Pro inspiraci chodí nejčastěji do přírody

Začít kreslit a malovat pastelkami bylo pro ni přirozené jako pro každé malé dítě. V „lidušce“, kam ji rodiče přihlásili, však vydržela jen dva roky. Zuzana Šabatková je totální samouk. Přesto její akvarely zvítězily v posledním ročníku soutěže Věda je krásná. Poprvé tak ilustrace prorazily v klání, ve kterém až dosud sklízely úspěchy výhradně fotografie.

„Tušila jsem, že uživit se jako umělec bude těžké, proto jsem šla studovat biologii,“ vzpomíná usměvavá studentka třetího ročníku ekologické a evoluční biologie na Přírodovědecké fakultě UK. Popravdě řečeno, Zuzana se pro studium biologie rozhodla i proto, že po kreslení je tento obor její druhou vášní. A tou třetí je cestování. „Nejraději bych se stala vědeckým ilustrátorem, všechny své hlavní záliby bych pak mohla pěkně propojit v jedno,“ přeje si Zuzana, která má i vlastní tematický web.

S notesy plnými obrázků

Zatím má před sebou nejméně ještě jeden rok studií. Co bude pak, to se uvidí. Zatím však na přednáškách nehodlá jen tak přestat kreslit, co ji zrovna napadne... Ostatně, činila tak i během celé středoškolské výuky. Z těch časů má notesy pokreslené obličeji a postavami lidí, s nimiž právě trávila čas. Při malování většinou používá akvarel. Když kreslí, pak tužkou nebo perem. A než své obrázky „vypustí do světa“, předkládá je ke kritice svému příteli a mamince.

„Když mám nápad, tvoří se to skoro samo. Pro inspiraci si chodím nejčastěji do přírody,“ přibližuje své tvůrčí pochody mladá výtvarnice. A dodává: „Nejlépe se mi kreslí večer, když mám všechny denní povinnosti a resty za sebou. Někdy se při kreslení ráda zaposlouchám do klavírních skladeb, připomínají mi časy, kdy jsem na klavír sama hrála. Inspiruje mě vše, co je v určitý okamžik pro mě nové a neznámé. Těší mě, když mohu lidem zprostředkovat věci opředené tajemstvím, věci, které nejsou na první pohled viditelné.“

Vítězní, zlatí otakárci

Právě to může být dostatečným zdůvodněním, proč Zuzka zaslala do klání ilustrace životního cyklu otakárka fenyklového, od vajíčka až po dospělce, s živnými rostlinami a perfektními detaily motýlího těla. Na další ilustraci jsou zachyceny různé babočky se svými housenkami. „O tom všem jsem se ve škole učila, ale chtěla jsem se s ostatními podělit o všechny unikátní detaily, které příroda nabízí,“ říká milá výtvarnice.

V soutěži měla ještě další „želízka“: zelené řasy pod mikroskopem, naučný plakát věnovaný lišejníkům s názorně zachycenou vnitřní strukturou (na obrázcích níže – pozn. red.) a způsoby rozmnožování, ilustrace zobrazující život listu javoru od jarního pupenu až po podzimní odumírání nebo jahodník a na něm demonstrovanou fotosyntézu a pohyb vody v rostlinném těle. Tvorba každého z „posterů“ ji s ohledem na studijní povinnosti zabrala třeba i několik týdnů; díla jsou akvarelová a opatřená popisy a komentáři vepsanými inkoustovým perem

Porota: Je to poctivé dílo

Ilustrace dvaadvacetileté Zuzany Šabatkové svou výtvarnou hodnotou oslovily do jednoho všechny členy odborné poroty této tradiční soutěže (v té zasedli i fotograf divoké přírody Petr Bambousek, makrofotograf Milan Blšťák, mikrofotograf a entomolog František Weyda anebo specialista na mikroskopickou techniku Ivan Rozkošný).

„Z jemně volených pastelových tónů a z opravdu hezkého, poctivého provedení na nás dýchla jistá nostalgická vzpomínka na doby, kdy vznikaly podobné tabule pro výuku přírodních věd na středních školách. Je to poprvé, kdy soutěž Věda je krásná absolutně vyhrál právě ilustrovaný příspěvek. Jsem přesvědčen, že to bylo právem,“ okomentoval Zuzčinu práci fotograf, hydrolog a popularizátor vědy Petr Jan Juračka, jenž porotě předsedal.

Zajímá vás stejně jako nás, co by Zu, jak si říká, rozhodně kreslit nechtěla? „Nebavilo by mě něco, co je hodně technické. Třeba architektura. Občas to i zkouším, ale jde spíše o náčrty bez většího zaujetí,“ přiznává studující bioložka, možná že i budoucí vědecká ilustrátorka.