Zatím tam stojí dva. „To je takový minimální počet pro zachování včelstva, příští rok bychom ale rádi přidali třetí,“ zamýšlí se Antonín Vávra, když sundává stříšku včelího úlu, aby mohl svým svěřenkyním osladit život cukerným roztokem. „Včelstvo je zatím slabé, musíme ho dokrmovat. Dnes ale pěkně lítají, je vidět, že sílí,“ spokojeně se usmál. Vedle Antonína do úlu opatrně nakukuje jeho spolužák z Fakulty humanitních studií UK Ondřej Koc. Společně při FHS UK totiž založili včelařský spolek Pučmeloud. Nejen že během léta okolí fakulty rozehrál včelí bzukot, vyrůst by tam měla také permakulturní, tedy udržitelná zahrada, kde si budou moci studující a vyučující z přilehlých fakult a kolejí odpočinout. Na její vybudování získali studentský grant na podporu udržitelného rozvoje na UK.
Ondřej Koc a Antonín Vávra založili při FHS UK včelařský spolek Pučmeloud (zleva).
Zatím k nim vede jen vyšlapaná cestička v trávě. Výhledově by ale měly být součástí zahrady plné nejen medonosných rostlin a keřů. Ten nápad umístit do předpolí nové a architektonicky oceňované budovy FHS UK v pražské Libni včelí úly vznikl spontánně. Když na jaře tehdejší vedení FHS UK v čele s dnes už bývalou děkankou Marií Pětovou vyzvalo vyučující a studující, aby přicházeli s návrhy, jak by si představovali, že by se mělo okolí zabydlet, Ondřeji Kocovi to vnuklo nápad, který děkanka podpořila.
„Studuji sociální a kulturní ekologii na FHS UK. Čím déle se tomuto oboru věnuji, tím víc se dívám kolem sebe a vnímám okolní prostředí. Když se rozhlédnete tady, je to takové nehostinné, pro mě až trošku nepřátelské. Nad hlavou nám svítí sluníčko, ale nikde se tu nedá moc posedět ve stínu, přitom tady ten prostor před fakultou se nabízí jako perfektní lokalita,“ rozhlížel se kolem sebe Ondřej s tím, že právě tyto pocity ho přivedly k nápadu a nutkání začít s tím něco dělat.
Společně se svým kamarádem z fakulty Antonínem Vávrou, který je nadšený včelař, přišli s nápadem umístit do předpolí fakulty takzvané warré neboli lidové včelí úly (jméno získaly po francouzském knězi Emilu Warrém, který je vynalezl). „Nejsou to typické úly dnešní doby, které jsou zaměřené na produkci medu ve velkém. Tyto úly jsou menší, včely v nich mají prostor na vlastní výstavbu, my to jen lehce regulujeme, abychom s úly mohli alespoň trochu pracovat. Je to alternativa, která se snaží přiblížit přirozenosti. Včely se v přírodě zabydlují v dutinách stromů, kde také nemají velké prostory,“ vysvětlil Tonda, který má úly i na své vlastní zahradě na jihu Prahy.
Studentům primárně nejde o zpracovávání medu, ale o sdružování lidí, které včelaření zajímá a kteří chtějí mimo svoje studijní a pracovní povinnosti čas trávit i něčím dalším smysluplným. Jak sami říkají, studentský život není jen o přednáškách a kreditech. Zároveň se neodehrává jen uvnitř fakult, ale i venku, okolní prostor je třeba vnímat šířeji než jen jako tranzitní zónu na tramvaj. Do řad svého spolku Pučmeloud tak už přilákali i studující z jiných fakult, a to nejen ty, kteří bydlí na přilehlých kolejích 17. listopadu nebo chodí na Matematicko-fyzikální fakultu UK, jež má nedaleko také několik budov. Navíc mají podporu i řady vyučujících, kteří se včelaření také věnují, velkou oporou je jim i Radek Pilař z Technickoprovozního oddělení FHS UK.
Ondřej poukázal na to, jak blízko mají včelí společenství k oborům a tématům vyučovaným na FHS UK. „Včely v rámci UK v Praze jsou jen na Přírodovědecké fakultě v Botanické zahradě. Podle mě by i humanitní obory měly mít včelí společenství, protože je můžou studovat z jiné než jen biologické stránky. Včela je úzce spojená s lidskou civilizací a kulturou. Těším se třeba na nějakou antropologickou přednášku, která by se věnovala tomu, jak různé kultury včely vnímají. Na včely chceme pohlížet jak oslavně, tak kriticky. I těch kontroverzních témat kolem nich je spousta,“ zamýšlel se Ondřej a připomněl, že na jaře jejich spolek Pučmeloud uspořádal přednášku Václava Hájka z Katedry teorie umění a tvorby FHS UK na téma vosk v umění a vizuální kultuře. Po ní následoval také včelařský workshop, kde zájemcům ukázali nové úly i popsali základy práce se včelstvy. Kdo z účastníků chtěl, mohl pak nové úly také pomalovat.
Vedle péče o včely a pořádání přednášek a workshopů se studenti pustili také do dalšího projektu. V předpolí fakulty, která je ve správě Kolejí a menz UK, chtějí vybudovat permakulturní, tedy k přírodě šetrnou a udržitelnou zahradu. Na založení Hofmanky, jak ji pojmenovali po selské usedlosti, jež v dřívějších dobách stála nedaleko tohoto místa, získali finanční příspěvek od UK na podporu studentských projektů udržitelného rozvoje.
„Základní filozofie permakulturní zahrady je v tom, že využívá přírodní koloběh a usiluje o regeneraci přírodních zdrojů. Jinými slovy dělá to, na co tady všichni už dávno zapomněli. Chceme tu vybudovat soustavu vyvýšených záhonů. V této části bychom rádi pěstovali nějakou na vodu nenáročnou zeleninu. Propojíme to také pochopitelně s našimi včelami a vysázíme tu medonosné rostliny. Počítáme i s hmyzím hotelem, budkami pro ptáky a paletovým posezením pro lidi, které by mělo být ve stínu pod velkým akátem. Počítáme také s kompostem, kam budeme dávat posekanou trávu a lidé z přilehlých fakult a kolejí tam budou moci nosit svůj bioodpad. Na konci zahrady vysázíme keře, které budou fungovat jako odhlučnění nedaleké silnice a zároveň poskytnou přirozené prostředí a úkryty pro různé živočichy i pro naše včely,“ ukazoval všemi směry Ondřej a se smíchem připomněl, že v permakultuře by měl být prostor také pro pozorování a nic nedělání. Se sázením rostlin by chtěli začít letos na podzim, aby se zahrada příští rok na jaře už zazelenala a rozkvetla.
Jak se ale oba studenti shodli, nejtěžší úkol, který před sebou mají, je najít stejně zapálené kolegy, kterým by svůj úkol v péči o včelstva a zahradu předali, až sami své studium na FHS UK zakončí. Nakonec ale s úsměvem podotkli, že jejich aktivity přilákali na jaře tolik zájemců, že se někdo stejně zapálený, jako jsou oni dva, mezi nimi jistě najde.
