Bioložky, fyzičky, chemičky, matematičky, socioložky, psycholožky, psychiatričky, filozofky, teoložky, pedagožky a mnoho dalších vědkyň dnes slaví Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Ten připadá na 11. února a má připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumu.
Pro většinu z nás byl poslední rok plný výzev a nových situací. I řada vědkyň musela své hlavní výzkumné působení značně multioborově rozšířit – kromě vědkyň se z nich staly i učitelky, kuchařky či družinářky. Jiné zase opustily svá hlavní výzkumná témata a vrhly se na řešení koronavirové pandemie. Jednou z nich je například viroložka Ruth Tachezy z Přírodovědecké fakulty UK, která se novému viru SARS-CoV-2 věnuje již od samého počátku pandemie. „Viry jsou mojí celoživotní vášní,“ říká a dodává, že viry tady s námi byly, jsou a budou. K vědě se dostala i díky mamince pediatričce, která měla ráda mikrobiologii a doporučila jí knížky Lovci mikrobů a Bojovníci se smrtí, které se brzy staly jejími nejoblíbenějšími. Vliv prý měla i teta, která jako mikrobioložka pracovala ve Státním zdravotním ústavu.
Ruth Tachezy je i jednou z osobností kaledáře UK pro rok 2021.
V posledním roce téma svého výzkumu změnila i socioložka Dana Moree z Fakulty humanitních studií UK, která se teď s kolegyní Blankou Nyklovou ze Sociologického ústavu AV ČR věnuje tématu domácího násilí na ženách v souvislosti s koronavirovou pandemií. Kromě toho se Dana Moree zabývá i tématy jako identita, procesy vyloučení a inkluze, kulturní nedorozumění nebo vliv společenských změn na oblast vzdělávání a na angažovanost jednotlivců i skupin. Věnuje se také například divadlu utlačovaných, kde pracuje s lidmi z různých, zpravidla menšinových skupin. „Já jsem se pro vědu úplně nerozhodla, já jsem se k ní dostala,“ popisuje. „Vždy mě fascinovalo reflektování toho, co se děje v terénu, v praxi a propojování těchto zkušeností s teoriemi a s tím, co o tom kdo napsal. Až pak jsem postupně zjistila, že právě tomuto se říká věda,“ vysvětluje s úsměvem.
Psychiatrička Lucie Bankovská Motlová z 3. lékařské fakulty UK vyučuje psychiatrii a lékařskou psychologii. Věnuje se především destigmatizaci duševních onemocnění: „Ráda bych přišla na to, jak zařídit, abychom na duševně nemocné nekoukali skrz prsty a ulehčili jim již tak velice nelehký osud,“ říká. „Současná pandemie nás může naučit, že duševní zdraví je křehká záležitost, ale lze o ně pečovat. Můžeme se to naučit podobně jako čištění zubů. Jsou to jednoduchá pravidla, která každý zná, ale ne vždy dodržuje – dobře jíst, spát, hýbat se...“ radí. Jak ona sama pečuje o své duševní zdraví? „Obecně pohybem – miluji standardní a latinskoamerický tanec a když to jde, tancuji. Také každý den cvičím, což je při sedavém povolání absolutně nezbytné. Dále nepiji alkohol a pravidelně medituji. A máme psa! Pes je báječný společník a nutí vás chodit na procházky. Se psem není člověk nikdy sám.“
Psychiatrička Lucie Bankovská Motlová.
Výzkumu pohybu, konkrétně fyzioterapii v zátěžové fyziologii, se věnuje Dagmar Pavlů z Fakulty tělesné výchovy a sportu. Zaměřuje se především na analýzu a hodnocení efektů různých fyzioterapeutických metod a postupů. „Baví mě, že propojením výzkumu a praxe mohu přispět ke zlepšení poskytované péče našim pacientům,“ dodává.
„Ráda přicházím věcem na kloub a také jsem moc ráda, že mohu pracovat se spoustou skvělých lidí, protože věda je týmový sport,“ líčí vědkyně Pavla Staňková z Lékařské fakulty v Hradci Králové UK, kde zkoumá mitochondrie – buněčné elektrárny. „Zajímá mě, jak jsou mitochondrie ovlivňovány naším životním stylem a jak nám to následně většinou i s úroky vrací,“ popisuje.
Molekulární genetička Lenka Šlachtová na 1. lékařské fakultě UK zase zkoumá příčiny Amyotrofické laterální sklerózy, onemocnění, na které dosud není léčba. „Na vědě mě baví kreativita a možnost zlepšovat svět okolo nás,“ sdílí.
Proč v některých případech selhává protinárodová léčba, zkoumá Martina Čečková z Farmaceutické fakulty UK. Zaměřuje se především na membránové transportéry nádorových buněk a zkoumá mechanismy lékové rezistence při léčbě akutní myeloidní leukémie. K tématu ji přivedl její dřívější výzkum transportních proteinů v placentě, z nichž některé fungují jako ochrana plodu před škodlivými látkami, zatímco jiné transportem živin a dalších látek napomáhají zdárnému vývoji těhotenství. „Věda pro mě představuje osobní svobodu ve smyslu demonstrace úžasné zvídavosti a také mě baví rozšiřování znalostí a obzorů díky možnosti setkávat se s dalšími kolegy jak na národní, tak mezinárodní úrovni,“ líčí.
Péči o dětské pacienty a klinický výzkum ve své práci spojuje hematoložka Lucie Šrámková, která pracuje na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol. „Věnuji se především akutní lymfoblastické leukémii, což je sice nemocnění, které má v rámci dětské onkologie dobrou prognózu, ale stále existují pacienti, kteří jsou k léčbě odolní. A to je právě ta vědecká oblast, která mě nejvíce zajímá. Věda je pro mě způsobem, jak do reálné praxe přenést nové léčebné postupy.“
Na děti je zaměřen i výzkum Kateřiny Chládkové z Filozofické fakulty UK, která zkoumá, jak se učíme mluvit a jak vnímáme řeč, a to napříč celým životem – od doby krátce po narození až do starší dospělosti. „Být vědkyní pro mě znamená možnost přenést každodenní zvídavost do svého povolání, což mě moc baví.“
Kateřina Chládková.
„Být vědkyní je náročný ale nádherný způsob, jak každý den oslavovat život, který je plný hádanek a rébusů,“ sdílí Markéta Supa z Fakulty sociálních věd UK, která se v mezinárodním výzkumu věnuje poznávání dětských životů s médii z jejich vlastní perspektivy. „Nezkoumám vliv a dopad médií na děti. To, co mě opravdu zajímá, je, jak různé děti z různých prostředí žijí s médii a také jak a co se o nich učí mezi sebou, ve škole, v rodině a ve veřejném prostoru. Cílem není jejich zkušenost hodnotit, co je dobře nebo špatně, ale pochopit. Jsou to pro mě odborníci na svůj vlastní život,“ líčí. S kolegyní Anežkou Kuzmičovou, lingvistkou a literární vědkyní z FF UK, například spolupracují na projektu Primus věnovanému dětskému čtenářství.
Markéta Supa (vlevo) a Anežka Kuzmičová.
Jak být dobrými učiteli zkoumá Naďa Vondrová z Pedagogické fakulty UK, kromě toho vzdělává budoucí učitele matematiky. „Mým odborným zájmem je nejen to, jak se děti matematiku učí, ale také to, jak připravit jejich učitele, aby jim byli dobrými učiteli,“ sdílí vědkyně a pedagožka.
„Učení mě moc baví, a tak často zkoumám i jaké metody výuky jsou efektivní. Své poznatky výzkumů tak často předávám studentům i skrze simulace nebo praxe,“ popisuje Věra Honusková z Právnické fakulty UK, která se věnuje mezinárodnímu právu se specializací na právo migrační a uprchlické. „Aktuálně například zkoumám, jak je to s dočasností uprchlictví, což je v právu zakotvený koncept a mě zajímá, jak to funguje v praxi – moc mě baví propojování vědy a praxe. Baví mě nacházet spojitosti, které ještě nikdo nenašel a baví mě přispívat do odborné debaty. Baví mě také to, jak se vědy někdy nemůžu ‘zbavit’, protože mě nejlepší věci napadají při vaření nebo před spaním,“ komentuje se smíchem.
„Věda nám poskytuje a umožňuje seskládat si komplexní mozaiku, díky která dokážeme lépe pochopit společnost a kulturu,“ popisuje Monika Nová, proč se stala vědkyní. Na Husitské teologické fakultě UK se věnuje sociálně charitativní práci a také rozvojovým studiím.
„Na vědě mě baví to, že pomocí vědeckého zkoumání si můžeme klást otázky, které jsou na první pohled samozřejmé, ale díky tomu objevujeme obrovské množství neznámého, toho, co máme poznávat a kam se máme i sami posouvat,“ doplňuje její kolegyně Barbora Šmejdová, která se na na Katedře systematické teologie a filosofie Katolické teologické fakulty UK věnuje teologickému pojetí muže a ženy a také vztahu křesťanství a současné společnosti.
„Od mala toužím porozumět světu kolem sebe. Věda mi přináší radost přemýšlet a objevovat hlubiny lidského a možná s rezervou i tak trošku božího ducha,“ sdílí Olga Navrátilová z Evangelické teologické fakulty UK. Původně vystudovaná právnička se věnuje filozofii a filozofům. Zajímá ji, co si myslí o lidské společnosti, o lidské řeči nebo o dějinách. „Během semináře z etiky jsem hledala nějakou doplňující literaturu a narazila na Hegelovy Základy filozofie práva. Kousek jsem si přečetla a zjistila, že tomu vůbec nerozumím… Tak jsem je přečetla celé a pak ještě jednou,“ vysvětluje s úsměvem, jak se stalo, že se Hegel stal na dlouhá léta jejím oblíbeným filozofem a předmětem výzkumné práce. Když zrovna nestuduje filozofické či právní texty, věnuje se turistice. „Mou velkou vášní jsou pěší výlety a práce s mapami. Jsem staromódní a stále používám ty papírové,“ směje se.
„Na vědě mě baví možnost zvolit si zajímavé problémy a ty pak řešit. Líbí se mi nezávislost, s jakou mohou vědci k problémům přistupovat a jakou cestu k jejich řešení zvolit. A pak to vzrušení, když se vám podaří objevit něco nového,“ líčí teoretická fyzička Lucie Augustovičová z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Radost z objevu „něčeho nového“ zažila nedávno, kdy se ji podařilo vyřešit problém, o kterém předchozí vědecké publikace tvrdily, že nejde – najít způsob, jak ochladit molekuly na extrémně nízké teploty, což otvírá cestu k novým objevům a technologiím využitelným třeba při návrhu kvantových počítačů.
Jedno z nějvětších tajemství – začátek lidského života zkoumá embryoložka a gynekoložka Milena Králíčková z Lékařské fakulty v Plzni UK. Kromě toho se jako prorektorka pro studijní záležitosti snaží o větší podporu žen na UK, rovné příležitosti a zviditelnění úspěšných žen, které mohou dalším sloužit jako vzor. „Doporučila bych všem kolegyním, aby si věřily. Aby věřily své intuici a rozhodně se nepodceňovaly. Albert Einstein řekl: ‚Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí,‘ – proto bych určitě také doporučila, aby se nenechávaly zlákat k tomu slevit ze svých hodnot, aby byly věrné svým snům a přáním a neodpíraly si rodinu, děti, ale naopak věřily tomu, že mohou zvládnout obě role; jak tu profesní, tak rodinnou,“ dodává.
V loňském roce jsme Ženám na UK věnovali i celé číslo magazínu Forum, které najdete v našem archivu.
