Je inspirativním pedagogem, inovativním vědcem, důkladným klinickým lékařem a je podepsán pod desítkami původních publikací z oboru anatomie, embryologie a molekulární biologie. Anatom Ondřej Naňka za rozvoj lékařské vědy a vzdělávání obdržel v listopadu letošního roku Cenu Arnošta z Pardubic.
„Nebudu lhát, samozřejmě mě ocenění potěšilo,“ přiznává se skromností sobě vlastní na úvod rozhovoru pro Forum docent Ondřej Naňka, jehož „domovinou“ je Anatomický ústav 1. lékařské fakulty UK, zde vyučuje a bádá již od roku 1997. Je přesvědčen, že je správné, aby vysokoškolští pedagogové byli vedle vědeckých výsledků oceňováni i za svoji vzdělávací činnost. „Cenou – diplomem – se momentálně těší moje maminka. Pro ni je cena možná určitým ujištěním, že svého syna vychovala správně. Jsme tři bratři, a jako v každé dobře fungující rodině rodiče vždy potěší, když se jim jejich děti vyvedou,“ komentuje s úsměvem sympatický lékař.
Učili jsme se více
Když se docenta Naňky zeptáte, jak je dnes těžké či naopak snadné nadchnout mediky pro anatomii, brání se srovnání s dobou svých vlastních studií: „Nechci si připouštět žádné ,to za nás…´, protože pak bych si připadal už strašně starý. Ale díky tomu, že se pohybuji ve společnosti prváků a druháků medicíny, cítím se na věk kolem dvaceti,“ směje se.
Nicméně připouští, že „to“ bylo „za něj“ těžší i jednodušší zároveň. „Přišel jsem na fakultu v roce 1991, tedy v čase panujícího nadšení a uvolnění, s velmi přátelskou atmosférou. Co na tom, že nám některé učebnice chyběly?! Zahraniční publikace byly přepychem a časopisy jsme prolistovávali v knihovně. A dnes? Dnes je i díky internetu vše snadno dostupné, i zahraniční odborné knihy jsou dosažitelné,“ zamýšlí se Naňka. Na druhou stranu tehdejší medici nebyli – jak dále připouští – toliko rozptylováni online připojením k sociálním sítím, tenkrát ještě jejich pozornost nepřitahoval displej mobilu… „Asi jsme se více učili. Dnešní studenti ztrácejí čas udržováním elektronických kontaktů, zákonitě jim na výuku zbývá méně času,“ soudí pedagog-anatom.
Dva covidové roky vykonaly své
Jací jsou medici dnes? Na prvácích a druhácích je údajně znát, že byli dva roky vzděláváni prostřednictvím počítačů, online. „Asi zatím nechtějí úplně věřit tomu, co všechno se musí naučit. Samozřejmě jim to nechci vyčítat, vlastně za to nemohou, ale znát to je,“ připouští Ondřej Naňka. A dodává: „Anatomie je sice řazena mezi teoretické medicínské obory, ale je veskrze praktická – studovat ji pouze z učebnic bez možnosti ,sáhnout si´ jde zkrátka jen stěží. Ani videa nejsou spasitelná.“
Co je podle anatoma Naňky nezbytné pro utváření osobnosti mladého člověka, zdaleka ne jen mediků, jsou osobní kontakty a lidský přístup: „Výuce prostřednictvím aplikace MS Teams u nás na ústavu neřekneme jinak než zeď nářků,“ prozrazuje pedagog.
Nad mikroskopem i při psaní
Tím, že je jeho práce velmi pestrá, nemůže si prý stěžovat na něco, co by ho vysloveně nebavilo. Vyjma vyplňování kolonek v SISu, jak dodává s úsměvem. „Největší uspokojení mi přináší práce nad mikroskopem nebo v pitevně. Anebo těsně před dokončením nové publikace; když už probíhají korektury, vše je cizelováno a vidím, že konec je na obzoru,“ říká Naňka, nacházející se z pohledu publikační činnosti aktuálně v onom uspokojivém období: nad korekturami skript Základy anatomie (jak je zachyceno na fotografii vpravo), které by mohly vyjít na začátku roku 2022.
„Moje psaní je těžkopádné a hodně mě to bolí,“ sebehodnotí se „natvrdo“ a velmi sebekriticky autor a spoluautor desítek původních odborných publikací. Tou nejčerstvější je téměř tři kilogramy vážící publikace o 650 stranách Zlomeniny lopatky; tato mimořádná kniha si i s ohledem na své parametry vysloužila označení coby tlustá kniha o tenké kosti.
Už brzy by se rád ve spolupráci s profesorem Milošem Grimem pustil do nového, aktualizovaného vydání Atlasu anatomie I a s profesorem Janem Bartoníčkem se chystá sepsat publikaci zaměřenou na anatomii pohybového aparátu. „Rád bych v ní rovněž zúročil své znalosti anatomie, ale i vývoje…,“ prozrazuje své nejbližší plány anatom.
Anatomie stále in
„Může se zdát, že všechno již bylo popsáno. Možné to je. Co se mění, jsou nově objevené souvislosti,“ říká docent Naňka. Tvrdí, že ani anatomii se dnes nepřestávají otevírat nové pohledy do nitra organismu: „Kupříkladu kolegům, kteří pro pozorování pacientů dnes v daleko širší míře používají ultrazvuk, pomáháme upřesnit, co na obrazovce vlastně vidí,“ vysvětluje zjednodušeně.
Jsou to dle Naňky právě technologické pokroky, prostřednictvím kterých dokážou anatomičtí odborníci přinášet stále nová a nová vysvětlení i cesty k řešení.
Unikátní sbírky s dobrou atmosférou
Vedle pracovního úvazku na Anatomickém ústavu 1. LF UK a spolupráce s Ústavem anatomie 2. LF UK je docent Naňka k zastižení i v rámci pohotovostních služeb na Klinice dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice.
Pochvaluje si, že právě u „něj“ na jedničce pracuje tým, který budovaly generace významných badatelů. Bezkonkurenční je též velikost sbírky, kterou ústav spravuje. Nachází se v nich anatomické preparáty (kolekce vznikla již v polovině 18. století a je průběžně doplňována), část sbírky se týká anatomie lidského těla (tvoří ji například řezy orgány těla, odlitky dutin orgánů, kosti, preparáty s patologickými změnami na kostře) a další část je zaměřena na srovnávací anatomii (obsahuje kostry a orgány všech tříd a řádů obratlovců).
„Žijeme zde díky panující vstřícné atmosféře velmi rodinně,“ pochvaluje si vědec a možná tím i ostatním prozrazuje, co je základem k vědeckému a publikačnímu úspěchu…
Odpočinek v přírodě
Ovšem nejen anatomií je docent Naňka živ. Spolu s bratrem se už nějaký ten rok snaží digitalizovat dosud zmapované stopy svého rodu: v rámci vznikajícího rodokmenu identifikují postavy z rodinných fotografií a dokumentů a dostali se tak nazpět až do doby císaře Rudolfa II. Zatímco mezi nimi je možné nalézt i malíře a výtvarníky, on sám prý umělecké ambice nemá a s úsměvem to dokládá: „Než jdu medikům do posluchárny něco kreslit, kolikrát si obrázky den předem nacvičuji.“ (Že stále čerpá i z vlastních studijních, bohatě ilustrovaných poznámek, dokládá snímek vpravo.)
A jak to vypadá, když potřebuje na anatomii zapomenout?
„Jsem rád v přírodě, s rodinou pravidelně mizíme do lesů. Kdybych nebyl anatomem, možná bych byl botanikem. Ve hře byla i historie. Pro medicínu jsem se nakonec rozhodl proto, že se mi zdála oborem nejvíce pravdivým a slučitelným s praktickým životem,“ uzavírá pohodový vědec.
| Doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph. D. |
| Pochází z Prahy, kde v roce 1997 úspěšně ukončil studia na 1. lékařské fakultě UK. Absolvoval zde i postgraduální studium v oboru biologie a patologie buňky, habilitován byl pro obor anatomie. Na Anatomickém ústavu 1. LF UK působí od roku 1997, když se ještě během studií stal asistentem. Středem jeho zájmu je pohybový aparát, kterému se věnuje v kooperaci s ortopedy a dětskými chirurgy, a embryonální vývoj srdce a cév. Je autorem a spoluautorem více než šesti desítek původních prací a členem řady prestižních společností: American Association of Anatomists, North American Vascular Biology Organization a předsedou České anatomické společnosti. Je otcem čtyř dcer (manželka Michaela pracuje na Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK): „Nejstarší má umělecké sklony, studuje grafickou průmyslovku. Druhá v pořadí je na gymnáziu; kdyby se rozhodla jít v mých šlépějích, měla by to velice těžké, každý by ji předhazoval, kdo je její otec,“ říká s úsměvem a trochou nadsázky Ondřej Naňka, který v roce 2022 oslaví padesátiny. Pozoruhodné jubileum oslaví i „jeho“ anatomie, a to v roce 2023: uplyne přesně 140 let od zahájení její výuky v českém jazyce. |
