Věra Jourová: Práva pro mě byla terapií

Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost, patří podle nejrůznějších žebříčků k nejvlivnějším lidem světa. A mimo jiné neustále přemýšlí, jak do evropských institucí dostat více Čechů. Na její popud nyní vznikl nový přípravný kurz. 

Zleva Monika Ladmanová, vedoucí zastoupení EK, místopředsedkyně EK Věra Jourová a rektorka UK Milena Králíčková.

Když jste roce 1991 promovala na Filozofické fakultě UK v oboru teorie kultury, jak jste si tehdy představovala svoji další kariéru?

Já si nepředstavovala vůbec nic. Byla to naprosto přelomová doba, vše bylo v pohybu, najednou se otevřelo tolik příležitostí, na něž jsme před rokem 1989 vůbec nebyli připravení. Hlavu mi primárně „okupovalo“, že jsem mámou dvou dětí. Asi jsem si myslela, že půjdu do veřejného nebo neziskového sektoru, anebo se vrátím do knihovny, kde jsem předtím pracovala. Ale konkrétní plán? Ten jsem neměla.

Co byste poradila dnešním mladým, jak se mají nejlépe připravit na budoucnost, která přináší i tak nečekané události jako pandemii či válku?

Myslím, že každému dá velkou sílu, když bude studovat něco, v čem bude chtít být dobrý a v čem se bytostně najde. Je smutné, když někdo studuje podle přání jiných. A také je nutné být připravený na změnu a být schopný se adaptovat... Když jsem studovala, tak představa dnešního světa byla totální utopie.

Pokud byste dnes byla ve věku maturantky, co byste šla studovat?

Nejspíš psychologii nebo psychiatrii, protože ta cesta do hlubin duše je fascinující. Hodně se o to zajímám, a i když se pracovně věnuji digitální agendě a ochraně práv jednotlivců, pořád se zamýšlím nad tím, jak nový paralelní digitální svět ovlivňuje naše duše. Jestli si umíme nastavit hranice, jestli si mladí uvědomují, že digitální svět není realitou.

Kde je vaše hranice digitálního světa? Jak odpočíváte?

Například vůbec nejsem na sociálních sítích. Twitter mi po konzultacích spravuje má kolegyně. Chráním si tak duševní zdraví a pečlivě si vybírám obsah, který konzumuji. Hodně čtu a poslouchám podcasty, nejraději při dlouhých procházkách.

Od roku 2014 působíte v Evropské komisi. Co vám vrcholná evropská politika dala?

Je to obrovská škola – agenda justice, ochrany dat, spotřebitelské politiky či lidských práv je velmi široká a „explozivní“, těžce se hledají jednoduchá řešení. Naučila jsem se, že musím velmi dobře vyhodnocovat data a všechny možné faktory, než něco udělám nebo řeknu. Zároveň jsou však chvíle, kdy jde o nějaké hodnoty a musím zareagovat hned a poslechnout svůj vnitřní kompas.

Podle jakých hodnot se řídíte?

Z hlediska popisu práce hájím hodnoty, jako je právní stát, demokracie a lidská práva včetně práva na svobodu projevu. Osobně je pro mě důležitá odpovědnost a solidarita. Covidová doba, jakkoliv byla strašná, mi přinesla i naději a dobrou zprávu o naší společnosti: vlna solidarity byla ohromující. To samé platí i pro solidaritu související s válkou na Ukrajině.

Jaké je to být ženou v tak vrcholné pozici? Máte doporučení pro ženy, jak se prosadit?

V komisi je nás žen polovina a nevidím rozdíl mezi muži a ženami – nikdo to tu neřeší a nerozlišuje. Má rada by ale byla: důvěřovat si a nenechat se odradit, nepřipouštět si bariéry.
Když se ohlédnu, také jsem si mnohokrát nedůvěřovala a vlastně stále někdy nedůvěřuji.

Ale prosadila jste se. Co vás hnalo dále?

Já jsem vždycky hrozně moc dřela a chtěla jsem být nejlepší, posouvat se, překonávat stupínky – dostat se z města na kraj, poté na úroveň státu a nyní Evropy.

Žene mě zvědavost a možná mám výhodu, že jsem si některé bariéry po cestě nepřipouštěla, vidím je až zpětně, takže mě nemohly zastavit.

Věra Jourová a předseda Senátu Poslanecké sněmovny ČR Miloš Vystrčil při představení přípravného kurzu “Gateway to the EU institutions”.

Na jaře 2019 vás časopisTime zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa. Jaký vliv byste chtěla mít?

Když jsem dostala zprávu, že budu v tomhle žebříčku, zrovna jsem četla eseje Václava Havla, ve kterých psal, že když mu někdo řekne, že má vliv, tak se začne sám sebe bát. A tak nějak to je – ten vliv mi někdy způsobuje neklidné spaní. Zvláště v poslední době, v souvislosti s covidem nebo nyní válkou na Ukrajině, všechna rozhodnutí, která v rámci komise, což je 27 lidí – jeden zástupce za každý stát EU –, činíme, budou mít vliv na celou Evropu. Na dekády dopředu. Často při tom myslím na generaci našich dětí a vnuků; právě dnes ráno se mi narodila pátá vnučka. Vliv je moc, a pokud není doprovázena silným pocitem odpovědnosti, až bych řekla bázně, je to něco, co se může vymknout a co může uškodit.

Ze své pozice máte rozhled po celé Evropě. Jsou mladí Češi v něčem jiní?

Je těžké zobecňovat. Potkala jsem neuvěřitelnou spoustu mladých talentů, kteří si žádné bariéry nepřipouštějí. Makají na sobě, využívají příležitosti. Ale pak potkávám talentované Čechy, kteří by mohli dělat stejně báječné věci, ale něco je brzdí.

A je to vidět i když dělám besedy na univerzitách po celé Evropě, v Česku cítím takovou zataženost, lidé se bojí zeptat, konfrontovat politika s problémy či jiným názorem. Až pak v hospodě řeknou: „Co to tam ta Jourová plácala, ona o těch technologiích nic neví,“ ale v zahraničí, zejména na západ od nás, si to vyslechnu přímo v tom sále. A musím oponovat a argumentovat.

Ale myslím, že se blýská na lepší časy – čím náročnější jsou občané na politiky, čím víc se ptají, čím víc se zajímají, tím je demokracie silnější.