Ombudsmanka Iveta Čermáková: Pomáhání pomáhá

„Na pracovišti strávíme podstatnou část života, dobré vztahy s kolegy jsou proto nesmírně důležité,“ říká Iveta Čermáková, „češtinářka“ z Ústavu jazyků a lékařské terminologie 3. LF UK a kontaktní osoba pro ombudsmanku Univerzity Karlovy z Trojky.

Přátelská tvůrčí atmosféra je na Karlovce prioritou. I proto se na všech sedmnácti fakultách mohou jejich studující či zaměstnanci obrátit nejen na celouniverzitního, ale i na svého fakultního ochránce práv, ombudsosobu (zde seznam všech). Na 3. lékařské fakultě UK je od října 2023 kontaktní osobou pro ombudsmanku Univerzity Karlovy (jak zní oficiální označení pro tuto pozici) Iveta Čermáková. Proč se zástupkyně přednosty Ústavu jazyků a lékařské terminologie 3. LF UK, činorodá autorka cizojazyčných učebnic a oblíbená pedagožka, rozhodla funkci přijmout?

Když nabídka od vedení Trojky přišla, hned jste kývla?

Vzala jsem si chvilku na rozmyšlenou. Váhala jsem hlavně proto, že jsem neměla pražádné zkušenosti, nikdy jsem podobnou funkci nezastávala. Nicméně nabídky jsem si velice považovala a nyní je mi ctí tuhle funkci vykonávat.

Jsem si jista, že pro dobrou práci ochránce práv je nejdůležitější znalost fakultního prostředí a vhled do mezilidských vztahů. Já na fakultě – na Ústavu jazyků a lékařské terminologie – působím již od roku 1992 a věřím, že tyto zkušenosti dokáži zúročit.

Už třicet let učíte zahraniční mediky češtině…

Ano a pořád mě to nesmírně baví, kontakt s mladými lidmi z tolika zemí mě nabíjí. Ke studentům jsem měla vždycky blízko. Studium medicíny je velmi těžké, a tudíž se občas nedostává motivace zvládnout ještě český jazyk. Proto jsem pro zahraniční studenty jakousi průvodkyní jejich studiem češtiny… (s úsměvem).

S mnohými z těch, jež jsem se snažila tři roky během jejich studia zasvětit do nástrah naší mateřštiny, jsem stále v kontaktu, i když už se vrátili domů. Pravidelně si píšeme.

Vztahy na pracovišti, fakultě jsou nesmírně důležité pro celkovou tvůrčí atmosféru. Navíc Trojka se považuje za fakultu s téměř rodinným zázemím. Souhlasíte?

Naprosto. Uvědomme si, že na pracovišti strávíme podstatnou část života, proto je důležité mít v práci s kolegy dobré vztahy. Domnívám se, že příjemné pracovní prostředí je podmínkou pro to, aby mohl být člověk v práci spokojený. Já mám ve svém okolí na takové kultivované pracovní prostředí s příjemnou, přátelskou atmosférou štěstí, a měla jsem ho po celé své působení na fakultě.

Stihla jste se již v pozici ombudsmanky „usadit“ a rozhlédnout?

Ano, už jsem se rozkoukala a mohu potvrdit, že nejčastěji se podněty, se kterými se na mě studující a zaměstnanci obracejí, týkají nevhodného chování. Jsem samozřejmě vázána mlčenlivostí, tak jen prozradím, že aktuálně řeším jeden případ spíše drobnějšího charakteru.

Mimochodem, metodika šetření podnětů nevhodného chování ombudsmankou UK před pár týdny prošla akademickým senátem Karlovky, vydává ji paní ombudsmanka Kateřina Šámalová. Jednoduše řečeno jde o dokument, který přístupným a přehledným způsobem mluví o tom, co je na univerzitě považováno za nevhodné chování a jak se k němu univerzita staví. Myslím, že ten text je užitečný nejen pro všechny ombudsmany a ombudsmanky na UK, ale i pro všechny ostatní, studenty a zaměstnance univerzity. Je proto přístupný celé vysokoškolské veřejnosti prostřednictvím webových stránek.

Konzultujete řešení podnětů i s celouniverzitní ombudsmankou?

S naší „generální“ paní ombudsmankou Kateřinou Šámalovou samozřejmě spolupracuji. Díky ní jsem mimo jiné prošla výcvikem zaměřeným na práci s konfliktem. Z tohoto mediačního tréninku při své činnosti vycházím a čerpám. Svou práci chápu tak, že nejsem žádný soudce: mou snahou je seznámit se s problémem, pochopit jeho podstatu i stanoviska jednotlivých stran, a navrhnout smysluplné řešení. Samozřejmě, někdy jde o komplikované, závažné případy, jindy se ale ukáže, že podstatou problému je nepochopení hlediska druhé strany: zkrátka ne vždy si při svém jednání uvědomujeme, že někdo jiný může na naše počínání hledět zcela jinýma očima. Někdy tak stačí tento jiný pohled vysvětlit a případ skončí smírem, který je poučením pro všechny zúčastněné.

I s ombudsosobami z ostatních fakult jsem samozřejmě v kontaktu. Těší mě, že naše setkání jsou příjemná a hodnotná nejen odborně, ale i lidsky. Společně se věnujeme rozboru případových studií, zabýváme se analýzami událostí a podobně, a díky tomu se pokaždé dozvídám něco nového. Vzájemné sdílení je pro každého skvělou pomocí a Kateřinino profesní nasazení je obdivuhodné.

„S manželem rádi cestujeme, nejraději do našeho milovaného Španělska nebo za synem žijícím v Londýně,“ prozrazuje sympatická ombudsmanka z Trojky.

Ptát se na podporu strany vedení fakulty je asi zbytečné, že?

Naše fakulta si vždy zakládala na pověsti otevřené a přátelské fakulty. Já se svým dílem snažím přispívat k udržení této přátelské atmosféry a ke kultivaci fakultního prostředí.
Jak jsem již řekla, podpory fakulty se mi dostává od počátku: vnímám ji a jsem za ni vděčná.

Vy ovšem kromě výuky a nyní i ombudsmanství aktivně stíháte též tvůrčí literární činnost. Jak se daří té?

Nejspíše máte na mysli dvě učebnice lékařské češtiny pro mediky-cizince, které využívají studenti na všech českých lékařských fakultách: Talking Medicine: Czech for Medical Students a Talking Medicine 2: Case Studies in Czech. V současné době pracuji na úpravě „prvního“ dílu: bude aktualizované, navíc doplněné o poznatky z oblasti ošetřovatelství. Spolu s kolegyní Terezou Bakusovou z Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK máme ambici posunout obsah knihy o něco dále. Vždyť i medicína jde stále kupředu a úroveň rozhovorů vedených mezi pacientem, lékařem a medikem rovněž doznává kvalitativních změn. Knihu bych chtěla odevzdat do Nakladatelství Karolinum snad ještě letos, takže to asi významně zasáhne i moje letní prázdniny (s úsměvem).

Před dvěma lety jsem si s vámi a vaším tvůrčím týmem povídala o další úspěšné knize Лікуємо чеською / Léčíme česky určené pro zdravotníky. Jak se daří té?

Myslím, že v úspěch, který zaznamenala, nikdo ani nedoufal. Učebnice češtiny pro sestry a jiné zdravotníky vyšla nejen v tištěné podobě, ale je i volně dostupná jako m-kniha na platformě Publi, kde má už přes 30 000 stažení. Na jedné konferenci jsem zažila nesmírně emotivní setkání s ukrajinskými kolegyněmi a kolegy: po mé přednášce děkovali mně i ostatním spoluautorům za pomoc, kterou jsme jim pro jejich každodenní činnost v nemocnicích poskytli.

Učebnice je výsledkem mezifakultní tvorby (viz. Forum UK: Mezifakultní tvorba knih. V rekordním čase a s bonusy) a vznikla v rekordním čase. Při její přípravě jsme si všichni ověřili, že na rčení Pomáhání pomáhá! něco bude.

Komunikace s pacientem by vystačila na další velkou kapitolu a samostatný rozhovor. Řekněte, jak výuku komunikace zvládají zahraniční studenti, vždyť taky chodí na praxi do českých nemocnic?

Já se při jejich výuce rozhodla jít experimentální cestou: k nácviku komunikace lékaře s pacientem a k odebrání anamnézy od českého pacienta využíváme zázemí simulačního centra. Společně pak rozebíráme a analyzujeme nahrávky účinkování jednotlivých aktérů. V rámci semestru u každého medika zaznamenáváme značný pokrok v komunikaci, takže využití simulačního centra se jeví jako výborný nástroj.
A vlastně platí, že moje výuka a řešení případů v rámci funkce ombudsmanky mají něco společného: obě činnosti mě nutí neustále přemýšlet, jak spolu lidé mají komunikovat, jak mají užívat jazyka v mezilidských vztazích a neporušovat přitom pravidla jazyková ani pravidla chování mezi lidmi. A to mě baví.