Co potřebují studentky a studenti se specifickými potřebami? Vědí, kde si o podporu žádat a umí ji efektivně využít? Podle Alice Rytychové a Petry Konupkové z UK Pointu, respektive z Centra Carolina kde se na tyto služby v rámci UK zaměřují, je povědomí o nich stále větší. Důkazem je rekordní zájem o seminář pro doktorandy, jehož se zúčastnily tři neslyšící studentky a jedna vozíčkářka.
Petra Konupková (zcela vpravo) a Alice Rytychová (zcela vlevo) z UK Pointu. Mezi nimi neslyšící doktorandky Iva a Marie, tlumočnice uprostřed.
„Myslela jsem si, že osamělost v doktorském studiu souvisí s tím, že jsem neslyšící... Bylo úlevné zjistit, že se s podobnými problémy potýká většina kolegů, a inspirativní dozvědět se, jak je řeší,“ říká Marie Pangrácová, doktorandka z Přírodovědecké fakulty UK, která se s dvěma dalšími neslyšícími kamarádkami z jiných fakult sešla na semináři o zvládání Ph. D. studia. Platforma podpůrných služeb a seminářů pro doktorandy existuje v univerzitním UK Pointu, v pražské Celetné ulici, již deset let, nicméně teprve loni na podzim se na něj přihlásily ve významnějším počtu i studentky se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Byla radost vidět, že konečně získávají povědomí o našich službách – že se mohou hlásit na kurzy i se svými hendikepy, protože vědí, že jim dokážeme zajistit takové podmínky, jaké potřebují,“ domnívá se Petra Konupková, organizátorka kurzu, která má v UK Pointu na starosti právě podporu doktorandů. Všechno se dá podle ní domluvit a zařídit, pokud člověk o svých specifických potřebách informuje včas. Díky tomu mohla pro zmíněný seminář zvolit i místnost v přízemí, aby se na ni snáze dopravila studentka na vozíku. Pro neslyšící se zase podařilo zajistit tlumočení do znakového jazyka. A pokud je program několikahodinový, objednávají se dokonce dva tlumočníci, aby se vystřídali a jeden si stihl odpočinout.
Dobře plánovat a rychle jednat
Student či studentka ideálně informují o svých specifických potřebách už při registraci. Organizátorka akce, v tomto případě Petra Konupková, následně informuje o požadavku kolegyni z Centra Carolina, zde konkrétně Alici Rytychovou, jež se specializuje na komunikaci s neslyšícími. Ta napíše koordinátorce tlumočníků Petře Slánské Bímové z Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK. Zpráva o zajištění tlumočníka se pak vrací zpátky ke studentovi. Souběžně s tím ještě běží informační linka mezi lektorem kurzu, lidmi z UK Pointu a tlumočníkem, který potřebuje materiály týkající obsahu kurzu, aby se mohl připravit na tlumočení odborných termínů a podobně. „Zdá se to složité a zdlouhavé, ale funguje to skvěle. Všichni totiž víme, že čas zde hraje hlavní roli, a proto je většinou vše domluvené a zajištěné v řádu hodin. Nutná časová rezerva, ideálně tři týdny před začátkem akce, slouží k bezproblémovému zajištění tlumočníka, kterých je obecně nedostatek, a tak jsou nesmírně časově vytížení. Čím dřív je oslovíme, tím spíš budou mít v daný termín čas dorazit,“ popisuje dílčí kroky Alice Rytychová.
NaNUK nejen pro neslyšící
„Vy tedy opravdu ,jedete´! Já se napiju, protože ze mě leje,“ žádá o krátkou pauzu tlumočnice Romana Petráňová, když překládá ze znakového jazyka Marii a také Ivaně Hay Tetauerové, neslyšícím doktorandkám a kamarádkám, které se přišly podělit o své zkušenosti. „Téma kurzu nás zaujalo, ale že se na něj hlásíme obě, jsme zjistily až později. Jinak jsme spolu poměrně často v kontaktu. Známe se od dětství. Poprvé jsme se potkaly na letním táboře pro neslyšící,“ vzpomíná Iva Hay z katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK, učitelka angličtiny, výtvarnice a arteterapeutka na škole pro sluchově postižené v Praze-Radlicích. Právě tam pracuje i třetí účastnice doktorandského kurzu, Kristina Pánková Kratochvílová (z časových důvodů se nemohla setkání zúčastnit – pozn. red.).
„Je pro mě hodně důležité, když vím, na koho se v rámci Univerzity Karlovy obrátit, pokud bych potřebovala jakoukoliv podporu. Ráda zmíním moji školitelku, docentku Kateřinu Hádkovou, která spoluzakládala poradnu pro studenty s hendikepem na PedF UK. Oporou jsou mi i další lidé z katedry speciální pedagogiky, kde sama studuji, a také kontaktní osoby v Centru Carolina či na Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK. Důležité jsou pro mě i skupiny na Facebooku: Doktorandi na PedF UK nebo NaNUK: Neslyšící a nedoslýchaví studenti na UK, jakožto zdroj informací i možnost podpory a sdílení,“ popisuje absolventka psychologie a speciální pedagogiky z Peďáku, kde pokračuje v doktorském studiu. I pro Ivu Hay byly webové stránky NaNUK v době jejich vzniku během pandemie koronaviru až doposud při studiu velmi nápomocné. „Myslím, že by o nich měli mít ´povinně´ informaci všichni, kteří nějakým způsobem na UK interagují s neslyšícími studenty (zejména kontaktní osoby, pedagogové, možno i spolustudenti). Jsou totiž skvělým pomocníkem pro všechny zainteresované strany,“ říká Iva.
Iva Hay a Marie Pangrácová se znají už dětského letního tábora pro neslyšící. Romana Petráňová jim tlumočí v rámci UK poměrně pravidelně.
Kontakty se hodí, pomůžou
„Stále je co zlepšovat,“ shodují se všechny tři účastnice. Nicméně s dobou před lety, kdy na vysokou školu nastupovaly, se současný stav vůbec nedá srovnávat. Tehdy ani nebylo běžné, že by každá fakulta měla svoji kontaktní osobu, na niž by se mohli studenti se specifickými potřebami obracet. A pokud i ano, neorientovala se tak v situaci neslyšících. „Když jsem v roce 2018 nastupovala, snažila se Přírodovědecká fakulta UK zajistit vhodné podmínky ke studiu i pro neslyšící. Nevěděli ale, jak přesně na to, a tak jsem jim nabídla, že s nimi budu spolupracovat. Vedle vlastního studia jsem tedy navíc zařizovala tlumočníky či přepisovatele, dodávala informace, předávala kontakty, vytvářela harmonogram pro tlumočníky…,“ líčí Marie Pangrácová, jež tehdy studovala v bakaláři molekulární biologii a biochemii.
Pro některé situace (výuku, kurzy, semináře) využívají neslyšící tlumočníků, pro jiné jim stačí přepis. „Pokud existují přípravné materiály v písemné podobě, a mám je k dispozici, mohu objednat tlumočníka. Ale jestliže vím, že vyučující má podklady složité anebo je nepošle, raději si objednám přepis,“ vysvětluje Pangrácová. Aspirantky Ph. D. vzpomínají, že po jistou dobu studia využívaly zápisky od spolužáků. Centrum Carolina tuto možnost nabízí jakožto službu asistence při studiu. Je to nejen zajímavý přivýdělek pro studenty a studentky, kteří tím usnadní život člověku se znevýhodněním, ale posilují se tím i mezilidské vazby.
Z pomoci se rodí přátelství
„Někteří spolužáci se mě třeba zdráhají oslovit, nevědí, jak se mnou mluvit. Domluvení se na přepisu či dodání poznámek je dobrým důvodem k navázání kontaktu, který se může vyvinout až v přátelství,“ chválí si mladá bioložka, jež pracuje v laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Tam tlumočníka trvale k dispozici nemá: „Komunikujeme mluvením, kdy především odezírám ze rtů, a po e-mailech,“ vypráví Marie Pangrácová. Výhodou takto omezených možností je, že si dokáže ve většinové společnosti slyšících lidí poměrně dobře poradit, na druhou stranu z toho bývá některé dny nesmírně vyčerpaná...
„Obecně upřednostňuji na delší přednášky v duchu monologu přepis i jeho záznam, protože není přirozeně možné dělat si kvalitní zápisky, když jsem nepřetržitě zaměstnána očima. Pokud se koná naopak seminář, kde z většiny probíhá diskuze, objednávám si tlumočníka, abych mohla rovnocenně podávat i zpětnou vazbu,“ vysvětluje Iva Hay. Jak je to v cizině? „V zahraničí mívají v dnešní době neslyšící doktorandi k dispozici tlumočníky do/ze znakového jazyka – na přednášky, a dokonce i na společenskou interakci, kdy je doprovází například na schůzky nebo na kulturní akce, kde se tak mohou zapojit do konverzace s ostatními studenty či vyučujícími, a získají tím rovnocenný přísun informací jak z odborného, tak z běžného života. Myslím, že i v Česku se nabídka služeb bude v tomto směru rozšiřovat zejména díky tomu, jak se lidé s nejrůznějšími znevýhodněními stále více a více zapojují do běžného života a tolik se nestydí žádat o podporu,“ věří Iva Hay.
