Tento příběh začal před osmi lety v univerzitní převlékárně, kde tehdy mladičká studentka Alena Foglová z Fakulty humanitních studií UK čekala před vystoupením se svým projevem na bakalářských promocích. Aby zahnala nervozitu, prohlížela si pověšené taláry a zkoumala, z jakého jsou materiálu. „Přistižena“ proděkanem pak rozšafně prohlásila, že je švadlena a že by je dokázala ušít také – a možná levněji.
„Už od první zakázky jsem poslouchala, jak je to těžké, silné, nevětrá to... Proto jsem na taláry volila sukno s nižší gramáží,“ líčí Alena Foglová.
Uběhlo jen pár měsíců a Aleně Foglové zazvonil telefon. Zástupci Univerzity Karlovy ji oslovili jako novou krejčovou pro oficiální univerzitní taláry! „Na začátku byla zakázka na repliky dvou talárů pro pedela a postupně přibyly zakázky na profesorské, prorektorské a rektorské,“ vzpomíná.
Zatímco černé profesorské taláry se vyrábějí stále nové, počet talárů pro nejvyšší představitele UK a pedely je logicky přesně daný, a v případě potřeby se šijí jen repliky. Nenabízí se ovšem příliš prostoru na inovace, jejich podoba je určena už staletí. Výjimkou jsou nové taláry pro pedely FSV UK a FHS UK, které vznikly teprve loni a to právě Foglové zásluhou.
Haló FHS, nechcete pedelský talár?
„Napsala jsem paní děkance, že bych ráda jako absolventka FHS UK ráda navrhla pedelský talár a návrh poté fakultě věnovala. Někdy před prázdninami jsme se pak sešli s odpovědnými lidmi z fakulty a v září jsem odevzdávala hotový talár,“ vypráví Alena.
Žádnou „divočinu“ však ani u nejmladší fakulty UK nehledejte: „Předpokladem bylo, aby nové odění příliš nevybočovalo z už zavedeného stylu. Jediné, co je v tomto případě mírně odlišné – a dejme tomu moderní –, jsou hladké prýmky zdobící přední rukávy, u starších jsou vytkávané.“ Právě zdobené pedelské taláry jsou na výrobu nejnáročnější.
„U některých replik bylo třeba spolupracovat s prýmkařem, který podle zadání zhotovil ozdobné borty. Nápodoby hermelínových límců svěřuji kožešnici, se kterou dlouhodobě spolupracuji. Součástí zdobení je i velké množství knoflíků, kdy některé musíte ručně omotávat přízí na dřevěný základ, na který se následně vyšívá vzorek; jiné jsou potahované hedvábím anebo brokátem. Taláry se zhotovují klasickými krejčovskými technologiemi, takže kromě podšívky obsahují různé výztužné vložky, žíněná plátna a podobně,“ doplňuje expertní švadlena, která i svoji bakalářskou a magisterskou práci z antropologie věnovala na FHS UK dějinám odívání.
Jeden kousek na dvacet let
Celou náročnou práci nemá Alena Foglová na hodiny spočtenu; hodně času navíc zabere i shánění materiálů a výběr. Materiály zpravidla odbírá od již osvědčených továren z Itálie a Polska. Kolik látek nakupuje? Na pedelský talár je třeba osm metrů vlněného sukna, a celkem je na něm k vidění okolo deseti materiálů (když počítáme i výztuhy) včetně brokátu anebo hedvábí. „Ve vlněném suknu je malá směs, asi deset procent, polyamidu, která zásadně nemění vlastnosti vlněné tkaniny, ale zaručí, aby to bylo celé pevnější a trvanlivější. Přece jen pedelský talár se nešije na jednu nebo dvě sezóny, počítá se s tím, aby vydržel třeba dalších dvacet let,“ upozorňuje Foglová.
Letitá trvanlivost pedelských talárů ovšem na druhou stranu znamená méně práce a peněz pro šikovnou švadlenu, ne? „Ale tak zase profesorů a profesorek obecně je čím dál víc, a čestné tituly se udělují pořád,“ mávne rukou usměvavá Alena. Pro zvláštní promoce doktorů honoris causa se totiž profesorské taláry šijí přímo na míru a držitelé čestných titulů UK dostávají i možnost si talár ponechat, pakliže sami chtějí.
A ušitím profesorského taláru to pro autorku nekončí, ráda se zajímá o ty, kdo její výtvory obléknou. Vždy si u oceněných osobností zjišťuje informace navíc a někdy se i začte do jejich vědecké práce: „Kdysi jsem dělala zkoušku z psychologie, kde jsem měla popsat studii od profesora Philipa Zimbarda. A několik dnů poté jsem se dozvěděla, že slavný psycholog bude v Praze. Samozřejmě jsem za ním nešla, abych se chlubila, že jsem mu ušila talár, ale přednášku jsem si ujít nenechala a měla jsem z toho příjemný pocit.“
Mohou za to baletky z televize
Šít začala už jako malá holčička, když ji fascinovaly sukénky baletek v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. A tak chodila okukovat, jak šije její babička, a od první třídy už si šila šatečky pro panenky sama. Postupem času pak kamarádkám a známým přešívala šaty i šila vlastní! „Dlouho mi trvalo rodinu odmítat, až jsem přišla na jednoduchý recept: vždy jim řeknu ať si koupí kvalitní materiál, protože do práce s levnými látkami se nevyplatí investovat čas a práci... A když ty ceny zjistí, tak je to obvykle přejde,“ směje se.
Zaujetí oděvnictvím ji přivedlo i ke studiu oděvních konstrukcí a technologií na Střední průmyslové škole oděvní v Praze, jíž začala studovat současně s obecnou antropologií na FHS UK. I tam si našla k módě cestu, když se zaměřovala na filozofii módy a československou módní scénu v padesátých letech. K poslednímu ročníku si navíc přidala i další vysokou, a to v Liberci: na Technické univerzitě vystudovala výrobu oděvů a management oděvní výroby. Pod Ještědem mimo jiné zkoumala i rozdílnou konstrukci korzetů v renesančně-barokní a viktoriánské době: „Už na FHS jsem psala na semináři osteologie o tom, jak korzet měnil lidskou kostru. Tehdejší aristokratické dívky často nosily korzet odmala a pozdější výzkumy ukázaly, že to modifikovalo pánev natolik, že u nich poté byla velká pravděpodobnost úmrtí při porodu prvního dítěte. Korzet totiž měnil nejen hrudní koš, ale též strukturu pánve.“
Berou se míry jeptiškám?
Dějiny odívání jsou pro členku spolku Jane Austenové v Brně velkým koníčkem. Co ji nejvíce baví? Nejraději má období druhého rokoka, ale věnuje se též módě empíru. Historické kostýmy prochází i její domácí dílnou v krásném rodinném domku v Meziměstí u polských hranic – v současné době šije kostýmy pro místní divadelní spolek a pravidelně dodává kostýmy pro herce a průvodce na některé zámky Národního památkového ústavu.
Mezi její zákazníky ovšem patří i zástupci Československé církve husitské, pro něž šije pokrývky hlavy, bireti, a dokonce i jeptišky. „Oslovily mě karmelitánky, zda bych jim neušila hábity. Dříve si hábity a škapulíře zřejmě upravovaly samy, nebo je šila některá ze sester. Obvykle chtějí hábit ušít nový nebo mít lehčí letnější verzi,“ líčí. A berou se jeptiškám míry? „Kdepak, míry beru ze starých hábitů, které pošlou. A posílají i vlastní materiál,“ směje se.
Pohodlí vyžadují i pedelové Univerzity Karlovy, kteří oblékají těžký slavnostní úbor několikrát do roka a často i během parného léta. „Už od první zakázky jsem ode všech poslouchala, jak je to těžké, silné, je v tom vedro, nevětrá to... Proto jsem na taláry volila sukno s nižší gramáží a všívám do nich hedvábné podšívky. Pedelové nyní zprostředkovaně děkují, že je talár lehčí a dá se v něm snáze vydržet,“ září spokojeností absolventka FHS UK Alena Foglová.
Talárová novinka po 674 letech
Vzdušné hedvábné podšívky má i rektorský talár i ty prorektorské, jež jsou nositelům šité na míru. Rektorský talár Univerzity Karlovy má navíc od letošního února jednu nenápadnou, nicméně velmi praktickou novinku, které si běžný pozorovatel jen tak nevšimne – „prsní záševky“. Střihové řešení pro dámskou postavu zde totiž nebylo třeba dlouhých 674 let.
Rektorka UK Milena Králíčková při slavnostní inauguraci s pedely Univerzity Karlovy, a všichni v příslušných talárech.
| Slovo talár je odvozeno z latinského výrazu „talamus“, přeložitelného jako „po kotníky sahající“. Jedná se o slavnostní oděv oblékaný členy akademické obce i jinými účastníky akademických obřadů při akademických obřadech či jiných slavnostních příležitostech. Talár tvoří dlouhý plášť a typický klobouček (baretka). |
Původ univerzitních talárů lze v Evropě dohledat až do roku 1215, kdy měli členové akademické obce povinnost odlišit se od laiků. Pražští mistři nosili dle zvyklostí na pařížské univerzitě černou nebo modrou sutanu, děkani fakult a rektor červenou kleriku. To u nás trvalo až do roku 1784, kdy císař Josef II. akademický šat zrušil. Během 19. století nosili profesoři slavnostní úřednické uniformy, později i frak. Taláry byly na UK znovu zavedeny na podnět nové přírodovědecké fakulty v polovině roku 1922.
Střihem jsou dnešní taláry Univerzity Karlovy odvozeny ze svrchního renesančně humanistického šatu učenců – reverendy. Vzájemně se liší jen detaily na úzkém dlouhém šálovém límci. U rektorského taláru je z šedivé kožešiny, u prorektorů je potažen červeným sametem, u profesorských talárů sametem černým. Talár pro kvestora je shodný s profesorským, jen límec je potažen bílým suknem.
Zatímco v horní řadě můžete vidět taláry profesorské a prorektorské, níže stojí mezi pedely v taláru kvestor Univerzity Karlovy.
Samostatnou kapitolou jsou zdobné pedelské taláry, jejichž vzhled prozrazuje dobu i původ vzniku – provedením jsou to renesanční oděvy italských měšťanů 16. století a na Univerzitě Karlově se nosí od sjednocení Karlo-Ferdinandovy univerzity po roce 1654. Svrchní kabát se mezi fakultami rozlišuje barevně – hlavní (rektorský) pedel chodí v černé, pedelové světských fakult (právnické a lékařské) v červené a pedelové duchovních fakult (teologické a filozofické, později i PřF, MFF, PedF a FTVS) v modré. KTF UK časem změnila barvu taláru na červenou, talár pedela HTF UK má barvu fialovou.
