Nezahlcovat učitele další mnohastránkovou příručkou, ale nabídnout jim jednoduchý manuál ve formě webových stránek, jak rozklíčovat a řešit osobní problémy dětí, protože Domů nevidíš – tak se jmenuje projekt Pedagogické fakulty UK a neziskové organizace Barevný svět dětí, která pracuje s ohroženými rodinami. „Víme, že zásadní osobou, jež může situaci těchto dětí ovlivnit, je učitel. Proto mu nabízíme návod, jak postupovat,“ vysvětluje tiskový mluvčí fakulty, bývalý učitel a spolupracovník Barevného světa dětí Tomáš Bederka.
Pozumět prostředí, ve které dítě žije, je podle Tomáše Bederky zásadní. Když nic neví vedení školy, je třeba citlivě sondovat přes kamarády.
„Naším dlouhodobým cílem je, aby Pedagogická fakulta UK svými aktivitami propojovala akademické prostředí s terénem, a dostala se tak do povědomí učitelů jakožto instituce, jež jim může být nápomocná v řešení problémů, s nimiž se v praxi setkávají,“ vysvětluje Tomáš Bederka, z jehož hlavy projekt Domů nevidíš vzešel. Loni v listopadu s ním oslovil organizaci Barevný svět dětí, do jejíchž aktivit se před lety sám zapojil jakožto osobní asistent dítěte z ohroženého prostředí v rámci projektu Kámoš.
Společně s předsedkyní organizace Zuzanou Cesnekovou vymysleli koncept osvětových webových stránek pro učitele Domů nevidíš, které jsou postaveny na modelových příbězích dětí (například z pěstounských rodin, vyrůstajících jen s jedním z rodičů nebo v nevhodném prostředí) a už v dubnu letošního roku rozeslali link na online prezentaci do všech základních škol v České republice. Jak moc je tato iniciativa potřebná, dokládají čísla: přes 20 500 dětí vyrůstá v náhradní rodinné péči. U více než 5 500 dětí dochází k zanedbání péče a okolo 2 000 dětí prožívá sexuální, psychické nebo fyzické zneužívání a týrání. „Víme, že zásadní osobou, jež může situaci těchto dětí ovlivnit, je učitel. Současně ale předpokládáme, že ne každý na ni dokáže adekvátně reagovat. Nuance v rodinách jsou navenek nenápadné, projevy dítě nejednoznačné. Ukazatelem problémů rozhodně nejsou jen modřiny. Učitel tak často tápe, neví, zda a jak reagovat, aby dítěti třeba ještě nepřitížil,“ popisuje Tomáš Bederka.
Nebát se jednat
Web je proto rozdělen do pěti přehledných sekcí – Prevence, Rozpoznání situace, Vyhodnocení situace, Spojení s rodiči a nahlášení situace a Péče o sebe. Obsahuje rovněž checklisty, jak postupovat, když učitel zaregistruje změny v chování dítěte, nebo je žák dokonce v nebezpečí či ohrožení života. „Chtěli jsme ukázat, že učitel nemusí být na celou situaci sám, a dát mu najevo, že opravdu víme, jak složité a komunikačně náročné to celé může být,“ vysvětluje spoluautorka webových stránek Domů nevidíš Zuzana Cesneková s tím, že zásadní myšlenkou projektu je nasměrovat učitele k tomu, aby vzal v potaz, že negativní projevy žáka (zhoršený prospěch, agresivitu, nebo naopak pasivitu) mohou mít hlubší kořeny v jeho rodině. Pedagog je veden k tomu nebát se zastavit, zamyslet a vyslyšet své instinkty, taková ta varovná světýlka, že něco není v pořádku.
„Snažíme se ho podpořit, dát mu určitá vodítka, když přemýšlí, zda má do situace nějak zasáhnout. A pokud ano, tak jakým způsobem. Například když žák najednou působí zanedbaně, přestane nosit svačiny a podobně. V rámci citlivého sondování pak pedagog zjistí, že nemusí jít o kdovíjak fatální problém, ale třeba je na vině akutní výpadek příjmu v rodině. Prostřednictvím těchto webových stránek mu poskytujeme informační nástroje i sebedůvěru k tomu, jak dítě a jeho rodinu podpořit,“ shrnuje předsedkyně Barevného světa dětí, neziskové organizace, která již téměř dvacet nabízí pomocnou ruku biologickým i pěstounským rodinám, které si se svými těžkostmi neví rady. Projekt Domů nevidíš tak podle Zuzany Cesnekové pěkně doplňuje jejich stávající aktivity tím, že tentokrát cílí přímo na pedagogy ve školách.
„Využili jsme nejčastější příběhy, s nimiž se v praxi setkáváme, a nabízíme návody, jak při jejich řešení postupovat," vysvětluje Zuzana Cesneková.
Třídnické hodiny – skvělá prevence
„Metodika na učitele netlačí a neděsí je tím, co všechno by měli vědět a znát, nestaví je do role odborníků na psychiku dětí, nedělá z nich potenciální terapeuty, od toho jsou tu jiné instutice. ´Pouze´ jim pomáhá rozklíčovat určité znaky chování, nabízí návodná řešení, když si nevědí rady a usnadňuje jim učinit ten první krok, ať už směrem k dítěti či jeho nejbližšímu okolí. To je z mého pohledu pro učitele v terénu v jistou chvíli nejzásadnější,“ komentuje cíle projektu jeho odborná garantka Markéta Švamberk Šauerová.
Ví, o čem mluví, protože vedle práce na katedře psychologie PedF UK působí také jako školní psycholožka, navíc na základní škole, do níž dochází i děti z dětského domova. S budováním přátelského, otevřeného a bezpečného prostředí v prostorách školy má tedy bohaté zkušenosti. Velmi často k tomu využívá takzvaných třídnických hodin, pro něž připravuje svým kolegům z řad pedagogů jakési osnovy neboli scénáře témat, které by bylo vhodné v konkrétním kolektivu žáků probrat. Spoustě problémů se tak dá prostřednictvím pravidelných rozprávek s dětmi elegantně předejít, anebo je začít řešit hned v zárodku. Bohužel ne každá škola disponuje školním psychologem, který pedagogům „kryje záda“, a Domů nevidíš ho tak může aspoň částečně v některých oblastech suplovat. Minimálně dá učitelům srozumitelný background potřebný k rychlému zmapování aktuální situace.
„Někdy stačí se jen zeptat: Jak se máš? A dát dítěti najevo, že se může kdykoliv stavit," říká školní psycholožka Markéta Švamberk Šauerová.
Máme další plány
„Na hodnocení projektu je ještě brzy,“ říká otevřeně Tomáš Bederka. Nicméně už teď ví, že tři průvodní videa (Pěstouni, Samoživitel, Domácí násilí) mají na YouTube kanále Pedagogické fakulty UK dohromady téměř 180 tisíc shlédnutí. Prokliků na web Domů nevidíš čítá přes 5 tisíc. „Během podzimu bychom chtěli mít zanalyzované reakce učitelů, abychom věděli, zda jsme se opravdu dotkli klíčových problémů a zda jsou naše návody skutečně užitečné,“ dodává mluvčí PedF UK. Těchto poznatků chce fakulta využít i pro další osvětové projekty. Rádi by například rozpracovali téma dětských gangů a také prohloubili spolupráci s dětskými domovy. „Naším, možná hodně ambiciózním, ale pro vzdělávací systém rozhodně přínosným cílem je motivovat děti z dětských domovů ke studiu učitelství. Pedagogové s těmito zkušenostmi ve školství chybí, a přitom víme, jak skvěle může takováto sdílená zkušenost v třídních kolektivech fungovat,“ domnívá se Tomáš Bederka.
Celkově by rád, aby se Pedagogická fakulta UK jakožto akademické pracoviště ještě více otevíralo veřejnosti a poskytovalo svoje know-how prostřednictvím kvalitních odborníků nejen svým studentům, ale také kolegům v terénu. Výhledově by chtěl ve spolupráci s dalšími institucemi zabývajícími se sociální či psychologickou problematikou vytvořit jakousi poradenskou síť, kterou by fakulta zaštiťovala. Projekt Domů nevidíš je takovou první nejviditelnější vlaštovkou. „Mám rád nové cesty, i když to jistě bude běh na dlouhou trať,“ přiznává Tomáš Bederka.
