Bioanalytik Zdeněk Tokár je pěkně vypečený hematolog

Přes týden je nesmlouvavým šéfem hematologické laboratoře, ale o víkendu se z něj stává tvořitel s bezbřehou fantazií, jehož prsty chutnají třeba pistáciově. Bioanalytik Zdeněk Tokár si pochvaluje, že může práci v laborce Nemocnice Na Homolce a výuku pro 3. lékařskou fakultu UK prokládat – po vzoru dortu - cukrařinou, svojí životní vášní. Právě on je autorem dortu – červené kabelky – majstrštyku, který loni nadchl diváky i porotce televizní show Peče celá země. 

K cukrařině, v níž je ryzím amatérem, s oblibou a pravidelně odbíhá, když potřebuje zapomenout na zodpovědnou práci v laboratoři. Platí to prý i naopak. Do bedlivě střežených prostor hematologie a krevní banky, kde se denně rozhoduje o zdraví pacientů, jsme přijali pozvání i my.

„Analyzuji, konzultuji, řeším problémy, snažím se včas odhalit zdravotní komplikace, lékařům pomáhám nalézt optimální léčbu a taky dost papíruju,“ zahájil rozhovor výčtem činností v rámci svého pracovního zařazení vedoucí bioanalytik hematologické laboratoře Zdeněk Tokár. A hned se zeptal: „Dáte si ke kávě dortík?“ Kdo by si nedal?!

(◄ Jaká škoda, že se chuťový vjem nedá zachytit a dostatečně vypovědět! Měli jsme neuvěřitelné štěstí – právě v den rozhovoru slavil Zdeněk Tokár svátek. Dort, jehož základem je krém z tiramisu, chutnal opravdu noblesně.)

První dort? Katastrofa

Klíčovým rokem se tehdy začínajícímu vědci stal rok 2013. Byť měl čerstvě za sebou druhou atestaci z biochemie a byl v pracovní pozici bioanalytika hematologické laboratoře, přemýšlel, jak s životem naložit dál – chtěl žít zábavněji. „Do té doby jsem byl totálně oddaný své práci, na koníčky nezbýval čas,“ vzpomíná dnes Zdeněk s úsměvem.

A pokračuje: „Tehdy běžely v televizi americké pořady se soutěžemi v pečení obřích dortů. Řekl jsem si, že to zkusím také, a budu tak moci ke zdobení dortů využít cukrové květy, které mě doslova uchvátily.“ Napoprvé to však prý byla katastrofa; navíc dort „hrál“ příšernou směsicí barev. Zaťatého cukráře-amatéra ovšem první neúspěch neodradil. Však také investoval nemalé peníze do svého cukrářského vybavení – měl by snad všecko vyhodit?

Záhy se strakonickou nemocnicí, kde tehdy působil, začala šířit zvěst: zručný mladý muž, jenž tráví volný čas s vařečkou a dortovými formami, za symbolický obolus ochotně upeče, co vás napadne. O zakázky nebyla nouze, naopak! Když zájem překročil únosnou mez a Zdeňkovi se koníček stal přítěží – a přidal se i pocit profesního vyhoření –, bylo na čase sáhnout k životnímu obratu. „Změnil jsem pracoviště i přístup k cukrařině: odstěhoval jsem se do Prahy a nastoupil do Nemocnice Na Homolku, přihlásil se do Peče celá země a úspěšně prošel až do finálových kol,“ rekapituluje události z minulých let pečící sympaťák. 

Extra cukrářský tip Zdeňkova vášeň pro k cukrařinu vzplanula už v dětství; raději pomáhal mamince v kuchyni, než aby lumpačil na ulici s kamarády. A jestli někdy neuvažoval, že by se mu pečení stalo profesí? „Přišlo by mi líto let strávených nad vědeckou literaturou a v laboratoři nad krevními vzorky. Taky bych nerad, abych si pečení zevšednil, což by hrozilo, pokud bych se cukrařinou musel živit,“ přiznává Zdeněk Tokár. Co by milovník všeho sladkého oceňuje, když sladkost zákusků nepřeráží ostatní chutě: „Zkuste příště dát klidně poloviční dávku receptem doporučeného cukru, výslednou chutí budete mile překvapeni,“ doporučuje „vypečeným“ čtenářkám a čtenářům magazínu Forum / Foto: Zdeněk Tokár

Znáte z TV: Peče celá země

V soutěži svými výtvory uchvacoval porotu i diváky, a to až do sedmého kola! A na co se v počátku cukrářské show těšil Zdeněk nejvíc? „Že po sobě nebudu muset umývat nádobí...,“ a že ho během pěti natáčecích týdnů a realizace dvaceti receptů bylo! „Z naší silné čtyřky – Veroniky, Zuzany, Lucky a mě – se díky pořadu stali doživotní přátelé. Jsme v každodenním spojení, víme o sobě vše – co se děje v práci i co se chystáme upéct,“ prozrazuje.

Když prý dnes Zdeňka někdo v souvislosti s touto soutěží osloví, pak většinou s dotazem na (v úvodu zmíněnou) kabelku (na fotce vpravo). Zeptat se zkusmo „musela“ i redaktorka magazínu Forum – ale proměna Zdeňkova obličeje prozradila vše: „Štve mě, že si mě lidi spojují hlavně s touhle hermeskou (odvozeno od reálné značkové kabelky, která byla při pečení vzorem – pozn. red.), přitom tenhle typ dortu fakt nevyrábím rád... Dodnes nechápu, že jsem ji v televizi stihl upéct za tři hodiny. Doma, bez stresu, s potřebným timingem mi zabrala tři dny.“

Preciznost v „labu“ i kuchyni

U koníčku zůstává. „Abych znovu nevyhořel, snažím se žít nejen prací,“ tvrdí hematolog. A zatímco dříve si „nosíval práci domů“, dnes je to naopak: kolegům servíruje, co přes víkend vytvoří. Na rozdíl od práce v laborce – kde není prostor pro improvizaci –, u pečení miluje, že to si zhmotnění fantazií vysloveně žádá: ví, co upéct chce, ale jak bude dort či zákusek nakonec vypadat, jakou bude mít příchuť, o tom nemá jasno až do posledního momentu.

„Miluju životní výzvy a nové impulsy, hlavně když život není monotónní,“ líčí. A když má definovat, co společného mají jeho práce v laboratoři i v kuchyni, říká přesvědčivě: „Pečlivost a hnidopišství. Svou posedlostí po preciznosti jsem všude pověstný.“ Takže už žádný dort-katastrofa? „To víte, že jo. Když jsem se pustil do nových francouzských cukrářských trendů, stačilo, abych u krémů použil něco malinko jinak, a už se dort proměnil v rozteklou hromádku. Řešením jsou pak nepečené kuličky – jistota našich babiček,“ směje se.

Ostatně, co se módy v cukrařině týče, pryč jsou prý časy, kdy vrchol cukrářského umění představovaly takzvané potahované dorty. Moderní cukráři dnes preferují jednoduchost; v kurzu jsou takzvaně nahé nebo polonahé dorty s přiznanými, viditelnými krémy, zdobené ovocem nebo živými květy. „Někdy tomu přestávám rozumět, když vidím – hlavně u kolegů cukrářů-amatérů –, že do dortů strkají kytky nakoupené v květinářstvích. Neuvědomují si, že jsou chemicky ošetřené a nevhodné ke konzumaci, jako pryskyřník či šeřík. Odstrašující je na dortech i všemožné sušené chrastí, původně bytový doplněk,“ podivuje se Zdeněk.

Čerstvý návrat k učitelství 

Co chystá dalšího? Nově, od akademického roku 2022/2023, Zdeněk Tokár navázal spolupráci se 3. lékařskou fakultou UK; pod jeho vedením medici-páťáci absolvují Na Homolce stáže z hematologie. Na teoretických cvičeních se v rámci laboratorních vyšetření věnují příčinám, důsledkům i účinkům jednotlivých medikamentů. „Postupně spolu procházíme všechny podobory hematologie a náležitosti spojené s krevní bankou,“ přibližuje Zdeněk, jenž se tak vlastně oklikou vrátil ke svému původnímu povolání: k učitelství.