Jaké to bylo studovat v kosmopolitní Kodani? Psát diplomku v Lublani? Anebo vyjet do Vídně i se studující manželkou? To vyprávějí – v blozích a podcastech – studenti UK na webu Charles Abroad.
Rozmluvit se, změnit prostředí, rozšířit si obzory ve svém oboru i v životě či se podívat na svůj domov z odstupu, ba spíše z dálky. Takové jsou motivace studentů, kteří vyrážejí na studijní pobyty do zahraničí. Stále jich však z Česka nevyjíždí tolik, kolik by mohlo, a často se rozhodují na základě osobních doporučení... Univerzita Karlova proto spustila web Charles Abroad, kde si sami studenti vyměňují zážitky a osobní zkušenosti z řady univerzit, byť je to v době koronavirové daleko obtížnější než dříve.
„Původní vizí bylo vytvořit jakýsi online katalog možností výjezdů do zahraničí, který by byl moderní a pro studenty interaktivní,“ popisuje Vratislav Kozák, vedoucí odboru zahraničních vztahů UK. K doplňovanému seznamu dostupných univerzit pro jednotlivé fakulty přibyly údaje o nutné administrativě, rady a především konkrétní postřehy či doporučení od studentů, kteří již Erasmem prošli. Následovníci si navíc mohou poslechnout podcasty s jejich příběhy, prostudovat popisy univerzit, hodnocení studia a podmínek bydlení. Zjistí, kde nakupovat, jak ušetřit, prohlédnout si fotky – a už z domova se naladit na jinou kulturu a tamní zvyky.
„Spolupracujeme se zhruba 120 studenty, což je obrovské číslo vzhledem k tomu, že jsme nevedli žádnou náborovou kampaň, ale pouze posílali cílené e-maily konkrétním lidem. Bez jejich pomoci by byl projekt neuskutečnitelný,“ líčí koordinátorka Anna Hroudová. Proto se snažila dobrovolníkům práci co nejvíce zjednodušit. Pokud se tedy chtějí podělit o zážitky a postřehy, stačí se zaregistrovat na webu a vyplnit dotazník s otázkami týkajícími se místa pobytu. Zájemci mohou též napřímo kontaktovat někoho z „tvrdého jádra“ blogerů a klást jim otázky týkající či s nimi konzultovat svá zjištění a obavy. Kam byste tak vyjeli vy?
Anna Matoušková – v Kodani 
(Právnická fakulta UK)
Poprvé jsem navštívila Kodaň s kamarády po maturitě. Krásná architektura, milí lidé, a přestože jsem tam byla jen čtyři dny, město mě ohromně nadchlo a už tehdy jsem si řekla, že tam chci jednou bydlet. Když jsem vybírala místo pobytu na Erasmu, byla Kodaň má priorita. Dnes je to pro mě místo, kam se mohu kdykoli vrátit a budu mít u koho přespat, mám zde spoustu kamarádů. Je to město nadšených cyklistů, kteří si neustále doplňují vybavení a navzdory větru a dešti nasadí přes sako s oblekem nepromokavou bundu – a jedou. Díky tomu, že je Kodaň hodně kosmopolitní město a řada lidí sem přijíždí jen na krátko, kolo si nějak na tu dobu seženou a pak ho tu zase nechají pro ostatní. Na jednoho obyvatele hlavního města Dánska tak připadají čtyři kola.
Michaela Kreibichová – v Lublani
(Farmaceutická fakulta UK)
Začala jsem psát diplomku na katedře farmakologie a dostala se k práci se dvěma Erasmačkami ze Slovinska. Nabídly mi, zda bych nechtěla jet na Erasmus k nim, že jedno volné místo na univerzitě v Lublani zbylo. Abych se ve volbě utvrdila, zadala jsem si do Googlu obrázky Slovinska a ta nádherná horská příroda mě uchvátila. Nebylo, o čem přemýšlet. Líbilo se mi, jak jednoduše se tam dá cestovat. Všechno je kousek. Za čtyřicet minut jste v horách! Samozřejmě cestování něco stojí. Já tehdy měla stipendium 330 euro na měsíc. Nyní se navýšilo na 420 euro, což se určitě hodí, protože ubytování je v Lublani dost drahé. Nicméně se současným stipendiem lze vyjít úplně krásně. Slovinsko například sponzoruje studentům jedno jídlo denně, čímž se dá hodně ušetřit.
Tomáš Zavadil s chotí – ve Vídni 
(Přírodovědecká fakulta UK)
Když se řekne Vídeň, vybaví se mi krásné měsíce na zimním semestru. Hodně sportuji a před Erasmem jsem dvakrát dojel do Vídně na kole. Věděl jsem tedy, že je pro cyklistu hodně příjemná (...) Během Erasmu jsme s manželkou také hodně vyráželi na výlety do zalesněných kopců v okolí. Nápad vyjet na studijní pobyt do zahraničí byl náš společný. Tereza studuje doktorát na FSV UK a já magisterský obor na PřF UK; hledali jsme tedy stejné místo ve stejný čas, což se u Vídně povedlo. Bydleli jsme na koleji a po několika e-mailech se nám podařilo získat i společný pokoj. Kvůli tomu, že jsme jeli v páru, jsem neměl až takovou motivaci bavit se s ostatními studenty nebo Erasmáky – a první měsíce od října do prosince pro mě byly skoro jako dovolená.
