Vše začalo nenápadnou prosbou o pomoc, medička Anna Krejčová ji obdržela počátkem března. Kromě zvládání třetího ročníku studia na 3. lékařské fakultě UK se tak z Aničky ze dne na den stala koordinátorka mediků poskytujících péči uprchlíkům z Ukrajiny, kteří přijeli na pražské Hlavní nádraží.
Ve čtvrtek 3. března 2022, brzy ráno napsal do společné skupinové zprávy spolužák ze 2. ročníku s prosbou o pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Pomáhal jako tlumočník na Hlavním nádraží, kam uprchlíci již takhle brzy po začátku války přijížděli a jak se organizace pomoci teprve rozjížděla, neměli k dispozici jídlo a pití. V tu chvíli mi nedávalo smysl jít do školy, když by se dalo něčím tak jednoduchým, jako je teplý čaj, lidem, kteří toho už za sebou mají hodně, zlepšit den...
Po pár telefonátech nám Armáda spásy poskytla várnice, obvazový materiál, pár konzerv a trvanlivých potravin a se dvěma dalšími kolegy jsme s naloženým autem mířili na Hlavní nádraží. Na místě nám s vystěhováním ochotně pomohli místní hasiči, kteří už celou akci řídili a pustili jsme se společně do chystání občerstvení pro uprchlíky. Při představování se jako medici z 3. lékařské fakulty UK veliteli zásahu nás čekalo první překvapení, na místě ještě nebyli žádní zdravotníci. Byli jsme požádáni, jestli můžeme zůstat, než na místo nasmlouvaní zdravotníci dorazí, tak jsem obepsala své kamarády a známé z medicíny, kdo se může v příštích hodinách zdržet na Hlavním nádraží a poskytnout základní zdravotní pomoc uprchlíkům.
Během pár hodin už nás bylo na provizorní “ošetřovně” čítající pár volně prodejných léků proti horečce, bolesti, pastilkám při bolestech krku, teploměru a fonendoskopu přes deset mediků. Zůstali jsme přes noc a už neodešli. S naší prací byly místní složky spokojené a tak naše působení na nádraží zaštítila Zdravotnická záchranná služba Hlavního města Prahy (ZZS) a dohodli jsme se na dlouhodobější spolupráci. Ošetřovna se každým dnem rozrůstala a do narychlo vytvořené skupiny se během prvních hodin přihlásilo s nabídkou pomoci přes 300 studentů lékařských fakult a postupem času se toto číslo ještě rozšiřovalo, nyní je nás přes 600.
I když jsme primárně s iniciativou začali jako medici z 3. lékařské fakulty, pomáhají u nás i studenti dalších zdravotnických oborů ze všech pražských lékařských fakult. Z malého koutku v odpočívárně jsme se přesunuli vedle Fantovy kavárny do třístanové ošetřovny, kde jsme my měli větší klid na práci a pacienti větší soukromí. Během provozu ošetřovny jsme se setkali s různorodými problémy, ať už akutními či chronickými, od relativně banálních respiračních infektů po podezření na infarkty myokardu, nebo třeba akutní pankreatitidu. Spolupráce se ZZS nám při práci moc pomohla, na dispečink jsme se mohli obrátit i v případě konzultace stavu konkrétního pacienta a i s přijíždějící posádkou jsme pacienty konzultovali.
Přesvědčit pacienta, který je mimo svou rodnou zem, nemluví místním jazykem a ještě neví, jak se setká zpátky se svou rodinou, kterou nechá po převozu do nemocnice na nádraží, kde mohou zůstat jen omezenou dobu, bylo často náročné a občas tyto skutečnosti přinutily pacienta nabízenou a potřebnou pomoc odmítnout. Výzvou bylo také domlouvání chronicky léčeným pacientům následnou péči v ČR, lékaři, kteří nabídli svou pomoc na začátku války měli brzy přeplněné kapacity, ale vždy jsme situaci zvládli nějak domluvit.
Ochota pomáhat i po dvou letech pandemie byla další z věcí, která mě nesmírně mile překvapila, nečekala jsem, že je nás tolik, kdo mají ještě sílu a čas pomáhat v tak složité situaci. Ošetřovna se stala místem nejen poskytujícím ošetření v rozsahu kompetencí zdravotníka zotavovacích akcí (průkaz Zdravotník na dětském táboře), ale také edukativním, na každé směně máme mladší (1.-3. ročník) a starší (4.-6. ročník) studenty a na obou skupinách bylo vidět, jak je vzájemná spolupráce učí a trénuje v komunikačních dovednostech, práci v týmu a procvičení i dovedností praktických, k takhle různorodým problémům se během studia ne úplně každý student dostane.
Po téměř třech měsících provozu a na 2000 ošetřených pacientech už naše časové možnosti i síly docházejí, pořád se ale přidávají noví kolegové a provoz ošetřovny se daří držet. Vůle pořád je. Sláva Ukrajině!
