Letošní Noc s Andersenem v knihovně Pedagogické fakulty UK probíhala v duchu literární hry na motivy knížky Ptačí sněm od Petra Síse. Za tímto konceptem stojí tři studentky, (zleva) Juliána Mocná, Dorotea Ciklerová a Klára Rubášová. Program pojaly jako velkou čtenářskou lekci, v níž využily třífázový model učení – ten zahrnuje evokaci, uvědomění a reflexi.
Byla to vaše první práce s dětmi pro knihovnu Pedagogické fakulty UK?
Dorotea: Všechny zde pracujeme jako studentská placená výpomoc. Já s Klárou jsme se podílely na i předešlých Nocí s Andersenem.
Juliána: Pro mě je to první ročník a zrovna to tak hezky vyšlo, že jsme se na něm sešly všechny tři, které čerpáme ze stejného studia preprimární a primární pedagogiky, přemýšlíme podobně a řekla bych, že díky tomu byl letošní program specifický.
Ptačí sněm je dost náročná kniha i pro dospělého čtenáře. Proč jste si vybraly zrovna ji?
Juliána: Organizátoři celorepublikové Noci s Andersenem každoročně doporučují knihovnám témata. Letos to byl právě spisovatel Petr Sís, protože v květnu bude slavit 75 let. Tím se nám zúžil výběr na jeho knihy. Na první schůzku jsme si přinesly zhruba deset z nich…
Klára: Což mimochodem nebyl vůbec jednoduchý úkol…
Juliána: Různě jsme si je posháněly z knihoven.
Klára: Já sice na první schůzce nebyla, ale řekla bych, že mít tak široký výběr, bylo dost podstatné.
Dorotea: Ptačí sněm jsem četla, povídala jsem tedy všem členům realizačního týmu o čem je, a tak nějak se došlo k této volbě.
Juliána: První schůzka byla rozhodující. Rozdělily jsme si knihy do různých kategorií, protože zpočátku nebylo jasné, zda ke hře využijeme pouze jednu, anebo se budeme soustředit spíš na konkrétní téma, které poskládáme z vícero knih.
Dorotea: Noc s Andersenem se vyznačuje i tím, že se v ní pohybují děti různého věku. Na té naší byli přihlášeni účastníci od pěti do třinácti let. Nakonec tedy nejmladšímu, který dorazil, bylo devět. S tím jsme ale nemohly dopředu počítat. Pracovat tudíž s knihou třeba o komunismu nebo Tibetu by bylo dost náročné.
Klára: Pamatuji si, že jste mi pak vysvětlovaly váš výběr Ptačího sněmu tím, že nesouvisí s žádnou historickou událostí, a nejsme tedy vázány na konkrétní znalosti. Symbolické téma knihy nám naopak uvolňuje ruce a poskytuje větší prostor pro kreativitu. To se mi moc líbilo.
| Petr Sís: Ptačí sněm (2011) |
| Jde o symbolický příběh inspirovaný perským eposem z 12. století. Vypráví o putování ptáků, kteří se pod vedením dudka, hlavní postavy knihy, vydají najít svého pravého krále Simorga. Ten sídlí na tajemné hoře Kaf a letí se k němu velmi dlouhou a nebezpečnou cestou přes sedm údolí – Hledání, Lásky, Porozumění, Odstupu, Jednoty, Úžasu a Smrti. |
Jak jste při tvorbě programu postupovaly?
Dorotea: Nejdříve jsme společně zkoušely formulovat, o čem kniha je, což bylo důležité, protože jsme zjistily, že každá chápeme hlavní myšlenku knihy nebo její poselství trochu jinak.
Klára: Napadlo mě pojmout hru jako takovou velkou čtenářskou lekci, která bude rozdělena na tři části: evokaci, uvědomění a reflexi. Abychom nenabízely dětem jen zážitek ze hry, ale také jim umožnily ho společně zhodnotit a celou zkušenost nějakým způsobem uzavřít, shrnout.
Dorotea: Zvolily jsme tak jiný přístup než v předchozích ročnících Noci s Andersenem, kdy se na začátku dětem přečetla část určitého literárního díla a večer pak následovaly hry a aktivity na toto jedno téma.
Juliána: Letos se čtenářská lekce prolínala celým programem. Naším cílem bylo, aby děti od začátku knihu prožívaly a na konci ji „dočetly“. Z tohoto důvodu jsme zvolily metodu evokace-uvědomění-reflexe, která nám pomohla ji tímto způsobem zpracovat.
Kniha Ptačí sněm je krátká, dospělý ji má za hodinu přečetnou. Nicméně vaším cílem nebylo ji společně přečíst, ale prožít.
Klára: Přesně tak. Cílem bylo předat myšlenku.
Juliána: Nejen pomocí textu, ale i obrazů. Kniha je nádherně ilustrovaná, ve hře jsme využily dle nás klíčové obrázky jednotlivých údolí, jejich barev a podobně.
Klára: Text jsme také dramatizovaly v kostýmech. Dorka hrála hlavní postavu dudka. Největší část programu, střed čtenářské lekce, tvořilo uvědomění, kdy jsme dětem předávaly příběh skrze hru, která je inspirována knihou, respektive údolími, jimiž musí ptáci proletět. A předávání idey, kterou každé údolí nese. Tuto část programu měly na starost Dorka s Julií. Já zodpovídala za tu první – evokaci.
Jak si mám fázi evokace představit?
Klára: Je to především motivační část, jež má děti na knihu naladit a pomoci jim utvořit si představu, o čem v příběhu nejspíš půjde. V knize jsou úžasné obrazy, jak ptáci letí. Rozhodla jsem se vytvořit z nich audiovizuální zážitek. Zhaslo se, obrázky se promítaly, do projekce hrála hudba…
Juliána: Dramatizací jsme děti přeměnily na ptáky, což byl pro ně poměrně silný a srozumitelný zážitek, díky kterému mohly do příběhu krásně vstoupit. Poté jsme jim řekly, co bude následovat – že se poletí údolími – a vydali jsme se na samotný let.
Dorotea: Snažily jsme se navázat uvědomění na evokaci tím, že do hry hned na začátku, přesně jako v knize, vstoupil dudek, hlavní postava. Tak nějak vyplynulo, že ani nebylo třeba dětem vysvětlovat pravidla. Spíš jsem jim pověděla něco ve stylu: „Rozdělte se do dvojic a vydejte se na cestu…“
V knize se ostatně taky nic nevysvětluje. Všechno je spíš intuitivní.
Juliána: Právě. A to se nám, myslím, podařilo přesně vystihnout. I díky aktivitě dětí. Měly totiž přesně takové otázky jako ptáci v knize (smích).
Dorotea: Já jakožto dudek, který cestu za Simorgem, králem ptactva, naplánoval, jsem se k ní snažila přesvědčit ostatní. A oni úplně přirozeně reagovali, „že nepůjdou“ a „proč by měli“ nebo „ty jsi lhář“. Bylo to docela chaotické. Přesně v duchu knihy.
Předpokládám, že děti se stejně jako v předchozích ročnících Noci s Andersenem pohybovaly po budově fakulty, kde v tomto případě procházely jednotlivými údolími…
Klára: Přesně tak. Každá jsme se nacházela na jednom stanovišti a postupovalo se tak, aby všechny děti prošly postupně všemi.
Dorotea: Hodně jsme se jich ptaly, zda jsou unavení, protože to ptáci v knize byli.
Klára: A děti taky (smích).
Juliána: Bylo to hodně autentické.
Dorotea: Já se jako dudek pohybovala mezi všemi stanovišti a opravdu mě překvapilo, jak moc byla atmosféra podobná té knižní. Povedlo se to.
Kolik času vám příprava zabrala?
Dorotea: Klára měla na starosti čtenářskou linku. Samotnou hru jsme vymýšlely hlavně já s Julií, což bylo vlastně ideální, protože nedocházelo ke komunikačnímu šumu a obě jsme věděly, co přesně máme dělat. Musím ale upozornit, že na Noci s Andersenem jsme nepracovaly pouze my tři. Byli tam i další kolegyně a kolegové. Hlavní organizátorkou celé akce je Monika Horáková, která za fakultní knihovnu Noc s Andersenem každoročně zařizuje. I tentokrát zajišťovala pomůcky, učebny a klíče od nich, řešila komunikaci s rodiči a takovou tu tradiční logistiku, která se s přespávací akcí pro děti pojí.
Juliána: Finišovaly jsme den před samotnou Nocí. Předtím jsme si během jedné asi tříhodinové schůzky s Dorkou všechno naplánovaly a rozdělily si úkoly. Vymyslely jsme koncept stanovišť a takový oslí můstek ve formě hádanky, který účastníky převede do dalšího údolí.
Aby se dostaly až k samotnému králi Simorgovi.
Klára: Ano, to bylo hodně symbolické. Silné.
Dorotea: A pro děti asi překvapivé, protože ho našly tak, že se podívaly do zrcadla a uviděly samy sebe.
K reflexi knihy došlo hned poté nebo až druhý den v sobotu?
Dorotea: Nebylo to v plánu, ale přistoupily jsme k ní hned poté, protože jsme chtěly využít atmosféru zážitku. Po objevení Simorga jsme se sešli v poslední místnosti a zkusili si vše nějak uzavřít.
Juliána: Bylo dobře, že u toho byli i všichni dospělí, kteří se k tomu také vyjadřovali. Byli jsme na jedné lodi.
Klára: I dospělí zmiňovali, že ani pro ně není snadné knihu pochopit.
Nemá jasné poselství.
Juliána: Což pro mě osobně bylo od začátku těžké přijmout – stavíme literární hru na knize a snažíme se dětem předat něco, co sama nevím, jak uchopit.
Klára: A je naprosto v pořádku, že ji člověk nepochopí. Na začátku rozhovoru jsem říkala, že naším cílem bylo předat myšlenku, což teď jako by rozporuji. Možná je výstižnější „myšlenka o myšlence“ – zkusili jsme se nad něčím zamyslet…
Neměly jste obavy, zda dokážete hru dostatečně didakticky zpracovat?
Klára: Neměla jsem strach, protože lekcí v modelu evokace, uvědomění, reflexe jsem během pěti let studia na PedF UK absolvovala celkem dost.
Juliána: Já se přiznám, že jsem se toho docela bála. Jsme s Dorkou teprve ve třetím ročníku a nebyla jsem si jistá, že bych sama zvládla tuto metodu stoprocentně aplikovat. A i teď si myslím, že jsme všechny prvky z ní úplně nevyužily.
Klára: Tak s tím si dovolím nesouhlasit. Kdybychom si celý proces naší čtenářské lekce podrobně zanalyzovaly, najdeme tam brainstorming, diskuzi nad tématem, dramatizaci, psaní, myšlenkovou mapu, úkoly, jež vedly k tematickým přechodům… Spousta věcí i z teorie tam tedy byla, jenom jsme je použily intuitivně a nepojmenovaly je odbornými názvy. Máte to v sobě, holky, a nevíte o tom (smích).
