Šeblová: Demenci lze předcházet i vzděláváním

 „Na sociální epidemiologii mě nejvíce baví, jak je pestrá. Každý si může najít výzkumnou otázku, která mu je nějak blízká. A jeho práce může mít i přímé praktické dopady na životy lidí,“ tvrdí Dominika Šeblová, jež po zkušenostech z Itálie, Švédska i Ameriky zamířila do pražského Motola na 2. lékařskou fakultu UK.

Věnuje se modernímu oboru, který není tolik v povědomí české veřejnosti. „Jsem sociální epidemioložka, což v Česku není úplně známé, takže většinou vysvětluji, že epidemiologové jsou ti, kteří na základě dat studují zdraví celé populace, a sociální epidemiologové to navíc propojují se sociologií, antropologií a dalšími sociálními obory,“ začíná své vyprávění Dominika Šeblová, která tuto netradiční specializaci objevila v zahraničí.

Už v patnácti chtěla na United World Colleges, které nabízejí stipendia na poslední dva roky střední školy v zahraničí. Povedlo se, odjela do Itálie. Původně si plánovala, že se vrátí do Česka a půjde na medicínu. Ale jak říká, v cizině „se otevírají nové dveře, možnosti“. A tak zamířila do USA. Nastoupila na Liberal Arts College při minnesotské Macalester College.

„Až zpětně mi došlo, jak zásadní bylo, že jsem si nemusela hned zvolit obor. Začínala jsem se zaměřením biologie-chemie, protože mě stále lákala medicína, a k tomu jsem musela studovat i plno jiných předmětů. No a ve druhém ročníku jsem objevila antropologii,“ říká Dominika, jež bakaláře dokončila v kulturní antropologii. A doplňuje: „Ale od počátku jsem se zaměřovala na veřejné zdravotnictví. Dělala jsem medicínskou geografii či antropologii, kterými jsem propojila svůj dlouhodobý zájem o lidské zdraví se sociálními otázkami.“

Přelomová výprava do Afriky

Během „bakaláře“ pro ni byl klíčový i devítiměsíční pobyt v Jihoafrické republice. Ten byl zaměřen na sociální a zdravotní politiku. „Nový kontext mi otevřel oči – teprve tam mi došlo, jak moc jsou propojené zdravotnické otázky a sociální kontext,“ líčí. A jako konkrétní příklad uvádí situaci, kdy tam probíhaly stávky za zlepšení péče, při nichž bylo zdravotníkům bráněno ve vstupu do nemocnic. Zdravotníci tak byli postaveni před těžkou volbu: buď se snažit – i za cenu rizika – proniknout do nemocnice, nebo pacienty propustit. Kromě snížení kvality péče (kvůli nedostatku personálu) tehdy hrozila zdravotníkům i fyzická nebezpečí.

A při propuštění pacientů zase byly ohroženy jejich rodiny, a zvyšovalo se tak riziko komunitního šíření tuberkulózy „Můžete vědět, jak se starat o pacienty, můžete postavit a vybavit nemocnici, ale stále nebude zaručeno, že to vše bude fungovat. Sociální situace hraje obrovskou roli a je pro každou oblast jiná a proměnlivá,“ zdůrazňuje Šeblová.

Za oborem, ale blíž k domovu

Po bakaláři opět nastala otázka: kam dál? Chtěla studovat veřejné zdravotnictví, ale být blíže rodině. Nakonec zvolila Švédsko. I tak si ale musela vybrat, zda zvolí prestižní Karolinska Institutet, kde ji však žádný obor úplně nezaujal, či zkusí malý program, který se otevíral jen každé dva roky ve výzkumném Centru pro nerovnosti ve zdraví (Centre for Health Equity Studies) při Stockholmské univerzitě. „Hodně jsem řešila, co asi bude lepší výchozí pozice pro další uplatnění. Měla jsem pochyby, jelikož tuto školu nikdo nezná. A moje báječná maminka mi poradila, ať jdu tam, kam mě srdce táhne. Takže jednoznačně vyhrály nerovnosti,“ vypráví.

Na Karolinska Institutet pak zamířila až na doktorát, při němž se prvně věnovala sociálním otázkám ve vztahu ke kognitivním schopnostem a rozvoji demence: „V dizertaci jsem řešila vliv vzdělání na kognitivní schopnosti během celého života a specificky ve stáří. Při svém výzkumu jsem spolupracovala s týmem expertů od psychologů přes sociology, ale i farmakoepidemiology. To bylo inspirující; zároveň jsem si znovu potvrdila, že mě nejvíc zajímá oblast nerovností.“

A znovu do Ameriky...

I proto zamířila na „postdoka“ ještě jednou do Spojených států. „Už během doktorátu se mi zalíbil výzkum sociálních nerovností profesorky Marie Glymour, potkávala jsem ji na konferencích, ptala se na ni jejích studentů, dokonce jsem ji oslovila, zda bych mohla přijet a mít u nich v Kalifornii přednášku... Souhlasila! Ale nakonec neměla volnou pozici,“ vypráví Dominika. Nicméně ji pozvala na konferenci, kde se Šeblová seznámila s Jennifer Manly, profesorkou neurologie na Columbia University v New Yorku. Manly se zejména zabývá výzkumem etnických a rasových nerovností v souvislosti s výskytem Alzheimerovy choroby.

„Její skupina v té době hledala nového člena. Podstoupila jsem sérii deseti přijímacích pohovorů – a uspěla. Na podzim 2019 jsem – o berlích a se zraněným kolenem – znovu odjela do Ameriky. Jenže než jsem se pořádně rozkoukala, přišel covid, který tím vším hodně zamíchal. Těšila jsem se na intenzivní a mezioborové spolupráce, ale místo toho nastalo dlouhé období izolací a home-officů... I tak to bylo báječné,“ hodnotí. Dominika se podílela na výzkumech, jež odhalily, že na kognitivní schopnosti ve starším věku má vliv nejen délka vzdělání, ale také jeho kvalita: „V našich studiích se ukázalo, že zásadní roli hrají vysoce vzdělaní a dobře placení učitelé. A právě v tom bývají obrovské sociální nerovnosti.“

Návrat s novým know-how

Po třech letech opět řešila, co dál. „Měla jsem financování, mohla jsem si postdok protáhnout o další dva roky. Ale během pandemie jsem si uvědomila, že mě to táhne domů a že čím déle bych v Americe zůstávala, tím by byl návrat složitější,“ říká. A tak od loňského podzimu působí na 2. lékařské fakultě UK: „Kromě osobních důvodů v tom jsou i profesní – v Česku obor sociální epidemiologie stále není příliš rozšířen a já jsem měla možnost získat mnoho zahraničních zkušeností a kontaktů, tak vnímám, že to mohu vrátit, předat...“

Jak jí to jde? „Vše je nové. Musíte prošlapávat cestičky, ale zároveň je o obor sociální epidemiologie v Čechách zájem, otevírá to mnoho příležitostí. Těší mě, že díky svým zkušenostem a také kontaktům ze zahraničí mohu přispět k rozvoji nové disciplíny,“ říká sociální epidemioložka a držitelka interní grantové podpory UK Primus. Co plánuje?

„V rámci mého týmu se chceme zaměřit na sociologické, ale i biologické mechanismy, jež vedou k nerovnostem v poklesu kognitivních schopností a výskytu demence ve střední a východní Evropě, tedy oblastem, jimž se nikdo příliš nevěnuje. Budeme hlavně využívat dostupná data z projektu SHARE (Survey of Health, Ageing, and Retirement in Europe). Zaměříme se i na historické kohorty, kde se měnila pravidla či způsoby vzdělávání a zajímá nás, jaký to mělo vliv na příjem, vznik nerovností a následný výskyt demence,“ vysvětluje.

Máma, ale též kolegyně

Kromě toho se Dominika podílí i na mnoha vedlejších projektech. „Nedávno jsem pomáhala při tvorbě guidelines ohledně prevence demence v Česku,“ uvádí jeden z příkladů, který má přímou aplikaci v praxi. Během pandemie začala více spolupracovat i se svojí maminkou, známou záchranářkou-doktorkou Janou Šeblovou.

„Spolupracovaly jsme již dříve, zajímají nás podobná témata. Když se máma věnovala tématu vyhoření zdravotníků záchranných služeb, pomáhala jsem jí třeba se statistikou. Naopak ona mi dává cenný pohled z praxe. Během covidu jsme se vrhly do velkého společného projektu, který mapuje, jak pandemická zátěž ovlivnila duševní zdraví pracovníků ve zdravotnictví,“ říká Dominika Šeblová. Nejvíce si pochvaluje kombinaci různých zkušeností a přístupů z praxe i vědy. Přiznává však, že se musely naučit oddělovat pracovní a osobní témata. „Ještě někdy jí řeknu: ‚Teď ne mami, zavolejme si až v pondělí‘,“ směje se průkopnice oboru.