Při největších slavnostních ceremoniích Univerzity Karlovy jej mezi ostatními jen tak nepřehlédnete. I v přítomnosti těch nejváženějších hostů totiž kráčí vždy jako první v důstojném taláru a s žezlem v ruce. Jeho funkce má záhadný název pedel a v Karolinu ji vykonává už řadu let Josef Šebek.
Pedel, neboli ceremoniální úředník, patří k Univerzitě Karlově už od jejího vzniku. Vůbec první zmínky o úřadu pedela dokonce pochází z roku 1245, kdy doprovázel děkana pařížské univerzity jakožto hlavní ceremoniář. Zatímco dříve pedel zastával i povolání školníka či univerzitního sluhy a staral se také o údržbu budov, dnes má především symbolickou funkci.
Ovšem i současný pedel UK není jen symbolem, který jednou za čas oblékne černý oděv po vzoru renesančního italského měšťana a chopí se univerzitního žezla. Josef Šebek je na poloviční úvazek zaměstnancem Organizačního oddělení UK a v budově staroslavného Karolina působí už sedmnáct let. Ovšem cesta k pedelství byla poněkud spletitá.
„Nejprve jsem v Karolinu začínal jako zaměstnanec bezpečnostní agentury a seděl na vrátnici. Až po letech mě tehdejší vedoucí Organizačního oddělení přesvědčila k tomu, abych přešel na poloviční úvazek pod univerzitu. Společně s kolegyní Sedlmayerovou mám na starosti mimojiné organizaci promocí,“ vypráví Šebek ve své skromné kanceláři jen pár desítek metrů od Velké auly.
Legendární Souček byl pedelem 40 let
Funkci pedela před ním zastával Alois Souček, který se stal známou postavou několika generací. Vždyť vystupoval jako pedel úctyhodných 40 let a pracoval až téměř do svých osmdesáti. „Jednou byl pan Souček po nějaké operaci a volba padla na mě, abych se zaučil jako pedel. V první řadě jsem dostal za úkol jít nahoru k varhanům, a dívat se na celou ceremonii seshora, abych věděl co a jak,“ vzpomíná Šebek.
Nyní už jsou to čtyři roky od Součkovy smrti, přesto se na něj rodiče či prarodiče současných studentů stále ptají. „Marná sláva, byla to významná osobnost, všichni byli na pana Součka zvyklí a už přesně věděli, co od něj mohou očekávat. Však si moc dobře pamatuji, jaké jsem měl poprvé nervy, abych já něco nepokazil,“ přiznává jeho nástupce.
Od té doby zažil Josef Šebek jako pedel řadu nezapomenutelných zážitků.
„První moje velká akce byla ještě za pana Součka v roli náhradníka ve Vladislavském sále na Pražském hradě za přítomnosti samotného papeže. Během výročí Karla IV. jsem se zase dostal do krypty katedrály svatého Víta, kam nás tehdy dokonce vezl policejní doprovod. Díky pedelství jsem se dostal i do míst, kam bych se normálně nedostal, a potkávám mnoho zajímavých lidí.“
Už žádné berušky
O zajímavé situace ostatně není nouze ani během promocí nebo imatrikulací. “Studenti bývají tak nervózní, že se nenají nebo nepijí, což při letních vedrech není nejšťastnější. A to jsou často účastna i děvčata ve vyšším stadiu těhotenství. Ačkoliv je nabádáme, ať se posadí, tak stejně všichni stojí, pak se jim zatočí hlava a omdlí. Nebo nastávají komické situace, kdy jednou například přišel student oblečený jako beruška,“ loví z paměti Šebek.
To už se neděje, protože byla zavedena pravidla pro oblékání. „Doporučujeme, aby všichni chodili slušně oblékaní, a to nejen studenti a jejich doprovod, ale i profesoři. Stávalo se, že někdo přišel například v teniskách nebo v bílých botách. A to pak vypadá nedůstojně,“ vysvětluje pedel, který sám nosí bílou košili, černé kalhoty, kravatu s univerzitním logem, a přes to všechno je na něj přehozen nezaměnitelný černý talár s hermelínovým límcem.
Převlékárna v Karolinu, kde jsou i taláry pedelů Univerzity Karlovy.
„Když jsem talár zdědil po panu Součkovi, tak už měl leccos za sebou – zlacení bylo trochu zašlé, knoflíky a límec opotřebované…. Proto jsme se před čtyřmi nebo pěti lety domluvili s prorektorem Roytem, že se udělají nové, odlehčené taláry. Ono se to nezdá, ale když ještě nebyla ve velké aule klimatizace, tak po dvou promocích se ten oděv dal ždímat. Dnes už je to o mnoho lepší,“ pochvaluje si Šebek. Dvakrát do roka se také taláry dávají do čistírny.
Pokud „podivných talárů“ vídáte při univerzitních ceremoniích více, vězte, že pedela má většina ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. A sám Šebek často vystupuje i jako pedel Filozofické fakulty. „Nejdříve jsem pomohl jako záskok, jenže ani v dalších letech se náhrada nenašla. V dnešní době to nechce nikdo dělat, a mladí už vůbec ne. Proto dělají pedely převážně starší lidé, výjimkou je pedelka Právnické fakulty,“ říká Šebek a připomíná, že je mezi ostřílenými pedelskými harcovníky i jedna žena.
Josef Šebek (vpravo) s dalšími kolegy - pedely ve Velké aule Karolina.
On sám talár obléká i mimo ceremonie, například během Dne otevřených dveří nebo na Muzejní noci. Lidé se pak s ním rádi fotí. „Občas se mi pak v civilu stává, že po mě pokukují lidé v metru a přemýšlí, odkud mě znají,“ směje se Šebek. Jeho předchůdce údajně vyprovodil přes 200 tisíc studentů, on si statistiku nevede. „Ale za bývalého rektora Zimy se soutěžilo, kolik prorektorů má na promocích nejvíc účastí. Stoprocentní účast měl pokaždé profesor Royt, málokdy chyběli profesoři Škrha a Konvalinka i profesorky Králíčková a Wildová.“
| Josef Šebek |
| Pedel Univerzity Karlovy a Filozofické fakulty UK. Na univerzitě je na půl úvazku zaměstnán jako pracovník Organizačního oddělení, na druhý úvazek pracuje u Dopravního podniku a rozváží jízdní řády a oznámení o výlukách na zastávky MHD. Na vlastní koníčky mu tak už nezbývá čas a v soukromí se věnuje především svým dvěma dospívajícím dětem. |
