„Nikdy bych nevěřil, že Rusko rozpoutá takovou brutální válku proti Ukrajině,“ říká doktor Vjačeslav Lytvynenko z Evangelické teologické fakulty UK. Do Prahy přišel v roce 2010 z ukrajinského Doněcka, města, jež před osmi lety padlo do rukou proruských separatistů. Na Ukrajině studoval a pak i učil na Doněcké křesťanské univerzitě, z níž si separatisté v roce 2014 udělali vojenskou základnu. „Na sportovištích rozmístili tanky a dělostřelectvo. Knihovnu a vybavení v učebnách zničili. Co se děje v univerzitních budovách teď, nevíme,“ říká v interview pro magazín Forum teolog, jehož na pražskou ETF UK přivedla i tamní skvěle vybavená knihovna.
Dlouhodobě se zabýváte osobností Atanáše Alexandrijského. V čem stojí za pozornost?
Atanáš Alexandrijský je jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanského starověku. Žil v době teologické krize ve 4. století a napsal asi šedesát spisů, díky kterým můžeme rekonstruovat tehdejší dějiny a poučit se z nich pro naši dobu. Jedním z témat, jimiž jsem se v poslední době zabýval, je hodnota a důstojnost lidstva. Atanáš ve svém pojetí člověka vychází z Bible, v níž je člověk popsán tak, že byl stvořený k obrazu Božímu. Atanáš učil, že člověk svoji hodnotu dostal jako přirozený dar od Boha a nemusí ji odnikud získávat. Díky tomu, že ho Bůh takto obdaroval a miluje, může stejnou lásku prokazovat ostatním a světu kolem sebe. Podle mě to je velmi dobrá a aktuální zpráva pro dnešní dobu. Každý z nás může přispět k tomu, aby byl svět lepším místem.
Atanáš Alexandrijský je blízký i českému prostředí…
Některá jeho díla byla přeložena do staroslověnštiny. Jeho nejznámější spis Promluvy proti ariánům přeložil v roce 907 v Bulharsku Konstantin Preslavský, přímý žák Cyrila a Metoděje. Tento staroslověnský překlad se zachoval v deseti rukopisech z 15. až 17. století, právě těmi se od roku 2015 zabývám ve svých publikacích. V tomto smyslu je Atanáš součástí cyrilometodějského dědictví a jsem velmi rád, že ho mohu zkoumat právě v Praze.
Díky finanční podpoře Grantové agentury ČR a Univerzity Karlovy jsem připravil několik kritických edicí a napsal řadu vědeckých článků, aby posloužily jak Čechům, tak i mezinárodní komunitě badatelů v oboru patristiky i slavistiky.
Studoval jste v Doněcku a v belgické Lovani. Proč jste nakonec zvolil ETF UK jako místo svého vědeckého bádání?
Doktorát v Lovani jsem dělal dálkově, zároveň jsem dost intenzivně učil na Doněcké křesťanské univerzitě. Nakonec jsem si uvědomil, že mi moc chybí čas a přístup do specializované knihovny s patristickými prameny. Od té chvíle jsem hledal další možnosti studia v relativní blízkosti Ukrajiny. A zjistil jsem, že na ETF UK působí jedna z nejlepších světových vědkyň v oboru patristiky profesorka Lenka Karfíková. Na podzim roku 2010 mě přijala jako svého studenta. Díky jejímu vedení jsem pak v roce 2014 úspěšně obhájil dizertaci.
V témže roce, kdy jste v Praze obhájil dizertaci, Doněck ovládli proruští separatisté a vy jste se trvale usadil v Česku. Jak se žilo v Doněcku před tím, než si ho podmanili separatisté?
Pamatuji Doněck jako velmi krásné město. S milionem obyvatel poskytovalo mnoho různých možností pro studium a profesní růst. Přestože bylo jedním z největších těžebních a průmyslových center Ukrajiny, nacházelo se tam hodně velkých parků a kulturních míst. Bavilo nás chodit do kina a jezdit do centra města. Vždy tam byla spousta příležitostí k procházkám a zábavě pro naše tři malé děti. V neděli jsme chodili do kostela a po bohoslužbě jsme spolu s přáteli dělali mnoho různých aktivit. Doněck byl známý jako město milionů růží a zároveň jako město horníků s nejvyšším počtem nehod a úmrtí na Ukrajině.
Nábřeží v centru Doněcka v roce 2016.
Jak se situace v Doněcku změnila poté, co ho začali ovládat separatisté?
Situace se ve městě samozřejmě radikálně změnila směrem k integraci s Ruskem. Hranice s dalšími ukrajinskými městy byly hned uzavřeny. Mnoho lidí odtud odešlo. Ti, kteří zůstali, začali dostávat ruské pasy. Bylo zakázáno mluvit ukrajinsky. Vznikla silná cenzura médií. Ukrajinské učebnice byly ve školách nahrazeny ruskými. Místo ukrajinskou hřivnou se začalo platit ruskými rubly. Válka a izolace přinesly destrukci, chudobu a hněv.
Četla jsem, že Doněckou křesťanskou univerzitu, kde jste studoval a pracoval, obsadili v roce 2014 separatisté, aby si udělali z univerzitních budov vojenskou základnu. Co se v místě přesně stalo?
Separatisté přikázali mým kolegům, aby místo vyklidili. Měli na to tři dny. Ve skutečnosti tam ale separatisté hned následující den vtrhli a univerzitu obsadili. Zaměstnanci univerzity si s sebou stihli vzít jen to nejdůležitější, těžké věci jako dokumenty a počítače tam zůstaly. Separatisté si pak udělali z univerzitních budov vojenskou základnu, ve skladišti drželi ukrajinské válečné zajatce. Na sportovištích rozmístili tanky a dělostřelectvo. Knihovnu a vybavení v učebnách zničili.
Mohla od té doby univerzita obnovit činnost? Přesunula se do jiného ukrajinského města?
Obnovit činnost ani přesunout univerzitu do jiných ukrajinských měst se bohužel nepodařilo. Co přesně se děje v univerzitních budovách teď, přesně nevíme.
Se svojí manželkou a dětmi žijete trvale v České republice, stále máte ale rodinu na Ukrajině. Máte o ní nějaké zprávy?
Jsem původně z malého městečka Družkivka v Doněcké oblasti. Do Doněcka jsem se přestěhoval v roce 1993. V Družkivce máme ale stále příbuzné. Švagrová s manželem a jejich třemi dětmi se koncem února přestěhovala do Prahy.
Moje matka nechtěla odejít, dokud nevypukl požár v jaderné elektrárně Záporoží. Ten den čekala 27 hodin na nádraží na vlak do Lvova. Cestovala k nám pět dní, začátkem března jsem ji vyzvedl na hranicích s Polskem. Tchýně má rakovinu a nemůže opustit zemi, protože je velmi slabá. Švagr zůstává v Mariupolu a bohužel nevíme, co s ním je. Stejně tak nic nevíme o několika dalších příbuzných na Donbasu a v Kyjevě. Jsem upřímně vděčný Čechům za to, jak v této těžké době Ukrajincům pomáhají a starají se o ně. Dělají naprosto úžasné věci!
Očekával jste, že se situace vyhrotí až v takto rozsáhlý a otevřený válečný konflikt?
Nikdy bych nevěřil, že Rusko rozpoutá takovou brutální válku proti Ukrajině. Je to porušování mezinárodního práva a narušení územní celistvosti jiné země, které nelze tolerovat. Jsem hrdý na Ukrajince, kteří bojují proti ruským agresorům. Modlím se, aby to brzy skončilo a naše země byla opět svobodná. Moc doufám, že situace na východní Ukrajině nebude podobná té v Gruzii, kde Rusko už mnoho let podporuje separatistické republiky Abcházie a Jižní Osetie. Doufám, že ohromná podpora, kterou mezinárodní společenství Ukrajině poskytuje, nám pomůže k vítězství v této strašné válce.
| Mgr. Vjačeslav Lytvynenko, Ph. D. |
| Je absolventem Doněcké křesťanské univerzity, kde také vyučoval historickou teologii. Studoval také na Evangelické teologické fakultě v belgické Lovani. V roce 2010 odešel s rodinou do České republiky a nastoupil na Evangelickou teologickou fakultu UK, kde v roce 2014 obhájil dizertaci, která se věnovala jedné z nejvýznamnějších postav východního křesťanství Atanáši Alexandrijskému. Na fakultě zůstal jako badatel a nadále se věnuje osobnosti Atanáše Alexandrijského. Jeho výzkum opakovaně podpořila Grantová agentura ČR. |
