Osmdesát sedm let by dnes bylo profesoru Janu Sokolovi. Významného filozofa a zakladatele Fakulty humanitních studií UK si u příležitosti výročí jeho nedožitých narozenin připomněli na fakultě prostřednictvím debaty, na níž ve čtvrtek 20. dubna vystoupili Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, a podnikatel a předseda kolegia Paměti národa Jan Dobrovský. Diskuze předznamenala vznik Knihovny Jana Sokola, platformy, která bude prostřednictvím různých akcí a debat akcentovat palčivé otázky české společnosti.
Michael Žantovský, Marie Pětová i Jan Dobrovský na úvod debaty zavzpomínali na profesora Jana Sokola (zleva).
Oba hosté se ve čtvrtek vpodvečer v budově FHS UK, příznačně v Aule Jana Sokola, zamýšleli nad otázkou, zda žijeme v polarizované společnosti, jak často toto slýcháme, a kdo nebo co ji chce polarizovat. Debatu moderovala děkanka FHS UK a také blízká spolupracovnice profesora Sokola Marie Pětová, která představila posluchačům rodící se Knihovnu Jana Sokola.
Záměrem projektu vznikajícím pod záštitou FHS UK je pečovat o myšlenkový odkaz profesora Sokola i o jeho osobní knihovnu, kterou fakultě věnovala jeho rodina. Chystají se také webové stránky, kde by měly být zveřejněny texty, audio i videonahrávky přednášek profesora Sokola i odkazy na záznamy jeho veřejných vystoupení.
„Právě narozeniny Jana Sokola budou tou nejlepší příležitostí pro nový začátek, pro uvedení projektu, který s ním úzce souvisí a je de facto splácením dluhu, který vůči němu cítíme. I když on sám by nemluvil o dluhu, spíše o dědictví, o něčem, co jsme získali bez vlastního přičinění a co máme tady předávat dále,“ zamýšlela se děkanka Pětová a poděkovala bratrovi Jana Sokola Václavovi i synovi zesnulého filozofa Janu Sokolovi mladšímu (na snímcích níže zleva), kteří se čtvrtečního setkání osobně zúčastnili.
Všechny knihy, které filozofova rodina knihovně FHS UK věnovala, budou opatřeny exlibris, které vytvořil Václav Sokol. V knihovně budou publikace uspořádány přesně tak, jak je měl seřazené doma sám Jan Sokol, tedy tematicky.
„Jeho hlas zazníval ve veřejném prostoru, vždycky klidný a laskavý, jasný, s nadhledem a často i s trochou humoru. Nebál se ale také říkat věci, které lidi nechtěli slyšet, říkal to, co si myslí, i když byl občas v názoru i osamocen,“ podotkla děkanka a přivítala pak řečníky plánované diskuze Michaela Žantovského a Jana Dobrovského, kteří, jak připomněla, se na veřejném dění podílejí stejně aktivně, jako to dělal Jan Sokol.
Diskuzi si přišla poslechnout také slovenská herečka, politička a bývalá diplomatka Magda Vášáryová.
„Jan Sokol byl jedním z nejlaskavějších lidí, které jsem v životě poznal, tím nemyslím jen jeho osobnost, ale i to, jak přistupoval k problémům a otázkám, jako je ta, kterou se budeme zabývat dnes. Byl člověkem nesmírně tolerantním, a i když jsme spolu občas nesouhlasili, vždy hledal v názoru toho druhého nějaký styčný bod, něco, od čeho by se mohli oba odrazit a rozvíjet téma nějakým způsobem společně. To je v dnešní společnosti něco docela jedinečného, a proto jsem velice rád, že Knihovna Jana Sokola vzniká. Vůbec ji nechápu jako konkurenci Knihovně Václava Havla, ale jako další velmi živé místo setkávání a výměny názorů a místo, kam budu rád chodit,“ usmíval se Michael Žantovský, někdejší blízký spolupracovník Václava Havla a diplomat.
Podobně na něj vzpomínal i Jan Dobrovský, který, jak připomněl, se s Janem Sokolem často setkával na zasedáních kolegia Paměti národa. „Bylo to vždycky povznášející. Po zvyku Václava Havla, který všechny debaty v disentu odseděl mlčky a posléze shrnul názory přítomných tak, že všichni odleva doprava odcházeli spokojení s formulací, to s Janem Sokolem bylo něco podobného. Ta laskavost se projevovala mimo jiného i v tom, že dokázal být i dost nekonvenční, nikdo mu to ale nevyčítal, protože bylo jasné, že to je právě proto, že jeho povaha je velmi konsenzuální. V době, kdy byl ve Federálním shromáždění (poslancem byl v letech 1990 až 1992, pozn. red.), mu novináři říkali domovník, protože tam chodil v papučích. Bylo vtipné, jak tím dával najevo, co si o politice asi tak myslí ve skutečnosti,“ smál se Jan Dobrovský.
Exlibris označující knihy z pozůstalosti filozofa Jana Sokola vytvořil jeho bratr Václav, který se věnuje výtvarné práci.
Oba hosté pak hovořili o stavu dnešní společnosti, vlivu nových technologií a sociálních sítí na ni, vzniku takzvaných sociálních bublin, i o situaci na Ukrajině, se kterou má Jan Dobrovský bezprostřední zkušenost, protože na Ukrajinu dlouhodobě jezdí a pokračuje v tom i v posledním roce, kdy se tam dostal spolu s pomocí, kterou pro zemi bránící se agresi putinovského Ruska organizuje Paměť národa.
O polarizaci společnosti hovořil v roce 2019 u příležitosti třicetiletého výročí sametové revoluce sám profesor Sokol (na snímku vpravo) v rozhovoru pro UK Forum, kdy se zamýšlel nad otázkou, zda „je opravdu česká společnost rozdělena na pražskou kavárnu a ty ostatní, jak tvrdil tehdejší prezident Miloš Zeman“.
„Pražská kavárna je typické klišé a dost lidí si představí snoby, kteří nic nedělají. Za tím je schovaná jakási nechuť ke vzdělání. Miloš Zeman těmihle výpady povzbuzuje a láká skutečné nevzdělance, kteří z toho mají mindrák, a tím i odpor ke vzdělanosti jako takové, což je dnes dost nebezpečná věc. To fungovalo už za komunistů, ti také ke vzdělanosti neměli zrovna pozitivní vztah. Ale v posledních letech je velký rozdíl v tom, jak se lidé dívají na své představitele a jak se ti představitelé dívají na veřejnost. To je velmi symetrické a smutné. Tak hloupí přece nejsme,“ podotkl tehdy profesor Sokol.
Významný filozof stál v roce 2000 u zrodu nové fakulty Univerzity Karlovy a stal se také jejím prvním děkanem a především duší, která vytyčovala směr nové instituce a její étos. Na FHS UK vyučoval až do roku 2020, dokud mu to zdraví dovolovalo. Na začátku roku 2021, v nedožitých osmdesáti pěti letech však zemřel. Jeho odkaz je stále velmi silný a fakulta i její studenti se k jeho myšlenkám a snaze spojovat, nikoliv rozdělovat společnost, pomáhat si a být aktivním členem občanské společnosti stále živě hlásí.
