Špičkoví vědci Matějka a Zápal učí „ekonomii pro všechny“

 „Naším dlouhodobým cílem je, aby kurzem jednou prošel každý student UK. Je to taková výbava pro život,“ sdílejí ambice nového kurzu Zásadní společenská témata očima ekonomie jeho vyučující a ekonomové Filip Matějka a Jan Zápal z ústavu CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR.

Ekonomové Filip Matějka (vlevo) a Jan Zápal. 

Je to opravdu pozoruhodný kurz. „Na zahraničních univerzitách, třeba na Princetonu či Harvardu, jsou podobné kurzy ‚užitečné ekonomie‘ ty vůbec nejpopulárnější,“ líčí Filip Matějka. Ekonomie se totiž většinou vyučuje spíše přes metody a teorie, ale už méně se mluví o tom, jak nahlížet na celosvětově důležité problémy. „My to chtěli otočit – vzít společenská témata a důležité otázky a dívat se na ně očima ekonomie a přemýšlet, co by se s tím dalo dělat,“ dodává Jan Zápal.

Pro svůj kurz tak dvojice ekonomů vybrala šest aktuálních témat: fungování trhů, globální změny klimatu, trh práce, nerovnost, současné hrozby demokracie a fungování médií. „Ekonomie má co říci k většině celospolečenských témat – ne vždy zná a nabízí odpovědi, ale může poskytnou zajímavé podněty, jak o daných problémech přemýšlet,“ míní Matějka, původem „matfyzák“, jenž loni ziskal již druhý – tentokrát konsolidační – grant Evropské výzkumné rady (ERC).

„Chtěli jsme ukázat, že ekonomie je krásná. Nás ekonomie moc baví, ale třeba moji kamarádi, kteří prošli nějakým úvodem do ekonomie na vysoké škole, bývali často zklamaní. A to je dáno tím, že se i na úvodních kurzech učí teorie a vzorečky, ale na ty zajímavé celospolečenské otázky se už nedostane,“ míní Zápal, který získal doktorát na elitní London School of Economics.

Výuka zážitkem… a jinak

Jejich kurz je jiný i stylem výuky – žádné pasivní přednášky, ale živé diskuse, ukázky z praxe a vysvětlování ekonomických teorií pomocí experimentů ve skupinkách, kdy si studenti během minulých týdnů sami vyzkoušeli, jak fungují trhy, nebo při hledání zaměstnání „zažili“ diskriminaci podle počátečního písmena příjmení. „Experimenty jsme většinou sami vymýšleli. Chtěli jsme, aby si dané principy studenti prožili sami na vlastní kůži. Je to úplně jiná motivace, důvod k přemýšlení, než kdybychom jim to jen tak řekli,“ líčí Filip Matějka.

Jejich běžné vyučovací hodiny jsou ovšem úplně jiné: „Když normálně učím, tak celou dobu píšu matematické rovnice na tabuli. V tomto kurzu jsme si dali závazek, který jsme ale nakonec porušili (směje se), že tam nebude ani jedna rovnice… To donutilo i nás o tématech přemýšlet jinak – jak je umět vysvětlit bez rovnic,“ popisuje docent Matějka.

„Navíc typické kurzy, které učíme, jsou součástí většího kurikula a studenti to mají většinou povinné. Tento předmět byl jiný – volitelný – a na studentech bylo vidět, že byli velmi motivovaní, což nabíjelo i nás. Okamžitě jsme viděli zpětnou vazbu, ptali se, upozornili nás, když jsme řekli něco nepřesně nebo špatně,“ vypráví Zápal. „Říkali jsme si, že tenhle první kurz bude takový experimentální, že si zkusíme, co funguje a postupně to vyladíme. Ale už první hodina ukázala, že tento přístup může být dobrý, že to studenty zajímá, ptají se… Podle toho jsme poznali, co považují za důležité, jak o tom přemýšlejí,“ komentuje nedávný „pokus“ Matějka.

Dobrovolně zůstat „po škole“

O úspěchu mohou mluvit i čísla – na nový kurz se zapsalo 85 studentů napříč univerzitou: nejvíce studentů bylo z Filozofické fakulty (31) a Fakulty sociálních věd (29), ovšem nechyběli ani studenti z Matfyzu, práv, přírodovědy či lékařských fakult UK. Dalších osm „studentů“ se účastnilo jen coby zvídaví posluchači – bez zápisu. Ačkoliv bývá mnohem snazší na e-výuku nepřijít, i ke konci šestitýdenního kurzu se hodin účastnilo okolo šedesáti studentů. Výuka „jela“ online; šest pondělních večerů od pěti do osmi hodin. Respektive tak zněl oficiální rozvrh, závěrečné otázky končily v průměru o půl hodiny později navazující dobrovolnou a zajímavou diskusí. A ta často končila jen proto, že se již na vyučující „dobývali“ členové jejich domácností… Výjimkou ovšem byla poslední lekce, kdy závěrečná diskuse skončila až před jedenáctou večer!

„Na poslední hodinu jsme vyhlásili studentskou ‚volenku‘ – diskusi nad tématy, jež by studenty nejvíce zajímala. Jedno z nich byla i ekonomická transformace, tak jsme pozvali Jana Švejnara, který ji přímo zažil a umí o tom skvěle mluvit,“ popisuje překvapivého hosta Zápal. „Profesor Švejnar je famózní akademik a srdcem učitel – byli jsme domluveni na dvacet minut, nakonec s námi zůstal hodinu,“ dodává Matějka. V dalších turnusech kurzu chtějí do hodin zapojit i další odbornice a odborníky z praxe – a to nejen z ekonomie, ale třeba i z vysoké politiky.

Online výuka jako přednost

Ani online výuka nebyla překážkou, spíše naopak. „Nikdy jsme to nedělali, jsme vědci, vlastně ani nejsme učitelé, ale řekli jsme si, že z online výuky chceme udělat přednost – vzít technologie jako výhodu,“ líčí Filip Matějka. „Na internetu jsme si našli tipy. Víme, že pasivní poslouchání vede už po dvaceti minutách ke ztrátě soustředění, takže jsme studenty chtěli zapojit – využívat ankety, diskuse ve skupinkách a experimenty,“- doplňuje Jan Zápal, když vyzdvihuje výhody společného učení ve dvojici; oba se pěkně doplňovali, diskutovali, vytvářelo to dynamiku.

A sami se naučili mnoho nového. „Ve vědě se člověk specializuje, dělá něco úzce zaměřeného a tento kurz byl pravým opakem – měl šíři, byli jsme nuceni podívat se do jiných koutů ekonomie, objevit zajímavé tipy,“ říká Zápal, který byl nadšen i z inspirativních diskusí osmi desítek lidí a sdílení dalších tipů k četbě. Oba ekonomové z CERGE-EI se shodují: „Bylo to intenzivní a svým způsobem vyčerpávající. Ač se to konalo jen jednou týdně, věnovali jsme tomu hodně času. Ale moc nás to bavilo a určitě plánujeme pokračování. Na Univerzitě Karlově studuje řada budoucích politiků, novinářů a dalších, kteří by z kurzu mohli mít užitek.“

Autorka článku absolvovala celý kurz jako posluchačka.