V jednu chvíli se můžete myšlenkami přenést na několik kontinentů a obdivovat ulice New Yorku, slony z Tanzanie, pobřeží Malty nebo podvodní svět na ostrově Vanuatu. Takové emoce ve vás vyvolají pohlednice ze sbírky Anny Schlindenbuch. Všechny mají unikátní konkrétní odesilatele, kteří je Anně poslali prostřednictvím postcrossingu.
Postcrossing vymyslel v roce 2005 Portugalec Paulo Magalhães jako svůj vysokoškolský projekt. V podstatě jde o platformu, na které se zaregistrujete, vyplníte svůj uživatelský profil. Pak si vylosujete náhodně vygenerovanou adresu, na kterou pošlete pohlednici dle preferencí adresáta a počkáte, až ji příjemce do systému zaregistruje. Poté si zase někdo náhodně vylosuje vás, a výměna pohlednic s originálními známkami i razítky je rozběhnuta.
| POSTCROSSING |
| Od roku 2005 si lidé prostřednictvím této platformy poslali více než 60 milionů pohledů. V současnosti má stovky tisíc uživatelů, nejvíc je jich v Německu, Číně či Rusku, v České republice je aktivních uživatelů 22 tisíc. Z České republiky se přes Postcrossing naposílaly už téměř dva miliony pohlednic. |
„Svou první pohlednici jsem poslala pánovi z Německa, který sbíral pohledy vlaků. Pak si zase mě vylosoval pán z amerického Bostonu, odkud jsem dostala první pohlednici já,“ vzpomíná na své začátky s postcrossingem Anna Schlindenbuch. „Mě to v podstatě hned začalo bavit a nedávno mi přišlo upozornění, že už na postcrossingu slavím osm let.“
V pohotovosti 2 000 pohlednic
Za tu dobu se jí ve sbírce nashromáždilo téměř dva tisíce pohlednic z celého světa. A podobný počet nejen že už také odeslala, ale také má doma připraveno k dalšímu posílání. „Mám teď doma připraveno okolo dvou tisíc pohlednic, které jsem nakoupila dopředu. A také velkou zásobu známek. Takže když si někoho vylosuju, už nemám problém vybrat to nejvhodnější k odeslání.“
Postcrosseři totiž na svých profilech zpravidla uvádějí, jakým pohlednicím dávají přednost. Někdo například sbírá pohlednice psů, další třeba vlaků, krajinek, nebo má rád filmové motivy. „Takže mám připravenu spoustu pohledů s českými geografickými motivy, ale také hodně tematických: pohlednice s Harry Potterem, s recepty jídel, planety, kytky, zvířata…“, vyjmenovává Anna. Vše má pečlivě setříděné a potom už ví, kam rychle sáhnout.
A připravené má i stovky známek. „Postcrosseři jsou totiž dost často i sběratelé známek. A i pokud nejsou, tak každého potěší, když obdrží hezké známky. Proto vždy posílám minimálně dvě, ale dost často je jich i pět. Mám alba se známkami a chodím na filatelistickou přepážku hlavní pošty v Jindřišské ulici. A když posílám pohled třeba nějakému pejskaři, tak se ještě snažím, aby známka byla také se psem. To už je taková vyšší dívčí,“ usmívá se Anna.
Pro postcrossing má svou vlastní etiku, kterou se řídí. „Posílám méně, ale o to vymazlenější pohlednice. Posílám to, co adresáty opravdu zajímá, dám krásné známky, a adresu i vzkaz vždy píšu rukou po celé ploše. Co mě dokáže opravdu naštvat, je, když někdo adresu vytiskne a na pohlednici ji nalepí! Nebo přidá jen nějaký generický text a nalepí jednu známku. Moje první pohlednice je přesně taková, jakou si uživatel přeje,“ chlubí se.
Severní Koreu chce každý!
Pečlivost Anny při posílání pohlednic se ji už několikrát vyplatila, když dostala od lidí extra pohlednici jako poděkování. A nezřídka pak také vznikají korespondenční přátelství. „Mám kamarádku Frances z New Yorku, s kterou si už dlouho dopisujeme, a také kamarádky v Itálii, Řecku nebo Japonsku. Pohledy z Japonska mám obecně ráda, protože jsou vždy úhledně napsané a celkově krásné.“
Mezi její oblíbené kousky ze sbírky patří také unikátní voděodolná pohlednice z podvodní pošty na Vanuatu nebo pohlednice z kurioznějších zemí. „Když člověk získá něco z Afriky, myšleno odjinud než z JAR nebo turistického severu, tak je to malý svátek,“ vykládá Anna. A existuje mezi postcrossery nějaký „modrý mauritius“ jako u filatelistů? „Třeba taková Severní Korea. Tu by každý rád získal,“ prozrazuje.
„Ale existují různé cesty, jak získat i exotické pohlednice, je třeba sledovat různá fóra crossposterů nebo sběratelů pohlednic. Například z Antarktidy jsem získala pohlednici tak, že jsem se zapojila do crowdfoundingu na jednu expedici, kde byla odměnou i pohlednice. Některé turistické centrály exotických ostrovů zase jednou za čas posílají pohlednice na vyžádání v rámci propagace.“
Podstatná jsou nová přátelství
Nevšední zápal Anny pro pohlednice ovšem na rodinných dovolených trochu odnášejí její nejbližší. „Manžel se synem mě trošku nemají rádi, protože je okrádám o čas, který věnuju pohlednicím. Třeba když jsme byli na Srí Lance, tak jsem poslala tři sta pohlednic, protože tam tehdy poštovné stálo asi tři koruny,“ směje se Anna, kterou jsme zastihli krátce před dovolenou v Jordánsku.
„U Jordánska je výhoda, že už jsem tam před rokem byla, tak už mám trochu zmapované, kde mají pohledy a pošty. Nicméně loni jsem odtud posílala třicet pohlednic a do cílového místa dorazila jedna jediná… Tak jsem potom napsala zprávu nejaktivnějšímu jordánskému postcrosserovi, který mi odtajnil, jak jordánská pošta (ne)funguje a dal mi tip na stánek s pohlednicemi v Ammánu.“
Na postcrossingu už Anna potkala lidi, kteří měli zkompletovanou celosvětovou sbírku zemí, ale takových je opravdu jen pár. „Já mám v současnosti pohledy z asi z 50 procent zemí světa a ta druhá polovina je poněkud složitější. Musíte pochopit, že v afrických státech nebo v Mikronésii mají tamní lidé zpravidla jiné starosti než posílat pohlednice… A pro mě je samotné sběratelství sekundární. Nejúžasnější mi přijde ta možnost poznat lidi z celého světa.“
| Anna Schlindenbuch |
| Vystudovala historii a muzejnictví na univerzitě v Opavě, poté etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Profesně se však věnovala převážně marketingu ve velkých společnostech jako 02, ALO Diamonds, Vodafone, ALBI, nebo Kofola. Od roku 2019 pracuje na pozici senior brand manager ve firmě Leros. |
V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.
