Jsou to již dva roky, kdy 24. února 2022 nad ránem započal ruský útok na Ukrajinu. U příležitosti dnešního smutného výročí přinášíme několik příkladů působení ukrajinských vědců a vědkyň na Univerzitě Karlově.
Univerzita Karlova podporuje ukrajinské vědce a vědkyně i studující
Okamžitě po vypuknutí ruské agrese na Ukrajině začala Univerzita Karlova pomáhat ukrajinským občanům, a to na mnoha úrovních od poskytnutí přechodného ubytování na kolejích, jazykových kurzů češtiny, ale i umožnění pokračovat ve studiu či výzkumu ukrajinským studujícím a akademikům prostřednictvím speciálních stipendií či grantů. Aktuálně na Univerzitě Karlově působí zhruba stovka ukrajinských akademiků a akademiček, kdy přibližně třetina zde působí dlouhodobě a na univerzitu přišla již před vypuknutím války.
Na mezinárodní úrovni Univerzita Karlova spolupracuje s ukrajinskými univerzitami prostřednictvím konsorcia Eastern Partnership University Cluster (EaPUC), které spojuje univerzity z Evropské unie a zemí Východního partnerství. V loňském roce byly uspořádány například tři mezinárodní konference. „Cílem těchto konferencí bylo sdílet zkušenosti a podporovat kompatibilitu a zlepšování standardů univerzitního vzdělávání. Nadto se konference soustředily na posilování studentských a akademických mobilit a rozvoj spolupráce v oblasti vědy a výzkumu mezi univerzitami z EU a Ukrajiny. K původním jedenácti zakládajícím univerzitám EaPUC, z nichž několik členů patří do univerzitní aliance 4EU+, se v roce 2023 připojily Sorbonne University a University of Latvia,“ shrnuje Alexandr Kandakov z Odboru zahraničních vztahů.
|
Velký pomocník: česko-ukrajinský překladač Vědci z Ústavu formální a aplikované lingvistiky (ÚFAL) MFF UK vyvinuli v rekordním čase veřejně dostupný automatický překladač mezi češtinou a ukrajinštinou, který usnadňuje vzájemnou komunikaci. K dispozici je i mobilní aplikace, která umí překládat i zvuk. |
Univerzita Karlova přímo podporuje i působení patnácti akademiček a akademiků v Česku. Jednou z nich je například socioložka a politoložka Valeriya Korablyova, která nyní působí na Fakultě sociálních věd UK. Zabývá se tématy jako jsou postsovětské transformace na Ukrajině a v regionu, přičemž se zaměřuje na performativní politiku a propletené koloniální dědictví. Mimo jiné na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd založila výzkumné centrum „Ukrajina v měnící se Evropě“, které usiluje o prosazení veřejného zájmu a akademické expertízy o současné Ukrajině z pohledu společenských věd, ale i vzdělávání.
Také je členkou historicky prvního projektu TANDEM CEFRES-UK, který vyhlašuje Francouzské centrum pro výzkum ve společenských a humanitních vědách v Praze (CEFRES). Dvouletý projekt nese název: Podřízený, který zpívá: Od zvukového odporu k hudební diplomacii ve válečné Ukrajině.
„Projekt spojuje dva akademické obory – kulturní diplomacii a postkoloniální studia – s cílem odhalit, jak ukrajinští hudebníci a aktivisté využívají akustické prostředky ke zviditelnění na globální úrovni a ke zvýšení geokulturního statusu své země na mentálních mapách mezinárodního publika. Obě oblasti se aktivně rozvíjejí, ale do značné míry paralelně, aniž by se příliš křížily,“ říká Korablyova a jako příklad uvádí soutěž Eurovize i evropskou operní scénu.
Úspěch na evropské úrovni
Že válka vědu nezastaví, dokládá i příběh Oleny Yakushko z Univerzity v Poltavě. Krátce po vypuknutí války přišla do týmu Zbyňka Tonara na Lékařské fakultě UK v Plzni a na svůj nový výzkum získala prestižní EMBO Solidarity Grant. „Zaměřuji se na výzkum mikroglií a astrocytů u různých myších modelů mozečkových degenerativních poruch,“ popisuje vědkyně. V dalším projektu se snaží o kvantitativní morfologickou analýzu sítnice u myšího modelu spinocerebelární ataxie typu 1. Toto neurodegenerativní onemocnění se projevuje nejistou a nekoordinovanou chůzí, problémy se zrakem, ale i kognitivním deficitem.
„Projekt poskytne kvantitativní pohled na gliové buňky transgenních myších kmenů, které vykazují klinické příznaky mozečkové ataxie, ale i jejich porovnání se zdravými jedinci. Vztah mezi astrocyty a mikrogliovými buňkami hraje klíčovou roli při udržování homeostázy mozku. Odhalení rysů aktivace a interakce těchto buněk v různých částech mozku přispěje k lepšímu pochopení kauzálních vztahů při progresi neurodegenerativních onemocnění. Hluboké znalosti patogeneze mohou navíc zpřesnit teoretické a klinické přístupy k léčbě degenerativních poruch mozečku,” vysvětluje vědkyně, která nyní působí na Ústavu histologie a embryologie LFP UK.
„Mé předchozí výzkumy se týkaly studia neuritidy zrakového nervu na modelech potkanů. Mám tak značné zkušenosti s prací s histologickými řezy nervové tkáně a očí. Zároveň jsem se pro realizaci současného projektu musela důkladně seznámit s myšími modely degenerativních poruch mozečku a osvojit si i další techniky, jako je například metoda nestranné stereologie,” popisuje Yakushko, která tak současné působení vnímá i jako důležitý krok pro rozšíření své vědecké expertízy.
Již dříve jsme na stránkách magazínu Forum přinesli příběh docentky patologie Viry Tovazhnianské z Charkova, která od dubna 2022 učí patologii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Nebo jsme například představili Vyacheslava Grebenyuka, který do Česka přišel již před jedenácti lety, aby si mohl splnit sen stát se lékařem. Vystudoval 2. LF UK a dnes působí na Klinice infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol. Na sklonku roku 2022 obdržel z rukou ministra školství cenu za občanskou statečnost, odpovědnost nebo obětavost.
Dlouhodobé působení v Česku
Již patnáct let v Česku, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě UK, také působí fyzik Ivan Khalakhan. Je docentem ve Skupině nanomateriálů, která se zaměřuje na vývoj pokročilých a cenově dostupných alternativ katalyzátorů pro vodíkové palivové články. „Nedávné klimatické změny, masivní nárůst celosvětové spotřeby energie a vyčerpání fosilních zdrojů energie postavily lidstvo před úkol buď utlumit ekonomiku, nebo snížit závislost na fosilních palivech prostřednictvím získávání energie s nízkými nebo dokonce nulovými emisemi. Druhá možnost je samozřejmě považována za prioritní a je podporována nedávnými politickými iniciativami zaměřenými na dosažení nulových emisí uhlíku v Evropě do roku 2050, známými jako ‚Zelená dohoda‘. Takto ambiciózní projekt však vyžaduje průlomové technologie,“ říká vědec.
Jednou z těchto technologií je palivový článek s polymerní membránou (PEMFC). Převádí chemickou energii vodíku na energii elektrickou, přičemž produkuje nulové emise a jako vedlejší produkty vytváří pouze čistou vodu a teplo. „Navzdory začínající komercializaci a velkému potenciálu se tyto palivové články potýkají s řadou problémů, které brání jejich širokému rozšíření. Problematická je například cena platinových katalyzátorů, na nichž jsou PEMFC do značné míry závislé. V naší skupině jsme si dali za úkol tuto výzvu vyřešit. Zaměřujeme se na vývoj pokročilých a cenově dostupných alternativ katalyzátorů na základě základního a aplikovaného výzkumu. Využitím inovativních materiálů a špičkových technik se snažíme dosáhnout plného potenciálu palivových článků, a přispět tak k udržitelnější budoucnosti.“
Kromě špičkových podmínek pro vědu si Ivan Khalakhan pochvaluje i české akademické prostředí. „Moc se mi líbí přátelské vztahy mezi kolegy a studenty. Výsledná atmosféra založená na vzájemném respektu a podpoře podporuje pozitivní pracovní prostředí.“
Dále oceňuje akademickou svobodu, která je podle jeho názoru pro inovativní výzkum klíčová. „To vše přispívá k udržení nejvyšších standardů vědecké práce na Univerzitě Karlově a slouží jako hnací síla našeho akademického snažení. Je pro mě ale těžké srovnávat, protože jako samostatný vědec mám většinu zkušeností právě z Česka. Ale na základě četných spoluprací s ukrajinskými kolegy mohu říci, že naše akademické kultury jsou si celkově dost podobné,“ dodává.
