Mladí Bosňané by asi autoritáře přijali, válku ale nechtějí

Válka v Bosně a Hercegovině skončila v roce 1995 podpisem takzvané Daytonské dohody. Následky konfliktu ale hýbou její společností dodnes a mír v zemi je velmi křehký. Mohou být pro zemi nadějí její mladí, když mnozí z nich se narodili až po krvavém konfliktu, který v zemi vypukl po rozpadu Jugoslávie? Odpověď i na tuto otázku se vypravil hledat přímo na Balkán Michal Ostrý z Fakulty sociálních věd UK. Výsledky svého výzkumu přetavil do bakalářské práce, jež získala výborné hodnocení i doporučení k publikování. 

Ještě jako student se Michal Ostrý vydal za poznáním situace i přímo do Bosny a Hercegoviny, o svém putování si vedl i blog.

Michal Ostrý, dnes čerstvý absolvent teritoriálních studií na FSV UK, se do Bosny a Hercegoviny dostal poprvé v roce 2019; tehdy jako dobrovolník organizace OBESSU, která tam pořádala letní školu pro aktivní středoškoláky z celé Evropy. „Středoškolští zástupci z Bosny a Hercegoviny vyprávěli o tom, jak jejich země funguje, co se jejich organizace snaží docílit a na jaké problémy v zemi narážejí. Jejich energie pro to, co dělali, a obrovská profesionalita, byly výjimečné a velmi mě zaujaly,“ vzpomíná Michal.

Ze zájmu i téma bakalářské práce

Když pak hledal téma pro bakalářskou práci, rozhodl se, že hlouběji prozkoumá, jak současná mladá aktivní generace obyvatel Bosny a Hercegoviny přemýšlí, kam směřuje a zda se může stát nadějí své země.

Bosna a Hercegovina je silně decentralizovaný stát s velmi složitou formou správy, v níž se špatně orientují i sami její obyvatelé a která ne úplně dobře funguje. Zemi obývají Bosňáci, Srbové a Chorvati a na jejím území se setkávají i tři velká náboženství – islám, pravoslaví a katolicismus. Země se dodnes potýká s následky brutální občanské války, která v zemi vypukla v roce 1992. Konflikt nakonec ukončila Daytonská dohoda, když se po několika neúspěšných pokusech konečně podařilo k jednomu stolu posadit představitele do té doby válčících stran – Aliju Izetbegoviće, Slobodana Miloševiće a Franju Tudjmana.

Dohoda sice narýsovala budoucí mírovou podobu státu, zároveň je dodnes neustálým předmětem sporů a terčem kritiky všech zúčastněných stran. Ekonomicky slabou zemi vyčerpává vysoká míra korupce, nepotismus a také migrace obyvatel na západ (Bosna a Hercegovina má 3,5 milionů obyvatel, ovšem dalších 1,7 milionů v diaspoře). To vše se promítá i do života nejmladších obyvatel Bosny a Hercegoviny, za nimiž se loni v září vydal na dvacetidenní výzkumnou výpravu Michal Ostrý. Využil přitom stipendia z programu Podpora internacionalizace na UK (POINT), jímž Univerzita Karlova podporuje podobné projekty.

Rozhovory nejen o demokracii

S batohem na zádech pak ve vlacích a autobusech projel Bosnu a Hercegovinu napříč. Za pomoci místní spojky (studenta Omara) si vytipoval větší města z různých regionů, aby dostal co nejvyváženější vzorek respondentů. Během cesty vyzpovídal dvě desítky aktivních mladých obyvatel země ve věku od šestnácti do pětadvaceti let. „Chtěl jsem zjistit, co si myslí o demokracii, co je vede k jejich aktivismu, pochopit jejich motivace a zajímalo mě také, zda chtějí zemi opustit, nebo chtějí zůstat a dál pomáhat v jejím rozvoji a případně se i přímo politicky angažovat,“ vysvětluje Michal Ostrý z FSV UK.

A zdá se, že v tomto směru skutečně určitá naděje pro Bosnu a Hercegovinu roste. Mladí prý až tolik na emigraci nepomýšlejí, spíše chtějí načerpat inspiraci v zahraničí a pak se vrátit a rozvinout zkušenosti ve své rodné zemi. O přímý vstup do politiky neusilují; bližší je jim forma občanského aktivismu, který jim přináší uspokojení nejen proto, že něco sami dokáží přímo změnit, ale také proto, že díky tomu potkávají podobně smýšlející lidi, a tím i nové přátele.

„Mají touhu přispět k pozitivní změně. Zároveň u nich byla obrovská potřeba vlastního seberozvoje. Nejmladší účastnici mého výzkumu bylo šestnáct, nepotkal jsem nikdy tak mladé lidi, kteří by si tolik uvědomovali, že je potřeba se v něčem rozvíjet. V Bosně a Hercegovině spousta věcí nefunguje tak, jak by měla, a to se týká i škol. Mladí vědí, že pokud se chtějí někam posunout, mít dobré zaměstnání a dělat to, co je baví, musí se o to zasadit sami,“ podotýká Ostrý.

Michal se během své cesty setkal třeba se středoškoláky z města Tuzla, kteří z vlastní iniciativy pomalovali nudné šedivé městské schody, aby vypadaly pěkněji (na snímku vlevo). Jiná skupina středoškoláků zase na místo ministerstev nebo radnic vymýšlela plán distanční výuky v době pandemie covidu, neboť se obávala, že jinak by neměli výuku žádnou. Ukázalo se však, že jeho respondenti a respondentky (dívky se v Bosně a Hercegovině podstatně více angažují) váhali nad tím, zda je demokracie pro zemi tím ideálním zřízením. „Mladí sice přemýšlejí podobně jako jejich vrstevníci z jiných evropských zemí, občas mě ale velmi překvapili některými svými názory. Jsou frustrovaní z toho, jak jejich země nefunguje. Podle nich ve státě demokracie selhává, přijatelný by proto pro některé z nich byl i autoritativní vůdce,“ upozorňuje Michal.

Ochota mladých tolerovat pevnou ruku plyne právě z toho, jak je vláda rozdrolená mezi jednotlivé entity, a ve své podstatě je tak nefunkční. V zemi navíc sídlí i vysoký představitel OSN, jenž má širokou škálu pravomocí, a už tak složitou vládní situaci ještě komplikuje. Jeho umístění v zemi je ale opodstatněné. Jeho hlavním úkolem je dohlížet na klid zbraní. Na podzim loňského roku upozorňoval, že Bosna a Hercegovina čelí největší existenční hrozbě od konce roku 1995. A současná válka na Ukrajině to ještě přiostřuje.

Na hřbitově Kovači v Sarajevu jsou pochovaní padlí vojáci z války v Bosně a Hercegovině.

„Situace v zemi je hodně vypjatá. Dlouhodobě hrozí především srbští představitelé v částí Republika srbská, nedávno začali i Bosenští Chorvati v kantonech. Mluví o možném rozdělení, přesunu moci z centrální autority na jejich individuální místní samosprávu. To, že situace v zemi není stabilní, dokazuje i to, že hned, jak začala (24. února) válka na Ukrajině, EU posílila zahraniční misi EUFOR, která má udržovat mír v Bosně a Hercegovině, o dalších 500 vojáků,“ říká již vystudovaný bakalář Michal Ostrý.

Stále horké místo dnešní Evropy

„Pokud může teď někde v Evropě začít další konflikt, tak je to právě zde,“ obává se. Ač pro nejmladší generaci obyvatel Bosny a Hercegoviny hraje otázka národnostní nebo náboženské příslušnosti stále svoji roli, zdá se, že díky vzájemné větší propojenosti mezi sebou i s vnějším světem by se mohli stát skutečnou nadějí válečnými jizvami zvrásněné země. Pokud je tedy dříve, než se dostanou k moci, neumlčí staré garnitury, které si potřebují pořídit novou náplast na své staré stále hnisající rány.