Management není sprosté slovo, vždyť i Ježíš byl manažer

„Řízení, ekonomika i podnikání patří k většině lidských činností a toto myšlení by tedy mělo být k užitku každému,“ říká Roman Češka, který byl veřejnosti nejvíce znám jako někdejší předseda Fondu národního majetku. Během své pracovní kariéry byl rovněž náměstkem ministra, poslancem anebo ekonomem pražského arcibiskupství. Dnes je mimo jiné vyučujícím managementu na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy (KTF UK).

Vy jste na KTF UK studoval teologické nauky a nyní zde vyučujete management, jak k tomu došlo?

Přivedlo mě k tomu kromě jiného právě to studium. V průběhu jsem si uvědomil, že studium teologických oborů je mimořádně zajímavé, ale samo o sobě trochu nepraktické. Kněží, budoucí faráři, se tam nedozví nic možná o šedesáti procentech své budoucí agendy. Práce faráře je do značné míry organizační, manažerská. Zahrnuje starost o majetek a finance církve, a o těchto tématech se v rámci svého studia nic nedozvědí. Tak mě napadlo, že když se dnes management vyučuje na výtvarných, zemědělských, strojírenských a dalších školách, proč ne na Katolické teologické fakultě?

Vaše kurzy ale nejsou určené výhradně pro budoucí faráře, že?

Ne. Celý ten cyklus šesti jednosemestrálních předmětů se jmenuje Management (nejen) církve a církevních organizací, ale jeho náplní jsou obecné informace a univerzální pravidla, která lze uplatnit v kterémkoliv oboru. Kurzy proto fakulta nabízí všem zájemcům z řad studentů, kteří si je mohou zapisovat jako volitelné předměty, ale i široké veřejnosti v rámci programu Celoživotního vzdělávání a Univerzity třetího věku. První kurz se věnuje osobnímu rozvoji, druhý ekonomice, třetí podnikání a čtvrtý uvádí do problematiky řízení lidí a zdrojů neboli do problematiky tzv. korporátního řízení. Pátý a šestý kurz tvoří série setkání s významnými manažery, podnikateli a představiteli církve, kteří budou v přednáškách a v diskusi s účastníky prezentovat své vlastní zkušenosti. V kurzech si své najde každý, kdo přemýšlí o životě a chce si udělat představu o svých slabých a silných stránkách, kdo chce zjistit, na co se nejlépe hodí, kdo si chce osvojit ekonomické a podnikatelské myšlení, kdo třeba ani nechce, ale musí pracovat s lidmi, a kdo se chce inspirovat cizími příběhy. Kdokoliv, kdo chce pracovat pro církev, ale i zájemci pracující v necírkevních oborech.

V křesťanských kruzích se často setkáváme s nechutí jakkoliv se zabývat finančními záležitostmi, někdy až odporem k penězům…

A není to jenom odpor k penězům, ale i odpor k managementu. V určitých kruzích je slovo management považováno za sprosté slovo. Přitom když si ho přeložíme, není to nic jiného, než vědomé řízení procesů, vedení lidí. Řízení by mělo být základní schopností člověka. Každý přeci občas někoho nebo něco řídí. Přístup “Já jsem duchovní, proč bych se měl zabývat managementem?” je slepá ulička. Dotyčný sebe i své okolí zbytečně oslabuje. Na podnikání, managementu, ekonomickém myšlení, ani na penězích není nic protináboženského nebo proticírkevního.

Nejlepším manažerem v historii byl Ježíš, který vybudoval základy organizace, která dobře funguje už dva tisíce let a stále sílí. A je to tím, že investoval správně. Nepsal knihy, nestavěl budovy a nezakládal školy, nemocnice nebo útulky pro chudé. Investoval do lidí. A to je základ managementu - investice do lidí. Ježíš to věděl. Nebo Mojžíš, který vyvedl lidi z Egypta. Doplňovali se s Aronem, každý měl svoji funkci a výborně to celé uřídili. David, Šalamoun… Celá bible je o manažerech. A myslet si, že dnešní církev nepotřebuje schopné manažery je bláhové. Zanedbávání ekonomických záležitostí je jako ponechání hřiven ladem. A my víme z bible, že jednou budeme souzeni nejenom za to, co jsme udělali, ale i za to, co jsme neudělali. Měli bychom mít na paměti, že se po nás chce, abychom hřivny rozmnožovali, a ne abychom na nich seděli. Ježíš má celou řadu takových ekonomických podobenství a ve starém zákoně najdeme četné příklady správného podnikatelského myšlení.

Většina lidí si podnikání asociuje v první řadě s “hrabáním” peněz, ale podnikání můžeme vnímat i jako službu ostatním…

Podnikání je především služba ostatním. Úspěšný podnikatel je ten, kdo osloví a „obslouží“ nejvíc lidí. Lidi neoslovíte tím, že jim prodáte draze nebo levně, ale tím, že jim nabídnete službu, kterou potřebují. Že jim s něčím pomůžete. Úspěšný podnikatel má myšlení služebníka, přemýšlí, jak být užitečný ostatním. V tom je podnikání podobné službě v církvi. My jsme služebníci Božího království a podnikatelé zase služebníci svých klientů. Většina lidí si myslí, že kdo podniká, dělá to kvůli penězům. Spousta manažerů si myslí, že motivace znamená slíbit lidem peníze. Ale moderní teorie motivace staví na tom, že peníze zabírají na lidi jen do určité míry. Ve chvíli, kdy peníze saturují základní potřeby a ještě vám zbyde, přestávají jako motivace fungovat a člověk hledá jiné důvody, proč se snažit.

I o tom je náš kurz, že nemůžeme redukovat všechno jen na ekonomické motivy. Mnohem efektivnější je lidi motivovat třeba společnou vizí, dát jim prostor pro vlastní realizaci, přiznat jim podíl na úspěchu. Já to vidím sám u sebe. Podnikal jsem jako ekonomický konzultant a vydělával jsem ročně miliony. Pak jsem ztratil motivaci, protože jsem si uvědomil, že víc peněz nepotřebuju. Dneska dělám pedagoga na KTF UK za symbolický plat, ale jsem spokojený, protože dělám to, co dává smysl. Jsem klasický příklad, jak funguje motivace. Dalším důležitým poselstvím kurzu bylo, že nejsou špatní zaměstnanci, jen lidé na špatných místech. A umění managementu je o tom rozpoznat, kdo má k čemu jaké vlohy a koho jak efektivně zapojit.

K tomu být dobrým manažerem jsou bezpochyby třeba určité vrozené dispozice. Co když během prvního kurzu osobního rozvoje zjistím, že je nemám?

Z každého se určitě nedá vychovat manažer schopný řídit velké podniky a kolektivy. Tito lidé musí mít vysokou sociální inteligenci, a ta není dána všem. Ale každý může v rámci takového kurzu zjistit, co je jeho silná a slabá stránka a uvědomit si, že na některé věci by neměl mít ambice a jiné jsou pro něho více vhodné. Také ukazuji, že dobrý manažer se nešije podle stejného mustru. V tomto ohledu byly myslím pro naše studenty zcela zásadní kurzy seminářového typu, které navazovaly na teoretické přednášky. Během akademického roku jsme uspořádali 24 setkání s různými úspěšnými manažery, kteří mají výraznou životní praxi. Vloni jsme měli kromě jiných třeba generálního ředitele Komerční banky Jana Juchelku, biskupa Tomáše Holuba, Ondřeje Kobzu, který dělá různé projekty ve městě, nebo Jana Mühlfeita, který pracoval ve vrcholném managementu v Microsoftu… A tito velmi různorodí hosté hovořili o svých vlastních zkušenostech. To dodalo výuce důležitou plasticitu. Účastníci kurzu najednou viděli, že jeden uspěje, protože je opravdu velmi chytrý, někdo je okouzlující osobnost, jiný má skvělý čich na lidi, další dokázal trefit správný čas a správné místo.

Předpokládám, že ohlasy na tyto semináře byly velmi pozitivní.

Neměli jsme jediný negativní ohlas. Účastníci oceňovali unikátní možnost setkat se s tolika zajímavými lidmi. A záběr byl velmi široký. Měli jsme hosty z vrcholného managementu řídící tisíce lidí, majitelku čtyř menších hotelů v Praze, ředitele církevní nemocnice. Někteří hosté prezentovali i své podnikatelské "mýlníky", neboli neúspěšná rozhodnutí, která jim přivodila ztráty a stála zbytečné útrapy a energii. Někteří ilustrovali, že i když v určité fázi svého života přišli o všechno, nepoložilo je to a vybudovali něco jiného. A protože to nebyly přednášky ale semináře, mohli se účastníci hostů na cokoliv zeptat. Měli možnost klást otázky, diskutovat se zkušenými lidmi své problémy. Kde se Vám tohle poštěstí? I hosté zvyklí přednášet před stovkami posluchačů ocenili ten bezprostřední kontakt a přislíbili účast na kurzech v dalších letech.

A otázka na závěr, co tedy chystáte na příští rok?

První ročník by experiment, kdy jsem chtěl prokázat, že tato výuka má na teologické fakultě smysl. V dalších letech bych rád prosadil, aby se tento směr a způsob výuky stal integrální součástí výuky na teologické fakultě Jsem přesvědčen, že tam patří. A také bych rád dosáhl toho, aby si předmět zapisovali i studenti jiných fakult. Řízení, ekonomika i podnikání patří totiž k většině lidských činností a toto myšlení by tedy mělo být k užitku každému.