Je to jeden z nepřehlédnutelných prvků Velké auly v Karolinu. Gobelín o rozměrech 500 x 745 centimetrů zdobí průčelní zeď auly a je na něm zobrazen císař Karel IV. se svatým Václavem a symboly univerzitních fakult. I když gobelín působí velmi historickým dojmem, letos slaví „teprve“ 75 let.
Nápad na výrobu zdobného gobelínu vznikl v hlavách představitelů Univerzity Karlovy v rámci velké stavební obnovy Karolina a plánů oslav 600. výročí založení univerzity. Už v roce 1934 byla založena Komise pro obnovu Karolina a v první etapě probíhal především stavebně historický průzkum. Druhou etapu až do roku 1944 výrazně ovlivnila druhá světová válka, a tak se stavební práce naplno rozběhly až v roce 1946.
Čelní stěnu je třeba zakrýt
Dne 22. února 1947 Komise pro obnovu Karolina rozhodla na své schůzi o objednání gobelínu s obrazem odvozeným od starobylé univerzitní pečeti. A proč vlastně gobelín? Důvody byly jak dekorativní, tak čistě praktické, jak je patrno z dochované korespondence rektorátu ministerstvu financí z léta 1947: „Volba gobelínu je pro čelní stěnu auly jedině a proto možná, že gobelín má přikrývati značně porušenou čelní stěnu, v níž byla nově odkryta gotická, značně porušená okna, jejichž odstranění by bylo nezodpovědným proviněním z hlediska památkové péče. Tato stará zeď s cennými gotickými prvky musí být tak upravena, aby nezaniklo to, co má cenu historickou. Zároveň takto upravená zeď nemůže býti ozdobou, neboť čelní stěna nemůže mít viditelná okna, zvláště jsou-li různých velikostí a na různých místech stěny.“
Stěna Velké auly před gobelínem v roce 1948 a krátce po jeho zavěšení. FOTO: Archiv Univerzity Karlovy/dar stavitele Jana Lopaty.
Jednou z variant zakrytí „závadné“ čelní stěny bylo i vytvoření mosaiky, jenže to se jevilo jako nehospodárné, jelikož materiál na mosaiku by musel být dovážen z ciziny. Zatímco gobelín v tak velkých rozměrech byl zároveň upozorněním světu na vyspělé odvětví československého textilního průmyslu. A rektorát tehdy argumentoval také tím, že gobelín nebude mít význam jen dekorativní, nýbrž i akustický a „otázku akustiky auly je třeba řešiti zároveň.“
Gobelín za milion
Argumentů tehdy rektorát potřeboval opravdu hodně a musel je prostřednictvím ministerstva školství vyjádřit dokonce opakovaně, protože ministerstvo financí žádosti o vydání finančních prostředků pro výrobu gobelínu několikrát zamítlo. Jako odůvodnění napsalo: luxus. Na tehdejší dobu se totiž jednalo o velké finanční obnosy: za vypracování grafického návrhu 300 tisíc Kčs a náklady na výrobu samotného gobelínu byly stanoveny na přesně 959 248 korun československých. Pro srovnání: na konci 50. let činila měsíční mzda 800 korun.
Až v říjnu 1947 byly peníze univerzitě konečně schváleny a o pár dní později mohlo vedení UK poslat telegram Jihočeským textilním dílnám Marie Teinitzerové v Jindřichově Hradci, že mohou započít práce dle výtvarného návrhu malíře Vladimíra Sychry. Termín dokončení gobelínu byl požadován do 1. dubna 1948, aby byl čas jej ve Velké aule zavěsit před oslavami 600. výročí univerzity stanovených na 10. duben 1948.
Textilní dílny v Jindřichově Hradci nebyly vybrány náhodou. Marie Teinitzerová, která se učila řemeslu i v gobelínových dílnách v Paříži, si založila vlastní dílnu už v roce 1910 a byla zakladatelkou dílensky tkané tapiserie v Československu. Roku 1925 se účastnila Světové výstavy dekorativních umění a vybudovala si mezinárodní ohlas, získávala zakázky na výrobu gobelínů podle návrhů předních českých umělců. Tak jako v případě Vladimíra Sychry, který vypracoval návrh univerzitního gobelínu.
Kartony návrhu Vladimíra Sychry uložené v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. FOTO: Uměleckoprůmyslové muzeum.
Sychra se nechal inspirovat motivem nejstarší univerzitní pečeti, kde klečící císař Karel IV. podává zakládací listinu Univerzity Karlovy svatému Václavovi. Tyto postavy umístěné ve středu obklopují heraldické figury lva a orlice. V horní části je umístěno gotické písmeno K – iniciála ze zakládací listiny univerzity - jež ze stran doplňují symboly čtyř fakult: nalevo lékařské (pelikán živící mláďata vlastní krví) a filozofické (země a nebeská tělesa), napravo právnické (váhy) a bohoslovecké (orel směřující k slunci). V dolním pruhu obrazu je pak ještě úryvek z latinského textu zakládací listiny univerzity. Výtvarná předloha je dnes zachována v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
V Textilních dílnách Marie Teinitzerové byli zvyklí na výrobu velkých gobelínů, nicméně zakázka na rozměry 5 x 8 metrů byla přece jen něco neobvyklého, a tak musela nad dílnami v Jindřichově Hradci vzniknout nová nástavba, a také nový speciálně postavený tkalcovský stav. Každopádně na podzim roku výroba univerzitního gobelínu započala, a to „v hustotě čtyř nití dostavy v osnově, materiál vlna a přírodní hedvábí, něco zlacených kovových nití.“
Výroba univerzitního gobelínu v dílnách v Jindřichově Hradci. Vzadu vlevo paní Marie Teinitzerová. FOTO: Státní oblastní archiv v Třeboni. Sbírka - kulturně historický archiv, inv. č. 747, karton č. 97, poř. č. 777.
Utkáno bylo včas a 10. dubna 1948 byl gobelín jednou z hlavních ozdob oslav 600. výročí Univerzity Karlovy ve velké aule Karolina. Vedení univerzity dokonce v červenci 1948 rozhodlo udělit dílnám Marie Teinitzerové pamětní bronzovou medaili a bronzový odznak jubilejní za „vykonání podivuhodného díla, které si vyžádalo obzvláštního výkonu a vzepětí sil.“
To Marii Teinitzerovou jistě potěšilo, nicméně příběh její firmy neměl úplně šťastný konec. Ačkoliv byla ještě v roce 1952 oceněna státní cenou II. stupně za zásluhy o rozvoj českého textilního umění, byl jí v padesátých letech jako živnostnici celý majetek zkonfiskován. A univerzitní gobelín plus také dva gobelínové závěsy pro zábradlí kůru velké auly, byl jednou z posledních velkých prací jejích dílen před nespravedlivým zestátněním.
| Krásy gobelínu, Velkou aulu, i celé Karolinum si můžete nově detailně prohlédnout v unikátní virtuální prohlídce. |
