Dovedete si představit, že byste se za týden naučili látku z chemie, která se dle vzdělávacích programů pro gymnázia probírá několik měsíců? A navíc bez stresu, písemek či biflování? Martin Rusek, didaktik chemie z Pedagogické fakulty UK se rozhodl dokázat, že to jde.
První ročník Gymnázia Thomase Manna na Pedagogické fakultě UK, pod vedením budoucích učitelek chemie.
„Obrátila se na nás absolventka fakulty, nyní už učitelka Gymnázia Thomase Manna, zda bychom pro její žáky připravili týdenní blok výuky chemie. A zapojit do tohoto projektu některé z našich studentů, toho času na praxích, se přímo nabízelo. Vzhledem k tomu, že se na naší katedře chemie snažíme ukazovat, že učitel nemá učit-poučovat, ale nechat žáky učit se, byla tohle pro naše studenty skvělá šance, jak si alternativní formu výuky vyzkoušet v reálu,“ vysvětluje Martin Rusek, vedoucí katedry chemie a didaktiky chemie PedF UK.
A tak se jednoho časného pondělního rána sešlo v učebně na Pedagogické fakultě UK patnáct žáků prvního ročníku soukromého česko-německého gymnázia se třemi studentkami dvouoboru učitelství chemie-biologie, aby společně zkusili netradiční výukovou praxi.
Chemie? Pomoc, hilfe!
„Co si představíte pod pojmem chemie?,“ rozjíždí jedna z vyučujících, Nikola Netušilová, kolečko dotazů, díky nimž si se svými kolegyněmi hned zkraje ověří, jak na tom daná třída se znalostí chemie je – a jaký k ní má vůbec vztah. Odpovědi žáků prvního ročníku humanitně zaměřeného gymnázia nepřekvapí: „Plášť. Názvosloví. Bolest. Gumovací pero,“ střídají se hlasy. „Kde chemii najdete?“ zkouší to druhá z učitelek, Eva Marešová. „Všude!“ vykřikne kudrnatý kluk s brýlemi, jehož odpověď vzápětí zpřesní soused informací o tom, že vše je „vyrobeno“ z prvků a atomů. „Bezva. A co jsou to ty atomy?,“ rozvíjí tohle téma třetí vyučující, Tereza Bryxová.
Postupně se tak společně dopracovávají k definici chemie jakožto „vědy o látkách, jejich přeměnách a vlastnostech...“ Následně dostanou děti-študáci za úkol vytvořit ve skupinkách a v aplikaci tabletu myšlenkovou mapu z chemických pojmů, které už nyní znají. V pátek, po skončení kurzu, ji pak doplní o nové poznatky, které během týdne získají. Tím se také prokáže, zda se naučili to, co bylo v původním plánu.
Jednoznačně největší úspěch sklidily u středoškoláků laborky.
Dávkovaná přírodověda
Pamětníka, jenž si prošel tradičně konzervativním modelem gymnaziální výuky (rozuměj „nalejvárny“) jímá na jednu stranu závist, že to jde evidentně i jinak, na druhou stranu se však objevují i pochybnosti o tom, zda se žáci opravdu něco naučí. „Záleží na tom, co to ,něco´ podle vás je. Pokud si představujete výuku jako dril rovnic a vzorečků, jaký znám z hodin chemie na střední škole já, a z nichž si vůbec nic nepamatuji, tak to se opravdu neuskuteční,“ potvrzuje učitelka Anna Vitásková, jež spolupráci Pedagogické fakulty UK a Gymnázia Thomase Manna iniciovala.
„Jsme jazykové a donedávna jen osmileté gymnázium, jež před téměř třiceti lety založila německá menšina žijící v Česku. Toto je první ročník naší čtyřleté sekce,“ představuje skupinku žáků a žákyň usazených kolem stolků v chemické učebně. Fakt, že škola akcentuje výuku cizí jazyků (zvláště němčiny), se ovšem podle Vitáskové nevylučuje s rozvíjením přírodovědných disciplín. Jen se to dělá jinak, než je v českém systému obvyklé. „V posledních dvou ročnících si žáci volí část předmětů dle svého studijního zájmu. Mezi námi: ani klasická gymnaziální výuka nepřipraví uchazeče na přijímací zkoušky na medicínu; každý se musí učit individuálně. Naši žáci mají možnost profilovat se jakýmkoli směrem. Pouze je tím nezatěžujeme od prvního ročníku,“ upozorňuje pedagožka s aprobací biologie-dějepis, která na tomto gymnáziu zodpovídá za koncepci výuky science bloku zahrnujícího biologii, chemii, výchovu ke zdraví, fyziku i geologii.
Výpočty jsou obecně neoblíbené. Ideální proto je, když si jimi žáci zodpoví tu nejpalčivější otázku: „A k čemu nám to bude?“
„Laborky“ jsou nejlepší
Jak to probíhalo dál? V úterý se sešli žáci na domácí půdě, v budově gymnázia na pražském Střížkově, kde je čekalo dopoledne výpočtů a rovnic, jež se musí dle rámcových vzdělávacích programů absolvovat. Středy patří na Gymnáziu Thomase Manna distanční výuce, v níž se plní individuální úkoly anebo se v týmech pracuje na dlouhodobějších projektech.
Chemie se tak vyučovala zase až ve čtvrtek, tentokrát šlo o „laborky na Peďáku.“ A právě tehdy nastal u žáků rapidní, viditelný zlom. „Bylo vidět, jak ožili! Pokusy je vtáhly a zapojovali se do nich opravdu všichni. Jako by jim najednou došlo, o čem chemie skutečně je,“ shodly se všechny tři budoucí chemikářky – Nikola, Eva i Tereza. Mile je překvapila také celková otevřenost prváků a nadšení, s jakým k novým věcem přistupovali... Třeba, když na pokyn vyučujících: „Oblečte si plášť a ochranné brýle,“ zahřmělo třídou: „Hurá!“ Každý tým měl pak za úkol vykonat šest různých pokusů. Bylo vidět, že žáci nemají s prací v laboratoři zkušenosti, ale jsou zvídaví, chtějí pracovat, ptají se, a když jim příklad nevyjde, zkusí to znovu. Jinak. Dopoledne rychle utíkalo, zbývá už jen poslední den.
„Všichni nám na konci týdne napsali, že se jejich vztah k chemii zlepšil. To je pro nás ta největší pochvala,“ shodují se budoucí učitelky chemie.
Probudit zájem? Splněno!
„V závěrečném dotazníku se zpětnou vazbou, který jsme žáky v pátek nechali vyplnit, se nám jasně ukázalo, kolik si toho za těch pár intenzivních dnů z chemie odnesli,“ pochvaluje si Eva Marešová, tím spíš, že takovýto styl a rozsah výuky vedla s kolegyněmi na praxi poprvé.
Ještě víc nežli prokázané znalosti žáků, je ovšem potěšila změna jejich postojů k chemii obecně: „Nejdřív pro ně byla strašákem. Ale všichni nám na konci týdne napsali, že se jejich pohled na chemii zlepšil... Jsme rády, že se tak podařilo splnit náš hlavní cíl – probudit v dětech zájem, aby se na základě pochopení skutečně naučili něco, co si budou pamatovat a dovedou později využít,“ říká Tereza Bryxová. I když se všechny tři studentky shodly, že takovýhle týden výukové praxe pro ně byl – na přípravu i provedení – nesmírně náročný, nejenže by ho neměnily, ale rády by v něm pokračovaly klidně i příští rok. „Došlo nám, jak velký potenciál takové hodiny mají. Nejen pro žáky, ale i pro nás. Rozšířily nám obzory, jak vést, obměňovat a o jaké prvky doplňovat výuku nejen chemie, ale i biologie, a to i v běžných školách, kde se učí tradičněji. Pokud by byl ze strany gymnázia zájem, rády bychom si proto praxi v této konkrétní třídě zopakovaly i příští semestr,“ plánuje Marešová.