Letošní oslavy Mezinárodního dne žen a Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě byly na Univerzitě Karlově skutečně mezinárodní – ve středu 8. března se v Kampusu Hybernská setkalo přes dvacet vědkyň z řady zemí, které na naší univerzitě působí, aby sdílely svůj příběh, zkušenosti i motivaci, proč si vybraly naši univerzitu. Velký zájem o téma ze strany vědkyň, ale i diváků, jichž se sešlo přes šedesát, potvrdil, že obdobné aktivity chybějí a táhly by. „Chceme, aby toto setkání bylo prvním z mnoha – naší ambicí je vytvořit platformu pro mezinárodní vědkyně i vědce,“ říká Věra Sokolová z Fakulty humanitních studií UK, předsedkyně Rady pro rovné příležitosti na Univerzitě Karlově.
Otec a syn mají autonehodu a jsou převezeni do nemocnice. Otec zemře. Chlapce odvezou na operační sál a chirurg řekne: „Toho chlapce nemohu operovat, protože je to můj syn.“ Jak je to možné? Řada lidí nedokáže tuto hádanku vyřešit, protože si nedokáží představit, že chirurgem je žena – chlapcova matka. Tento příklad je úvodní scénou dokumentárního filmu Picture a Scientist, který zahájil akci Mezinárodní den žen ve vědě na UK.
U příležitosti Mezinárodního dne žen (8. března) a Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě (11. února) UK Point spolu s Radou pro rovné příležitosti UK uspořádal speciální akci věnovanou ženám ve vědě, a to zejména ženám ze zahraničí působících či studujících na Univerzitě Karlově. Téma přilákalo více než šedesát diváků, převážně mladých studentek, ale i studentů. „Letos jsme se rozhodli oslavovat skutečně mezinárodně. Oslovili jsme vědkyně ze zahraničí ze všech fakult a součástí UK a pozvání k osobní účasti jich přijalo více než dvacet, a mnoho další projevilo zájem o obdobné aktivity,“ uvedla Věra Sokolová, předsedkyně Rady pro rovné příležitosti UK, vědkyně a vedoucí studijního programu genderových studií na Fakultě humanitních studií UK a zároveň moderátorka večera.
Akci moderovala přímo Věra Sokolová (uprostřed), předsedkyně Rady pro rovné příležitosti.
Podnětné, otevřené a inspirativní debatě předcházelo promítání filmu Picture a Scientist, který téma žen ve vědě přiblížil. Dokumentární film mapuje příběhy vědkyň, které zahájily novou kapitolu vnímání žen ve vědě. Bioložka Nancy Hopkins, chemička Raychelle Burks, geoložka Jane Willenbring a mnoho dalších berou diváky na cestu do hloubky vlastních zkušeností z vědeckého prostředí, od brutálního obtěžování až po léta nenápadných ústrků. Cestou od stísněných laboratoří až po velkolepé terénní stanice se setkáváme s vědeckými osobnostmi – včetně sociálních vědkyň, neuroložek a psycholožek –, které poskytují nové pohledy na to, jak učinit samotnou vědu rozmanitější, spravedlivější a otevřenější všem. Pomocí dlouhodobého vědeckého přístupu a pečlivého sběru dat tyto ženy nejen přispívají k našemu pochopení toho, co vědkyně brzdí, ale také se zasazují o rozmanitější a inkluzivnější budoucnost pro všechny.
Poprvé se necítím neviditelná
„Když jste mě oslovili, že plánujete letošní oslavy mezinárodních dnů žen a vědkyň pojmout skutečně mezinárodně, udělalo mi to neuvěřitelnou radost; poprvé jsem měla pocit, že nejsem neviditelná,“ napsalo i během večer řeklo hned několik žen. O příbězích jednotlivých vědkyň z celého světa a motivaci, proč si k působení vybraly právě Univerzitu Karlovu, jsme psali již v předchozím článku u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě. Jejich příběhy zveřejňujeme i na sociálních sítích.
Vědkyně, které se účastnily diskuze, shodně zmiňovaly, že pro nově příchozí je Univerzita Karlova velmi roztříštěnou institucí, která je nečitelná, zvláště pokud přijíždí ze zahraničních univerzit, jež mají jeden kampus a jednotnou identitu. Další překážkou je i jazyková bariéra – i když se situace v poslední době významně zlepšuje, stále je řada informací či aktivit pouze v češtině.
Jedním z diskutovaných témat byl „problém ledovce“ – často se již mluví o sexuálním obtěžování, nižších platech či znevýhodnění žen pečujících o děti, ale drtivá většina nerovností je „neviditelných“ – podceňování, jiná váha názorů, menší příležitosti… Během večera také opakovaně zaznívalo, že to často nejsou jen genderové stereotypy, ale i rozdílné vnímání sociálních a humanitních oborů a takzvaných STEM (Science, Technology, Engineering and Math). Řešení podle diskutujících není jednoduché, ale pomáhá vzájemná podpora, mentoring a vzory.
„Pro současné vedení Univerzity Karlovy je větší mezinárodnost a dvojjazyčnost prioritou,“ zdůraznila Věra Sokolová. „Chtěli bychom, aby dnešní setkání nebylo jedinou akcí, ale aby vznikla platforma podporující a propojující vědkyně a vědce z celého světa působící na Univerzitě Karlově. Mnoho benefitů by to přineslo všem, možná nám totiž některé podněty či problémy unikají, protože zdejší prostředí známe a chybí nám vnější pohled, proto uvítáme i všechny nápady a podněty,“ dodala Sokolová.
Internacionalizace je pro vědu zásadní
Sama studovala ve Spojených státech a přednášela v Itálii, má tak osobní zkušenosti v profesním fungování v mezinárodním prostředí, jehož je stále součástí. Závěrem proto upozornila: „Věda neexistuje ve vakuu, mezinárodní prostředí je pro vědu naprosto zásadní a vnímáme, že v kontextu propojování a mezinárodního charakteru Univerzity Karlovy je více podobných aktivit naprostou nutností.“
