Baseball je neuživí, přesto Češi patří mezi světovou elitu

Český baseball už několik týdnů prožívá své malé „Nagano“. Poprvé v historii se totiž národní tým probojoval na World Baseball Classic (WBC), špičkový turnaj s top týmy planety obsazený těmi nejlepšími hráči z profesionální americké Major League Baseball (MLB). O postup se zasloužil i nadhazovač Lukáš Ercoli, absolvent sportovního managementu na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK.

„World Baseball Classic vznikl po vyřazení baseballu z programu olympijských her a je to nejprestižnější reprezentační turnaj planety. Navíc pod patronátem nejslavnější ligy světa MLB, díky čemuž se v době konání nehraje žádná světová soutěž a na turnaji mohou startovat ti nejlepší baseballoví profesionálové,“ vysvětluje pro Forum Lukáš Ercoli.

Na WBC mohou hrát jen elitní národní týmy, které pro turnaj hraný příští rok v březnu doplnily čtyři nejlepší celky z kvalifikace. I do té ovšem musíte dostat pozvánku od pořadatelů. Tu český tým dostal potřetí v řadě, nicméně uspěl až letos v německém Regensburgu (Řezně), když v zápase o vše vyřadil Španělsko. A na začátku října slavil největší úspěch české baseballové generace.

„World Baseball Classic je nejprestižnější reprezentační turnaj planety. Navíc pod patronátem nejslavnější ligy světa MLB,“ vysvětluje Lukáš Ercoli.

Do té patří i šestadvacetiletý Ercoli, jenž je už několik let stabilním hráčem národního týmu. Ačkoliv to vypadalo, že do kvalifikace pro WBC vůbec nenastoupí. „Když na baseballový svaz přišla pozvánka na kvalifikaci, volal jsem trenérovi Pavlu Chadimovi a říkal mu, že pokud mě vidí až jako nějakého desátého nadhazovače, tak raději pojedu jako funkcionář než abych jen seděl na lavičce náhradníků,“ vypráví.

Ercoli je totiž poslední tři roky zaměstnancem České baseballové asociace (ČBA), a má na starosti mimo jiné sociální media nebo kontakt s novináři. A tak před každou velkou reprezentační akcí svádí vnitřní boj mezi rolí aktivního hráče a funkcionáře. „Trenér tehdy ocenil, že mluvíme na rovinu a dohodli jsme se, že v týmu nebudu. Jenže pak se mi nadmíru vydařil závěr ligové sezóny a situace se náhle změnila. Našel jsem tak za sebe na svaz náhradu a znovu oblékl reprezentační dres,“ doplňuje zvláštní příběh Ercoli.

Bude na domácím ME jako hráč, nebo funkcionář?

Příští rok se přitom bude v České republice konat mistrovství Evropy, což Ercoli vnímá jako vyvrcholení své práce pro baseballový svaz. Znamená to, že už za národní tým nenastoupí? „Na World Baseball Classic bych určitě ještě rád jel jako hráč, ale s mistrovstvím Evropy upřímně moc nepočítám. Nicméně trenér Chadim mi řekl, že je to až za dlouho a pobavíme se o tom v červnu, až se bude ME blížit. Tak uvidíme. Je to trochu bizarní situace,“ usmívá se.

Vlastně prozatím ani neví, kde bude hrát v příští sezóně ligu. Před rokem poprvé opustil pražskou Kotlářku, kde baseballově vyrostl, a přestoupil do týmu Hroši Brno, který i s jeho pomocí došel až do finále. „Pro tak mladý klub to byl velký úspěch, do letoška bylo maximem semifinále. Mám od Hrochů nabídku i na další rok, ale dojíždění do Brna bylo opravdu hodně náročné. Musím to ještě s klidnou hlavou důkladně promyslet.“

Cesta Lukáše Ercoliho k baseballu započala v rodné Roudnici nad Labem: „Můj táta chtěl, abych byl sportovně všestranný, tak jsem jako malý zkoušel atletiku, hokej, chodil do skauta, zkoušel všelicos. Pak jsem zkusil baseball a tam se mi zalíbilo. Měli jsme v Roudnici skvělou partu.“ Do té patřil i Martin Červenka, asi největší ikona českého baseballu. „S Martinem se známe v podstatě od nějakých osmi let, skoro každý víkend jsme na chalupě hráli proti sobě a různě blbli. V jeho stopách jsem také odešel z Roudnice do pražské Kotlářky, kterou tehdy vedl jako trenér Martinův otec. V jedenácti letech jsem patřil mezi reprezentační naděje, ale potřeboval jsem hrát na vyšší úrovni, tak mě zkusili a už jsem tam zůstal. Táta mě pak až do osmnácti několikrát týdně vozil do Prahy, za což mu ještě musím poděkovat,“ líčí Ercoli.

Zatímco Červenka poté zažil dvanáct let profesionálního baseballu v USA a prošel farmářskými kluby tří celků slavné MLB, Ercoli zůstal Kotlářce věrný až do loňska, kdy tradiční klub sestoupil z extraligy. Také on kdysi snil o tom zahrát si v Americe profesionálně a to ideálně za oblíbený tým Los Angeles Dodgers. Zvažoval studium v USA, ale i z finančních důvodů se po maturitě rozhodl pro vysokou školu v Česku. „Většina spolužáků z gymnázia se hlásila na ekonomku, mě vždy šla matematika a nechtěl jsem studovat jen vyloženě sport, protože se necítím jako všestranný sportovec. A narazil jsem na obor management na FTVS UK, kde mě oslovilo spojení marketingu a ekonomie se sportovním prostředím,“ říká. Jako vysokoškolák prošel praxí v marketingu fotbalové Sparty a v Českém olympijském výboru, během magisterského studia jej pak oslovili z baseballového svazu a od roku 2019 je členem marketingového týmu ČBA.

Byznysmeni, učitel nebo hasič

Ostatně civilní zaměstnání mají i všichni jeho spoluhráči z reprezentace; profesionály, které uživí jen baseball, byste v Česku hledali marně. „Rodilé Čechy určitě ne, pokud samozřejmě nepočítám kluky, kteří baseball i trénují nebo se starají o zázemí. Baseball v ČR je hodně vysokoškolský sport, a tak polovina kluků pracuje zpravidla v ekonomické oblasti. Ale je to pestré. Například Martin Červenka se věnuje strategickému prodeji na zahraničním trhu, Arnošt Dubový je učitel na střední škole, Martin Schneider je profesionální hasič,“ jmenuje některá povolání svých spoluhráčů z národního týmu.

„Kdykoliv, když jdu na hřiště, tak se snažím zapnout takový nějaký tunel, kdy se soustředím pouze na sebe a okolí nevnímám,“ říká Lukáš Ercoli.

Všichni se už teď každopádně těší na baseballový svátek v podobě World Baseball Classic, přestože se turnaj koná až v březnu 2023. Český tým byl nalosován do skupiny v japonském Tokiu, kde budou mít za soupeře kromě domácího týmu Čínu, Austrálii a Jižní Koreu. Další skupinu WBC pořádá Tchaj-wan, zbylé dvě se konají na území USA.

Předvést se na stadionu pro 55 tisíc lidí

„Hrát proti Americe, kterou bude reprezentovat opravdu třicet nejlepších baseballistů světa, by byl ohromný zážitek. Ale mě osobně víc lákalo Japonsko, takže jsem z losu nadšený,“ přiznává Ercoli, který miluje asijskou kulturu a několikrát už byl v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu. V Tokiu se navíc bude hrát na národním stadionu Tokyo Dome pro 55 tisíc lidí, kde bývá pokaždé vyprodáno a vládne tam neuvěřitelná atmosféra.

O takové divácké kulise si pochopitelně baseballisté hrající v Česku mohou nechat jen zdát; sám Ercoli zažil nejvíc fanoušků na mistrovství světa do 23 let na Tchajwanu, kde bylo v hledišti sedm tisíc lidí. Proto nedokáže odhadnout, co by s ním několikanásobná převaha lidí v hledišti vůbec udělala. „Ale já kdykoliv, když jdu na hřiště, tak se snažím zapnout takový nějaký tunel, kdy se soustředím pouze na sebe a okolí nevnímám. Svoji roli pak beru jako minisouboj mě a pálkaře. Spokojený jsem, když uspěju čtyřikrát z pěti,“ tvrdí.

Splnit takovou bilanci i mezi světovou smetánkou bude hodně těžké, ale Češi se nehodlají WBC jen zúčastnit. „Nikdo z nás tam nepojede jen na výlet, náš cíl je udělat dobrou reklamu českému baseballu. Vždyť tuhle akci bude sledovat celý svět. Nicméně jsem realista a naším cílem je vyhrát alespoň jeden zápas, což v minulosti stačilo k tomu, aby si tým zajistil účast i na dalším ročníku WBC,“ přiznává.

Když mu vydrží forma z poslední sezóny, účast na baseballovém svátku by mu neměla uniknout. A jak dlouho chce hrát, než se definitivně přesune do funkcionářské role? „Na nejvyšší úrovni v českých podmínkách je reálné hrát tak do pětatřiceti, výjimky hrají až do čtyřiceti. Jako nadhazovač už musím kompenzovat jednostrannou zátěž na záda různými cvičeními a masážemi, tak uvidím, jak tělo drží a zda se mi budou vyhýbat zranění.“