Zahraniční mise není exkurze. Vyžaduje precizní přípravu

„Jakoukoliv pracovní cestu do zahraničí si musíte odpracovat. Před tím i po návratu. Jedině tak vytěžíte z nabytých kontaktů a setkání do budoucna maximum,“ říká prorektor Univerzity Karlovy Jan Polák, který se nedávno vrátil z cesty do USA a na začátku tohoto roku absolvoval misi do Indie a Austrálie s ministrem zahraničí Janem Lipavským. 

Jsou služební cesty do zahraničí po boku vládních představitelů pro vedení univerzity běžnou záležitostí?

Ano, těchto zahraničních cest se účastní zástupci UK docela často, řekl bych několikrát do roka. Většinou univerzitu reprezentuje jedna osoba, podle zaměření své agendy. Zmínil bych také třeba cestu na Taiwan nebo do USA, cesta do Indie a Austrálie zkraje tohoto roku byla má asi zatím nejdelší.

V čem byla specifická?

Měli jsme v ní celkem dost „želízek v ohni“. Macquarie University v Sydney je naším strategickým partnerem, jež máme pouze tři (dalšími jsou Spolková vysoká technická škola v Curychu a University of St Andrews ve Skotsku – pozn. red.). Strávil jsem tam celý den, a předal pozvání pro vrcholné představitele Macquaire na oplátku do Prahy. Potěšilo mne, že toto pozvání přijali a v červnu na UK přijela jejich delegace vedena prorektorem Simonem Handleym.

Druhým velkým přínosem této cesty bylo navázání nových kontaktů v byznys sféře, cestu organizoval Svaz průmyslu a dopravy ČR. S touto organizací si docela dobře rozumíme, vědecká či univerzitní diplomacie je běžnou součástí zahraničních misí. Velkých misí, jako byla tato, se účastní několik českých vysokých škol případně odborníků na vzdělávání a je pro ně i připraven speciální program zaměřen na tamní vysoké školy, výzkumné instituce, transfer znalostí či návštěvy ministerstev.

Děláte si rešerše možných zajímavých kontaktů na místě, s kým by stálo za to se setkat? Oslovujete si je předem za UK sami, nebo to řeší organizátor cesty, ambasády a podobně?

Obojí. Díky české ambasádě v Dillí jsme navázali vazby se třemi tamními vzdělávacími institucemi – Jawaharlal Nehru University, University of Delhi (na obrázku vpravo), Indraprastha Institute of Information Technology – s nimiž oficiální spolupráce dosud univerzita nemá a samozřejmě takováto podpora z vysokých diplomatických míst nám neuvěřitelně otevírá dveře.

Vedle toho nám kolegové z Odboru zahraničních vztahů UK připravují detailní podklady včetně přehledu dosavadních kontaktů a výsledků uskutečněných aktivit, na které můžeme navázat, nebo kam by naopak stálo za to jít Univerzitu Karlovu představit. Využíváme také již existující mezifakultní spolupráce, například přes evidované mezifakultní smlouvy nebo i studentské mobility. Právě s Macquarie University bychom rádi podepsali užší dohodu o spolupráci v doktorských studijních programech, abychom vědcům a vědkyním na obou stranách umožnili jednodušší součinnost na různých projektech.

Nejjednodušší asi je nastartovat spolupráci od výměny studujících.

Přesně tak, protože například společné vedení disertačních prací není příliš administrativně náročné, ale má obrovský potenciál propojovat lidi i pracoviště. Pokud je určitá mise zaměřená na konkrétní téma, například na Taiwanu to byly polovodiče, účastní se jí i specialisté na tuto problematiku z jednotlivých fakultních pracovišť a mohou si i předjednat konkrétní vědecké spolupráce.

Dle itineráře pro Indii a Austrálii, který jsem měla možnost číst, jsou programy zahraničních misí opravdu nabité. Jak se vyvarovat, aby jednotlivé návštěvy neproběhly „letem světem“, ale využil jste potenciál osobních setkání na maximum?

Těžiště je určitě zmíněná precizní příprava, která musí jednotlivým schůzkám na místě předcházet, je také důležité si o konkrétních osobách, se kterými je plánováno setkání, dopředu zjistit co nejvíce informací. Kromě toho je však velice hodnotné navazovat v průběhu cesty i kontakty s jednotlivými účastníky mise. Většinou tam jedou vedle politické reprezentace i podnikatelé a osoby zajímající se o danou problematiku z pohledu obchodu, aplikace a transferu technologií, z pohledu zaměstnavatelů našich absolventů. Máte dost času se osobně poznat a neformálně navázat spolupráci. Obě strany vidí, že si mají co říci a mnohou si toho hodně předat – ať už absolventy nebo vědecké poznatky. Jednoduše řečeno, Univerzita Karlova tím posiluje svou značku jak ven z ČR, tak dovnitř – k českým byznysmenům i politikům.

Macquarie University je třetí nejstarší univerzitou v  Sydney a je také jedním ze tří strategických partnerů UK. 

Na utužování nabytých vazeb musíte jistě pracovat i po návratu z mise.

Rozhodně. Aby byla zahraniční cesta skutečně efektivní a člověk z ní získal maximum, musí si to odpracovat – předtím i potom. Rozhodně to není výlet ani exkurze, což někdy bohužel slýchám. Před cestou vám hodně pomůže Odbor zahraničních vztahů UK a také ambasády, ale po návratu už je to hlavně na vás. Během cesty sbíráte vizitky, děláte si poznámky a do čtrnácti dnů je nezbytné se těm zásadním lidem ozvat. Propojit se na LinkedIn, což je v zahraničí zcela běžné. Nenechat to usnout. Někdy vás i druhá strana předežene, samozřejmě jim musíte ideálně obratem odpovědět. Na misi v USA byli přítomni i zástupci start-upů, ti mají neuvěřitelný drive, psali snad už z letiště (smích). Také se nám s nimi podařilo snadno domluvit setkání u nás na univerzitě.

Jaké konkrétní výsledky přinesla mise do Indie a Austrálie Univerzitě Karlově, kromě již zmíněného červnového příjezdu delegace z Macquarie University v Sydney?

Například během návštěvy Jawaharlal Nehru University vyjádřil ředitel International Collaboration Office, pan profesor P. R. Kumaraswamy, zájem o spolupráci v oblasti studia hindštiny a dalších kulturně-společenských oblastí. Po návratu jsem je propojil s Filozofickou fakultou UK. Návštěva delagece z Macquarie vedla mimo jiné k závazku uzavřít rámcovou smlouvu o dvojím vedení disertačních prací (tzv. coutelle – podrobně jsme o nich psali zde) tak, aby se ošetřily administrativní a procesní požadavky obou institucí a tyto záležitosti nebyly pro jednotlivé zájemce zdržením ani překážkou.

Červnové setkání zástupců Macquarie University s rektorkou Milenou Králíčkovou na půdě UK.

Jaké má UK jméno ve světě?

Většinou nás znají, jsou v obraze. Konkrétně pro Indii, je Evropa, respektive zdejší univerzity zajímavé. V Sydney, díky strategickému partnerství s Macquarie University, bylo povědomí o nás skvělé. Ale i v Canbeře, kde nám velice pomohla česká ambasáda. Například se jim podařilo dodatečně během jednoho byznys fóra domluvit schůzku se zástupcem Australian National University či zástupci tamního inkubačního ekosystému.

Je nějaké téma či oblast zájmu, která univerzity spojuje?

Zajímavé pro mě bylo zjištění, jak velký mají vysoké školy, ať už v Indii nebo i před tím v Americe či na Taiwanu zájem o mezinárodní propojení ve společensko-vědních oblastech, což jsou „bolestivá místa“, někdy obtížně financovatelná i v jejich akademickém prostředí.

Možná právě proto mají o spolupráci se zahraničím zájem.

Ano, je zde velký potenciál třeba v rámci teritoriálních studií, jazycích i kultuře. Pro vysoké školy v Indii, Americe i Austrálii bylo fascinující, kolika jazykům se například věnuje naše Filozofická fakulta. Oni takovou šíři zdaleka nepokrývají, a je zde tudíž značná poptávka po našich jazykových expertech, třeba v rámci akademických výměn. Pro obě strany dává takováto spolupráce velký smysl. U nich jde třeba o velmi minoritní téma, které by ovšem rádi rozvíjeli, zatímco my jsme v něm velmi silní, a můžeme jim tedy být nápomocni třeba v rámci realizace společných studijních programů nebo i bádání.

Jaký je další výhled zahraničních cest za UK?

V říjnu tohoto roku je v plánu cesta paní rektorky s doprovodem do Bostonu na tamní významné univerzity a instituce (Harvard, MIT a další) a dále navazuje plánovaná mise českých univerzit na západní pobřeží Spojených Států, kterou zaštiťuje Ministerstvo zahraničí ČR. Na jaře 2025 se chystá samostatná cesta Univerzity Karlovy do Spojených arabských emirátů na tamní nejvýznamnější univerzity. Očekávám proto, že i tato cesta bude mít pro univerzitu velký dopad.

Měl jste možnost setkal se s někým z krajanů, kteří v místě pracují či studují?

Ano, popovídal jsem si třeba s pracovníkem Přírodovědecké fakulty UK, doktorem Markem Tuhým, který v Canbeře studuje problematiku kontaminace životního prostředí, k níž dochází při požárech. Je to vynikající úspěch, protože toto pracoviště je jedním ze dvou na světě, které vlastní unikátní simulátor rozsáhlých požárů. Neměl ostych napsat do této prestižní instituce, že ho zajímá toto konkrétní téma a že by rád přijel. Takto jednoduché to opravdu někdy bývá, když se člověk nebojí o sobě dát vědět a samozřejmě svou žádost také precizně zdůvodní konkurenceschopným výzkumným záměrem či nápadem. Pro mě osobně jsou takováto neformální setkání neuvěřitelně inspirativní.