Ambasadorka: Chci těsnější česko-izraelskou spolupráci

Anna Azari je již půl roku velvyslankyní Státu Izrael v České republice. „Předchozí velvyslanci mi říkali, že Česko je velmi příjemná a přátelská země. Realita mě ale překvapila – je to mnohem lepší, než jsem čekala,“‎‎ říká v rozhovoru pro Forum. Během své velvyslanecké mise se chce zaměřit na prohloubení česko-izraelské spolupráce ve vědě, byznysu i kultuře. Univerzita Karlova s izraelskými vědci hojně kooperuje; izraelský biochemik a nobelista Aaron Ciechanover (oceněný za svůj výzkum v roce 2004) je i v Mezinárodní radě UK a při Fakultě sociálních věd UK vzniklo dokonce Herzlovo centrum izraelských studií.

Na své velvyslanecké misi v České republice jste již půl roku. Co vás nejvíce překvapilo?

Českou republiku jako místo svého dalšího diplomatického působení jsem si vybrala sama. Předchozí velvyslanci mi říkali, že Česko je velmi příjemná a přátelská země. Realita mě ovšem překvapila – je to mnohem lepší, než jsem čekala.

Zatím jsem stále v procesu poznávání – věděla jsem, že Praha je krásná, neboť tu jsem již předtím navštívila, ale neznala jsem zbytek vaší země. Krásná jsou i další česká města a je tu úžasná příroda. A za každým druhým stromem tu máte zámek (směje se).

A mám ráda i českou kulturu a smysl pro humor. Třeba Švejka jsem četla hned dvakrát – za mlada a nyní před příjezdem do Česka znovu. A také musím říci, že jsem nikdy nebyla milovnicí piva, ale nyní svůj názor začínám měnit.

Izrael a Česká republika se v mnoha ohledech liší, ale vidíte i něco, co máme společného?

Spíše vidím rozdíly – obě země jsou sice malé, Izrael má o milion méně obyvatel, ale Česko je vnitrozemský stát, Izrael obklopuje dvě a půl moře – Středozemní, Rudé a „fejkové“‎ Mrtvé moře. Češi jsou více rezervovaní a organizovaní, Izraelci jsou živější, neuspořádání, hluční. Společný však máme silný smysl pro humor, i když každý trochu v jiném smyslu, a také máme společnou mentalitu malých států, jež se umějí v těžkých časech semknout.

Jak hodnotíte současné vztahy mezi Českou republikou a Izraelem? Jak je lze dále podpořit?

Vztahy mezi Izraelem a Českou republikou jsou výjimečné od samého počátku. Československo bylo mezi prvními zeměmi, které uznaly samostatný Stát Izrael v roce 1948. Lidé mé generace si dobře pamatují na českou pomoc v prvních dnech samostatného státu, kdy Československo poskytlo nejen vybavení, ale i výcvik naší armádě. Následující politické dění veškeré diplomatické vztahy přerušilo, ale od devadesátých let 20. století se obnovily a dnes je to stabilní a plnohodnotné partnerství, a to v mnoha oblastech od byznysu a vědy, ale třeba i kultury. Na obou stranách vnímám velikou ochotu k prohloubení těchto spoluprací a například větší podporu výměnných stáží pro studenty a vědecké pracovníky. Je to ostatně i jeden z mých cílů, podpořit tyto spolupráce a výměny. Musíme nalézt ten nejlepší způsob.

Izrael je proslulý špičkovou vědou – máte největší zastoupení vědců a vědkyň na počet obyvatel, počtem publikovaných vědeckých článků významně převyšujete celosvětový průměr. Také máte velký počet nobelistů, jen od roku 2000 devět! Jeden z nich, Aaron Ciechanover, je mimo jiné členem Mezinárodní rady Univerzity Karlovy. Čím to je, že je izraelská věda tak dobrá? Máte nějaký speciální systém podpory?

Na to je těžké odpovědět – když tohle řeknete v Izraeli, tak od vědců a vědkyň slyšíte, že to není pravda, že je to nyní hrozné, že nemají dostatečnou podporu a že Nobelova cena je výsledkem práce, kterou dělali před mnoha lety, kdy byl systém lepší a tak dále... Jedno z mých vysvětlení, které ale nemohu podložit daty, je, že jsme obklopen zeměmi, které nejsou našimi partnery ve vědě a v technologiích. Museli jsme od začátku hledat mezinárodní spolupráce a otevřít se světu. Jsme zvyklí spolupracovat, a to i napříč obory. Dnešní úspěchy tak možná pramení z počáteční izolovanosti.

Úspěšní jste i v přenosu vědeckých poznatků a technologií do praxe. Čím to, jak se můžeme inspirovat?

S aplikací vědeckých poznatků do praxe jsme začali velmi brzy a nyní již máme dlouhodobě fungující systém. Každá instituce má svůj vlastní program komercializace, a ačkoliv mívají někdy odlišné přístupy, díky tradici a fungujícímu systému dosahují dobrých výsledků. Úspěšná komercializace pak přináší peníze, které umožňují další rozvoj.

Co se může česká věda naučit od izraelské? A naopak?

Myslím, že se můžeme učit navzájem – společně – více spolupracovat. Kdybych však měla vybrat jednu konkrétní věc, čím se od izraelské vědy inspirovat, je to fungující systém a prostředí, které podporuje spolupráci: třeba již zmíněný transfer technologií. Před chvílí jsem se například vrátila ze schůzky v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB), kde jsem potkala řadu vědců a vědkyň, kteří s izraelskou vědou spolupracují. A mimo jiné vyprávěli, že jim na ústavu fungují Happy Hours, kde se vědci mají šanci potkávat, mluvit spolu. I díky tomu již vznikla řada zajímavých projektů. Je důležité spojovat lidi.

V únoru jsme slavili Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Máte v Izraeli nějaké speciální programy či podporu pro ženy ve vědě? V Česku je běžné, že žena je doma s dítětem i tři roky, například ve Spojených státech jen pár týdnů. Jak je to v Izraeli?

Snažíme se. V Izraeli máme velmi dobrý systém péče o děti, který má opět velmi dlouhou historii. Ale stále jsme daleko od vyrovnaného poměru zastoupení mužů a žen, máme obdobné problémy jako všichni na světě. V Izraeli je placená tříměsíční mateřská, celkem můžete zůstat s dítětem doma rok. Nevím, jaký je přesný průměr, ale myslím, že do půl roku se ženy vracejí do práce.

Já mám dvě děti a zatím jedno vnouče a neumím si představit, že bych s dětmi zůstala doma tři roky, jak je to v České republice. Takto dlouhá doba doma je pro ženy konec kariéry; určitě pro vědkyně. Se starším synem jsem se do práce vrátila již po dvou měsících. Samozřejmě je zapotřebí mít dobrý systém péče o děti, ale myslím, že není třeba zůstávat s dítětem takto dlouho doma. Děti dobře vyrostou i bez takto individuální péče.

Máte nějaké závěrečné doporučení pro dnešní studentky a studenty UK?

Studujte, ale užívejte si to! Svoje studijní léta si pamatuji jako tu největší zábavu a nikdy jsem nelitovala toho, že jsem se neučila více. Někdy jsem i místo školy chodila na promítání filmů (usmívá se spiklenecky). Nedávno jsem například navštívila Kampus Hybernská a to místo mi přijde skvělé – přímo v centru Prahy a je ideální pro setkávání a mnoho zábavy – takže radím, využívejte toho.