Antonín Doležal: Není nic hezčího než křik novorozence

Je legendou českého porodnictví a gynekologie. Připravil stovky přednášek, statí a řadu vědeckých knih, byl průkopníkem moderních metod. Profesor Antonín Doležal je – ve svých 94 letech – nejspíše i nejstarším stále aktivním učitelem Univerzity Karlovy. A v neposlední řadě též člověkem s neuvěřitelnou životní energií a vždy přítomným smyslem pro humor.

Jednodenní rekordman

V lednu 2023 společně s rektorkou Milenou Králíčkovou pokřtili v Karolinu zatím jeho poslední monografii – Dějiny klasické anatomie (2022). Profesor Antonín Doležal v ní na téměř sedmi stovkách stran popisuje vývoj anatomických znalostí od starověkého Egypta po 20. století. O důvod víc, proč k Doležalům zajít „na kus řeči“ a čerstvě upečenou jablečnou bábovku, která provoněla celý podolský byt…

„Celý jeden den jsem držel československý armádní rekord v běhu na dvacet kilometrů se zátěží. Dal jsem to tehdy za 1:32 hodin. Ale ten blázen, Emil Zátopek,  si rekord hned druhý den urval pro sebe…,“ vrací se na úvod setkání k jedné z bilionu vzpomínek. Máme se nač těšit!

Od mikrobiologie k porodnictví

„Měl jsem štěstí poznat v době války, kdy byly vysoké školy zavřeny, učitele z přírodovědecké fakulty. Především mikrobiolog profesor Jan Kořínek byl mým guru. Svým celoživotním darwinistickým a materialistickým postojem mě ovlivnil i český botanik, rektor Univerzita Karlovy, profesor Bohumil Němec. Zvažoval jsem, zda se nestát mikrobiologem,“ přibližuje profesor své plány za časů gymnaziálních. Že nakonec zvítězila medicína? Prý také kvůli slibu, který si dali Antonín Doležal s Václavem Jiráskem (pozdější pedagog, vědec a lékař-internista 1. LF UK a VFN, vnuk Aloise Jiráska), dva nerozluční třináctiletí kamarádi.

Už v prváku medicíny byl demonstrátorem, pak pomocnou vědeckou silou na fyziologickém ústavu, později volontérem v patologicko-anatomickém ústavu, na dětské pitevně. A ještě coby medik se Antonín Doležal stal vedoucím fyziologické laboratoře v Ústavu pro matku a dítě v Podolí, kde odvedl prvé porody. Vypracoval RTG subserosní reliéfovou hysterografii, na nenarkotizovaných morčatech sledoval pohyby děložních rohů směřující nahoru, kaudálně a smíšeně; výsledky jeho pozorování potvrdila – už na lidech – i Montevidejská škola.

Antonín Doležal (vlevo) s profesorem Josefem Lukášem / Foto: Jan Všetečka

Zároveň se mohl jako student lékařství účastnit porodů na II. gynekologicko-porodnické klinice. „Za zadkem mi jednou stál profesor Josef Lukáš, můj nejmilovanější na fakultě, a povídá: Ty musíš dělat porodnictví, protože se na to hodíš – no, a přesvědčil mě,“ vzpomíná dnes pan profesor.

Kladenské „zamazání se oborem“

Lékařskou praxi začínal v roce 1953, v tehdy moderní kladenské porodnici. Díky vazbě nemocnice a ocelárny se tamní špitál mohl pyšnit super výbavou, kupříkladu postelemi z nerezu. Právě Kladno bylo místem, kde se prý – jak doslova tvrdí – poprvé a řádně svým celoživotním oborem zamazal. „Pod primářem Chmelíkem jsem vedle základů gynekologické operativy získal i zkušenosti porodnické. Za jeden rok jsem stihl tisíc porodů! Rovněž jsem viděl, jak snadno – i při nejlepší péči – může dojít k nenapravitelné chybě,“ vybavuje si své první zkušenosti profesor Doležal. A osobitě bagatelizujícím stylem dodává: „Pak jsem se stal aspirantem, asistentem, docentem a profesorem.“ (Foto z profesorova archivu: na operačním sále ▼) 

„U Apolináře jsem se zasazoval, aby oddělení nedonošených dětí bylo součástí porodnické kliniky. Mnohokrát se kvůli mně muselo bourat a přestavovat,“ pousměje se pan profesor. A dodává: „Nesmírně si vážím neonatologů, jsou to opravdoví kouzelníci a já jim žertem říkám mikropediatři.“

U Apolináře bezbolestně

Dnes vnímáme jako samozřejmost, že péče o nenarozené děti a novorozence je výsledkem mezioborové spolupráce. „Vytvořit na klinice výborně pracující kolektiv není rozhodně jednoduché. Zvláště pak dnes,“ zamýšlí se lékař, jenž v porodnici na Praze 2 strávil šedesát let, většinu času v pozici vedoucího porodnické části kliniky. Právě tam – a v Čechách vůbec poprvé – se svým týmem úspěšně provedl nitrobřišní transfuzi u Rh negativního plodu se závažným onemocněním, hydropsem.

Celoživotní pozornost věnoval nejrůznějším metodám bezbolestného porodu, například s využitím lytických směsí (komplex léků ke stabilizaci hlavních vegetativních funkcí těla – pozn. red.), psychické přípravy a tělocviku během těhotenství, relaxace, hypnózy či abdominální dekompresi (ve speciální aparatuře rodičku obepíná od dolních končetin až po hrudník neprodyšný vak; vytvořením podtlaku nastává podstatná úleva porodních bolestí – www.porodnice.cz). Když na kliniku nastoupil porodník Antonín Pařízek, podpořil jeho aktivity při zavádění epidurální analgezie, jeho zásluhou toliko nejúčinnější a nejrozšířenější nejen U Apolináře.

Porodnictví? Čirá krása

„Porodnictví je obor náročný a nesmírně zodpovědný, v biologii neexistuje složitější systém, než je těhotenství a porod. Musíte se neustále přizpůsobovat měnlivé objektivní realitě. Když se vše povede, na světě není nic hezčího než křik novorozence,“ říká muž, zastánce lékařsky vedených porodů ve specializovaných zdravotnických zařízeních. Pro ty, kdož dávají přednost různým alternativním způsobům a jeho názory berou za zkostnatělé, má jediný vzkaz: „Tele se ani lva nezalekne.“ A upřesňuje: „Ústavních porodních bab, jež úzce spolupracují s lékaři, si nesmírně vážím. S nimi jsem si vždy skvěle rozuměl. Že je to tak, Jano?,“ s úsměvem vyzývá k podpoře svou nejdražší polovičku, porodní asistentku. A kdyby mohla, jistě by souhlasně kývla i profesorova babička, Anna Vrátná z Hořic v Podkrkonoší, světe nediv se – vyhledávaná porodní bába. 
(▲Foto z profesorova archivu: snímek zachycuje intranatální úchopový reflex novorozence) 

Renesanční tvůrčí osobnost

Své celoživotní klinické zkušenosti profesor Doležal vložil do monografie Technika porodnických operací (Grada, 1998) a je též podepsán pod dalšími téměř dvěma stovkami odborných publikací a monografií z patofyziologie těhotenství a porodu. Jeho vědecké poznatky se dočkaly zveřejnění v prestižních amerických, německých i francouzských časopisech. A pustil se i do beletrie; v historickém románu Piere de la Ravel, pařížský porodník (nakladatelství Galén, 2003), zachycuje dramatické události chirurgie a porodnictví na pozadí francouzské revoluce. Z trochu jiného ranku jsou pak díla (Ne)pikantní jazykověda (Grada, 1996), Zakázaná slova (Grada, 2017) o původu vulgarit, Lékařský slang a úsloví (Galén, 1999) či žertovné příběhy Lékařský dekameron (Grada, 2009), historicky pojatý je Anatomický slovník – Původ a význam anatomické terminologie (Maxdorf, 2018). Na základě zkušeností s prací soudního znalce, kterým byl až do roku 2021, spolu s advokátem Zdeňkem Zemanem sepsali Právní odpovědnost a právní vztahy v porodnictví (Galén, 2000). A letos, vlastně každým dnem je očekávána kniha Kuriozity medicíny.
(▲Foto z profesorova archivu: snímek zachycuje takzvanou Stankušovu drenážní polohu novorozence)

Kromě úctyhodné literární aktivity se profesor Doležal může pochlubit i spoluautorstvím hned dvou zaregistrovaných patentů: Zařízení pro bezdotykové snímání pohybu, polohy a chvění (patent č. 280281), využívané pro sledování plodu, a Zařízení pro abdominální dekompresi v porodnictví (patent č. 135856), způsobující zvýšení průtoku krve placentou. Do porodnické operativy, kterou zpracoval i literárně, zavedl šetrnou metodu klešťové operace – kývavý forceps. Se Zdeňkou Onyskowovou a profesorem patologické anatomie Václavem Jedličkou zpracovali na základě poznatků ze 250.000 porodů vrozené vady u mnohočetných těhotenství.

Byl rovněž autorem odborných výstav z dějin porodnictví a antropologie: v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea, v Karolinu UK, v pražském Národním muzeu, v Berlíně či Bruselu; ostatně jeho sbírka starých lékařských nástrojů je vskutku jedinečná a vydala by na unikátní muzeum.

Nejstarší aktivní profesor

Vedle pedagogické činnosti na FVL UK (dnes 1. LF UK) a práce na II. gynekologicko-porodnické klinice FVL UK, se po desítky let na fysiologii věnoval hypnóze.  Působil též na katedře antropologie Přírodovědecké fakulty UK, kde mimo společný výzkum s docentkou Svatavou Tittelbachovou, vedl řadu disertačních diplomových prací (takzvaných malých doktorátů) zabývajících se antropologií mateřství. Na katedře politologie Filozofické fakulty UK přednášel o vztahu biologie a politiky. Přednášel též na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. A až do roku 2023 působil ve výzkumu a jako pedagog na katedře anatomie a biomechaniky FTVS UK.

V současnosti pracuje na katedře patologické fysiologie 1. LF UK. „Mám jen drobný úvazek, asi abych mohl být nejstarším aktivním profesorem,“ směje se a má jasno.  Celoživotní energii prý čerpá od své ženy: „Já nemusím nic dělat, ona všechno řídí a vyřídí. Proto si bezstarostně žiju ve svém světě, v němž mohu bádat a tvořit,“ říká profesor Doležal bez dlouhého přemýšlení. A manželka Jana prozradí i malé tajemství – možná i recept na dlouhověkost a tvůrčí elán – každý den si rád ucucne vaječného koňaku. Případné problémy s počítačem mu hravě vyřeší syn Tomáš, IT specialista.

Životní energii pan profesor čerpá i ze své sportovní minulosti: byl aktivním sportovcem v gymnastice a horolezectví, v Sokole byl dokonce starostou. Právě pohybem kompenzoval nezdravé porodnické povolání; ano, přesně tak mu říká – to kvůli nočním službám a každodenním stresům...

Nutno dodat, že v minulém roce měl profesor Doležal i kus štěstí v neštěstí, když kromě covidu úspěšně zvládl pád a zlomeninu hned pěti žeber. Tak hodně štěstí do stovky, profesore.