?

Na přelomu základní a střední školy jsem nevěděl, co se sebou. Čelil jsem temným obdobím plným depresí, sebepoškozoval jsem se. Byl jsem obestřený myšlenkami na sebevraždu. Říkal jsem si, že až to skončím, tak to bude dobré. Druhým klíčovým aspektem byli moji kamarádi, kteří byli věřící. Nikdy mi ale víru nevnucovali, byli spíš zdrženliví. Když jsem byl v temnější fázi a chtěl jsem si ublížit, jeden z nich mi řekl, ať se místo toho zkusím pomodlit. Tak jsem to zkusil, a to byl pro mě obrovský zlom. V tu chvíli jsem věděl, že je tady něco, co mě přesahuje, a že můžu mít nějakou perspektivu, která směřuje i někam jinam než jen do temnoty. S tatínkem toho kamaráda jsme pak začali studovat Bibli. Stal se takovým mým křesťanským guruem. Byl členem Církve adventisté sedmého dne, a přestože jsem procházel i ostatní církve, jejich upřímnost v práci s Biblí mě oslovila natolik, že jsem pak křtem vstoupil právě do této církve.

Pavel Eder spolupracuje také s internetovou křesťanskou televizí HopeTV.

Říkáte o sobě, že nejste úplně tradiční kazatel. V čem myslíte, že se rozcházíte s tradicí?

V církvi je bohoslužba vnímána jako událost, která by měla být kulturně na výši. Jistě, proč ne, bohoslužebný den, kterým je v našem případě sobota, je skutečně slavnostní. Očekává se, že kazatel bude chodit pořád v obleku. Já jsem ale přišel z dost specifického prostředí, prošel jsem i hardcore kulturou, hrál jsem v kapele. V obleku se necítím sám sebou. Ve sborech s tím trochu bojuji, protože členové církve mají představu, že bych měl nosit sako a lakýrky. Když si vezmu havajskou košili a tenisky, tak to může být pro některé problém. Snažím se proto poukazovat na to, že spíš než o vnější formu jde o vnitřní rozpoložení člověka. On to tak víceméně říkal také Ježíš.

Druhá rovina je v mém přemýšlení. Pořád hledám cesty, jak radostnou zvěst a to, co křesťanství nabízí, formulovat tak, aby to bylo srozumitelné i současnému člověku. V kostelích říkáme složité květnaté fráze, kterým dnes už nikdo nerozumí. Protože jsou ale zaběhnuté, používají se dál. Jsou součástí balíčku tradičních výkladů, které není žádoucí narušovat. Ale kázání není o tom ujistit se, jak tomu všichni dobře věříme. Pokud se mnou jako s věřícím kázání vnitřně nic neudělá a neposune mě novým směrem, snadno se ocitnu v pasti duchovní nadutosti.

Myslíte tedy, že oslovujete spíše mladou generaci?

Se svým starším kolegou mám jako kazatel na starosti tři sbory v Praze, kde je to věkově velmi pestré, převažují spíš starší lidé. V on-line prostředí podle statistik oslovuji především vysokoškoláky ve věku od 18 do 26 let. Velká část z nich jsou věřící, kteří ve své církvi nenacházejí místo, protože se doba posunula a církve jsou zpravidla vždy o pár desítek let pozadu. Druhá část jsou sympatizanti, kteří hledají svou cestu a třeba si koupili první Bibli. Ptají se, jak ji mají číst. Mám velkou radost, že můžu být u těchto prvních krůčků. Vnímám se jako jeden malý dílek skládačky, který může jejich život obohatit. Ať už se vydají jakýmkoliv směrem, chtěl bych jim nabídnout to nejlepší z toho, co jsem objevil já.

Kde hledáte nápady pro to, co dáte na svůj Instagram Pastor Pavel? Inspirujete se tím, co dělají v on-line prostředí jiní čeští nebo zahraniční kazatelé? Velmi populární na sociálních sítích jsou třeba Pastoral Brothers, což jsou shodou okolností také absolventi ETF UK. Sledujete jejich práci?

Pastoral Brothers ukazují, že křesťanství není jen o strnulé vážnosti, ale že i věřící lidé se můžou zasmát. Dostalo se jim díky tomu zasloužené popularity, nechci je vykrádat. Já jdu trošku jiným směrem, hledám spíš hlubší témata, i když na sociálních sítích je to třeba vždy trošku odlehčit. Inspiraci na jiných on-line profilech není kde brát, protože to takto nikdo moc nedělá. Mojí hlavní inspirací jsou studijní léta na ETF UK, kdy mě učitelé nadchli. Čerpám z toho dodnes. Také hodně čtu Bibli a další literaturu. Snažím se to všechno propojovat s aktuální situací a dívat se na věci očima člověka, který není křesťanstvím a Biblí tolik zasažený. Pak se to tvoří tak nějak samo.

Během studia na ETF UK se Pavel Eder účastnil archeologického výzkumu v lokalitě Tel Azeka v Izraeli.

Jak moc je pro to důležitá vaše vlastní zkušenost, kdy jste se z člověka, kterému víra nic neříkala, nechal pokřtít a nakonec se stal i kazatelem?

Na jednu stranu je to obrovský dar, na druhou je to přítěž. Mám vhled do přemýšlení lidí, kteří církví opovrhují. Moje celá rodina nemá s církví nic společného a ani po tom netouží. V dialogu s nimi odhaluji, jak se na to dívají. Je to pro mě cenná pokladnice informací.

V čem je to přítěž?

Jelikož jsem nevyrostl v prostředí církve, některé mechanismy jejího fungování nemám plně pod kůží. To je nevýhoda, kterou ale snad překryje praktická zkušenost a čas.

Společnost prožívá složité období, nejdřív izolace v době pandemie nemoci covid-19, teď válka na Ukrajině. Odrážejí se tato témata v tom, s čím se na vás lidé obracejí?

Jak během pandemie, tak i nyní v době války na Ukrajině se mi ozývají lidé, kteří prožívají vnitřní úzkosti. Obracely se na mě spousty lidí s tím, co mají dělat, když jsou pořád zavření doma, kde se na ně sápou kostlivci ze skříní. Ještě před pár měsíci bylo osobních témat, které by si nakonec zasloužily i psychoterapeuta, poměrně dost. Teď, kdy lidé mohli zase začít chodit ven, jich ubylo.

Lockdown se promítl i do fungování církví, které nyní procházejí proměnou. Během pandemie si lidé zvykli na to, že můžou zůstat doma a kázání si pustit on-line. Došli k tomu, že církve vlastně nepotřebují. Bohužel se v tom ztrácí důležité aspekty společenství. Církve na to teď musejí reagovat a změnit se.

Jakým směrem by se podle vás teď církve měly vydat, aby se věřící vrátili do kostelů?

To je velká a těžká otázka. Jsem přesvědčen o tom, že církev 21. století bude buď založená na vztahu, nebo nebude vůbec. Odsedět si jednou týdně bohoslužbu je zkrátka o ničem. Pokud člověka ve sboru či farnosti nedrží vztahy s lidmi, proč by tam chodil? Právě křesťanství bylo hnutím, které od počátku radikálně s láskou přijímalo úplně všechny. Budovalo opravdové vztahy, které zrcadlily kousek toho, čemu říkáme Boží království. Církev byla a jsou lidi. Je potřeba upustit od vykleštěné představy církve jako strohé instituce a vrátit se k živému společenství, které je budováno nadějnou perspektivou.

Když jste uvažoval o studiu na vysoké škole, teologie byla jasnou volbou?

Vzhledem k tomu, že jsem uvěřil během studia na střední škole, přemýšlel jsem, kam to dál vést. Toužil jsem Bibli poznat hlouběji, protože mě velmi inspirovala. Proto jsem začal přemýšlet o teologii, zvažoval jsem ale také právo. Původně jsem chtěl jít na seminář naší církve (nyní funguje jako Adventistický teologický institut), jenže ročník nakonec neotevřeli. Přihlásil jsem se proto na ETF UK, zpětně jsem za to neuvěřitelně vděčný. Rozšířilo mi to obzory tak jako nic jiného v životě. Bylo to takové zvláštní vedení shůry. Původně jsem to nechtěl, neplánoval jsem to, a nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo.